Výročí vzniku republiky letos připadlo na den, kdy se celá země hádala o Českou televizi a Český rozhlas. Na Pražském hradě se rozdávaly medaile a zněla varování před slabostí, před Sněmovnou létala dlažební kostka a divadla četla po představeních prohlášení na obranu veřejnoprávních médií. Sváteční večer tak nabídl hlavně přehlídku toho, jak se samozvaní demokraté smiřují s výsledkem demokratických voleb.
Dva projevy k výročí: Klaus o suverenitě, Pavel o slabosti
Václav Klaus měl 28. října už tradiční projev a spolu s řečníky kolem něj mluvil o ohrožení české suverenity a samostatnosti. Tentokrát ne zvenčí, ale v rámci Evropské unie, která dávno není tak docela demokratická a stále víc moci si uzurpuje na úkor národních států. Že to věci neprospívá, netřeba dokazovat: regulace, dohled, šmírování, ovlivňování voleb a k tomu hospodářský úpadek vidí lidé na vlastních životech.
Úplně jiný tón zazněl večer na Hradě. Prezident Petr Pavel vyzval politiky, ať nepromarní čas a připraví zemi na hrozící rizika, a pronesl větu, ať se nestaneme oběťmi jen kvůli vlastní slabosti nebo rezignaci. Od kohokoli jiného by to snad obstálo. Jenže tu větu na výročí samostatného Československa řekl člověk, který byl vůči komunistickému režimu slabý, na všech frontách rezignoval a se sovětskou okupací vlastní země kolaboroval. Zrovna v tento den je z toho člověku šoufl.
Opozice, která neumí prohrát
Hysterie kolem změny financování veřejnoprávních médií je úplně mimo. Skupina lidí, která si sama říká demokraté, se chová jako ti nejhorší totalitáři: neumí se smířit s porážkou ve volbách a chce po vládě, aby nevládla a neplnila program. Přitom vláda dostala ve Sněmovně důvěru s programovým prohlášením, v němž zrušení poplatků stojí, a za sebou má zhruba 2,8 milionu voličů. Těm je v první řadě zavázaná.
O samotné poplatky přitom jde až v poslední řadě. Ve Sněmovně sedí ODS a Piráti, tedy dvě strany, které zrušení této zvláštní daně za Českou televizi a Český rozhlas samy měly v programu. ODS se o to pokusila v roce 2009 a do voleb v roce 2010 šla se stejným slibem. Předseda ODS Martin Kupka dnes vysvětluje, že tehdy to nezávislost médií neohrožovalo, kdežto úplně stejný návrh ji teď ohrožuje. Kdo takovým lidem může věřit? Studentům na demonstracích se dá jejich mladická naivita odpustit. Dospělé „národní umělecké frontě“ už ne. A platí staré pravidlo: zoufalí lidé dělají zoufalé věci a zoufalství vede k ještě většímu zoufalství.
Poslanec Pražák odchází z ANO
Poslanec Pražák opustil hnutí ANO a ve Sněmovně bude nezařazený. Slibuje, že na vlastní stranu nebude házet špínu. Jenže je to sotva rok, co kandidoval s programem ANO a sliboval voličům přesně to, co teď vláda vedená Andrejem Babišem dělá. Česká politika má s přeběhlíky své zkušenosti a motivem málokdy bývá politicko-filozofické prozření. Jestli přejde k opozici, bude to obyčejná zrada vlastních voličů.
Sedmnáctý listopad má patřit všem
Sedmnáctý listopad je začátek demokratické a svobodné éry po čtyřiceti letech totality a zaslouží si úctu. Nikdo si ho ale nemá privatizovat. Proto je dobře, že ministr kultury Oto Klempíř nedal dotaci spolku Díky, že můžem, který akci na Národní třídě pořádá už několik let. Národní třída i ten den mají patřit všem, ať tam v klidu přijde kdokoli s jakýmkoli politickým názorem. Loňský ročník, kdy si jedna „správná strana“ ulici přivlastnila a provokovala ostatní, byl mementem. Politici, kteří k tomuto dni nemají žádný citový vztah, ať raději zůstanou doma, než aby tam předstírali dojetí. Letos hrozí, že se na Národní přenese dnešní vyhrocená nálada a výročí dopadne ještě hůř než loni.
Medaile pro Hřebejka
Mezi vyznamenanými byl i režisér Jan Hřebejk, který dostal medaili Za zásluhy. Muž, který veřejně uráží a nadává lidem s jiným názorem a rozsévá nenávist, teď nosí státní metál. Řád Bílého lva přitom dostaly třeba Čáslavská a Janžurová a medaile dostali i vojáci. Vyznamenání pro Hřebejka je vizitkou prezidenta: vybral si ho sobě a pro sebe. Svůj k svému.
