Slovensko si právo na hotovost zapsalo do ústavy a Česko by podle Lukáše Kovandy, hlavního ekonoma Trinity Bank, mělo udělat totéž. Digitální měny centrálních bank podle něj běžnému střadateli nic nepřinesou, zato mu mohou vzít poslední páku na banku i stát: možnost vybrat si peníze a odnést si je domů.
Hotovost jako pojistka proti záporným úrokům
Kovanda proti ústavní ochraně hotovosti nic nemá. Hotovost vidí jako pojistku v době, kdy sílí snaha převést celý peněžní styk na bezhotovostní. Pro běžné občany z toho plynou značná rizika a digitální peníze centrálních bank jim nepřinášejí skoro žádné výhody. Jiný smysl jejich zavádění než nakročení k úplnému zrušení hotovosti těžko hledat.
Riziko ukazuje na krajním příkladu. Kdyby banka zavedla úrok minus 20 % ročně, klient by za jediný rok přišel o pětinu celoživotních úspor. Dnes si může peníze vybrat, schovat je doma „do matrace“ a mít aspoň nulový úrok. Právě tím drží banku v šachu. Bezhotovostní peníze jsou jen záznamy v počítači a domů si je odnést nelze. Ve světě bez hotovosti by člověk musel ztrátu spolknout, rok co rok, a stal by se rukojmím finančního a bankovního systému.
Proč se o konci hotovosti nemluví nahlas
Moderátorka namítá, že o zrušení hotovosti nikdo nemluví. Digitální euro se má zavést jako doplněk k hotovosti, ne jako její náhrada. Kovanda odpovídá, že se o tom nemluví právě proto, že kdyby se to lidem řeklo naplno a média to probírala den co den, veřejnost by se vyplašila a nikdy by to nepřijala. Proto se to podle něj děje potichu a polehoučku.
Paradoxně část veřejnosti po zrušení hotovosti sama volá: bankovky jsou prý nehygienické a nikdo s nimi už neplatí. Takoví lidé ale nerozumějí, jak funguje současný finanční systém, a nevidí, že se zrušením hotovosti zmizí jejich páka na banky. I Kovanda platí většinou bezhotovostně, a přesto chce mít hotovost v záloze.
Přirovnává ji ke zlatu. I to by se dalo nazvat archaismem, zlatem se přece platilo za Karla IV. Přesto se na zlaté mince stojí fronty a největší centrální banky světa, americká i německá, drží v trezorech tisíce tun zlata. Lidé vědí, že nemají mít všechno v nehmotných aktivech typu akcií, které dnes existují jen jako zápis v počítači. Hotovost je hmatatelné aktivum a v tom je její výhoda: dává svobodu a člověk není spoutaný bezhotovostním systémem.
Platíme kartou, hotovost ale chrání soukromí
Nevytlačujeme si hotovost sami, když platíme hodinkami a telefonem a bankovky měsíce nevidíme? Kovanda souhlasí, že ano: pro řadu lidí, včetně něj, je bezhotovostní placení pohodlnější. Dokud ale hotovost existuje, může kdykoli zajít do banky nebo k bankomatu a peníze si vybrat.
Hotovost má ještě jednu výhodu, anonymitu. O hotovostní platbě se třetí strana nedozví, kdežto po každé bezhotovostní zůstane elektronický záznam. Nejde přitom o kriminální činnost. Člověk třeba nechce, aby šlo dohledat, za jaké léky v lékárně platí a jakými chorobami trpí. Ideální stav je podle Kovandy ten dnešní: oba systémy vedle sebe a lidé si mohou vybrat.
Řada lidí si myslí, že peníze v kartě nebo mobilu jsou peníze centrální banky. Nejsou. Vytvořily je soukromé banky, třeba Česká spořitelna, Raiffeisenbank nebo Trinity Bank. Jediné peníze centrální banky, se kterými běžně přicházíme do styku, jsou bankovky a mince. Digitální měny centrálních bank znamenají, že by i centrální banky měly vlastní elektronické peníze, a všechny peníze by tak byly elektronické. V tom vidí Kovanda nebezpečí: zmizí volba mezi hotovostí a bezhotovostí a centrální banky a státy pak mohou s lidmi dělat, co chtějí.
