Devátý díl třetí řady Zrádců vrátil do hry humor, ale i jedno z nejtvrdších rozhodnutí celé série. Tvůrci reality show v rozboru procházejí díl scénu po scéně: proč dávala smysl možnost mluvit se zrádci, odkud se na Křivoklátě berou černé slzy, jak se hrála dražba amuletu milosti a proč ho Zdíša nakonec nepoužila. Večer z hradu odchází Dáša – a s ní jeden z nejdelších soubojů dvou zrádkyň.
Rozhovor se zrádci nebyl zbytečný
Předchozí díl končil možností položit zrádcům otázky. Část diváků ji v komentářích odbyla jako zbytečnou, devátý díl ale ukazuje opak: rozhovor zasel řadu pochybností. Tomáš ho využil jako léčku – zrádcům řekl něco, co nikdo jiný neslyšel, a pak sledoval, kdo s touto informací přijde.
V komentářích se objevily i návrhy, aby produkce otázky „kurátorovala“ nebo zrádcům nařídila mluvit pravdu. To by hru podle tvůrců zničilo: povinně pravdivá odpověď by se s ubývajícími hráči dala dedukcí proměnit ve stoprocentní důkaz, a takový důkaz smí vyprodukovat jen hra sama. Další z nápadů – aby Dáša a Anelí odpovídaly každá jinak – narážel na to, že by tím prozradily počet zrádců a jedna by mohla druhou podrazit.
Rozhovor se zrádci ani amulet milosti si česká produkce nevymyslela, oba nástroje patří k licencované paletě formátu. Amulet milosti ale podle tvůrců použila jako první na světě právě česká verze a po ní ho převzaly další země.
Snídaně bez vraždy a Anelí se znovu přeřekla
Den po rozhovoru se zrádci se nevraždilo. Informace, která v dílu trochu zapadla, byla pro zrádce klacek pod nohy. Takové zvraty nevznikají podle toho, koho by produkce chtěla z hry dostat: počty, které musí vyjít až do finále, se plánují dopředu. Hradní pán na konci snídaně ohlásil, že co hráči řekli zrádcům, vědí jen oni, zrádci a mrtví uvěznění ve zdech – a proto si mrtvé vyvolají. Zároveň naznačil, že přijde amulet milosti, který dokáže přepsat pravidla hry.
Hráči působili vyčerpaně. Zhruba v této fázi natáčení měla produkce dokonce schůzku o tom, jak je motivovat a jestli se nemohou víc vyspat. Odešli baviči kolektivu jako Jan, Felix nebo Petr a zbyli „čistí hráči“, kteří se rozpadem party ocitli každý sám za sebe. Majda to shrnula tak, že kromě Dáši a Anelí už všichni hrají dlouhodobou taktiku na finále.
Anelí hned na zmínku o amuletu prohlásila, že žádný nechce, chce jen štít. U snídaně pak koktala a místo „tři jména, která používáme jako štít“ řekla „která používám“. Šlo už o druhý přeřek za sebou a Domi si ho všimla. Na ten první upozornili tvůrce diváci na premiéře v Českých Budějovicích: při misi ve vagonu Anelí volala, ať „ji“ vysvobodí, ještě než kdokoli věděl, že v kufru je Zdíša. Hráči si toho nevšimli a v dílu se k tomu nikdo nevrátí.
Kontrast byl vidět i na odpovědích zrádců. Davida a Tomáše zrádkyně spíš vytrollily, zatímco Anelí dostala tři konkrétní odpovědi – nejspíš si je s Dášou připravily předem a ráno si je špatně zopakovala. Dáša komentovala, že Anelí za svou zmatenost schová cokoli. Sama je ale stejně „neřízená střela“ a stejný argument by se dal obrátit proti ní.
Domi teď hraje výrazně odvážněji. Částečně jde o prostor ve střihu – hráčů je méně než polovina –, částečně o taktiku držet se první půlku hry zpátky. David zase veřejně řekl, že si všiml rukopisu zrádců, což zrádce varovalo; může to ale být součást jeho strategie působit neškodně. Tvůrci si také všímají, že napříč třemi řadami bývají silnější zrádkyně: mužští hráči jdou s informací rovnou ven, ženy lépe kombinují a pletichaří.
