Vysoké ceny energií berou českému průmyslu dech, konflikt na Ukrajině je nešťastný proxy střet Západu s Ruskem a rozhodnutí posílat peníze na americké zbraně pro Kyjev představuje překročení červené čáry. Tak zní pohled Romana Čady, předsedy středočeské organizace hnutí PRO a jeho garanta za průmysl a obchod, který se profesně věnuje energetice a fotovoltaice.
Drahé energie berou průmyslu dech
Bez levné a dostupné energie český průmysl končí. Země, která patřila za první republiky i za minulého režimu k nejvýznamnějším průmyslovým státům, dnes platí za elektřinu třikrát až pětkrát více než Spojené státy nebo Asie. To dostává tuzemský průmysl do obrovských potíží a s ním i celý obchod, který navíc trpí sílící ideologizací.
Energetika a průmysl přitom tvoří neoddělitelný celek. Vlastní odbornost pramení z vývoje fotovoltaiky na elektrofakultě už v osmdesátých letech; dnes se solární technika hodí spíš jako architektonická a energetická součást konkrétních staveb než jako obří elektrárny v krajině.
Ukrajina jako proxy konflikt Západu s Ruskem
Ukrajina je smutný příběh. Varování z Mnichovské bezpečnostní konference v roce 2008, aby se NATO neposouvalo blíž a blíž k hranicím Ruska, nikdo nebral vážně. Přitom údajný dřívější příslib německých a amerických činitelů Michailu Gorbačovovi, že se aliance nebude rozšiřovat, se dnes všelijak vyvrací, i když důkazy existují. Stejně jako minské dohody na mnoha papírech nakonec nedodržoval nikdo — bývalá německá kancléřka ostatně přiznala, že se s jejich dodržováním od začátku nepočítalo.
Ukrajinu si americko-britský Západ a NATO vzaly jako svého proxy partnera pro oslabování Ruska. Propaganda proti Moskvě jela od chvíle, kdy se k moci dostal Vladimir Putin, na rozdíl od povolnějšího Borise Jelcina. Po summitu se situace pravděpodobně ještě víc vyhrotí.
Peníze na americké zbraně jako překročení červené čáry
Se zahraniční politikou české vlády vůči konfliktu panuje zásadní nesouhlas. Prohlášení ministra Petra Macinky, že se mandatorní výdaje převedou do fondu PURL na nákup amerických zbraní pro Ukrajinu, je v přímém rozporu s předvolebním programem. Hnutí PRO odmítá i muniční iniciativu a cítí povinnost dostát slovu vůči svým voličům.
Premiér Andrej Babiš na mezinárodní scéně balancuje a našel si východisko v tom, že se má dodávky pouze řídit, nikoli financovat. Jenže náhlý příslib posílat na zbraně peníze je zásadní zlom a překročení červené čáry, vůči kterému se hnutí musí ohradit — i když je jeho hlas v koalici malý a mnoho neovlivní.
Místo zbraní diplomacie a neutralita
Cestou zbraní se k míru nedojde. Česko mělo díky své geopolitické poloze ve středu Evropy i historické zkušenosti šanci stát se prostředníkem mezi Východem a Západem — role, kterou nakonec převzali Rakušané. Místo toho se země vydala cestou propagandy, k čemuž přispělo i školství a mainstreamová politika, a dnes je těžké najít vybalancované stanovisko. Neutralita by přitom zemi slušela.
Představa, že Evropská unie porazí Rusko ve válce, je nereálná; útoky na východ v historii vždy dopadly špatně. Rýsují se velké zbrojní zakázky — zhruba sedmdesát miliard eur ročně po pět let poputuje domácím i evropským zbrojařům. Nakupují se přitom zastaralé frontové zbraně, tanky a stíhačky s dodáním za deset let, zatímco moderní válka se vede pomocí umělé inteligence a dronů a klasická fronta prakticky přestala existovat. Odkaz na doktora Galéna z Čapkovy Bílé nemoci připomíná, kam může slepé zbrojení vést.
Bezpečnost země a migrační pakt
Česko není bezpečnou zemí a svým jednáním situaci dál vyhrocuje — hrozí, že si na východě jednou řeknou, že už toho bylo dost, a přijde tvrdá odveta. Ve srovnání se Západem, s Německem, Belgií, Anglií či Francií, je sice tuzemsko stále relativně bezpečné a samotná ukrajinská imigrace bezprostředně neohrožuje.
Skutečné obavy budí připravovaný migrační pakt. Pokuta dvacet tisíc za každého odmítnutého migranta je nereálná a západní země pošlou do Česka právě ty, koho samy nechtějí. Migrační pakt v podobě, jak jej podepsali Petr Fiala a Vít Rakušan, je proto nepřijatelný; na Západě už neexistuje velké město, které by bylo bezpečné.
Hnutí PRO, Jindřich Rajchl a vysoká politika
Otázka postupu do vysoké politiky zůstává otevřená — kandidatura se aktivně nehledá, ve Středočeském kraji navíc působí vážený senátor Zdeněk Hraba. Vůči předsedovi hnutí Jindřichu Rajchlovi panuje velký respekt a loajalita, byť je občas expresivní; společná cesta vede až od Trikolory, u jejíhož nástupnického projektu stál Čada jako spoluzakladatel. V programu i postojích se obě strany shodnou prakticky beze zbytku.
Hnutí PRO je nejmladší stranou koalice se SPD, Trikolorou a Svobodnými a teprve si buduje prostor; ve sněmovně má jediného poslance. Spolupráce se středočeskými partnery — se Svobodnými, Trikolorou i SPD — funguje dobře a měla by časem přerůst v pevnější svazek. Ambicí je získat v příštích volbách větší důvěru voličů.
Závěr
Perspektiva hnutí PRO staví na odmítnutí zbrojení a financování zbraní pro Ukrajinu, na volání po neutralitě a diplomacii a na obavách z migračního paktu i drahých energií. Jde o hlas malé strany, která přiznává, že mnoho neovlivní, ale trvá na věrnosti svému programu a voličům.