Záporné sazby: co brzdilo banky v minulém desetiletí
Soukromé banky si podle Kovandy své elektronické peníze ponechají, zmizí jen hotovost. Kdyby pak centrální banka stáhla základní sazby pod nulu a obchodní banky ji následovaly, nebylo by obrany. Právě hotovost byla důvodem, proč v minulém desetiletí sazby nemohly jít hlouběji než na minus půl až jedno procento. Bez ní by klidně šly na minus pět nebo deset procent.
Motiv by se mohl vrátit. Banky, centrální banky a státy chtěly tehdy nastartovat spotřebu a záporné úroky jsou k tomu přímočarý nástroj: buď peníze z účtu rychle utratíte, nebo o ně přijdete. Lidé by běželi nakupovat a ekonomika by se rozhýbala. Kovanda ale nechce být nucen ke spotřebě, když zrovna nic kupovat nechce, jen aby se roztočila kola ekonomiky.
Visa, Mastercard a přeregulovaná Evropa
Zastánci digitálního eura tvrdí, že Evropu zbaví závislosti na amerických platebních systémech, jako jsou Visa a Mastercard. Co kdyby Donald Trump jednoho dne těmto firmám nařídil omezit činnost v Evropě? Kovanda si takový krok Spojených států představit neumí, ale u Trumpa ho nevylučuje, je podle něj „neřízenou střelou“. Otázka je, zda by ho karetní společnosti poslechly.
Ani tak to podle něj není důvod volat po digitální měně centrálních bank. Mnohem důležitější je ptát se, proč Evropa vlastní Visu a Mastercard nemá. A proč nemá vlastní stablecoiny ani silné firmy v umělé inteligenci. Odpověď zní: Evropská unie je přeregulovaná. Nadějný mladý podnikatel s nápadem v umělé inteligenci jde zakládat firmu do Spojených států, kde ji založí rychleji, rychleji sežene rizikový kapitál a regulace víc přeje rozjezdu firem. Vstřícnější podmínky nabízejí i asijské země, třeba Singapur.
Evropě proto ujíždí vlak v umělé inteligenci a ujel jí i v platebních metodách. Řešit to tím, že občana spoutáme digitálními penězi centrálních bank, ale není řešení. Znamenalo by to rezignovat na podnikatelskou svobodu i na svobodu jednotlivce. Řešení musí občanovi svobodu ponechat a podnikatelské prostředí uvolnit.
Digitální euro a tlak na Českou národní banku
S digitálním eurem se počítá kolem roku 2029. Dokud Česko zůstane mimo eurozónu, přímo se ho týkat nebude. Jeho zavedení ale vytvoří tlak i na Českou národní banku, aby otevřela cestu digitální koruně. Kovanda to nečeká od současného guvernéra a současné bankovní rady, spíš od některé z příštích.
Právo na hotovost v ústavě
Zakotvení práva na hotovost v ústavě by bylo značnou překážkou zavedení digitálních peněz a odchodu od hotovosti, i když ne nepřekonatelnou. Na úplném zrušení hotovosti by se musela shodnout širší politická většina než dnes. U nás by to znamenalo ústavní většinu v obou komorách parlamentu. Že je to skutečná pojistka, dokládá podle Kovandy i to, že slovenský krok se nelíbil Evropské centrální bance. To jen potvrzuje, že skutečným cílem digitálních peněz centrálních bank je nakonec hotovost zrušit a že se s tím dlouhodobě počítá.
Moderátorka připomíná, že hotovost už dnes chrání zákon o oběhu bankovek a mincí z roku 2011 a trestní zákoník, podle kterého je trestné bez zákonného důvodu odmítat tuzemské peníze. Ústava by byla podle Kovandy silnější ochranou. Kdyby se Česko stalo součástí eurozóny a Evropská centrální banka tlačila na zrušení hotovosti, obyčejné zákony by byly jen slabou pojistkou.
Emise, dovolená a hlídání spotřeby
Co by ho přesvědčilo, že hotovost už nepotřebujeme? Nejdřív poctivá společenská diskuse, která se podle něj vůbec nevede. Téma se podle něj probírá jen v politických kuloárech a občané netuší, co zrušení hotovosti znamená. Nejde jen o přechod na placení, které už dnes většinou používají. Vznik digitálních peněz centrálních bank je úplné přeformátování finančního a platebního systému, tedy revoluční změna.
