Vicepremiér Karel Havlíček prohlásil, že Česko už není na hraně energetické krize, ale uprostřed ní. Energetický expert Pavel Janeček to vítá jako opožděné prozření: procesy, na které upozorňuje dlouhodobě, se jen zrychlují. A výchozí pozice je dnes horší než v roce 2022.
Horší výchozí pozice než v roce 2022
Ve sporech současné a bývalé vlády, které se podle Janečka dají sledovat jen těžko, zaniká podstatná věc: Fialův kabinet měl v roce 2022 mnohem lepší karty, než má dnes Babišova vláda. Tehdy se energie dala odněkud dovézt. Dnes je dovoz omezený – a podle Janečka záměrně. Kdo z toho stále vychází jako vítěz? Amerika pod vedením prezidenta Donalda Trumpa.
Negativní spread: proč se zásobníky neplní
Na první pohled byla krize v roce 2022 dramatičtější: megawatthodina se tehdy dostala až ke 300 eurům, dnes stojí zlomek. Krize ale začala už v roce 2021, kdy plyn vystoupal ke 170 eurům za megawatthodinu. Všechno se tenkrát připisovalo Rusku a jeho útoku na Ukrajinu. Janeček, kterého za jiný výklad opakovaně dehonestovali, tvrdil, že šlo spíš o cenovou záležitost. A stejná situace nastala i letos.
Klíčem je takzvaný negativní spread. Po desetiletí platilo, že plyn je v zimě dražší než v létě: v létě je spotřeba výrazně nižší, přebytek se ukládá do zásobníků a v zimě se z nich čerpá. Tak je plynárenská soustava postavená a tak byla i zamýšlená. Zásobník přitom není špajz, do které obchodník sáhne, kdykoli se mu zachce, ale nástroj, který použije, když se mu to obchodně vyplatí. Dnes se ovšem dlouhodobě očekává, že plyn bude v zimě levnější než v létě – a obchodníky tak nic nenutí zásobníky plnit.
Nepomohlo ani pravidlo „use it or lose it“, které zavedl tehdejší ministr průmyslu Síkela: obchodník, který si kapacitu zásobníku rezervuje a nenaplní ji, o ni přijde. Obchodníkům je to podle Janečka jedno. Když mají cenovou motivaci zásobníky neplnit, neplní je – přesně to se stalo v roce 2026. Situace je tedy stejná jako před pěti lety a ze stejného důvodu, jen z ní dnes už někteří neviní Rusko.
Cenu plynu v Česku určuje Německo
Odstřihávání od ruského plynu teprve přijde a Janeček nevěří, že se od něj dokážou odpojit všechny státy Evropské unie – do Maďarska se podle něj tolik plynu z jiného zdroje nedostane.
Evropská unie původní cíl naplnit zásobníky na 90 procent zmírnila na 80 procent, protože byl příliš ambiciózní. Na procentech ale podle Janečka tolik nezáleží. Česko má zásobníky plné zhruba ze tří čtvrtin; důležité je, na jak dlouho vydrží při průměrné spotřebě. Německo spotřebuje zhruba desetkrát víc plynu než Česko a zásobníky má naplněné asi na 55 procent. Až je bude doplňovat nebo bude potřebovat nepřetržité dodávky, vyšší poptávka zvedne cenovou hladinu, kterou Česko bude muset přijmout. Německé hospodářství a plynárenství tak dramaticky ovlivňuje ceny i u nás.
Podle údajů, které Janeček zmiňuje, vydrží německé zásobníky zhruba 55 dní běžného provozu, české a slovenské asi 130 dní, rakouské 315 dní. Rozhoduje poměr spotřeby a kapacity zásobníků. Plyn v nich navíc patří obchodníkům a nemusí se spotřebovat v zemi, kde je uložený – Rakousko je díky obrovským objemům schopné zásobovat i Německo.
Letos jen boj s cenou. A promarněný plynovod Stork II
Nedostatek plynu letos v zimě nehrozí, bojovat se bude s cenou – i přes neutěšenou situaci v Hormuzském průlivu a odstřihávání od Ruska. Zásobníky jsou jen jednou částí problému. Německo má oproti roku 2022 mnohem víc plovoucích zplyňovacích terminálů a přístup k moři, takže svou ekonomiku a energetiku zásobí mnohem lépe. Česko nemá jinou možnost než získávat plyn přes Německo, případně přes Polsko.
Janeček kritizuje, že se od roku 2022 nic nezměnilo. Fialova vláda tehdy vyčítala Babišově vládě, že nic neudělala, a sama dopadla skoro stejně. Mluvilo se o propojení z polského terminálu ve Svinoústí do Česka – plynovodu Stork II. Šlo o projekt společného evropského zájmu, peníze na něj byly vyčleněné a dokonce ležely na účtu. Poláci ale odstoupili, protože projekt byl strategický pro Česko, ne pro Polsko. Solidarita podle Janečka platí jen do chvíle, než přestane vyhovovat vlastním zájmům. Aby Česko Polsko přesvědčilo, muselo by nabídnout něco finančního nebo jinak hmatatelného – a to dnes sotva dokáže.