Proč se v Praze nedemonstruje za vládu
Proč se nesejde žádná velká demonstrace příznivců vlády? Protože epicentrem politiky je Praha a Praha je prezidentská a opoziční. Sídlí v ní prezidentsko-opoziční média, neziskovky i spolek Mikuláše Mináře a v posledních sněmovních volbách byla jediným krajem, kde dnešní opozice zvítězila. Za čtyři roky Fialovy vlády přitom početné protesty na Václaváku i jinde byly, takže mobilizace z druhé strany existuje, jen je zatím menší.
A pak je tu jednoduchá aritmetika. Plná Letná, i když se čísla nafouknou, znamená asi 280 tisíc lidí. To je desetina z 2,8 milionu voličů, kteří vládu zvolili. Vláda se na plnou Letnou může klidně každý den vykašlat, protože ji zavazuje programové prohlášení, a v něm je zrušení zvláštních daní za Českou televizi a Český rozhlas.
Dlažební kostka na Sněmovnu
Desítky demonstrantů se pokusily vniknout do Sněmovny a pak letěla dlažební kostka. Takhle se projevují „demokratičtí voliči“, když není po jejich, přestože v demokracii je vždycky po vůli jedněch a proti vůli druhých. Kdo z opozice to okamžitě odsoudil? Dlažební kostky a pouliční bitky do demokracie nepatří, ty patří k náckům.
Kostku hodila režisérka Kateřina Dudová. Médiím potvrdila, že ji hodila směrem ke Sněmovně, policie ji zpacifikovala a řeší s ní přestupek. Víc komentovat nechtěla, prý je psychicky vyčerpaná. Hloupější výmluvu si najít nemohla. Zapadla přitom jedna méně „hodnotová“ informace: Dudová točí pro Českou televizi. Kruh se uzavírá – režisérka České televize přijde na demonstraci za zachování vyšších příjmů České televize a hodí kostku na Sněmovnu, kde se projednává změna jejího financování. Česká televize se od ní nedistancovala. Celé to ukazuje, že jde hlavně o peníze. Přitom změna financování nemění rámec fungování obou státních médií.
Země bez poplatků a Turkovo shrnutí
Nejlépe celý spor shrnul Filip Turek v krátkém videu. Má Švédsko, Nizozemsko, Dánsko nebo Norsko pověst nedemokratických zemí? Poplatky zrušily, stejně jako Austrálie a Nový Zéland. Herci, umělci a hysterici v televizích a na náměstích kvičí, protože se jim mají zkrátit penězovody. A soudce nebo kontrolní úřad placený státem přece také nikdo nepovažuje za neobjektivní jen proto, že nedostává peníze z poplatků. Takhle dopadly volby a takhle se vítězové staví ke svým slibům. Na Ukrajině mimochodem poplatky nemají – zato tam mají slušné úplatky.
Státní média máme i teď
Demonstranti na Staroměstském náměstí opakovali heslo: „Státní média jsme už měli.“ Odpověď je jednoduchá. Státní média jsme měli, máme a mít budeme i po změně financování. Česká televize i Český rozhlas jsou státní média: zřídil je stát, stát jim dal zadání, zajišťuje jejich financování i kontrolu. Státní média přestaneme mít až ve chvíli, kdy nějaká vláda najde odvahu obě instituce nabídnout k privatizaci, a když o ně nikdo nebude stát, prostě je vypne.
Stávka studentů a otázka, k čemu je Česká televize
Studenti prý budou stávkovat za zachování poplatků, které sami neplatí. Koho to zajímá? Když nebudou chodit do školy, bolet to bude hlavně je. Jen by neměli stávkovat donekonečna: kdo čtyřleté studium nestihne za čtyři roky, ať si ho dál platí sám.
Podstatnější je otázka, proč Českou televizi vůbec potřebujeme. V době vzniku měla televize i rozhlas monopol, nic jiného nebylo a platilo to ještě na začátku devadesátých let. Dnes Prima i Nova pokrývají všechny žánry, které Česká televize dělá za peníze nás všech: zpravodajství, politické pořady, hranou tvorbu, zábavu, seriály, sport, dokumenty i filmy. Česká televize a Český rozhlas navíc šlapou do všeho – webového zpravodajství, podcastů – a co soukromá média vymyslí, okopírují za peníze daňových poplatníků. Řecká vláda v roce 2013 svou veřejnoprávní ERT kvůli plýtvání zrušila, postavila ji znovu a levněji. Ušetřit se dá vždycky, jen se musí chtít.
Bruselské peníze a komentátoři z neziskovek
Divák se ptá, jestli peníze, které Brusel chystá na podporu „hodných“ médií, neskončí i u veřejnoprávních médií a nevrátí jim snížený rozpočet. Nebylo by to překvapení. Stačí se podívat, jak se na Kavčích horách probírá Evropská unie: všechno, co přijde z Bruselu, je správné a posvátné, a kdo to kritizuje, je dezolát – což platí na celou současnou vládu. Dění v unii a záměry Evropské komise tam navíc komentují lidé z neziskovek, které Evropská komise sama sponzoruje.
