Reforma penzijního systému, která věk odchodu do důchodu navázala na rostoucí dobu dožití, patřila k nejspornějším sociálním předlohám minulého volebního období. Když ji tehdejší vládní koalice projednávala v Poslanecké sněmovně, postavila se proti ní opozice v čele s hnutím ANO s argumentem, že celý mechanismus stojí na omylu: prodlužuje se sice délka života, nikoli však počet let prožitých ve zdraví. Následující text sleduje linii této kritiky.
Premiér, který si protiřečí
„Nesáhneme na odchody do důchodu. Nezměníme věk odchodu do důchodu." Tato slova pronesl Petr Fiala v listopadu 2022 v rozhovoru pro TNCZ — a podle kritiky byla správná, protože měla oporu v řadě demografických a zdravotnických studií, které před posouváním hranice nad 65 let varují. Většina států EU má přitom strop právě na 65 letech či níže.
Proti dalšímu zvyšování se postavilo i samo ministerstvo zdravotnictví. V připomínkovém řízení uvedlo, že „nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech." Zahraniční expertizy míří stejným směrem: podle přehledové studie z Maastrichtské univerzity přes 60 procent prací v oboru dokládá negativní dopady zvyšování důchodového věku na zdraví, britská reforma z minulosti podle citovaného výzkumu prohloubila nerovnosti ve zdraví a další studie popsaly zhoršení duševního stavu starších pracovníků. Vlastní analýzu, která by opak doložila, přitom předkladatel z resortu práce nepředložil.
Přibývají jen léta prožitá v nemoci
Celá reforma stojí na premise, že s prodlužující se délkou života roste i délka života ve zdraví. Právě ta ale podle kritiky neplatí. Délka zdravého života Čechů se za posledních padesát let prakticky nezvýšila — co se týče let prožitých ve zdraví, nejsme na tom o nic lépe než v šedesátých letech. Prodlužuje se jen život nemocných.
Proto opozice po ministerstvu práce opakovaně žádala analýzu skutečné doby dožití ve zdraví a dopadů do navazujícího sociálního a zdravotního systému. Úvaha resortu, tehdy vedeného Marianem Jurečkou, že tempo zlepšování zdravotního stavu zhruba koreluje s tempem prodlužování života, aniž by k tomu byla předložena relevantní data, je pro tak zásadní změnu chatrná.
Ostrov pracujících starců
Odbory upozorňují, že většina zaměstnanců stejně v práci déle nezůstane a bude hledat únikové strategie — nemoc, evidenci úřadu práce, invaliditu nebo předčasný důchod. Tvrzení, že reforma směřuje k ostrovu pracujících starců uprostřed Evropy, tak podle kritiky není přehnané.
Předložené změny, podle této argumentace nesprávně nazývané důchodovou reformou, mají jediný cíl: co nejvíce zkrátit pobyt v důchodu silným ročníkům sedmdesátých let, takzvaným husákovým dětem. Jen tím, že upraví důchodový věk a zpomalí růst nových penzí, má stát podle propočtů odklonit od budoucích důchodců k roku 2050 zhruba 170 miliard korun ročně v dnešních cenách.
Nejnižší výdaje na důchody, a přesto strašení kolapsem
Česko dnes vydává na důchody necelých osm procent HDP; i ve chvíli, kdy do penze zamíří dnešní mladší ročníky, to bude kolem 11,5 procenta — tedy méně, než dnes vydává Rakousko, Finsko, Polsko nebo Francie. Jak to tyto země zvládají bez posílání lidí do práce téměř do sedmdesáti? Dbají na hospodářský růst, který je alfou a omegou penzijního systému, a bojují se šedou ekonomikou, zatajenými tržbami a výplatami na ruku.
Zásadní chybou je podle kritiky to, že vláda vnímá penze izolovaně — jen jako bilanci příjmů a výdajů důchodového pojištění. Přehlíží přitom proměny trhu práce: uberizaci, kdy lidé pracují na IČO a odvádějí minimální pojistné, i nástup umělé inteligence a robotizace. Řada mladých dnes navíc míří k profesím, které generují spíš příjmy z daní než z odvodů na důchodové pojištění.
Recept: růst, boj se šedou ekonomikou a fond státních investic
Že lze i samotnou bilanci příjmů a výdajů udržet v rovnováze či přebytku dobrou hospodářskou politikou a řádným výběrem daní, dokládá podle kritiky zkušenost předchozích vlád hnutí ANO: deficit 49 miliard z roku 2010 vystřídaly přebytky 18,6 miliardy v roce 2018 a 16,4 miliardy v roce 2019, a i po covidové krizi byla bilance předávána téměř vyrovnaná.
Řešením nadcházející nerovnováhy způsobené odchodem husákových dětí má být eliminace šedé ekonomiky a snížení mezery ve výběru DPH, trvalý ekonomický růst kolem dvou procent ročně a posílení systému strategickým fondem státních investic s garantovaným výnosem. Stát by z fondu financoval strategické investice do jádra, dopravy či těžby a výnosy vracel občanům. Pro rostoucí počet OSVČ se nabízí spoření na důchod jako daňově uznatelný náklad, pro zaměstnance penzijní spoření po vzoru Spojených států.
Reforma jako odfláknutý domácí úkol
To, čemu se říká důchodová reforma, je podle kritiky jen odfláknutý domácí úkol. Nikdo se prý dostatečně nezamyslel, jak systému zajistit příjmy — do počítače se jen zadalo, jak poroste průměrná doba dožití, odečetlo se dvacet let a hotovo. Kdyby tabulka ukázala dožití 150 let, byl by odchod do důchodu ve 130. Takový přístup nebere ohled na limity lidského těla.
Z lavic hnutí ANO proto zaznělo odhodlání tuto logiku po volbách zvrátit — s tím, že vize pracujících starců se budoucností Česka stát nemá.
Závěr
Jádro kritiky se dá shrnout jednoduše: člověk má na stará kolena chodit za vnoučaty, ne do továrny nebo za pokladnu, a peníze na důstojný důchod si zajistit tak, jak je zvykem ve vyspělém světě. Spor o to, zda navazovat důchodový věk na dobu dožití, nebo hledat příjmy penzijního systému jinde, zůstává jednou z klíčových otázek české sociální politiky.
