Druhý díl nové řady Zrádců rozsekl duel o místo třetí zrádkyně, poslal na hřbitov porodní asistentku Jitku a na konci dne do vyhnanství věrnou Moniku. Podrobný rozbor dílu, který vznikl ráno po velkolepé premiéře v pražském Kongresovém centru, prochází scénu po scéně a přidává zákulisí: proč se na snídaňovém stole objevily figurky, kolik stojí jeden výstřel z děla, odkud se v lese u Křivoklátu vzala stovka rytířů a proč se slovo gambit stalo pro zrádce skutečným rizikem.
Premiéra, první ohlasy a proč zrádcem není Adam
Premiéra v Kongresovém centru byla vyprodaná a vznikala na poslední chvíli. Sbor, tanečníci a další účinkující měli před představením dvě nebo tři zkoušky a celý program se poprvé v kuse povedl až před publikem. Staří divadelníci to prý předpovídali.
První ohlasy na úvodní díl jsou podle tvůrců nečekaně příznivé. Nejvíc se mluví o dvou věcech: o potyčce v úvodu, která diváky zčásti rozdělila, v sále ale sklidila obrovský potlesk, a o volbě zrádců. Řada lidí čekala, že zrádcem bude Adam. Argument, že je profesionální vyjednavač, ale tvůrcům na zrádcovskou roli nestačí. Zrádce vybírají tak, aby mezi nimi vznikla dynamika a hra držela napětí, a po dvou řadách chtěli zkusit něco jiného.
Symbolicky to zaznělo i na premiéře: do zpívajícího sálu vtrhl hradní pán s třiceti kápisty a vyzval, ať se skončí s kňouráním a otočí se list. Bratříčkování a rodinkování minulých řad má být za námi.
Jitka, nebo Annelie? Figurky na snídaňovém stole
Díl začíná na konkláve, kde zůstává otevřené, zda ze hry odejde Jitka, nebo Annelie. Kryštof si do souboje vybral Annelie, aniž by věděl, že o souboj jde, Dáša Jitku. Rozuzlení přichází až u snídaně. Režie si připravila velké překvapení, jenže zrádci zvolili dvě nejmenší hráčky, a pozorní fanoušci na Discordu podle postav v kápích brzy odhadli, o koho jde. Běžný divák si toho podle tvůrců spíš nevšiml.
Hráči vcházejí na snídani s velkými emocemi — dožili se druhého rána a je znát, jak moc ve hře chtějí zůstat. Hned si všímají stolu s figurkami se jmény uprostřed místnosti. Figurky tam stály záměrně od začátku: měly vyvolat rozhovory a zároveň posloužit jako nástroj, jak hráče nenápadně rozdělit do týmů pro misi. O týmech nechtěla rozhodovat produkce a čistá náhoda — jako losování papírků z klobouku v prvním díle — už nepřišla dost zajímavá. Domi hned komentuje, jak je její figurka vyvedená, podobně jako v prvním díle řešila svůj portrét, a mluví o paranoie, která se mezi hráči začíná šířit.
Kryštof, Felix a nebezpečné slovo gambit
Kryštof přichází na snídani poprvé jako zrádce a působí přirozeně. Tvůrci se báli, že se z vtipálka pod tíhou role stane jen ustaraný hráč. Kryštof se ale dokáže kontrolovat a o lehkost nepřichází. Hodně se naučil z první reakce, kdy se ho v prvním díle Felix rovnou zeptala, jestli není zrádce, a on se poprvé zapotil. Zákulisí té scény je prosté: chtěl zažertovat hláškou jedné ze soutěžících druhé řady, jenže ji nedotáhl a bez kontextu nikdo nepochopil, že jde o citát.
U stolu pak Felix vypráví, že se jí Dáša ptala, jestli ví, co je gambit, a že jí to přišlo zvláštní. Zrádci museli slovo gambit použít a právě to je stavělo do nepřirozených situací. Felix to okamžitě vycítila; od prvního dílu má mimořádně silnou intuici. Lukášovi, s nímž Kryštof v prvním díle o gambitu mluvil o samotě u šachů, to naopak prošlo, přestože jeho situace byla mnohem nápadnější. Kryštof vše slyší a dochází mu, že kdyby si Felix s Lukášem své zážitky porovnali, prozradí to oba zrádce. Ve zpovědnici proto říká, že Lukáše musí zabít dřív, než si to spolu stihnou říct. V režii to tehdy viděli stejně: je to daň za moc, kterou zrádci dostali. Rozhodovat o třetím zrádci nebylo zadarmo a situaci musí ustát sami.
