Týden komunálních a senátních voleb nabídl víc divadla než programu. Prezident nejdřív k volbám jít nechtěl, pak kvůli nim přiletěl soukromým tryskáčem z Maroka a hned zase odletěl. Lidovecký předseda předvedl v televizní debatě nacvičený výstup proti komunistům, Česká televize se smiřuje s vládou a ve studiu se už počítají šance na příští Hrad. Do toho zazní hlas profesora Petra Druláka o článku 5 NATO, Miloše Zemana o volební povinnosti a debatéra Timofeje Kožuchova o feminismu.
Volit na otočku: z Maroka do Černoučku a zpět
Hrad původně oznámil, že prezident Petr Pavel ve své obci Černouček volit nebude, protože je na soukromé cestě v zahraničí. Po vlně kritiky se rozhodnutí obrátilo: prezident v pátek přiletěl soukromým tryskáčem z Maroka, odvolil a stejnou cestou se vrátil. Divácká anketa mluví jasně, 91 procent hlasujících návrat nepotěšil.
Že nakonec přiletí, bylo podle studia jasné předem. Původně se mu nechtělo, jenže okolí mu prý vysvětlilo, že neúčast by mu politicky omílali ještě půl roku. Zda mu to nakonec přinese body, nebo šrám, odhaduje studio střízlivě: epizoda vyšumí a na cenu letenky se zapomene. Tu ve studiu odhadovali na jednotky milionů korun. Kdo letadlo poskytl, zůstalo předmětem dohadů; v chatu padla banka Partners, studio to opravilo na okruh finanční skupiny Creditas.
Nejvíc ironie sklidila ekologická stránka věci. Prezident, který mluví o boji s klimatickou změnou, prolétá Evropu tryskáčem tam a zpátky. Uklidnit se dá jen tím, že jsme aspoň zakázali plastová brčka, takže se to snad vyváží. A kdyby se ještě ukázalo, že na kameře hodil do urny neplatný hlas, byla by sranda dokonalá.
Grolich, komunista a dědeček: nejlepší chvíle bezbarvé kampaně
Kampaň byla podle studia nemastná neslaná a zůstane po ní jediný pamětihodný moment: výstup předsedy lidovců Grolicha ve volební debatě CNN Prima News. Grolich se obořil na komunistického lídra, že komunisté tu zabíjeli lidi, včetně lidovců, a nikdy se za to neomluvili. Pohrozil, že debatu opustí, protože s ním nechce být v jedné místnosti. Komunista oponoval, že lidovci byli součástí Národní fronty, a dodal, že on sám v životě nezabil ani králíka. Grolich trval na omluvě.
Ve studiu v tom vidí čistou práci marketérů. Přesně takové scény se nacvičují na mediálních školeních: vystartovat po soupeři tak, aby si všichni mysleli, že mu jde rozbít nos, a zároveň si vybrat nejslabší cíl. Výkon to byl dobrý a tým to podle studia trénoval hodiny. Grolich je ve srovnání se Zdechovským takový „lepší, kvalitnější Zdechovský“ a jeho videa mají propracovaný scénář, kde se pointa pátého dílu vrací k prvnímu. Politicky to studio nehodnotí vlídně, marketingově ale ano.
Drulák: článek 5 NATO neznamená automatickou válku
Profesor Petr Drulák v ukázce z rozhovoru odmítá scénář, že by jaderné zbraně v nejbližších měsících létaly přes ukrajinskou hranici do Polska a střední Evropy. Hrozilo by to podle něj jen tehdy, kdyby se Evropa do války sama zapojila. Rozšířenou představu, že členství v NATO automaticky znamená válku, jakmile je některý stát napaden, považuje za omyl.
Článek 5 Severoatlantické smlouvy podle Druláka říká, že spojenci udělají to, co v dané situaci považují za nutné. Může to být i jen ostrá diplomatická nóta. Vágní formulace je záměrná: v roce 1949 by Američané nepodepsali nic, co by je automaticky zatáhlo do války. Tehdejší Američané se podle Druláka dívali na svět realističtěji než ti dnešní, jejichž politika posledních pěti až deseti let se rozchází s rozumnou geopolitikou. Trump a Putin se ale pragmaticky potřebují, a tak se sejdou na Aljašce, zavolají si nebo si pošlou vyjednavače, jako je Witkoff.
Kdo porazí Pavla: nepolitik s vlastním fanklubem
Studio je přesvědčené, že prezident ztrácí a nezískává. V minulé volbě rozhodlo, že šlo o souboj „Babiš versus kdokoli“; proti Babišovi by tehdy podle studia vyhrála i tenisová raketa. Ten argument příště nebude fungovat, protože Babiš kandidovat nebude, jeden z diskutujících tvrdí, že se ho přímo ptal. Prezidentovi navíc škodí rozpor mezi slovy a činy: sliboval, že nebude vládě komplikovat život, a pak nejmenoval Filipa Turka. Ten rozpor vidí i lidé, kteří Turkovi nefandí.
Úřadující prezident má vždy obrovskou výhodu, ale takového prezidenta tu ještě nebylo. Když vláda získala 108 mandátů, je podle studia šance změnit prezidenta po prvním období mimořádná. Klíčem je protikandidát. Nesmí to být politik, vláda ho nesmí podporovat přímo a okatě a musí přijít s tím, že chce spojovat a zasypávat příkopy. Potřebuje vlastní fanouškovskou základnu mimo obvyklé bubliny; jako příklad zazní herec Marek Vašut, který má fanoušky ještě z Románu pro ženy. Filip Turek základnu má, ale je příliš kontroverzní a zranitelný.