První realita: teorie, aliance a štíty
Tomáš svou informaci svěřil jen „vyvoleným“, mezi nimi Štefanovi: zrádci ho prý napsali jako toho, koho by naverbovali. Zrádkyně to přitom myslely mnohem víc jako vtip, než jak to Tomáš četl. Celá snídaně i první realita se točily kolem odpovědí ze včerejšího rozhovoru – což vyvrací dojem, že otázky byly k ničemu. Tvůrci přiznávají, že sami byli po natáčení scény zklamaní, dokud neviděli, co se z ní vyklube.
Zvláštní dvojici tvoří Domi a Zdíša, vztah lásky a nenávisti. Skupina začala vnímat Dášu, Zdíšu a Petra jako „svatou trojici“ a Domi na tom staví: jeden z nich zrádce být musí, jinak by spolu tak dlouho nevydrželi. Zdíša poprvé připouští, že zrádkyněmi mohou být Dáša i Anelí – raději by to však byla Anelí, protože Dáše celou dobu věří.
Ne každá věta ze zpovědnice odpovídá skutečné motivaci. Hráči mají za den několik zpovědnic a během jedné umějí teorii několikrát změnit; střih pak vybere tu, která zrovna zapadá do příběhu.
Tomáš řekl Anelí, že ani ona mezi jeho vyvolenými není. Ta mu odpověděla teorií, že zrádci jsou dva muži a jedna žena – opakuje ji dny, ale jemu ji dosud neřekla, protože se hodila hlavně na ženy. Tomáš v tom viděl důkaz, že jeho léčka zafungovala. Důkaz je to ale na vodě: teorie je Anelína mantra, kterou spouští pokaždé, když se mluví o ní.
Dáša si stěžovala, že jí na Anelí nikdo nevěří, a Zdíša ji ujišťovala, že Anelí je herečka. Tvůrci uznávají, že Anelí hraje dobře – jenže proti ní stojí stejně dobrá herečka. Kolem Anelí vzniká skupina s May, Domi a Matějem, která míří na Dášu nebo Zdíšu.
Věrní letos podle tvůrců uvažují výrazně lépe než v minulých řadách, kdy diváci fandili hlavní zrádkyni jako Nicole nebo Mia. Dáša i Anelí jsou kontroverzní stejnou měrou a divák nemá jasného hrdinu. Produkce fandí „hře“: hráči ji mají na rok zapůjčenou jako žezlo. Majda s Davidem se mezitím domluvili, že vyhlasují Dášu, kterou považují za věrnou – nechtějí, aby zrádci některého z nich vydírali. Majda si všímá, že už všichni hrají složitou strategii s finále na dosah.
Proč mají duchové na Křivoklátě černé slzy
Mise začíná postavou pana Větvičky, potulného vědmáka z Křivoklátu, a s ní tvůrci poprvé otevřeně vysvětlují příběh hradu. Duše zavražděných na Křivoklátě zůstávají uzamčené ve zdech a hrad nikdy neopustí. Vražda je vždy křivda, proto zavražděným tečou nejdřív krvavé slzy. Čím déle duše na hradě ulpívá, tím víc slzy černají a pleť bledne.
Hradní pán je v tomto výkladu prvním zavražděným na Křivoklátě – věrným, kterého někdo zradil a zabil. Hru na zrádce si vymyslel jako pomstu a jako připomínku pro každého návštěvníka, že zrada je krutá; zároveň si tak na hradě dělá společnost z dalších duší. Jeho temná stránka koncentruje zlo a smutek zavražděných, a proto je jeho tvář plná černých slz. Stejné slzy mají i mýtické bytosti z dřívějších misí – duše uvězněné po staletí. Platí to jen pro zavražděné, ne pro hráče poslané do vyhnanství.
