Vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček se týden po návratu z Ukrajiny vrací k tématům, která podle něj rozhodují víc než spor o televizní poplatky: krize německých automobilek, drahé energie, plyn v zásobnících a obchodní příležitosti na Ukrajině. Česko je podle něj bezpečná země s dobrými hospodářskými výsledky, lepším ratingem a pozitivním výhledem. Zahraniční protějšky se proto diví, proč se tu demonstruje. Odpověď, že kvůli snížení poplatků za televizi, tedy nepřímých daní, prý v zahraničí vyvolá jen rozpačité ticho.

Volkswagen se nechal chytit do pasti politiků

Karel Havlíček o potížích Volkswagenu a německého automobilového průmyslu

klip od 1:55

Zavírání provozů a propouštění ve Volkswagenu nebo další zprávy z Mercedesu nepovažuje Havlíček za konec německého průmyslu. Věří jeho síle a důslednosti, zná prý tamní mentalitu, má v Německu rodinu a dobré vztahy do průmyslu. Volkswagen je navíc podle počtu prodaných vozů pořád světovou dvojkou za Toyotou a před Hyundaiem.

Chybou koncernu bylo, že se zhruba před 15 až 20 lety nechal silně ovlivnit politiky a stavěl na nesmyslných cílech. „Politik má vytvářet prostředí, ale ne komandovat, kdy se co zakáže,“ shrnuje Havlíček. Volkswagen se tak chytil do pasti, a to se dnes projevuje na efektivitě vozů vyráběných v Německu: pracovní síla je drahá a ceny energií ještě dražší.

Škodovka to má podle něj jednodušší. Vedení uhlídalo rozumný produktový mix, vyrábí elektromobily, hybridy i auta se spalovacími motory a má dobré hospodářské výsledky. I Volkswagen to ale podle Havlíčka v čase ustojí a zůstane silnou značkou.

Konec spalovacích motorů: revoluce místo evoluce

Karel Havlíček o významu automobilového průmyslu a zákazu spalovacích motorů od roku 2035

klip od 4:41

Automobilový průmysl zůstává pilířem české ekonomiky: drží skoro 10 % HDP a čtvrtinu exportu, váže na sebe stovky tisíc pracovních míst a širokou síť dodavatelů, subdodavatelů, startupů a spin-offů. Situaci komplikují evropská opatření, která jdou „ode zdi ke zdi“.

Před třemi či čtyřmi lety, kdy byl Havlíček v opozici, kritizoval konec aut se spalovacími motory od roku 2035. Ne proto, že by nevěřil v elektromobilitu, ale protože se taková změna musí dělat evolučně, ne revolučně. Tehdejší koalice včetně Martina Kupky podle něj tvrdila, že je vše ošetřeno, protože auta budou moci jezdit na syntetická paliva. Komu stačí fyzika ze střední školy, ví, že je to nesmysl, a technické argumenty tehdy nikdo slyšet nechtěl.

Česko zákaz podpořilo a v té době předsedalo Evropské unii. Dnes Německo a Francie píší předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, aby podmínky změkčila, protože jsou pod tlakem automobilek. Havlíček je s jejich lídry průběžně v kontaktu a přehodnocení ho nepřekvapuje. Zajímavé je jen to, že přichází po třech letech. Na řadě jsou cíle pro roky 2030 a 2035 a pak klimatické cíle pro roky 2040 a 2050. „Kdo strká hlavu do písku, není nic jiného než pokrytec.“

O autech už nerozhoduje zákazník, ale politik

Karel Havlíček o regulacích a o obědě s šéfem koncernu Volkswagen

klip od 7:37

Moderátor popisuje zážitek z taxíku: řidič celou cestu vypínal funkce, které ho v autě vychovávaly a myslely za něj. Byly to podle něj evropské regulace, které nikdo nechce a které auta prodražují. Havlíček v tom vidí obrácený kapitalismus. Kdysi na vysoké škole se v marketingu přecházelo od „čtyř P“ ke „čtyřem C“, tedy od výrobce k zákazníkovi. Dnes nerozhoduje ani jeden z nich, ale politický establishment, kterému chybí odbornost i ekonomické myšlení. Rozhodování bývá ideologické, pod tlakem politických sekretariátů, v horším případě lobbistů.

