Den po stávce zaměstnanců veřejnoprávních médií a demonstracích za zachování poplatků se bývalý prezident Miloš Zeman ve studiovém rozhovoru staví jednoznačně na stranu vlády. Spor o poplatky považuje za ventil pro voliče, kteří prohráli volby, skutečný problém země vidí v deficitu státního rozpočtu. Řeč přijde i na americké volby, ruské hokejisty, konec války na Ukrajině, státní vyznamenání a koncert Gérarda Depardieua.
Poplatky jako mediální daň
Rozhovor vznikl 4. listopadu, den poté, co v České televizi stávkovali zaměstnanci a v ulicích se demonstrovalo za zachování poplatků. Vládní koalice tvrdí, že z tohoto mraku pršet nebude, jiní předpovídají opak. Zeman zažil podobný mrak už v roce 2001 při takzvané televizní krizi – a ani tehdy z něj nakonec nepršelo.
Proti poplatkům staví tři argumenty. Zaprvé ve 17 z 27 členských zemí Evropské unie se veřejnoprávní televize i rozhlas podle něj platí ze státního rozpočtu, a nikdo těm zemím nevyčítá, že by média ovládala vláda nebo že by tam chyběla svoboda slova. Zadruhé: kdo si něco dá do programového prohlášení, má to splnit, jinak je srab. Vláda vzešla ze svobodných voleb, zrušení poplatků slíbila, a proto je logické, že ho prosazuje. A zatřetí je podle Zemana komické bojovat za zachování poplatků, které jsou v podstatě mediální daní – nezná zemi, kde by lidé bojovali za zachování nebo dokonce zvýšení daní.
Zástupný problém frustrovaných voličů
Zaměstnancům televize, kterým jde o živobytí, se dá do jisté míry rozumět. Lidem v ulicích už méně – zvenku to vypadá, jako by země neměla větší starosti než televizní poplatky. Kdyby měl Zeman demonstrovat, pak proti obludnému deficitu státního rozpočtu. To je skutečně vážný problém, poplatky nikoli. Lidé se podle něj nechali přesvědčit, že je ohrožena svoboda projevu, žádné ohrožení se ale nekonalo. Kdyby se konalo, protestoval by jako první.
Zaměstnanci České televize i rozhlasu by si podle Zemana měli uvědomit, že jsou jen zaměstnanci, ne vlastníci těchto institucí.
Proč lidé zabrali zrovna na poplatky, a ne na schodek rozpočtu nebo na důchody? Demonstrace na podporu zaměstnanců České televize jsou podle Zemana zástupným problémem. Frustrovaní voliči dnešních opozičních stran, kteří prohráli svobodné volby, si podle něj potřebují někde vylít slzy. Proti prohraným volbám se demonstrovat nedá, a tak se musí najít náhradní téma, na kterém si ty slzy vylijí.
Na skutečný problém, tedy na peníze v rozpočtu, se neupínají ze dvou důvodů. Deficit je poměrně složitá věc a mnoho lidí mu nerozumí – což podle Zemana není výtka, jen konstatování. A volání po svobodě médií není totéž co svoboda projevu: jde o svobodu televizních novinářů říkat, co chtějí, aniž by to měli podložené fakty a argumenty.
Zpravodajství je jen desetina
Celý spor se stočil ke zpravodajství a publicistice, které tvoří zhruba desetinu toho, co Česká televize vyrábí, a spotřebují přibližně desetinu jejího rozpočtu. O sportovních přenosech, vysílání pro děti nebo seriálové a dramatické tvorbě v projevech nepadlo ani slovo. Když se to celé rozpočítá, nejde o žádné likvidační peníze – a debata se tak kruhem vrací k zástupnému problému.
Ani zkratka „peníze od státu rovná se konec nezávislosti“ podle Zemana neobstojí. Ze státních peněz se dotuje řada neziskových organizací, mimo jiné i těch, které pořádají oslavy 17. listopadu. Proč by měly být dotované, nechápe: lidé by tam měli chodit spontánně, zejména ti, kteří na tu dobu ještě pamatují. Podobně je to s mnoha dalšími dotacemi, z nichž některé považuje za úplně zbytečné, a přesto proti nim nikdo neprotestuje.
Rozdíl mezi poplatky a státní dotací je hlavně v objemu peněz. Státní příspěvek by byl obvykle zhruba o miliardu nižší než sedm až osm miliard, které televize dostává dnes. Při výrazném deficitu se ale šetřit musí. Zeman připomíná heslo Aloise Rašína „pracovat a šetřit“ a dodává, že ve výdajích České televize je celá řada položek, které by šlo zracionalizovat a zlevnit.
Letná vládu neohrozí
Na 15. listopadu se chystá velká demonstrace na Letné, kam má podle očekávání přijít několik set tisíc lidí. Může to znamenat konec vlády Andreje Babiše? Prognóza zní jasně: nestane se nic. Několik set tisíc lidí na Letné stálo už nedávno a také se nic nestalo. Babišova vláda ohrožena není. Stačí si vzpomenout na jeho výrok „Nikdy neodstoupím“ – pokud chce dodržet své životní heslo, ať neodstupuje. K odstoupení ho ostatně nenutí nikdo z relevantních aktérů.
Americký volič se řídí cenami
V noci před natáčením se sčítaly výsledky amerických voleb a pro Donalda Trumpa a republikány nedopadly dobře. Pro Zemana je to zklamání, Trump se mu docela líbí, i když k němu má výhrady. Jako levicový politik by se měl radovat z úspěchu demokratů, vadí mu však některé jejich excesy – například newyorský starosta, kterého řadí k extrémní levici. Každý extrém je podle něj špatný: na levici je to komunismus, na pravici fašismus, a dohodnout se dokážou oba, jak ukázal pakt Molotov–Ribbentrop.
