Vládní návrh, který měl posunout hranici odchodu do důchodu nad pětašedesát let, narazil ve sněmovní rozpravě na argument, jenž se odbývá těžko: proti dalšímu prodlužování pracovního života se v připomínkovém řízení postavilo ministerstvo zdravotnictví téže vlády, která předlohu předložila. Rozprava se pak netočila kolem toho, zda lidé žijí déle, ale kolem toho, kolik z těch let odžijí ve zdraví.
Slib, že se na důchodový věk nesáhne
Východiskem celé kritiky je ujištění, které v listopadu 2022 dával tehdejší premiér Petr Fiala, mimo jiné v rozhovoru pro TN.cz: na mechanismus odchodu do důchodu tam, kde je už nastaven, tedy na pětašedesáti letech, jeho vláda sahat nebude a není k tomu důvod.
Byl to slib srozumitelný a v té době dobře podložený. Odpovídal praxi většiny států Evropské unie, které mají strop právě na pětašedesáti letech nebo níž, i řadě demografických a zdravotnických prací, které před posunem hranice nad pětašedesát varují.
Proti byl i vlastní resort zdravotnictví
Pro zvyšování věkové hranice nad pětašedesát nesvědčí ani stanovisko, které v připomínkovém řízení k předloze zaslalo ministerstvo zdravotnictví. Formulovalo je bez servítků:
Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech.
Připomínka mířila na nejdůležitější změnu celého návrhu a přišla zevnitř vlády, která reformu prosazovala. Spor tím dostal jinou povahu: neřeší se, jestli na důchody bude, ale jestli lidé v tom věku vůbec mohou pracovat.
Bez práce je téměř každý pátý mezi padesáti a čtyřiašedesáti
Zaměstnanost s věkem klesá a čísla to ukazují i v době minimální nezaměstnanosti: bez práce je dnes téměř každý pátý člověk ve věku padesát až čtyřiašedesát let. Jak bude tento ukazatel vypadat, až se hranice odchodu posune směrem k sedmdesátce, není těžké domyslet.
Následuje výčet odborných prací. Souhrnná studie tří výzkumníků z Maastrichtské univerzity uvádí, že přes šedesát procent vědeckých prací v této oblasti dokládá negativní vliv zvyšování důchodového věku na lidské zdraví. Studie z rotterdamské univerzity z roku 2013 popisuje vyšší předpoklady zdravotních potíží u starších pracovníků. Britská práce z roku 2006 spojila tamní reformu prodlužující zákonný věk odchodu do penze s nárůstem nerovností v oblasti zdraví z 13,5 na 32,6 procenta. A nizozemská studie z roku 2012 zaznamenala u pozdějšího odchodu do důchodu silně zhoršující účinek na duševní zdraví a prudký pokles pracovní spokojenosti starších mužů. K tomu přistupuje to, co je v medicíně samozřejmostí: s věkem roste výskyt nádorových onemocnění, cukrovky i chorob srdce a cév.
Vlastní analýzy k reformě chyběly
Slabinou předlohy je, že se opírá o zahraniční data z druhé ruky. Ministerstvo práce jako předkladatel žádnou vlastní analýzu přes opakované výzvy nepředložilo, a to ani k otázce, která je pro celý návrh klíčová: jak dlouho se lidé dožívají ve zdraví a co pozdější odchod do penze udělá s navazujícím sociálním a zdravotním systémem. Úvaha tehdejšího resortu vedeného Marianem Jurečkou, že tempo zlepšování zdravotního stavu zhruba kopíruje tempo prodlužování života, zůstala bez dat.
Právě na této premise přitom celá reforma stojí. Délka zdravého života Čechů se za posledních padesát let prakticky nezvýšila — co se týče let prožitých ve zdraví, nejsme na tom lépe než v šedesátých letech. Prodlužuje se hlavně život nemocných.
Odbory čekají únikové strategie
Jasněji než vláda mají v důsledcích odbory. Jejich čtení je střízlivé: převážná většina zaměstnanců pod tlakem nutnosti pracovat déle a déle v práci stejně nezůstane a bude hledat cestu, jak se do důchodu dostat s aspoň jakž takž sloužícím zdravím. Tou cestou bude nemoc, evidence uchazečů o zaměstnání, invalidita nebo předčasný důchod. Úspora se tak nemusí projevit tam, kde ji rozpočet čeká — jen se přesune do jiné kolonky.
Sto sedmdesát miliard od silných ročníků
Předložené změny nemají podle hnutí ANO ambici systém posílit, nýbrž zkrátit pobyt v důchodu silným ročníkům sedmdesátých let, takzvaným Husákovým dětem. Vyčíslení je konkrétní: na základě predikcí prodlužování života by stát v roce 2050 odklonil od budoucích důchodců zhruba 170 miliard korun ročně v dnešních cenách. Zčásti úpravou důchodového věku, zčásti zpomalením nárůstu nově přiznávaných penzí, které mělo začít platit hned od následujícího roku.