Vinu nesou i podnikatelé a jejich svazy, asociace a komory. „My tady zemřeme na tu politickou korektnost,“ říká Havlíček. Umějí to jen zemědělci, kteří přijedou s fůrou hnoje před úřad a mají z nich strach. Průmysl podle něj těžce zaspal a nechal se vléct politickými rozhodnutími.

Vzpomíná na rok 2021, kdy byl naposledy ministrem a kdy za ním kvůli úvahám o gigafactory v Česku přijel nejvyšší šéf koncernu Volkswagen. Při obědě měl pocit, že naproti nesedí předseda představenstva automobilky, ale předseda Greenpeace, protože každá věta byla o neutralitě a udržitelnosti. Vedení se mezitím vystřídalo, dnes je podle Havlíčka racionálnější a ve vedení koncernu pracuje i bývalý výborný šéf Škodovky. Chyby si tam začínají uvědomovat, jenže mléko je rozlité.

Energiewende: velká chyba, kterou dnes přiznává i CDU

Karel Havlíček o německém odstavení jádra a dopadu na středoevropský trh s energiemi

klip od 11:17

Škodolibě se posmívat německým potížím nemá smysl. Česko potřebuje, aby německá ekonomika fungovala: zhruba třetinou je na ní závislé v exportu a importu, působí tu skoro 5 000 německých investorů a Německo zůstává motorem Evropy, které jako jediné jakž takž drží krok s Čínou. Pokud Německo dělá chyby, jsou velké, a tou největší byla energiewende.

V roce 2019 Havlíček jako ministr v Bruselu oznámil, že Česko bude pokračovat v jádru a má nový program pro Dukovany. Tehdejší německý ministr průmyslu z CDU mu odpověděl, že jádro v žádném případě nepostaví a Německo bude proti. Dnešní německá ministryně Katherina Reiche, rovněž z CDU a s Havlíčkem v dobrém vztahu, otevřeně přiznává, že Němcům v jaderném vývoji a v legislativě pro malé modulární reaktory utekla celá generace, 20 let. Podle Havlíčka to dnes říká i kancléř a Ursula von der Leyenová. Když to přiznávají lidé ze stejné strany, je vidět, jak fatální chyba to byla.

Na její účet jde i dnešní kritická situace na středoevropském trhu s energiemi. Ceny se řídí posledním, takzvaným závěrným zdrojem, a po rychlém a zbrklém odstavení jádra, rychlém útlumu uhlí a přechodu na plyn je region na plynu závislý. Pak už je jedno, jestli se drahý plyn kupuje z Ruska, Kataru nebo Ameriky.

Zbrojení jako úniková cesta a evropský sendvič

Karel Havlíček o obratu Německa ke zbrojnímu průmyslu a konkurenci Číny a USA

klip od 15:06

Moderátor připomíná rozhovor s bývalým prezidentem Václavem Klausem, kterého obrat Německa ke zbrojnímu průmyslu pod vedením kancléře znepokojuje. Havlíček v tom vidí únikovou cestu. Německo je podobně jako Česko silně závislé na průmyslu a v automobilech se dostalo do sendviče: z jedné strany levné čínské elektromobily a čínské investice do evropských automobilek, z druhé strany Musk se svou Teslou ve vyšší kategorii.

Evropa tak přišla o to, v čem byla silná, tedy o auta se spalovacími motory s nízkými emisemi. Amerika je dravá a Musk se nebojí inovací, má navíc úplně jinou strukturu nákladů včetně energií. Číňané jsou technologicky vyspělí, mají stále levnější pracovní sílu, rychle se přizpůsobují, zkracují životní cykly výrobků a k tomu uplatňují protekcionismus a dlouhodobou vizi. I tak je Havlíček přesvědčen, že německá automobilka obstát může.

Ceny energií: cesta vede přes soběstačnost

Karel Havlíček o cenách energií, válkách a kritice opozice

klip od 17:33

Energie jsou hlavní prioritou vládního prohlášení, jenže vláda je pod tlakem věcí, které neovlivní, jako je válka na Ukrajině nebo situace v Hormuzském průlivu. Pro stabilizaci cen je podle Havlíčka nejdůležitější, aby se na obou frontách přestalo válčit. Kdo je závislý na jednom dvou zdrojích, které diktují ceny, nezmůže nic.

Nejlepší cestou není závislost na plynu z Ruska, Kataru ani Spojených států, ale soběstačnost: kvalitní jaderné zdroje, přiměřené obnovitelné zdroje, vodní elektrárny a ještě nějakou dobu plyn. Uhlí by nezávislost dávalo, kvůli ceně emisních povolenek je ale jeho konec jen otázkou času. Cena plynu je dnes trojnásobná oproti lednu.