Třetí zrádkyní je Annelie
Dáša ve zpovědnici popisuje, že nemusela nic maskovat. Hraje dál naivní, všetečnou a trochu otravnou hráčku, která chce být u všeho, všechno slyšet a pořád má nějakou teorii. Ostatní si mají říct, že taková by přece nic neudržela. U snídaně dokonce dopočítává, kdo chybí — ačkoli to spolu s Kryštofem ví jako jediná.
Příchod Annelie všechno rozhodne: zavražděná je Jitka, porodní asistentka, a Annelie se stává třetí zrádkyní. Kápi jí museli zkrátit a kameramani mají se dvojicí Annelie a Kryštof trápení — dostat obě hlavy do jednoho blízkého záběru jde jen stěží.
Flashback z konkláve ukazuje, že na Annelie trval Kryštof. Oba zrádci tehdy působili sešněrovaně, jako by se snažili mluvit zrádcovsky a hradnopánovsky. Dáša ustoupila překvapivě rychle a ve zpovědnici vysvětlila proč: muž si má myslet, že je hlava, a ona bude krkem, který hlavou otáčí. Kryštof to zřejmě neprokoukl a ve zpovědnici je rád, že svůj názor prosadil. Za kamerou to nebylo tak konfliktní, jak se zdá — Kryštof stál i o Jitku a později se jí omlouval. Oba zrádci měli během dne možnost o obou jménech mluvit; každý přišel s jedním a na obou se shodli. Pro diváky by podle tvůrců bylo zajímavější, kdyby se během dne nepotkali, nominovali každý zvlášť a střetli se až u ohně.
Jitka končí na hřbitově. Hradní pán jí sděluje, že její cesta končí, Mikš jí půjčí lopatu a dostane i radu, ať kope mělce, protože hlouběji už je plno. Věta není jen vtip: souvisí s příběhem hradního pána a s tím, že vyřazení hráči končí právě na křivoklátském hřbitově. Střih mezitím vrací diváky k snídani, kde Dáša teatrálně truchlí nad „naší Jitkou“, se kterou strávili celý den. Annelie přijímá roli s tím, že po ničem netoužila víc, a hned u snídaně zdatně lže. Ve zpovědnici pak prohlásí, že zrádce se nesměje, netančí a neposkakuje — podle tvůrců skvělá hláška, i když otázka je, jak dlouho to vydrží.
„Mám ti děkovat?“ Ranní spor Moniky a Adama
Jeden z nejdůležitějších motivů dílu začíná nenápadně. U dveří snídaňové místnosti se utvoří hlouček, Monika řekne Adamovi, že je ráda, že žije, a on s lehkým vtipem odpoví, jestli jí má děkovat. Monice to zvedne žluč a na této větě pak staví celý den. Pokaždé ji převypráví jinak a pokaždé o něco ostřeji, až z ní skoro zazní obvinění, že je zrádkyně.
Adam později ve zpovědnici tvrdí, že veřejné označení podezřelé ho může ochránit před vraždou, protože Moniku za zrádkyni skutečně považuje. Tvůrci ale mají dojem, že tím spíš odkazuje na první den. Monika opakovaně tvrdí, že to řekl před všemi, jenže podle záběrů stáli oba stranou. Tomáš, který stál půl metru od nich, nic neslyšel a u stolu nevěřícně zvedne oči.
Vysvětlení je technické. Každý hráč má vlastní mikrofon a ve zvukovém mixu je slyšet jen dvojice, na které záleží. Skutečná místnost má ale vysoký strop, silnou ozvěnu a mluví v ní všichni najednou. Střihači zvuk Moniky a Adama záměrně vytáhli, aby divák slyšel, že věta opravdu padla. Při sledování zahraničních řad se tvůrci divili, jak mohou hráči u stolu mluvit tak otevřeně; na place pochopili, že v tom hluku skoro není slyšet ani soused. Moniku tím ale shazovat nechtějí. Šlo o první hmatatelnou věc mířenou jejím směrem a měla i důvod k hořkosti: v prvním díle patřila ke dvěma hráčkám, které Adama zrazovaly, aby šel k telefonu, takže má pocit, že by jí měl být zavázán.