Svatopluk a strašák prezidentského systému
Spolek Svatopluk chystá vlastní demonstraci, tedy mobilizaci z té „nesprávné“ strany. Opozičně-prezidentská média o něm referují jako o skupině, která chce změnu režimu. Spolek vedený politologem a bývalým velvyslancem ve Francii Petrem Drulákem přitom prosazuje v podstatě prezidentský systém. Jsou snad totalitou Spojené státy, kde prezidentský systém mají, nebo Francie se systémem poloprezidentským? Takovou absurditu nám mediální národní fronta servíruje nonstop.
Nová anticharta, tentokrát dobrovolná
Divadla přerušila děkovačky a herci četli divákům prohlášení na podporu České televize a Českého rozhlasu, samozřejmě přesně ve znění opozice. Anticharta se vrátila, jen s jedním rozdílem: v sedmdesátých letech ji umělcům sepsal komunistický režim, tentokrát si ji sepsali sami. Na Fidlovačce prý diváci naopak tleskali tak, aby herci žádné prohlášení číst nemuseli. Politicky angažované umění je zpátky.
Na Pražském hradě se za přítomnosti prezidenta hrála nedávno objevená Havlova aktovka a nemohl chybět Ivan Trojan – týž Trojan, který četl totalitní bláboly na Letné na demonstraci spolku Mikuláše Mináře. Kruh ironie se uzavřel, ale národní umělecká fronta vždycky dokáže, že to může být ještě směšnější.
Kaiser a tón Rudého práva
Nejodpornější věc přišla s Oldřichem Kaiserem. Herec natočil video, v němž souhlasí se zrušením poplatků a s ironií vůči demonstrantům připomíná, že je neplatí ani na Ukrajině. Bulvární Super.cz na to reagoval článkem, který končí slovy o začínající normalizaci a nadějí, že Kaiser svůj postoj brzy „rozvede, případně vysvětlí“, aby fanoušci i kolegové věděli, na čí stranu se přiklání. To je klasický tón Rudého práva. Návrat totalitního myšlení ve jménu demokracie a „správné věci“: ať se umělec ukáže a řekne, na které straně stojí.
Politika ve StarDance
Propaganda se z České televize dostala i do zábavy. Marek Eben s Kostkovou se ve StarDance otřeli o Babišovu vládu eufemismem o tom, že dobro zvítězí nad zlem. Licenční podmínky formátu od britské BBC přitom podle zpráv politickou propagandu a agitaci nepřipouštějí. Nejlepší by bylo, kdyby BBC licenci České televizi sebrala, protože v přímém přenosu tak sledovaného pořadu předvedli politickou agitaci. Na Kavčích horách si neumějí ohlídat ani tohle. Platíme vás, je to náš pořad, tak tančete a bavte diváky, ale agitaci si nechte jinam. Generální ředitel Chudárek to nezvládne a nechá to projít.
Valeš proti moderátorovi ČT24
Jak Česká televize pracuje, ukázal rozhovor na ČT24 s politologem Lukášem Valešem. Valeš řekl, že velká část mladé a střední generace se na televizi nedívá, a pokud televizor doma má, pouští si na něm YouTube nebo placené kanály. Moderátor Musil mu opakovaně skákal do řeči a chtěl data. Valeš upozornil, že na Primě i na Nově ho nechají domluvit, a na příkladu devatenáctileté dcery, jejíž generace televizi nesleduje, svůj postřeh vysvětlil. Musil patří k nejhorším tvářím Kavčích hor a celá scéna předvedla, že Česká televize není nezávislá ani nestranná. Je to politická propaganda opozice a současného prezidenta, a takhle to tam vypadá nonstop. Valešovi patří dík, že se nenechal a šel do toho napřímo.
Český rozhlas a pár blbů
Druhé státní médium se chová úplně stejně, jen má menší rozpočet i dosah. Moderátor Českého rozhlasu Aleš Cibulka se na demonstraci obrátil na Babiše, Macinku, Okamuru a Klempíře: milovaný dům na Vinohradské 12 si prý poradil s pražským povstáním v roce 1945 i s příjezdem „spřátelených vojsk“ v roce 1968, takže si poradí i s pár blby. Bylo by fajn, kdyby si rozhlas s pár blby poradil, jenže sám Cibulka ukazuje, že to nezvládne. Muž, který kdysi uváděl velmi „hodnotový“ pořad na Barrandově, je dnes strážcem demokracie a nezávislé žurnalistiky z Vinohradské třídy. Za tento výstup si vysloužil pořadovou anticenu lenochod.
Závěr
Sváteční 28. říjen ukázal, že spor o Českou televizi a Český rozhlas dávno není o poplatcích. Vláda plní program, se kterým vyhrála volby a dostala důvěru, zatímco opozice, Hrad a velká část umělecké scény odpovídají prohlášeními z jeviště, vyznamenáními pro své lidi a dlažebními kostkami. Kdo chce vidět, jak se v Česku dnes zachází se slovem demokracie, měl tento den dost příležitostí.