Kritiku opozice bere Havlíček s nadhledem a považuje ji za paradox. Výčitky, že vláda slibovala něco, co nemohla zaručit, podle něj přicházejí od těch, za jejichž vlády byly nejvyšší ceny energií, nejvyšší souhrnná inflace a schodky v souhrnu 1 200 miliard. Každý slib snížení cen počítá se stabilním prostředím, válka a vyšší moc ho rozbijí. Minulé vládě Havlíček nevyčítá ceny na trzích, ale to, že s nimi nic nedělala a spoléhala na evropské řešení. Dnešní vláda podle něj ceny drží pod kontrolou, Česko má druhou až třetí nejlepší energetickou inflaci a pro případ nového skoku cen se chystají opatření. Zásada zní: energie u nás nesmí být dražší než v okolních zemích.

Zásobníky plynu: nejde o množství, ale o cenu

Karel Havlíček o naplnění zásobníků plynu a ceně pro zákazníky

klip od 21:32

Dalším politickým tématem může být podle moderátora málo plynu v zásobnících. Havlíček odpovídá čísly: předpis žádal 80 %, na začátku topné sezony bylo naplněno 78 %. Česko tím patřilo mezi sedm nejlépe připravených zemí v Evropě a mělo procentuálně výrazně víc než například Německo.

Podstata dnes ale není v naplněnosti zásobníků, nýbrž v ceně. Plynu je dost a na rozdíl od roku 2022 se díky infrastruktuře pro LNG dá běžně koupit na denním trhu nebo z lodí. Kdo nakoupil do zásobníků draze, třeba za 80 až 90 eur za megawatthodinu, a na trhu pak bude cena 60, což vyloučené není (na začátku roku byla 30), musí drahé zásoby doprodávat a zákazníci na to doplatí. Kdyby cena naopak vyskočila na 120 eur, na zásobách vydělá. Celá diskuse je tedy hlavně o ceně pro zákazníka, méně o tom, jestli bude plynu dost.

Ukrajina se naučila rozhodovat rychle

Karel Havlíček o podnikatelském prostředí na Ukrajině a cestě delegace do Kyjeva

klip od 23:47

Minulý týden vedl Havlíček na Ukrajinu podle moderátora největší podnikatelskou delegaci v historii. Moderátor připomíná zkušenosti podnikatelů z doby před válkou: velké zakázky se neobešly bez politických zájmů, gubernátorů nebo oligarchů. Takové osobně institucionální vztahy jsou podle Havlíčka v zemích bývalého Sovětského svazu běžné, platilo to i v Rusku a okolních zemích. Firmy si na to musely zvyknout a nikdo si nedělá iluze, že to změní. Vztahy s Ukrajinci ale nejsou špatné, řada firem s nimi spolupracuje dlouho a jazykově je to blízké teritorium.

Šance jsou obrovské, protože budování nové Ukrajiny už začalo. Havlíček tam byl naposledy v roce 2021 jako vicepremiér, kdy byl premiérem Denys Šmyhal, dnes ministr energetiky. Země se podle něj naučila fungovat ve válce: prakticky bez regulací a velké administrativy, rozhoduje a jedná neskutečně rychle. Když Rusko každý týden bombarduje přenosové a distribuční sítě nebo elektrárny, mají Ukrajinci jen několik dnů na opravu. U nás by to trvalo měsíce, ne-li roky. Havlíček to přirovnává k Izraeli, kde se také umějí rychle rozhodovat v nejistém prostředí.

Kritikům vzkazuje, že vláda měla odvahu do Kyjeva jet, zatímco ta minulá hodně mluvila. Stočlenná delegace jela vlakem, což bylo i na ukrajinské poměry neuvěřitelné. Cílem bylo nejen představit firmy, ale domluvit kontrakty. Německo, Francie, Itálie i Spojené státy se tam dlouhodobě snaží zachytit a mají skvělou startovní pozici. Havlíček nechtěl stát opodál: jeho povinností je otevírat českým firmám dveře.