Záporné úroky jsou jen jeden příklad z mnoha. V čistě bezhotovostním systému by státy a centrální banky mohly lidem i diktovat, jak utrácet. Systém by vám třeba spočítal, že jste letos už dvakrát letěli na dovolenou a vykázali přílišné emise, a platbu za další dovolenou by vám prostě nepovolil. S hotovostí to nejde, protože podstatná část transakcí zůstává nezachytitelná. Na hotovostní ekonomiku nelze napojit systém, který by se blížil čínskému systému sociálního kreditu a detailně sledoval, jak lidé s penězi nakládají a jak je jejich spotřeba emisně náročná.
Kdyby se většina společnosti po řádné a důkladné diskusi pro zrušení hotovosti přesto rozhodla, nebude Kovanda „posledním Mohykánem“, který bude na Václaváku burcovat za její zachování. Občané by ale měli vědět, do jakého rizika jdou. Sám věří, že kdyby veřejnost pochopila, co všechno jí hrozí, pro zrušení by nebyla.
Výhody, které už máme, a diverzifikace
Druhá věc, která by ho mohla přesvědčit, jsou skutečné výhody digitálních peněz centrálních bank. Když se téma před lety objevilo, prošel si, co o nich Evropská centrální banka uváděla na svém webu. Bylo tam osm nebo deset výhod pro běžné střadatele. Buď to pro něj výhody nebyly, nebo je už dávno má díky elektronickým penězům bank. Zaplatit mobilem jde stejně ve Španělsku jako v Česku a člověk ani neví, jestli platí korunou, nebo eurem.
Občan tedy výhody bezhotovostního placení už má, a navíc má na výběr hotovost. Zrušení hotovosti je výhodné jen pro státy a centrální banky: zbavily by se starostí s hotovostí a měly by občany lépe pod kontrolou, včetně toho, jak utrácejí.
Kovanda připomíná diverzifikaci. Experti radí rozložit majetek do akcií, nemovitostí a zlata, a tady bychom najednou měli vsadit všechno na jednu kartu, tu bezhotovostní. Možnosti placení by se tím zúžily „jednoznačně, fatálně a revolučně“. Centrální banky, americká, německá i čínská, přitom drží fyzické zlato, protože sázejí na hmatatelnost. Dobře to pochopilo Rusko, když mu zmrazili devizové rezervy. Zmrazit šlo to, co mělo jen jako softwarové zápisy zrcadlící dluhopisy uložené třeba v Belgii. Fyzické zlato mu nikdo zmrazit nemůže.
Totéž platí pro občany. Dokud mohou mít majetek v hmatatelné podobě, stát jim ho nevezme záporným úročením, tedy zdaněním úspor. Musel by hotovost rovnou zneplatnit, a to by mohlo vyvolat bouři a dostat lidi do ulic, což si stát nedovolí. V čistě bezhotovostním světě to ale zvládne mnohem elegantněji: vyhlásí minus 20 % a lidé buď půjdou nakupovat, nebo přijdou o úspory.
Salámová metoda a vaření žáby
Od zavedení digitální měny ke zrušení hotovosti to přece bude dlouhá cesta, namítá moderátorka. Kovanda souhlasí, že se to nestane za rok a oba systémy nějakou dobu poběží souběžně. Půjde ale o salámovou metodu, kolečko po kolečku, jako při pomalém vaření žáby. Jednoho dne se občané probudí a zjistí, že hotovost nemají. A banka jim oznámí minus 20 %, bez možnosti přijít k okénku, vybrat si peníze a mít pod matrací aspoň nulový úrok.
Hotovost má smysl, i když ji člověk vůbec nepoužívá: odrazuje finanční systém od zavedení drastických záporných úroků. Kdyby je banka dnes zkusila, všichni by si peníze vybrali. Proto to banky dnes udělat nemohou. Jakmile hotovost zmizí, budou moci.
Závěr
Hotovost podle Kovandy není přežitek, ale pojistka. Chrání úspory před záporným úročením, soukromí před dohledem nad každou platbou a svobodu volby před systémem, který by mohl rozhodovat i o tom, kolikrát smíte letět na dovolenou. Digitální měny centrálních bank vidí jako nakročení k jejímu zrušení. Proto by právo na hotovost zakotvil do ústavy jako Slovensko a o případném konci hotovosti by nechal rozhodnout až otevřenou společenskou diskusi.