Zajímavou figurou je pro studio Daniel Vávra. Věci glosuje střízlivě a trefně a je aktivní ve Společnosti pro obranu svobody projevu, politicky se ale nikdy nevyprofiloval, takže zatím zůstává otazníkem. Jeden z účastníků čekal, že k nám s americkým zpožděním dorazí vlna kandidátů, kteří mají symbolizovat jinakost, podobně jako Obama. Ostatní nesouhlasí: volba bude zápas Sparta – Slavia, vláda proti opozici, my nebo oni.
Kožuchov: feminista, který odmítá kvóty
Timofej Kožuchov se narodil v Moskvě, žije v Česku, fandí Ukrajině a napsal knihu Umění debatovat. V ukázce z rozhovoru se hlásí k feminismu otevřeně, i když s mnoha feministkami nesouhlasí; kvóty pro ženy v politice a byznysu odmítá. Feminismus podle něj znamená zastávat se práv žen a to může muž stejně jako žena. Nejhlasitější zastánci jakéhokoli směru bývají ti nejpodivnější, a proto by lidé měli soudit myšlenku, ne její nejkřiklavější tváře.
Na otázku, jaká práva ženám v Česku vlastně chybějí, uvádí pracovní předpisy, které ženám povolují zvedat výrazně menší břemena než mužům. Takové pravidlo mu připadá bizarní: silná žena kvůli němu prohraje u zaměstnavatele s mužem, kterému by jinak konkurovala. Moderátor oponuje, že feministky chtějí rovnost jen v něčem. Podle studia se Kožuchov do Ruska vrátit nemůže, protože by musel narukovat.
Prezidentská kampaň v médiích a rozhovor na kolenou
Diváci v chatu upozorňují na cílenou kampaň, v níž se prezident objevuje v televizi den co den. Studio souhlasí, že média budou v příští prezidentské volbě stát na jeho straně. U části lidí to ale podle něj vyvolá odpor: malovat ho budou tak narůžovo, že to přestane být uvěřitelné. Ukázkou je zpráva serveru Novinky.cz, že paní prezidentové to moc slušelo. Přirovnání k Rudému právu je podle studia nespravedlivé k Rudému právu, to aspoň předstíralo.
Dalším příkladem je rozhovor Seznam Zpráv se spisovatelkou Denemarkovou o jejím projevu na knižním veletrhu ve Frankfurtu. Otázky typu, zda už při tom odvážném projevu cítila v sobě odvahu, mají k tvrdému rozhovoru daleko; chybí jen otázka, jak to dělá, že je tak výborná. Studio doporučuje zkusit rozhovor vydržet aspoň do poloviny, nejlépe dopoledne a se dvěma prášky proti bolesti. Podobně si představuje i budoucí kampaň: z kandidátů udělají polobohy, kteří třikrát týdně někoho zachrání a uhasí hořící dům.
Zeman: volby jsou zážitek svého druhu
Bývalý prezident Miloš Zeman v rozhovoru natočeném ještě před prezidentovým návratem z Maroka komentoval, že hlava státu volby vynechá. Vždy záleží na důvodu; kdo vážně onemocní, toho k volbám nikdo nežene. Volební právo je ale zároveň neformální povinností občana. Za první republiky byla volební povinnost uzákoněná a kdo nepřišel, platil pokutu; ve světě ji podle Zemana dodnes má asi dvacet zemí. Kdo chce něco změnit, podpořit vládu nebo opozici, ten tu povinnost splní a nemluví o tom.
Na otázku, zda jde o vzkaz od prezidenta, Zeman odpověděl, že Petr Pavel vykonává funkci „poněkud zážitkovým způsobem“, a s dodatkem, že nechce být jízlivý, připomněl, že i volby jsou zážitkem svého druhu. Jemu samému při volbách vyběhla naproti polonahá aktivistka hnutí Femen, kterou ochranka srazila k zemi. O takový zážitek se prezident připravil. Studio Zemanovo „nechci být jízlivý“ překládá po svém: rozsudek je vynesen.
Česká televize a vláda: smír a vzpomínka na televizní krizi
Česká televize podle studia našla s vládou Andreje Babiše společnou řeč: slíbila šetřit, nejdřív 300 milionů korun, pak dokonce 350 milionů, a generální ředitel se s Babišem sešel. Studio to glosuje s nedůvěrou, že za Kavčími horami teď parkuje trojský kůň.
Inspirací k úvaze je zpětné sledování záznamů z televizní krize na přelomu let 2000 a 2001. Ve studiu tehdy stály podobné známé tváře z kultury, které dnes znovu bojují za svobodu a demokracii; když to umějí, proč by měnily osvědčenou sestavu. Kdo se na tehdejší události podívá s odstupem, pochopí podle studia jednou provždy, že Jana Bobošíková stála na správné straně. O řediteli Jiřím Hodačovi, který pod tlakem po necelém měsíci odešel ze zdravotních důvodů, se dnes mlčí.
Závěr
Volební týden ukázal politiku jako představení: prezidentský let na otočku, nacvičená roztržka v debatě a mediální kampaň, která si podle studia sama podráží nohy. Vážné tóny dodali hosté z ukázek – Drulák připomínkou, že ani článek 5 NATO nikoho automaticky do války netáhne, a Zeman úvahou o volební povinnosti. Příští prezidentská volba je podle studia otevřená víc než kdykoli dřív. Rozhodne ji ten, kdo dokáže přijít zvenčí politiky a s vlastním publikem.