Osm procent HDP na penze a otázka růstu
Do celkového obrázku patří i údaj, který se v debatě příliš nepřipomínal. Česko dnes vydává na důchody necelých osm procent HDP; až půjdou do penze dnešní padesátníci, bude to zhruba 11,5 procenta — tedy stále méně, než kolik dnes na penze vydává Rakousko, Finsko, Polsko nebo Francie. Kolik z rozpočtu jde na penze a odkud se ty peníze berou, ukazuje přehled o tom, kam jdou naše daně.
Ony země to zvládají jinou cestou: jejich vlády stavějí na hospodářském růstu, který je pro penzijní systém alfou i omegou. Kdyby česká ekonomika oproti období před covidem nestagnovala, ale rostla například jako sousední Polsko o deset procent, měl by stát jen za jediný rok o 200 miliard korun vyšší příjmy — zhruba o třicet miliard víc, než kolik má přinést posun důchodového věku.
Šedá ekonomika a izolovaný pohled na penze
Druhý rozdíl je ve výběru. Země, které své občany do práce do sedmdesáti neposílají, zároveň bojují se šedou ekonomikou — v Česku se pohybuje kolem deseti procent — se zatajenými tržbami, výplatami na ruku a fungováním v hotovosti mimo účetnictví.
Zásadní chybou předlohy je pak podle hnutí ANO to, že vnímá penze naprosto izolovaně, jen jako bilanci příjmů a výdajů důchodového pojištění. Tento pohled ale se změnami na trhu práce ztrácí vypovídací hodnotu.
Uberizace práce, umělá inteligence a příjmy systému
Trend, kterému se říká uberizace práce, znamená, že se lidé stále méně často nechávají zaměstnat a místo toho pracují na IČO s minimálními odvody. K tomu se přidává umělá inteligence a brzy i robotizace, které zažité modely práce promění. Ilustrace z návštěvy studentů ve Sněmovně je výmluvná: většina z nich chce být tvůrci obsahu na sociálních sítích nebo obchodovat s kryptoměnami. Nejsou to profese, které by při dnešním nastavení generovaly příjmy na důchodovém pojištění — vynesou spíš daň z příjmů. Držet se proto úzkého pohledu, kdy do příjmů systému vstupuje jen odvod na důchodové pojištění, je stále nebezpečnější.
Hnutí ANO k tomu připomíná vlastní bilanci: deficit 49 miliard korun z roku 2010 vystřídal přebytek 18,6 miliardy v roce 2018 a 16,4 miliardy v roce 2019, a i po covidové krizi předávalo v roce 2021 účet důchodového pojištění téměř vyrovnaný, se schodkem 2,3 miliardy korun.
Co navrhuje ANO místo posunu hranice
Alternativa má tři pilíře: potlačit šedou ekonomiku a snížit mezeru ve výběru DPH, udržet trvalý ekonomický růst kolem dvou procent ročně a posílit systém dodatečným zdrojem v podobě strategického fondu státních investic. Krátkodobou nerovnováhu, kterou odchod Husákových dětí do penze naloží rozpočtu v objemu 3,5 procenta HDP, má podle tohoto počtu unést kombinace všech tří.
K tomu se přidávají opatření na delší trať: podpora porodnosti, uvážlivější akreditace vysokoškolských oborů, které dnes prodlužují dobu, kdy mladí lidé do systému nepřispívají, o pět až osm let, a nabídka výnosnějšího spoření. Fond strategických státních investic s garantovaným výnosem by financoval jádro, dopravu či těžbu a po dosažení návratnosti vracel prostředky občanům; na úrocích by pak vydělávaly i české domácnosti, ne jen zahraniční bankovní domy. Živnostníkům, kteří platí nižší sociální pojištění a mají vyšší disponibilní zůstatek, by stát měl nabídnout spoření na důchod jako daňově uznatelný náklad, zaměstnancům a firmám pak zaměstnanecké penzijní spoření po vzoru Spojených států.
Reforma spočítaná z tabulky dožití
Nejostřeji zní výtka k metodě. Postup vlády vypadá tak, že se do výpočtu zadá předpokládaná doba dožití, odečte se dvacet let a je hotovo. Čtyřicetiletému člověku vyjde dožití 86,72 roku, a tak se do tabulky zapíše odchod do důchodu v 66,72 letech; třicátníkovi vyjde 87,63, tedy odchod v 67,63 letech. Kdyby výpočet ukázal dožití sto padesáti let, hranice by se posunula ke sto třiceti. Limity lidského těla do takové rovnice nevstupují.
Závěr
Jádro sporu je tím pojmenované: reforma pracuje s prodlužováním života, ne s prodlužováním života ve zdraví, a tento rozdíl nese celé břemeno jejího zdůvodnění. Hnutí ANO na konci rozpravy slíbilo, že po volbách posun hranice zruší.
Sněmovna reformu nakonec schválila v listopadu 2024 a od ledna 2025 platí: důchodový věk roste o měsíc s každým dalším ročníkem počínaje lidmi narozenými v roce 1966, u ročníku 1989 by hranice dosáhla sedmašedesáti let. Po volbách v roce 2025 se zastropování zpět na pětašedesáti letech stalo vládním závazkem, jeho zákonná podoba ale zatím čeká — novela schválená vládou v červenci 2026 řeší přídavky k penzím po osmdesátce a bonus za práci v důchodu, strop věku má přijít až v dalším balíku.