Hradní pán se pak s Jitkou loučí slovní hříčkou o tom, že jejímu předčasnému odchodu zrádci asistovali, a vyzve hráče, ať nepláčou nad rozlitým kojeneckým mlékem.
Štíty, kapitáni a opuštěné ostrovy
Úkol zní vybrat tři hráče, kteří dostanou štít a klidný spánek. Na Adamovi se hráči shodnou velmi rychle a Kryštof je mezi prvními, kdo jeho jméno vysloví — ve zpovědnici vysvětluje, že tak by to zahrál každý věrný. Tvůrce rychlá shoda překvapuje. Adam si stanovil strategii nepůsobit jako hrozba, přesto se často staví do role hlasu, který shrne názory a rozhodne. Hraje v tom roli i to, že ho lidé znají, a hlavně přirozená potřeba mít na začátku hry kapitána. Kdo přichází do cizího kolektivu, tíhne k člověku, který v krizi vezme věci na sebe. Zastavit se a zeptat, co když zrádce vede hon na zrádce, chce čas.
Domi navrhuje Felix, která v prvním díle vypila drink a přinesla do banku prvních sto tisíc. Majda navrhuje Tomáše, protože zvedl klíčový telefon. Felix ale přidá Zdíšu, která má podle ní kvůli svému povolání terč na zádech, a tím Tomáše z výběru vyřadí. Tomáš to přijme, ale nese to těžce a trápí ho to po celý díl.
Adam, Felix a Zdíša pak mají rozdělit hráče na opuštěné ostrovy. Felix rozhodne, že se to bude řešit společně u stolu. Produkce zvažovala, zda poradu nezakázat, nakonec ji povolila: takto může hru ovlivnit nepřímo, když dá hráčům roli a sleduje, kdo se do čela postaví dobrovolně. Petr se hned hlásí na samotku — je to typ osamělého jezdce, který chce brát věci na sebe, a s dvěma metry výšky se mu zřejmě nechtělo do stanu s dalšími lidmi. Adam uvažuje podobně: kdo vydrží kolem sebe čtyři další lidi. Annelie se hlásí k silnému muži. Opakovaně se stylizuje do křehké dívky, kterou je třeba chránit, a tvůrci v tom vidí kus vědomé manipulace. Hráči přitom netuší, co je čeká; hradní pán je nechává v nejistotě.
První realita: alibi z povolání a hádka na hradbách
V první realitě Majda se Štefanem a Tomášem probírají Adama jako možného zrádce. Tomášovi by to přišlo příliš okaté — podle jeho oblíbeného anglicismu příliš „cheesy“. Trefil tím hřebíček na hlavičku: přesně z tohoto důvodu Adam zrádcem není. Hráči ale počítají s tím, že tvůrci okatost čekají, a proto ji mohou naopak zvolit. Takové blafování na druhou může hráče zacyklit a cesty hradního pána zůstávají nevyzpytatelné.
Adam si mezitím zarytě myslí, že zrádkyní je Monika. Její nervozita a změna tématu u prvního kulatého stolu vzbudily nedůvěru u víc lidí. Kryštof probírá Adama se Zdíšou a ta tvrdí, že zrádkyní být nemůže kvůli své profesi. Adam říká totéž: jestli tu je někdo, komu by zrádcovská role mohla zničit kariéru, jsou to oni dva. Tvůrci argument odmítají. Hráči od castingu věděli, že zrádcem se může stát kdokoli, a produkce navíc ráda porušuje vlastní pravidla. Působí to skoro, jako by si Adam se Zdíšou alibi domluvili, podobně jako Dáša s Kryštofem gambit, a může se jim to rychle vymstít.
Monika ve zpovědnici prohlásí, že dnes se hlavně s nikým nechce pohádat. Střih — a hádá se s Adamem na hradbách. Tvůrci zdůrazňují, že nejde jen o sílu střihu: obě scény se natáčely během téže reality. Monika Adamovi pohrozí, že o něm začne mluvit, a bude to kdo z koho. Adam, který vyjednává s teroristy, zůstane po jejím odchodu stát s výrazem člověka, na kterého trénink nepamatoval. David situaci glosuje, že se ženy utrhly ze řetězu a on je nechá, ať se navzájem sežerou. Pak rozvine Moničinu představu o rodinných vazbách mezi hráči a přijde s teorií, že Anastázie je Zdíšina matka; obě sedí vedle sebe a jsou si opravdu trochu podobné.