Vyvolávání duchů: co prozradili vyřazení hráči
Mise měla původně stát na zřícenině jen se stolem uprostřed. Tvůrci zkoušeli i hologramy ve velkých skleněných koulích, jenže technologie viditelná ze všech stran kolem kulatého stolu buď neexistuje, nebo stojí statisíce. Zůstal stůl, nad nímž se zjevují vyřazení hráči. Každý zavražděný proto musel ještě na hradě, v masce a kostýmu, odpovědět na stejné otázky – i ti, kdo zrovna prožívali silné emoce. Otázky musely být obecné, protože je dostal i první zavražděný, a cílem bylo vrátit hráče ke starým teoriím.
Pan Větvička se svými zvuky parodoval astrální seance. Šlo o záměrné odlehčení pro hráče, kteří už byli dost pod tlakem, a režie se podle tvůrců snad nikdy tolik nesmála. Hráči dlouho nevěděli, jestli to myslí vážně; Majda humor rozpoznala ve zpovědnici.
První skupina na Dášin návrh brala nejdřív hráče s otázkami za málo peněz. Karolína na otázku, kdo ve hře něco skrývá, odpověděla Matěj; ten to odzbrojil přiznáním, že skrýval, jak ji má rád. Jitka potvrdila, že podrazit by dokázala Dáša, a skupina vyhrála 30 000 – Anelí to viditelně potěšilo. Jan u otázky na nejvíc podceňovaného hráče řekl Petra místo tipované Majdy a spojení se přerušilo. Nika označila za největšího sólistu Matěje (80 000). Barnabáš na otázku, kdo hraje na víc stran, odpověděl Anelí, ačkoli ona sama tlačila jméno Majdy.
Ve druhé skupině byli May, Tomáš, Zdíša, Domi a David. Správně tipovali Adama (10 000). Lukáš u otázky, kdo něco skrývá, řekl Niku, Jan u podrazu Domi – a ta nesnáší, když v jakémkoli kontextu zazní její jméno. Barnabáš za nejvíc podceňovanou označil Zdíšu, Karolína ji jmenovala i jako sólistku. Zdíše tak přišly dva zásahy za sebou. Poslední otázku uhodli: Nika řekla Felix a skupina vyhrála 80 000. Obě skupiny skončily nastejno, druhá ale trefila otázku za vyšší částku, a získala tak právo dražit amulet.
Na každou variantu výsledku musí mít hradní pán připravený text. Scénář proto obsahuje mnoho odboček a stává se, že na jednu z třiceti cest se zapomene.
Dražba amuletu milosti
Amulet milosti umožňuje vrátit u kulatého stolu do hry hráče posílaného do vyhnanství, aniž by se odhalilo, zda je věrný, nebo zrádce. Funguje jako štít, jen až u stolu – a je to novinka, se kterou hráči nemohli počítat. Hráči do tabulek psali, kolik z dnešní výhry obětují; vyhrát měla jediná nejvyšší nabídka a nikdo se neměl dozvědět, kolik kdo dal.
Hráči si to ovšem po misi hned řekli, a rozhodili tím scénář, který počítal s napětím u stolu. Produkce jim to nezakázala, jen předpokládala, že si to nechají pro sebe. Na komentáře, proč se pořád zveřejňují štíty, tvůrci odpovídají, že hráči si je stejně řeknou a že v této řadě často navazoval seznam smrti, který zveřejnění vyžaduje.
Amulet sám je podle jednoho z tvůrců spojený s prvním zrádcem: na náhrobek měla původně přijít básnička, která to naznačovala, z finančních důvodů ale vznikla jen část a výklad zůstává otevřený.
Druhá realita: otevřená hra a 60 000 za amulet
Skupiny se po misi rozdělují záměrně: první jde do reality s předstihem, aby se zážitky obou nespojily hned. Na hradbách si druhá skupina rovnou řekla, kdo kolik napsal. Nejvíc – 60 000 – nabídla Zdíša, a získala tak právo veta u kulatého stolu. Tvrdila, že čekala vyšší nabídku od Tomáše a štít nechtěla. Stejně argumentoval David, jenže kdo amulet nechce, může napsat nulu.