Co Ukrajinci od Česka opravdu chtějí

Karel Havlíček o tom, jak Ukrajinci vnímají Česko a evropskou pomoc

klip od 28:37

Česká pomoc Ukrajině je doma politické téma a lidé mají pocit, že se tam utápějí peníze z rozpočtu. Pro ukrajinský byznys ale podle Havlíčka nehraje tak velkou roli, jak si mnozí myslí. Víc váží dlouhodobé vztahy a blízkost. Ukrajinci vědí, že v Česku žije nebo pobývalo 500 až 600 tisíc jejich krajanů, že je lidé přijali vstřícně a že tu mohou pracovat i podnikat. V přepočtu na obyvatele je Česko číslem jedna. Politický establishment navíc velmi pozitivně vnímá pokračování muniční iniciativy, na kterou jiné země neměly odvahu.

V obchodě mezi firmami ale tohle hraje až druhotnou roli. Rozhoduje produkt, jeho konkurenceschopnost a cena, dále rychlost dodání a flexibilita. Ukrajinci sledují i to, zda stát obchod podpoří finančními nástroji, ne penězi na ruku, ale zárukami a pojištěním. Jednají pragmaticky a bez dlouhých průtahů: řekněte, co umíte dodat, my řekneme, jestli na to máme peníze, a když řeknete ne, respektujeme to.

Moderátor se ptá, zda Ukrajinci negativně nevnímají, že se Česko nepřipojí k nové velké evropské půjčce, kterou kancléř Friedrich Merz podmiňoval podporou všech států pod hrozbou zablokování rozpočtu EU. Podle Havlíčka o tom nepadlo jediné slovo. Množství Ukrajinců v Česku a muniční iniciativa to přebíjejí a Ukrajina navíc nehodnotí jednotlivé státy, ale Evropu jako celek. Ví, že vlády se mění a s válkou se vyčerpává odhodlání i ekonomická a energetická schopnost podporovat ji naplno.

Nadstandardní vztahy má Ukrajina i se Spojenými státy, přestože ty od nástupu Trumpa zhruba rok a půl až dva roky nedávají přímou podporu, ale půjčky a pomoc přes Evropu. Havlíček to popisuje logikou: Evropa zaplatí, Američané vyrobí zbraně, dodají je na Ukrajinu a byznys jde za nimi. Američané mají podle něj jednu z nejlepších výchozích pozic pro budování nové Ukrajiny.

Těžba plynu, jádro, letadla a nemocnice

Karel Havlíček o oblastech, na které se zaměřila podnikatelská mise

klip od 34:00

Amerika podle moderátora po dohodě Trumpa se Zelenským míří hlavně na nerostné bohatství. Česká mise jela s předem vytipovanými firmami a projekty. Ekonomická diplomacie je podle Havlíčka řemeslo: mise se chystá týdny a měsíce, jednání se musí takticky připravit a po návratu dotáhnout. Na ministerstvu k tomu vychovali dobrý tým.

První oblastí byla těžba. Česká firma MND potřebovala licenci, na Ukrajině už těží plyn a v budoucnu by Česko mohlo za rozumných podmínek kupovat ukrajinský plyn. To se podle Havlíčka podařilo. Druhou oblastí byla energetika: infrastrukturu Rusové systematicky ničí, a tak je stále potřeba dodávat technologie pro sítě a distribuční soustavy.

Třetí oblastí je jádro. Ukrajina má 8 gigawattů jaderného výkonu a potřebuje ho výrazně navýšit, staví další bloky. Od ruských dodavatelů se odstřihla a jádro buduje sama, bez partnerů jako EDF, KHNP nebo Westinghouse. Poptává proto i české produkty, například turbíny. Delegace jednala také o letadlech a o zdravotnických prostředcích a technologiích pro nemocnice, pro které ministerstvo připravilo speciální program se zárukami. Vedle těchto čtyř oblastí se improvizovalo i v dopravních stavbách, konkrétně v mostech.

Stočlenná delegace vlakem do Kyjeva

Karel Havlíček o logistice a bezpečnosti mise na Ukrajinu

klip od 36:53

Logisticky šlo o jednu z nejnáročnějších misí, jaké Havlíček vedl. Jelo přes sto lidí, z toho asi 60 podnikatelů, dále novináři a ochranka. Delegace se dělila do dvou až tří skupin, které se potkávaly v různých regionech: ve Lvovské oblasti, v Kyjevě a v Ivano-Frankivsku. Přesouvala se vlakem a ve vlaku strávila i celou noc až do rána. Silnou místní ochranku zajistili Ukrajinci.