Adam navíc vystihne náladu řady: tady každý podřízne každého a na kamarádíčkování z minulých řad to nebude. Přesně o to tvůrci usilovali. Cestou na misi Jan odhaduje, že netuší, jaký bude poměr sil u kulatého stolu, ale umí si představit, že právě Monika a Adam budou napsaní na tabulkách.
Hradní pán na koni a v ostnatém límci
Na misi Bitevní pole přijíždí hradní pán na koni Beauty — tomtéž, který s ním den předtím na premiéře proskočil obrazem na jeviště před sálem pro 2750 lidí. Celé to stojí na důvěře. Koně jsou výborně vycvičení a tým koňáků k práci přistupuje s klidem a rozvahou. Kdyby byla ve hře jakákoli pochybnost, zvíře ji vycítí. Když přijedou, působí to, jako by šlo o jejich nejmenší projekt měsíce; když něco nepůjde, řeknou to a hledají cestu. Beauty je navíc trochu exhibicionista a před publikem se vybičuje k lepšímu výkonu. Když kůň jednou odmítl zopakovat drezurní překrok zpět, udělal s ním hradní pán kolečko — a nikdo v sále to nepoznal.
Příjezd na misi je impozantní, kostým byl ale nebezpečný. Kostýmní výtvarnice chtěla límec z kůže v různých ostrých tvarech. Kůže však sama nedrží a výztuž by byla drahá, a tak vznikl kovový límec s opravdu ostrými ostny kolem krku. Při jízdě se hází a pád by mohl skončit velmi špatně.
Kostýmy mají i příběh. Hradní pán má podle nové legendy obrovský šatník a postavy s jizvami či náznaky tetování, které se objevují na misích, jsou padlí bojovníci a lidé, kteří kolem Křivoklátu zemřeli v bitvách nebo přirozenou cestou. Hradní pán je bytost spjatá s hradem skrze smrt, a proto na sebe může brát jejich podobu. Letošním tématem kostýmů je kůže, loni to bylo peří. Postava na Bitevním poli nese jméno pan rytíř a jizvu z bitvy.
Rytíři v lese a střelnice jako studio
Právě Bitevní pole nedalo tvůrcům dlouho spát. Ještě pár týdnů před natáčením to vypadalo, že se z něj bude muset hodně škrtnout. Klíčovou otázkou byli bojovníci: na profesionály, kteří dělají bitvy pro velké zahraniční produkce, chyběly peníze. Tvůrci proto obcházeli komunitu šermířů a historických bojovníků a na poslední chvíli sehnali zhruba šest lidí. Zpráva se ale v komunitě rozšířila a postupně se přihlásily všechny spolky včetně největšího, který pracuje pro hollywoodské filmy, s tím, že přijedou pomoct.
Lokací je střelnice uprostřed lesa, pár minut od Křivoklátu — prakticky studio v lese. Kdo tam přijížděl, potkával v lese rytíře mířící na plac, což dodávalo atmosféru. Tábor postavil stejný výtvarný tým, který připravoval i premiéru v Kongresovém centru; tvůrci o jeho členech mluví jako o neúnavných dřičích, kteří i nestihnutelné nakonec stihnou.
Tři zastávky, tři nepříjemná rozhodnutí
Mise stojí na principu známého morálního dilematu s rozjetým vlakem: když přehodíš výhybku, zemře jeden člověk místo více lidí, ale vinu neseš ty. Tři zastávky znamenají tři nepříjemná rozhodnutí, která mají hráče pronásledovat i v dalších realitách. Kapitáni, které si hráči sami zvolili, jsou nuceni zklamat polovinu ostatních. Záměrem byla gradace: nejdřív rozhodnutí, které dává smysl — tady je lidí méně, tam víc —, a hned potom situace, kdy logika první zastávky přestává platit. Kdo byl v prvním díle vyřazen z boxů, bral vynechání navíc jako další křivdu, a Petr, který se sám přihlásil na samotku, dosavadní logiku rozbil úplně.
