Americká centrální banka zvedla poprvé za tři roky úrokové sazby a hlasovala o tom jednomyslně. Nafta se zároveň obchoduje za dvojnásobek ropy, dvě námořní cesty, kudy teče většina blízkovýchodní ropy, jsou fakticky zavřené a evropské zásobníky plynu jsou nejprázdnější, co se měří. Souvisí to spolu víc, než se komu hodí přiznávat.
Fed zvedl sazby a inflaci tím pojmenoval
Sazby jdou o čtvrt procentního bodu nahoru, do pásma 3,75 až 4 procenta. Je to první zvýšení od července 2023 a výbor pro něj zvedl ruku v poměru dvanáct ku nule.
Šéf Fedu Kevin Warsh mluvil na tiskové konferenci hlavně o síle ekonomiky: nové nábory, zisky soukromého sektoru, investice firem, štědré úvěrování. Nezaměstnanost drží kolem 4,1 procenta, počty volných míst i odpracovaných hodin rostou. Finanční podmínky by prý jen těžko označil za přísné, a proto výbor ubral dávku měnového uvolnění.
Jenže jednomyslnost říká něco jiného než optimismus z tiskovky. Dvanáct hlasů z dvanácti je vzkaz, že hlavním problémem dne je inflace a že za ní stojí válka. Medián prognóz členů výboru navíc počítá s dalším zvýšením ještě letos.
Pointa je v tom, kdo Warshe do čela Fedu prosadil. Byl to prezident Trump a chtěl po něm nižší sazby. Dostal pravý opak.
O šocích pro ekonomiku se přitom mluví, jako by šlo o přírodní katastrofy. Nejsou. Ty největší si Spojené státy způsobily samy.
Nafta za dvojnásobek ropy a příděly v regálech
Nafta se obchoduje kolem 220 dolarů za barel, tedy za víc než dvojnásobek ceny samotné ropy. Pětadvacetiletý průměr této prémie je přitom někde kolem sedmnácti dolarů.
V amerických obchodech se už přiděluje motorový olej. U Costca platí limit dvě balení na sedm dní a jedna transakce na členství, cena vlastní značky mezitím vyskočila. Z Texasu chodí hlášení, že na pumpách došla nafta.
Otázka, jestli se ve Spojených státech začne přidělovat i ona, proto nezní jako z katastrofického filmu.
Inflační džin je venku z lahve
Za zdražováním nestojí jenom válka. Nejširší měřítko peněžní zásoby rostlo před rokem meziročně o 5,4 procenta, teď je na 7,9 a zrychluje. Tempo slučitelné s dvouprocentním inflačním cílem je přitom kolem šesti procent.
Úroková sazba sama o sobě ukazatelem měnové politiky není. Tím je množství peněz v oběhu. Sled událostí bývá pokaždé stejný: peníze rostou moc rychle, s odstupem dvanácti až čtyřiadvaceti měsíců přijde inflace a výnosy dluhopisů ji následují. Ceny dluhopisů tím pádem padají.
Fed se v tom motá od pandemie. Tehdy nechal agregát M2 růst o víc než 27 procent ročně, nejrychleji od svého založení v roce 1913. V červnu 2022 z toho byla inflace 9,1 procenta, pak přišlo prudké brzdění a vzápětí další pumpování peněz do systému. Nahoru dolů, nahoru dolů.
Účet za to neplatí centrální banka. Hypotéky se odvíjejí od výnosu desetiletého vládního dluhopisu, a ten po oznámení sazeb ještě povyrostl. Bydlení zůstane drahé a trh zaseknutý, podraží i kreditní karty a jakákoli jiná půjčka.
Dva zavřené průlivy
Ať už Bílý dům tvrdí cokoli, Hormuzský průliv otevřený není. Prosakuje jím zlomek toho, co dřív.
Druhá cesta vede Rudým mořem a tam vrcholí válka mezi Saúdskou Arábií a jemenským hnutím Húsíů. Saúdové loni vyváželi 9,5 milionu barelů denně, v srpnu už jen 3,2 milionu, teď je vývoz zastavený. Ropovod, který vede přes království na západ k Rudému moři, je po útocích dronů mimo provoz a Húsíové zveřejnili video se sestřeleným saúdským letounem.