Teplo zdraží až o 30 procent, firmy na spotu platí trojnásobek
Domácnosti je třeba rozdělit do několika skupin. Mnohé mají u dodavatelů zafixované ceny, nové produkty se ale už ohlašují dražší, někdy dost výrazně. Od ceny plynu se odvíjí i cena tepla z centrálního zásobování. Teplárny počítají podle vzorce náklady plus přiměřený zisk a ohlašují zdražení tepla pro domácnosti až o 30 procent, a to už letos. S vyšší cenovou hladinou se tedy bojuje už teď; kdo si cenu nezafixoval, pocítí ji v nových produktech.
Nejhůř jsou na tom firmy, které nakupují plyn na takzvaném spotovém trhu, tedy s okamžitou dodávkou. Tam se plyn pohybuje kolem 60 eur za megawatthodinu, což je zhruba trojnásobek proti době před dvěma lety. Veselá píseň to rozhodně není.
Amerika vysává Evropu přes energetiku
Kdy se situace zlepší? Janeček se za geopolitika nepovažuje, ale je velký skeptik. Nevidí žádný skutečný zájem situaci řešit; všechno jsou podle něj jen proklamace. To, co dělá Amerika a globální systém, znamená, že vysává Evropu přes energetiku.
Jako příklady uvádí americký útok na Venezuelu, při kterém byl unesen tamní prezident – sotva přátelský akt –, válku s Íránem i jemenské Hútíe, kteří blokují dodávky kolem Saúdské Arábie a bombardují kompresorové stanice na saúdském ropovodu. To má obrovský vliv na ceny benzinu a nafty i v Česku.
Kdyby se uzavřela dohoda a Hormuzský průliv se zprůjezdnil, dokáže si Janeček představit zlepšení během dvou až tří měsíců. Ani tím si ale není jistý. S ironií označuje za čistou náhodu, že v Kataru nebyly bombardovány zkapalňovací terminály, ale těžební kapacity: zasažena byla zhruba třetina kapacit jednoho z největších vývozců zemního plynu a opravy potrvají roky. Ambici cokoli řešit tu Janeček nevidí.
Komu krize vyhovuje
Vyplatí se hledat, komu to něco přináší. Často zaznívá, že si Donald Trump se situací neví rady a neví, jak válku ukončit. Krize ale vyhovuje hlavně Spojeným státům, které se stávají největším vývozcem ropy. Když Janeček při minulé návštěvě studia řekl, že Trump vyhrál, sklidil na sociálních sítích vlnu nevole. Na svém tvrzení ale trvá: nejde o válku o území, Spojené státy nechtějí získat část Íránu ani států Perského zálivu. Jde čistě o peníze a o jejich přerozdělení.
Ukazuje to Saúdská Arábie. Cestu přes Hormuzský průliv má zablokovanou – a je jedno, jestli ji blokují Íránci, nebo Američané. Zbýval jí ropovod do přístavu Janbu, kterým teklo pět milionů barelů denně a po posílení kompresory osm milionů. Tři kompresorové stanice jsou však vybombardované, takže Saúdům během krátké doby nebude ropa stačit ani pro vlastní rafinerie. Z vývozce se stává dovozce: saúdská exportní firma objíždí svět a snaží se nakoupit ropu, kterou by jinak mohly koupit evropské rafinerie.
Evropa jako rukojmí ruských rafinerií a amerického vývozu
Do toho Ukrajinci bombardují ruské rafinerie a Evropě se to líbí – bývalému ministru zahraničí Lipavskému podle Janečka úplně skvěle. Jako někdejší šéf diplomacie by ale měl chápat geopolitiku: když údery vyvolají v Rusku nedostatek benzinu a ropných produktů, bude je Rusko muset dovážet. Evropa se tak stává zajatcem bombardování ruských rafinerií, zablokovaného Hormuzského průlivu i vybombardovaného ropovodu do Janbu. Jediným spolehlivým vývozcem ropy zůstává Amerika.
Jenže do roku 2015 Spojené státy vývoz ropy a ropných produktů nepovolovaly a to se může kdykoli změnit. Amerika sama bojuje s vysokými cenami pohonných hmot – galon nafty stojí v Kalifornii až osm dolarů, což si Američané ještě před rokem nedokázali představit. Kdyby vývoz zablokovala, ceny doma klesnou, a blíží se volby do Kongresu. Kdo Američanům zdraží naftu, těžko získá jejich hlasy – i takto může Trumpova administrativa uvažovat.