Otevřenou hru tlačil David a Tomáš mu do pléna řekl, že mu jeho hra přestává dávat smysl. Šlo spíš o vztek z chvíle, kdy musel znovu něco prozradit: oba spolu dál otevřeně probírají teorie. David vysvětlil, že chtěl předem veřejně říct, že by amulet nepoužil na Dášu. Jeho strategie je opatrnější a nechává si všude pootevřená vrátka, Tomáš jde naopak hlavou proti zdi. Jako lovec pašeráků chce hlavně najít zrádce a mít konečně pravdu.
Tvůrci si představovali, že odhalení držitele amuletu bude u stolu dramatem i pro diváky. Protože do hry nezasahují, dramatický moment se rozplynul – přesto se tím změnil tlak na Zdíšu. Dáša nadhodila šedou zónu: co kdyby Zdíša amulet použila na sebe? Pro nikoho z hráčů by to ale nebylo výhodné, každý se chce zbavit konkurence ve finále.
Dáša pak vyzvídala, kdy a jak Zdíša amulet použije, a ve zpovědnici řekla, že mise rozbila myšlenky hráčů. Ostatní tlačili Zdíšu, aby psala Dášu; Anelí si ověřovala, zda Zdíša Dášu nezachrání. Zdíša odpověděla, že by amulet použila u lidí, o kterých ví, že jsou věrní, včetně sebe. Vytáhnout Dášu z vyhnanství by ale na ni vrhlo stín – zvlášť den poté, co Petr Dášu označil za „ultrazrádkyni“. Před stolem Zdíša oznámila, že se rozhodne až na poslední chvíli. Matěj nechápal, proč volit Dášu, a May nechtěla do finále pustit „ty nejvěrnější“, tedy Dášu a Zdíšu.
Kulatý stůl: tři body proti Dáše
Hradní pán znovu ohlásil amulet milosti, aniž by řekl, k čemu slouží – produkce předstírala, že hráči nic nevědí. Stůl zahájila Majda třemi body proti Dáše. Za prvé prý vždy útočí na osobní rovině, například na Anastázii; Dáša se hájila tím, že ji Anastázie u stolu opakovaně manipulovala. Za druhé zbrklost při výběru truhliček ve „studánkové“ misi. Za třetí si nikdy nevzala štít, ačkoli nebyla označená. Dáša odpověděla, že ji pronásledoval cejch neúspěšných misí a za páku zatáhla, aby skupině vyhrála peníze. Majda si přitom argumenty vymýšlela, protože Dášu považovala za věrnou.
Tomáš vytáhl „bombu“ – Anelínu teorii o dvou mužích. Anelí ji rozmetala tím, že ji říká už několik dní, a měla pravdu, takže pokus nakonec posloužil jako alibi pro zrádkyni. David, opět podle dohody s Majdou, označil Dášu i Anelí za oběti, které skupinu někam směrují. Dáša odpověděla, že kdyby chtěla, mohla nasměrovat podezření na Petra, Zdíšu, Jana nebo Matěje, ke kterým měla blízko. Na argumenty působila připravená – jako spisovatelka si je podle tvůrců zřejmě chystala předem.
Dáša také namítla, že zrádci nevraždí silné hráče, protože to nedává logický vzorec: proč by se s tím obtěžovali, když se věrní vyřazují sami? Štefan jí vytkl, že má rychlou pusu, ale proti Anelí ji nikdy nepoužila. Domi oznámila, že bude psát Dášu, protože ji Zdíša chrání; Matěj naopak Dáše věřil. Zahnaná do kouta Dáša nakonec tvrdila, že tvůrci by roli zrádkyně spíš svěřili herečce. Produkce ale na výběr Anelí jako zrádkyně měla nejmenší vliv. Zdíša se Dáši zastala: ve vlaku byla vyděšená stejně jako ona a štít nemá.