Na první zastávce Adam situaci racionalizuje a moderuje. Nahlas vysvětluje, jak uvažuje, a získává tím důvěru — možná jde o profesní deformaci. Felix poznamenává, že finanční rozdíl nebyl velký a šlo zachránit víc lidí. Štefan, Karolinna a David to nejdřív berou v klidu, jakmile ale zůstanou připoutaní a sledují, jak vláček pokračuje bez nich, dostihnou je emoce. Od druhé zastávky se do rozhodování zapojují všichni; směli se radit, konečné slovo ale měli kapitáni. Na druhé zastávce stojí Petr a Adam uznává, že by za svou odvahu neměl doplácet, i když ví, že ostatní tuto logiku neocení. Matěj, Barnabáš, Dáša a Mây nesou rozhodnutí špatně; nejhlasitěji Dáša, Matěj dostává opravdový strach.
První zastávka byla úsporná — dřevěná konstrukce a na ní pověšení bažanti. Díky tomu zbyly peníze na dělo a vojsko. Celé dopoledne se s bojovníky trénovalo a jednomu ze spolků připadlo velení, což v komunitě, kde má každý svůj styl, nebylo samozřejmé. Všichni to ale přijali a choreografie fungovala. Představení se hraje především pro soutěžící, obrazové záběry jsou natočené předem; ve chvíli, kdy přijdou hráči, kamery sledují hlavně jejich reakce. Bojovníci si přitom nic nepředstírají: kovové zbraně a zbroje jsou těžké, údery skutečné a pády do vzduchu také. Klobouk dolů před muži i ženami, kteří v bitvě stáli.
Dělo za sto tisíc a výbuch v sedle
Na třetí zastávce hráči míří dělem na klec, kterou chtějí zachránit. Vlevo tři hráči a nula zlata, vpravo totéž. Adam to shrne tak, že jde čistě o emoce. Vlevo uvidí Moniku a je rozhodnuto. Monika pak lituje, že kvůli ní štít nedostali ani Tomáš a Annelie.
Za výbuchem je kus zákulisního sporu. Pomocný režisér, který měl na starosti mise, nechtěl, aby hradní pán seděl při výbuchu na koni. Koňáci tvrdili, že Beauty nic neudělá, a hradní pán si jízdu prosadil. Byl zhruba deset metrů od děla a kůň výbuch zvládl s přehledem. Právě ten záběr se ale do dílu nedostal — režie se soustředila na dva výbuchy u klecí a na kaskadéra letícího vzduchem. Navíc by v protisměru byl vidět štáb a kamery.
Dělo se sehnat nedalo snadno; tvůrci obešli prakticky všechna přesunutelná děla v republice a jejich cenovky nejsou malé. Příprava k výstřelu stála kolem sto tisíc korun, teprve další výstřel by byl levnější. Kaskadérský let zajišťovala velká kovová konstrukce, z níž dva kaskadéři připoutaní přes kladku ve správnou chvíli seskočí a strhnou kolegu. Produkce musela odhadnout, kterou klec hráči zvolí, a odhadla špatně. Kaskadéři proto přesouvali celé zařízení na druhou stranu a hráči čekali. Po návštěvě natáčení britské řady ale tvůrci usoudili, že jsou na tom s rychlostí vlastně dobře.
Jak se točí britští Zrádci
Na natáčení britské verze se tvůrci dostali jako jedni z mála zahraničních hostů. Vzal je tam supervizor, který na českou řadu dohlíží za držitele licence; ten přijel i na premiéru v Kongresovém centru a byl nadšený. V Británii je překvapilo, jak jinak se k misím přistupuje: jako k čistému natáčení, ne jako k zážitku pro hráče. Tamní moderátorka vidí scénář prakticky poprvé až na place a text dostává do sluchátka po větách. Zopakuje větu, všichni v tichu čekají a pak přijde další. Atmosféra se tím rozpadá a hráči jsou najednou na obyčejném natáčení. Na druhou stranu jde o velmi funkční stroj: když má mise začít ve dvanáct, v 11:50 se vyráží, aby se ve dvanáct zavřely dveře.
Česká řada takovou mašinérií není a tvůrci si myslí, že právě díky tomu drží napětí i pro ně samotné. Podobné to bylo i před generálkou v Kongresovém centru, kdy panikou prošla většina štábu; klid pomáhá udržet paradoxně kůň — v sedle si nervozitu nikdo dovolit nemůže.