Trumpovo pokrytectví a rozkol s Evropou
Donald Trump přitom kritizoval prezidenta Volodymyra Zelenského za útoky na ruské rafinerie – přestože by mu mělo vyhovovat, když Rusko bude muset ropu shánět v zahraničí, třeba ve Spojených státech. Janeček radí dívat se na geopolitiku globálněji; nejde o energii jako takovou. Mezi Evropskou unií a Amerikou je velký rozpor a Amerika dnes není spojencem Unie a jejího vedení. V tom vidí jádro pudla: Evropa nesleduje zájmy Ameriky a Amerika nesleduje zájmy Evropy. Když Trump vyzývá Zelenského, aby rafinerie nebombardoval, považuje to Janeček za pokrytectví.
Venezuela, Čína a Evropa bez peněz
Trump Američanům slíbil nižší ceny paliv, mimo jiné díky venezuelské ropě. Proč ji potřebuje, když jsou Spojené státy samy vývozcem? Roli hraje složení ropy, podstatnější je ale geopolitika: Venezuela byla klíčovým vývozcem ropy do Číny. Čína hraje ve světě zásadní roli a Američané potřebují, aby nakupovala dražší energie, protože její výrobky jsou mnohem levnější a vyrábějí se rychleji. Janeček v tom vidí čistě ekonomický souboj Ameriky s Čínou.
Zásadní problém Česka i Evropy je podle něj v tom, že jim došly peníze. Systém nedokáže vyrábět s přidanou hodnotou. Mluví se o nedostatku technických škol, jenže pro koho by je stát otevíral, když je průmysl v krizi? Evropa nedokáže konkurovat výrobě v jižní a jihovýchodní Asii a Američané dělají všechno pro to, aby aspoň část průmyslu dostali zpátky do Spojených států. Energetika se tak stala naprosto klíčovým geopolitickým faktorem.
Odkud ropa do Evropy a čínský hlad po surovinách
Pokud nepoteče ropa z Ruska a v Hormuzském průlivu se nic nezmění, bude ji Evropa brát primárně ze Spojených států, dále z Norska. Norsko těží plyn i ropu, takže vyšší těžba ropy by zase tlačila na trh se zemním plynem. Země jako Nigérie jsou z hlediska objemu vývozu do Evropy okrajové.
Velkou neznámou je Čína, která zatím žádná zásadní množství nenakupuje. Dlouho nebylo jasné, jestli kvůli stagnaci ekonomiky, nebo kvůli velkým zásobám; podle Janečka jde o kombinaci obojího. Zásoby ropy měla Čína údajně asi na 300 dní, jenže konflikt v Hormuzském průlivu, přes který Čína dostává víc ropy než kdokoli jiný, trvá už přes půl roku. Až začne nakupovat ve velkém, přijde další úprava cen – a na dnešní ceny budeme vzpomínat v dobrém.
Rozhodovat pak bude, kdo dá víc. Přechodem od plynu z potrubí na LNG se Evropa ocitla na světovém trhu. Tanker vypluje z největšího zkapalňovacího terminálu v Louisianě, na rovníku za náklad někdo zaplatí víc a k evropskému zákazníkovi, který ho objednal, vůbec nedopluje. Stává se to běžně; v roce 2022 zase Evropa přeplatila jihovýchodní Asii, což také vyvolává geopolitické napětí.
Saúdská Arábie Evropě nedodá
Ropa a plyn spolu úzce souvisejí. Saúdská Arábie oznámila evropským klientům, že nedokáže dostát svým závazkům. Rafinerie v Evropě, třeba Orlen, tak mohou mít nedostatek ropy pro výrobu svých produktů. Je rozdíl nakupovat saúdskou ropu na základě dlouhodobého kontraktu, nebo ji nahrazovat na spotovém trhu – to už je úplně jiná a výrazně dražší hudba. Když se Saúdská Arábie dočasně, doufejme, změnila z vývozce v dovozce, těžko může zásobovat evropské zákazníky.
Jak dlouho to potrvá, si Janeček netroufá odhadnout. Připadá mu ale, že je Saúdská Arábie v obrovském konfliktu se Spojenými státy. Dokáže si představit, že Američané válečný konflikt Saúdů s jemenskými Hútíi podporují a že v této kauze existuje i jakési lokální spojenectví s Íránem. Před deseti lety by podle něj Američané Saúdské Arábii v takovém „drobném“ konfliktu nepochybně pomohli.
Závěr
Česko vstupuje do zimy s dostatkem plynu, ale bez levné energie a bez vlastní alternativy k Německu. Negativní spread odrazuje obchodníky od plnění zásobníků, teplo zdraží až o 30 procent a z blokád na Blízkém východě i z úderů na rafinerie těží především Spojené státy. Dokud Evropa nemá čím konkurovat a Čína se na trh teprve chystá, zlepšení Janeček nečeká.