Spor má kořeny v roce 1934, kdy Saúdové sebrali Jemenu tři provincie. Korunní princ proti Húsíům válčil už jako ministr obrany a s americkou podporou tehdy prohrál. Teď do toho jde znovu, tentokrát bez ní: Washington si spočítal ztráty a stáhl se.
Do války se Spojené státy nikdy neměly pouštět, zpravodajské služby před ní varovaly. Předtím byl Hormuz otevřený a problém žádný, Rudé moře taky. Teď jsou obě cesty zavřené a problém je.
Dolar posílil, zlato kleslo, bublina zůstala
Prezident opakovaně říká, že chce slabší dolar, aby se do Ameriky vrátila výroba. Po zvýšení sazeb dostal silnější. Nejdůležitější cena světa, kurz eura k dolaru, klesla ze zhruba 1,16 na 1,145, přestože férová hodnota leží spíš mezi 1,20 a 1,40. Dluhopisy i akcie po oznámení oslabily.
Zlato a stříbro šly dolů, protože vyšší sazby zvedají náklady obětované příležitosti: kdo drží kov, nedostává úrok, a krátkodobý vklad teď vynáší víc. Je to ale výkyv na pár dní. Sekulární býčí trh na zlatě i stříbře pokračuje a jeho vrchol leží podle tohoto odhadu někde kolem šesti až sedmi tisíc dolarů za unci.
Na akciích je bublina, ať se na to člověk dívá jakkoli. Drží ji efekt bohatství: když portfolio přibere sto dolarů, útrata jeho majitele povyroste o tři. Akcie přitom drží horních deset procent příjmových skupin a právě tato desetina stojí za polovinou veškeré americké spotřeby, která sama dělá zhruba dvě třetiny HDP.
Bubliny praskají jediným spolehlivým způsobem: když centrální banka utáhne sazby a zpomalí růst peněz. Pak se efekt bohatství obrátí, horní desetina přestane utrácet a spotřeba se propadne i lidem, kteří žádné akcie nikdy neměli.
Evropa jde do zimy s prázdnými zásobníky
Saúdský vývoz do západní Evropy stojí a evropské rafinerie už mají dodávky zrušené nebo odložené. Ukrajinské údery opakovaně vyřazují z provozu ruské rafinerie, a to municí, kterou dodali právě Evropané, jimž pak palivo z těch rafinerií chybí.
Prezident Trump tento týden Kyjevu vzkázal, ať na ruskou ropu útočit přestane. Ukrajinský prezident odpověděl, že žádná taková dohoda neexistuje, a útoky pokračují.
Zásobníky plynu jsou nejníž od doby, kdy se to začalo měřit. Šedesát procent na papíře znamená v praxi ještě míň, protože poslední zbytky se z nádrží dostávají hůř.
Z německých pump se sdílejí fotky nafty za 2,49 eura za litr, což odpovídá skoro jedenácti dolarům za galon. Velkou část té ceny tvoří daně, jenže až palivo fyzicky dojde, bude jedno, jestli je zdaněné dvěma sty procenty, nebo nulou. Nafta, která není, se zdanit nedá.
Evropská komise měla po krizi z roku 2022 čtyři roky na to, aby se připravila. Dnes je na tom Evropa hůř než tehdy a může z toho být nejhorší zima od druhé světové války. Mráz zabíjí mnohem víc lidí než vedra, i když do zpráv se dostávají spíš vlny veder.
Účet platí ti, kdo pracují, a dávají to najevo u voleb
V nedávných zemských volbách v Sasku-Anhaltsku hlasovalo pro AfD zhruba šest dělníků z deseti a kolem poloviny zaměstnanců v kancelářích. Establishmentu zůstaly tři skupiny: lidé nad sedmdesát, ženy do pětadvaceti a bohaté regiony. Je to malá spolková země, ale spolehlivý barometr.
Roli v tom hraje migrace, ekonomická úzkost ale taky, a ta je docela oprávněná. Německo v podstatě stagnuje od roku 2019. Energetická krize tento vývoj nezaložila, jen zrychluje následky hospodářské a energetické politiky, která byla mizerná už předtím.
Příděly, které nikdo nevyhlásí
Přidělovat se bude cenou. Je to nespravedlivá metoda, ale funguje bez jediné vyhlášky: kdo si dojíždění přestane moci dovolit, přesedne na vlak, spolujízdu nebo kolo.