Cval za čtyřkolkou a hráči připoutaní ke kůlům
Štít získá dvanáct hráčů. Ostatním hradní pán vzkáže, že si to budou muset vysvětlit sami, až si okoušou končetiny a dobelhají se zpět na Křivoklát, a odcválá. Do záběru je vstřižený cval natočený ze čtyřkolky s ramenem a gyroskopem, které kameru stabilizuje. Tvůrci dřív litovali, že pořádný trysk natočit nemají čím: statická kamera zvládne jen švenk, s dronem se pohyb těžko ladí. Tentokrát čtyřkolka jela po cestě vedle koně a posádka naměřila skoro šedesát kilometrů v hodině.
Hráči bez štítu zůstávají připoutaní ke kůlům a mají prostor mluvit. I to je jeden z mála nástrojů, jimiž produkce hru ovlivňuje: na hradě může kdokoli kdykoli vejít, místnosti nejsou odhlučené, kdežto takto se hráči rozdělí do skupin a přivezou si na hrad náladu z mise.
Felix na stopě a plán na ochranu Tomáše
Felix ve zpovědnici potvrzuje svou intuici: už od včerejška podezírá Kryštofa a Dášu a řeší gambit. Trefila tak dva ze tří zrádců, jen ještě neví, že je gambit spojuje. Tvůrci to označují za jeden z nejhmatatelnějších důkazů, jaký se kdy ve hře objevil. Nepovažují to ale za chybu produkce, spíš za zápletku: zrádci dostali silnou kartu a ta má svou cenu. Produkce tu není od toho, aby zrádce chránila zuby nehty.
Hráči se štítem se domlouvají, jak přijmout ty, kteří se teprve vrátí. Adam bere odpovědnost na sebe za celý tým, s čímž ne všichni souhlasí. Jan to sarkasticky glosuje slovy, že je dobře, že mají štíty. Tvůrci se obávali, aby Jan Špaček nebyl ve hře příliš vtipný, a nakonec si skoro přáli, aby vtipkoval častěji. Hru bere vážně, prožívá ji naplno a jeho humor spíš pojmenovává realitu.
Petrovi začne vrtat hlavou Zdíša a její alibi s povoláním; stejný argument používá i Adam, u Zdíši ale Petr cítí energii, která mu nesedí. Jan s Felix vymyslí, že budou hlasovat pro Tomáše, aby ho ochránili. U kulatého stolu to později působilo jako hlas nazdařbůh, ale možná právě proto nevzbudil podezření.
Hráči bez štítu se vracejí odděleně a schovají se v altánku, jen Dáša s Matějem vyrazí rovnou mezi ostatní. Dáša je rozčilená: v jejich stanu byli tři lidé, kteří už jednou vypadli z budek, a tak se nemůžou divit, že se cítí ohroženi. Dáša pravidelně zapomíná, že je zrádkyně, a ze soutěživosti se chová jako zapálená věrná. Teorie zní pěkně, jenže zrádci by si dříve vyřazené hráče spíš nechali na později.
Adam ve zpovědnici popisuje, že se snaží, aby rozčilení lidé byli po rozhovoru s ním klidnější. Je to přesně jádro vyjednávání: většinu práce tvoří naslouchání a teprve pak klidně a transparentně řečený názor, který situaci zklidní. Jde o budování důvěry, podobně jako u klienta, se kterým vyjednavač pracuje. Tvůrci se podivují, že si toho ostatní nevšímají, když vědí, čím se Adam živí. Vysvětlení je nasnadě: ve stresu druhého dne na hradě to hráče uklidňuje, a prokouknout to chce víc času.
Jura se mezi ohroženými dočká nevybíravého odmítnutí od Moniky, přestože už sám odcházel. Annelie se snaží být u všeho a všemu přitakávat. Tomáš, bez štítu a ohrožený, se chce tvářit jako naivka a přitom mluví o „decision makerech“ a o Monice jako o „higher society“. Tvůrci jeho anglicismy baví; jako jeden ze starších hráčů působí sympaticky a nejspíš si vyslouží přezdívku Daddy. Jan s Felix mu svěří plán na jeho ochranu a Tomáš má radost. Na Felixinu otázku, jaký důvod má uvést, Jan odpoví, že stačí říct, že se jí nezdá. V této fázi hry to stejně říká polovina lidí.