Ukrajinská strana delegaci varovala a nabízela, že jako jiné podnikatelské mise může skončit ve Lvově. Havlíček si prosadil cestu do Kyjeva. Mohlo to vypadat jako zbytečné gesto, ale podle něj nebylo: Ukrajinci žijí v nejistotě každý den, delegace tam byla dva a půl až tři dny a firmy souhlasily. Ukrajinci si toho velmi vážili.

Po skončení mise firmy jezdí samy, ale potřebují, aby u dotahování kontraktů byla i politika. Ukrajinští politici sledují, jestli mají české firmy doma zázemí a podporu. Na politické úrovni je proto nutný přímý kontakt. Havlíček uvádí, že umí napřímo komunikovat s ministry americké, indické, uzbecké, ázerbájdžánské, kazašské, alžírské i ukrajinské vlády. Na otázku, jestli má telefon i na Muska, odpovídá krátce: nemá.

17. listopad: tehdy jsme se na demonstrace chodili bát

Karel Havlíček o listopadu 1989 a dnešních demonstracích

klip od 40:38

Rozhovor se vysílá 17. listopadu a Havlíček jde jako každý rok na Národní třídu. Na konci 80. let studoval stavební fakultu a na demonstrace chodil. Lídrem studentského hnutí nebyl, ale chodili se tam „bát“: ze školy slyšeli, že rodiče přijdou o práci a že je v lepším případě pokropí. Bojovali za svobodné volby a za kapitalismus, aby skončila diktatura proletariátu a začal režim, který řídí kapitál. To se povedlo, možná i s jejich drobným přispěním.

Dnes se na demonstrace chodí lidé bavit, ne bát, a to je podle Havlíčka dobrá zpráva. Překvapilo ho ale, že na Letné den předtím zaznívalo „smrt oligarchii“ a oligarcha se kladl na roveň úspěšnému kapitalistovi. To je něco úplně jiného, než o co v roce 1989 šlo. Sám od té doby na žádné demonstraci nebyl, ani za vlád, nad kterými si držel hlavu v dlaních. Od toho jsou svobodné volby, a vymezovat se proti jejich výsledkům je divné. V zahraničí se pak těžko vysvětluje, že se tu demonstruje kvůli snížení poplatků.

Moderátor s nadsázkou připomíná výtky, že vláda „ukradla demokracii“ schválením zákona o koncesionářských poplatcích v prvním čtení. Havlíček to bere s nadhledem a s úsměvem. Výkřikům „smrt kapitalismu“ z Letné staví moderátor do protikladu studentský transparent z listopadu 1989 „Komunismus komunistům“: mějte si ho, my chceme něco jiného, ale nikomu smrt nepřejeme.

Na sametové revoluci Havlíček nejvíc oceňuje, že ukončila jednu éru nenásilně, „tím havlovským způsobem“, a dala příležitost všem. Udělala se čára a nikdo pak nevyčítal, kdo byl a nebyl komunista. Dnes mají mnozí po letech tendenci zúčtovat se všemi, kdo byli aktivní ve veřejném životě před revolucí. Narodil se v roce 1969, 80. léta prožil naplno, a protože měl rodinu v západním Německu a jezdil mezi Mnichovem a Českými Budějovicemi, mohl číst zakázané knihy a srovnávat. Dobře věděl, co bylo na komunistickém režimu hrozné, a přesto se mu líbilo, že se nezúčtovávalo rumunským způsobem. Z toho by se podle něj mohli poučit ti, kdo dnes volají smrt tomu či onomu.

Moderátor dodává, že o tolerantním národě svědčí i prezident Petr Pavel. Havlíček mu minulost nikdy nevyčítal: člověk podle něj nějakým zlomem prošel a svým způsobem si to odsloužil. Stejně by se díval na všechny ostatní, totiž podle toho, co dělali od let 1989 a 1990. Lidé u nás podle něj nikdy neodpouštějí úspěch.

Závěr

Karel Havlíček popisuje Evropu, která si politickými cíli podkopala vlastní průmysl a energetiku: Volkswagen se chytil do pasti nereálných cílů, Německo odstavilo jádro a dnes chybu přiznává a celý region doplácí na drahý plyn. Česko podle něj musí mířit k energetické soběstačnosti, hlídat ceny proti sousedům a otevírat firmám nové trhy, jako je obnova Ukrajiny, kde rozhoduje produkt, cena a rychlost. Ke 17. listopadu připomíná, že revoluce v roce 1989 byla bojem za kapitalismus a svobodné volby a že její síla spočívala v toleranci, ne v zúčtování.