Jakmile to začne stát hlasy, přijdou vlády a začnou elektřinu a plyn odklánět od průmyslu k domácnostem. Pak ovšem může nastat situace, kdy člověk má na cestu do práce, jenže práce zavře, protože energii, kterou potřebovala, dostal on.
Když je nedostatek, jde vždycky jenom o to, kdo ho rozdělí: trh cenou, nebo stát regulací. Výsledek je v obou případech stejný, někdo zaplatí hodně a někdo nedostane nic. A cedule o vyprodané naftě začnou na evropských pumpách viset nejspíš v řádu týdnů.
Elity a vlajka cizí země
Peníze, které Unie nemá, tečou dál ven. New York Times minulý týden napsaly, že se Ukrajině v obranném rozpočtu nečekaně otevřela sedmadvacetimiliardová díra. Evropští lídři byli překvapení a znepokojení, na tempu pomoci to nezměnilo nic.
Evropské elity dávají přednost komukoli před vlastními lidmi, a právě proto roste pravice. Program mívá mlhavý, vzkaz jasný: nejdřív naši. Voliči vidí politiky s ukrajinskou a unijní vlajkou v profilu a s vlastní skoro nikdy. Maličkost, jenže lidem se spojí s otázkou, jestli je rozumné posílat zbraně dlouhého doletu zemi, která pak ničí rafinerie, na nichž závisí jejich auta, topení i elektrárny.
Je v tom i kus psychologie. Elity dělnickou třídou pro vlastenectví dlouho pohrdaly a zároveň jí ho záviděly, protože nic srovnatelného neměly. Teď konečně našly vlajku, za kterou se dá postavit. Vlastní to být nemohla, tou by ze sebe udělaly nacionalisty. Cizí ano.
Ve stejném duchu se v Německu mluví o návratu povinné vojenské služby. Lidem, kteří do armády chodili dobrovolně, se desítky let říkalo, že jsou podezřelí a nejspíš mají sklony k pravicovému extremismu. Teď mají bojovat. Jen ne pod německou vlajkou.
Televizor, který poslouchá i po vytažení kabelu
Technická redakce Gamers Nexus rozebrala televizory LG a u modelu G5 ukázala nepříjemnou věc: mikrofon nahrával i ve chvíli, kdy byl přístroj odpojený od sítě a vypadal vypnutě. Nahrávku se pak přes bezpečnostní díry podařilo z televizoru dostat ven, jakmile ho uživatel znovu připojil.
Stojí za tím automatické rozpoznávání obsahu. Televizor snímá, co je na obrazovce, klidně každých deset milisekund, porovnává to s databází pořadů a filmů a staví z toho reklamní profil. Vejde se do něj věk, příjem, bydliště, rasa, politické názory i vyznání.
Souhlas k tomu dá divák sám. U televizorů LG šlo o deset dokumentů, padesát tisíc slov a přes dva a půl tisíce stisků dálkového ovladače. Průměrnému čtenáři by přečtení zabralo tři až čtyři hodiny.
Televizor navíc vidí ostatní zařízení na stejné wi-fi. Reklamní partner z farmaceutického oboru tak pošle reklamu na mobil, tablet i notebook a dokáže ji sledovat až k vyzvednutému receptu. Pak přepne na jiný přípravek.
Odinstalovat takový software jde těžko kvůli osmadvacet let starému autorskému zákonu. Jeho paragraf zakazuje obcházet digitální zámky, ať už je důvod jakýkoli. Psal se pro CD a DVD, jenže dnes je počítačem auto, televize i telefon. Výrobce závěry vyšetřování odmítá a jeho vyjádření zatím zní spíš právnicky než technicky.
Závěr
Zvýšení sazeb je přiznání, že inflace je zpátky a že ji nespustila žádná přírodní katastrofa. Válka zavřela dvě námořní cesty, ropovod i rafinerie a účet za to přijde v ceně nafty, hypoték a zimního topení.
Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by válka na Blízkém východě rychle skončila. Washington sotva odejde a nechá Írán držet Hormuz i přístup k Rudému moři, takže to spíš potrvá a přitvrdí, zvlášť po podzimních volbách do Kongresu.
Zaplatí to lidé, kteří rozvážejí okna, opravují střechy a dojíždějí za prací. Ne ti, jejichž peníze pracují za ně.