Kulatý stůl: Monika mezi vysvětlováním a útokem
Tipy před kulatým stolem se různí, Monika ale cítí, že se nad ní stahují mračna. Hradní pán přichází s moudrem Mikšovy matky: čím víc zlata v truhle máte, tím víc kopyt ostrouháte. Hláška je záměrně nesmyslná a v režii se jí hodně smáli.
Monika si bere slovo a vysvětluje, proč u prvního kulatého stolu na sebe strhla pozornost: aby si zrádci oddechli a nechali ji na pokoji. Tvůrcům to napoprvé znělo jako vysvětlení vymyšlené během dne, dokud neviděli, že stejně to Monika popsala ve zpovědnici hned první den. U stolu ale působí poučovatelsky a nadřazeně. Spíš jde o její způsob řeči — pomalý, vysvětlující, sugestivní —, který v kolektivu, kde nikdo nemá nic v ruce, vyznívá jako „teď mě budeš poslouchat“.
Jan jí namítne, že jde o hloupou strategii, na kterou by nikdo normální nepřišel, a proto je zrádkyně. Tvůrci to považují za chybný úsudek: strategie byla neopatrná a šroubovaně vysvětlená, ale hráčská. Monika pak přejde do útoku a obrátí se proti Janovi — že pořád vtipkuje a odvádí pozornost a ona mu teď v přímém přenosu ukazuje, co dělá. Otáčet obvinění proti druhému je podle tvůrců typicky zrádcovská taktika a pro Moniku to byl hřebík do rakve. Janovi se výtka zjevně dotkne a v tu chvíli dá najevo, že debata nemá smysl.
Tomáš se Moniky zastává: roztěkaná mu přišla od začátku, strávil s ní čas a její zvláštní projev nepovažuje za důkaz. Domi naopak důležitě prohlásí, že Monika je dnes jiná. Zdíša upozorní, že změna chování může znamenat i opak — že někdo chtěl být zrádcem a není. Tomáš pak ostře odmítne argumenty, že někdo nemůže být zrádce kvůli kariéře. Zdíša si výtku bere k srdci; oba mají podle tvůrců jakési nevyslovené spojenectví.
Hlasování, vyhnanství a hláška pro každého
Zdíša nakonec hlasuje pro Moniku, přestože patřila k trojici, která se domluvila na Tomášovi. Mây a Monika dávají hlas Jurovi, bez velkého zdůvodnění. Barnabáš prohlásí, že cítí šanci chytit prvního zrádce. Jan řekne, že ho Monika nepřesvědčila, přesto volí Tomáše, u kterého má otazník — a v této fázi hry to stačí. Když Felix hlasuje pro Moniku, Jan se znatelně ošívá; zda se plán mezitím změnil, nevědí ani tvůrci. Kryštof volí Moniku. David a Karolinna hlasují pro Anastázii. Poslední hřebík zatluče Adam.
Monika dostane patnáct hlasů a odchází se slovy, že byla věrná. Podle legendy hradního pána se vyhnanci nestávají součástí Křivoklátu. Novinkou je, že i vyhnance vyprovází hradní pán hláškou, podobně jako zavražděné u snídaně. Nápad vzešel z diváckého komentáře. Příběhový tým tipoval, kdo by mohl ten den vypadnout, a hradní pán měl ve scénáři několik variant. Umožnilo to i to, že letos víc spoléhá na nápovědu v uchu od skriptky. Dřív ho sluchátko rozhazovalo a za hereckou srabárnu to nepovažuje. Díky nápovědě mohl čas, který by jinak padl na memorování, věnovat maskám: jako současný hradní pán má běžnou barvu pleti, v podobě mrtvých postav bledší a namodralý make-up a jizvy, které se s maskérkou vymýšlely a zkoušely po nocích. Moničin nekrolog naráží na čísla.
Pravda o Monice přichází s klasickým šokem věrných, kteří jsou na začátku hry hluboce přesvědčeni, že mají jasno. Nejsilněji ho prožívá Zdíša: poprvé veřejně osočila někoho, kdo nebyl tím, koho hledala, a sama si říká, jaký je to pocit. Pro někoho z jejího oboru to musí být zvláštní zkušenost, i když hra stojí na úplně jiném principu než skutečný život.