May hlasovala pro Dášu, aby rozkryla „svatou trojici“; Zdíša a Tomáš napsali Anelí. Matěj „spálil“ hlas na Majdu, aby nemusel volit mezi Dášou a Anelí – alibistické i odvážné zároveň. David a Štefan psali Dášu. Anelí byla poslední a Dáše slíbila, že si přečte její knihy.
Amulet zůstal nevyužit a Dáša odchází
Hradní pán předal amulet Zdíše a do poslední chvíle nikdo – ani produkce, ani sama Zdíša – nevěděl, jestli ho použije. Anelí se přitom snažila nedat najevo, jak moc chce, aby Dáša odešla. Zdíša nakonec amulet nepoužila: Dáši dál věřila, ale přijala argument, že identity je potřeba odhalit. Hra ji tak donutila popřít, čemu věří, a tvůrci ji přirovnávají ke rčení, že první výhra z kapsy vyhání – po skvělé dedukci na začátku jde všechno z kopce.
Na rozloučenou se Dáša Štefana zeptala, jestli se nepletl, když tvrdil, že udělá cokoli pro výhru – ona tu prý chtěla hlavně být a všechno bylo upřímné: „byla jsem celou dobu věrná, akorát o trošku víc zrádcům“. Tvůrci v tom vidí šedou zónu: věta naznačuje, že byla zrádkyní od začátku, ale nikdo si toho nevšiml. Po odhalení zrádkyně nastala euforie, až na Zdíšu. Kvůli její nabídce navíc přišla výhra o 60 000.
Anelí Zdíšu utěšovala, že ani ona Kryštofa neprokoukla, a sama zářila. Souboj s Dášou byl i soubojem eg o to, kdo je lepší zrádkyně a kdo má právo zůstat déle, včetně pomsty za Kryštofa. Pro Anelí jde o obrovskou satisfakci a vzpruhu – zároveň ale přichází moment, kdy může vítězství „vlézt na mozek“, jako se to stalo Petrovi po vyřazení Kryštofa. Tvůrci připomínají, že se ke všem hráčům snaží být stejně kritičtí a každý dostane prostor se obhájit. Dáša ho dostane v rozhovoru.
Třetí realita a konkláve
Majda se Tomáše ptala, zda vyhlasování Dáši očišťuje Anelí. Hlavním argumentem zůstává, že dvě zrádkyně by se v konkláve „povraždily“. Domi odvedla Tomáše od jediného správného tipu: Anelí to podle ní není a zrádcem bude „nějaký subík“, tedy muž, který Dášu vydržel. Když to Štefan potvrdil, Domi to hned běžela říct Anelí.
Tomáš se obrátil k May, kterou je ve hře málo vidět a u kulatého stolu promluví nanejvýš jednou. Davidovi navíc písmo, které viděl během rozhovoru se zrádci, připomíná její rukopis. S Majdou se tak odklonili od včerejší, přesnější dedukce k Matějovi a May. Tvůrci to připisují paranoie z izolace, kdy člověk zvyklý na neustálý přísun podnětů musí pořád vymýšlet něco nového. David s Majdou doufají, že zrádci začínali ve čtyřech a vydírání se jim vyhne.
Před konkláve Anelí počítá s tím, že jeden z nich – ona, nebo nový zrádce – se dostane do finále. Volba proto musí být pečlivá: chce někoho, kdo bude v případě potřeby „odstřelitelný“, ale zároveň mu může dát vstupenku do finále. Díl končí cliffhangerem: Anelí už ví, koho chce vydírat, ale kdo bude stát v žaláři, ukáže až desátá epizoda.
Závěr
Devátý díl uzavřel dlouhý souboj Dáši a Anelí a ukázal, že i nástroje, které diváci odepsali, mají ve hře dlouhý dosah. Rozhovor se zrádci rozhýbal teorie, amulet milosti dostal Zdíšu do nejtěžšího rozhodnutí řady a výklad černých slz dodal hradu vlastní mytologii. Anelí vstupuje do závěru série s energií vítězky – a s rizikem, že ji euforie zavede tam, kam předtím Petra.