Demokraté se možná pokusí o impeachment, ale neuspějí. Proč Američané Trumpovi přestávají věřit? Zkušenosti z politiky ukazují, že hlavní hybnou silou volebních preferencí je ekonomika, tedy ceny – v Americe především ceny pohonných hmot. Americké ceny se od evropských dosud výrazně lišily, dnes se ten poměr poněkud obrací. Trumpův jinak dosti nesmyslný krok, dohoda s Ruskem o dodávkách paliva, jen dokazuje, že se snaží udržet ceny pohonných hmot na uzdě. Ideály se lze ohánět jakkoli, americký volič se ale zřejmě rozhoduje podle cen u benzinové pumpy.
Ruští hokejisté a dvě bojkotované olympiády
Ruští hokejisté by se podle posledního vývoje měli vrátit do nejvyšších mezinárodních soutěží a proti tomu se zvedla vlna odporu, ke které se přidal i český hokej.
Zeman připomíná, že ruskou agresi proti Ukrajině odsoudil opakovaně. Vyloučení ruských hokejistů by mělo smysl jako sankce, kdyby přimělo ruskou vládu a konkrétně Putina vydat se aspoň cestou mírových jednání. Putin se však ukazuje jako poměrně imunní vůči sankcím, válka pokračuje a tato sankce je z jeho pohledu slabá. Proti vyloučení tedy Zeman v zásadě nic nemá.
Do úvahy vstupuje ještě zkušenost starého muže se dvěma olympiádami. Hry v Moskvě bojkotoval Západ kvůli ruské agresi, tehdy v Afghánistánu. Na odvetnou olympiádu v Los Angeles zase nejeli čeští sportovci a řada z nich přišla o životní šanci na medaili. Politika se do sportu zatahovat nemá – v tomto případě by ale Zeman udělal výjimku a souhlasil by s tím, aby čeští hokejisté na šampionát nejeli. Na zlato podle něj stejně nemají, takže se de facto nic nestane.
Plyn mír nepřinese, ruská armáda zklamala
Z americké strany zaznívá, že by dodávky plynu do Evropy mohly být jakýmsi mírovým projektem, a český prezident říká, že s Ruskem je třeba mluvit, protože tu Rusko bude. Konec války ale podle Zemana dodávky plynu nepřinesou. Obnoví se až těsně po skončení války, nikoli dříve, protože jsou součástí balíku sankcí. Nejdřív by se navíc musela zalepit díra v Nord Streamu, kterou podle všeho způsobili Ukrajinci. Plyn přitom může do Evropy proudit i jinou cestou než baltským plynovodem.
Válku ukončí příměří – zpočátku časově omezené, později prodloužené do nekonečna a doplněné nebo nahrazené mírovou dohodou. Válka už trvá dlouho a ruská armáda v ní ukázala pozoruhodně nízkou bojeschopnost. O druhé nejsilnější armádě světa se mluvilo kdysi, dnes to už neplatí. Poučení, které si z ní máme odnést: jsou země, kde sovětské či ruské tanky změní vládu, a pak jsou země větší a statečnější, kde se to sovětským ani ruským tankům nepodaří.
Vyznamenání jsou věc prezidenta
K 28. říjnu se na Pražském hradě předávala státní vyznamenání. Zeman tam nebyl už počtvrté, z důvodů, které veřejně uvedl a nemá cenu je opakovat. Prezidentův projev kritizoval jako prázdné, duté a patetické fráze, stejně jako čtení ze čtecího zařízení – to jsou ale podle něj věci mezi nebem a zemí, ke kterým se nemá cenu vracet.
Výběr vyznamenaných plně uznává jako suverénní právo prezidenta. Jinak by šel sám proti sobě: prezident musí mít právo některé kandidáty vybrat a jiné odmítnout, ať si o důvodech kdo myslí cokoli. Sám by ve funkci nevyznamenal ani Hřebejka, ani Steigerwalda, to je ale věc osobních preferencí každého prezidenta. Událost podle Zemana odešla do skladiště dějin – ne na smetiště, ale do skladiště.
Depardieu: orchestr jednoho hlasu
Na závěr přišla řeč na koncert Gérarda Depardieua v Praze, kam Zemana pozval Michal David. Byl to zážitek. Ohlášený zpěv se ale nekonal, což podle Zemana bylo hrubou chybou v označení vystoupení – šlo spíš o něco mezi šansonem a recitativem. Depardieu předvedl kouzelný orchestr jednoho hlasu. Po koncertě mu to Zeman řekl i osobně: jeho hlas nahrazuje celý orchestr. Neuvěřitelná hra s hlasem a krásná francouzština, melodická sama o sobě, trvaly asi hodinu, možná o něco déle. Málokdy může Zeman říct, že byl okouzlený – tentokrát byl.
Závěr
Bývalý prezident v rozhovoru drží jednu linku: spor o poplatky je zástupná bitva poražených voličů, zatímco skutečným problémem země je deficit rozpočtu, a proto je třeba šetřit i v České televizi. Velké demonstrace podle něj Babišovu vládu neohrozí, americký volič se řídí cenami pohonných hmot a válku na Ukrajině neukončí plyn, ale příměří. Rozhovor končí odlehčeně – vzpomínkou na místo, kam prý kdysi chodil na pivo Lenin, a anekdotou o tom, že Lenin je věčný.