Skutečné emoce a kameramani, kteří předvídají
Tvůrce na hře nejvíc baví, že všechno, co divák sleduje, jsou skutečné emoce skutečných lidí. S herci by se kouzlo rozpadlo. Střihač má silný dramaturgický cit a výsledek působí filmově, s tím rozdílem, že je pravdivý. Příkladem je švenk z prvního dílu: po vyřazení Marka odchází hradní pán, kamera doostří na Petra a ten nasadí ďábelský úsměv. Takový pohyb se nedá nazkoušet, musí se stát. Tichý potlesk patří kameramanům, kteří přemýšlejí dopředu, předvídají pohyb a kontext a riskují, že se náhoda trefí. Nejvíc pomáhá, když kameraman umí i stříhat a skladbu scény si skládá už při natáčení.
Konkláve v plném počtu a vražda z povinnosti
Po Moničině odchodu následuje vražda. Hradní pán vyjmenuje devět hráčů bez štítu; po odečtení Dáši a Annelie mají zrádci na výběr ze sedmi. Musí si přitom pamatovat jména, počty a okolnosti, protože psací potřeby jsou na hradě zakázané.
Matěj s Tomášem probírají, jaké je to být napsaný na tabulce. Matěj si není jistý, jestli je pro něj „ta gamesa“ to pravé; působí jako člověk, který vlezl, kam vůbec nechtěl, a teprve teď mu to dochází. Tomáš se s taktikou Jana a Felix svěří Kryštofovi, který ve zpovědnici oceňuje, že mu Tomáš věří. Majda a Annelie si vyříkávají hlasování a Majda s ironií poznamená, že je vlastně dobře, že pro ni Annelie hlasovala — aspoň si konečně něco řekly. Vědcům ve hře tvůrci přezdívají Teorie velkého třesku.
Barnabáš s Kryštofem probírají Dášu: Barnabáš jí věří, Kryštof se zatváří pochybovačně — spolupráce s Dášou má zjevně své limity. Kryštof pak pronese, že kdo přijde se lží, jen ji s sebou nosí. Petr podezírá Kryštofa. Na rozdíl od Felix, která svůj čich má přirozeně, chce Petr svůj radar i předvádět. Felix se Zdíše svěřuje, jak na Kryštofa vybalila otázku, jestli není zrádce, a on se začervenal. Na jejím seznamu jsou Kryštof, Jura a Dáša.
Konkláve je poprvé v plném počtu a Annelie děkuje za přijetí. Kryštof zmíní Lukáše a celou eskapádu s gambitem; rád by se ho zbavil, jenže nemůže. Ve hře je tolik štítů, že se zrádci musí dohodnout na jménu, se kterým není nikdo úplně spokojený. Kryštof to nazve vraždou z povinnosti. Dáša si chce udržet lidi ze své buňky a Davida odmítne, protože ji z buňky vyřadil. Kryštof ve zpovědnici smutně a překvapeně zjišťuje, že jméno, se kterým přišel, neprosadil — a přitom měl být hlavou. Dáša naopak říká, že bylo snadné ho od jeho záměru odvést. Kryštof s ní bude spolupracovat, ale dlouhodobě to nevidí. Annelie po pár vteřinách v konkláve přichází s úvahou, že jeden ze zrádců bude muset padnout, protože věrní potřebují nějakého chytit — zrádci jim ho tedy budou muset předhodit.
Tvůrci v tom vidí důsledek volby zrádců podle chemie, ne podle toho, kdo by jako zrádce dobře vypadal. Konkláve minulých řad byla většinou jednoznačná, teď se v nich vaří emoce. Díl končí napínavým otazníkem: zrádci se budou pravděpodobně rozhodovat mezi Barnabášem, Mây, Tomášem a Karolinnou. Kryštof však dodá, že nejraději by zavraždil Dášu.
Závěr
Druhý díl ukázal, že nová řada stojí na nedůvěře od prvních hodin: třetí zrádkyně vstoupila do hry teatrálně, slovo gambit visí nad zrádci jako nejhmatatelnější důkaz v historii pořadu a první vyhnanou se stala věrná hráčka, kterou zradil hlavně vlastní způsob řeči. Zákulisí přidává obraz produkce, která si nechává prostor pro chyby i štěstí — od dělostřelby za sto tisíc přes rytíře, kteří přijeli pomoct, až po kameramany čekající na úsměv, jaký nejde nazkoušet.
