Bývalý prezident a premiér Miloš Zeman v hodinovém rozhovoru před komunálními a senátními volbami probral skoro všechno, co dnes hýbe politikou: válku a jaderné odstrašení, slabost Evropy, islámský terorismus, výkon prezidenta Petra Pavla, rozpočtový schodek i vlastní úvahy o návratu na Hrad. Nejostřeji zazněl jeho soud o Senátu: podle něj není pojistkou demokracie, ale jejím odpadkovým košem.
Bonmot o polovině národa a co Zemana uráží
Rozhovor otevírá slavný výrok o tom, že třetina obyvatel země je slabá duchem a zhruba polovina má podprůměrný intelekt, takže jí uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa. Zeman hned na začátku upřesňuje, že skutečným autorem je psychiatr Cyril Höschl. Výrok podle svých slov jen s potěšením citoval ve Federálním shromáždění a cizím peřím se chlubit nechce.
Na otázku, co dnes dokáže urazit jeho, odpovídá jedním slovem: nevzdělanost. Kdo nemá dost informací a přesto z nich vyvozuje suverénní závěry, zaplevelí podle něj informační pole. Odlišné názory mu naopak nevadí, inspirují ho a nutí přemýšlet – čím víc argumentovaných názorů, tím lépe.
Informační clona, lobbisté a cenzura
Informační clonu, která odvádí pozornost od podstatných jevů, podle Zemana nevytvářejí ideologičtí diverzanti, jak by řekli komunisté, ale mluvčí lobbistických skupin. Ekonomický zájem prý často stojí za vyzdvižením kandidáta do Senátu i do obecního zastupitelstva, a zákony proti lobbingu přitom nebyly přijaty všechny.
Za evidentní příklad cenzury považuje zablokování několika serverů na začátku Fialovy vlády, které provedlo sdružení CZ.NIC. Soud ho jako protizákonné označil teprve s velkým časovým odstupem. Každý politik, který cítí, že prohrává, je podle Zemana v pokušení umlčet protivné, tedy opačné názory, pokud k tomu má moc.
K otázce na evropskou regulaci DSA a neprůchodnost zákona po vzoru amerického FARA odpovídá poněkud tvrdě dvěma faktickými připomínkami. Při prezidentském souboji s Drahošem podle něj vznikla skupina miliardářů, která Drahoše fakticky nominovala, a tatáž skupina pak nominovala i Petra Pavla. Žít ve státě, kterému vládne hrstka miliardářů, nanejvýš deset, by se bál – vzápětí ale dodává, že šlo spíš o koketní sebestylizaci a že se nebojí, a proto o tom mluví.
Největší hrozbou je islámský terorismus, válce brání jaderné zbraně
Za největší nebezpečí nejen pro Česko, ale pro celou evropskou civilizaci a kulturu Zeman nepovažuje Rusko ani Čínu, nýbrž islámský terorismus. Proto o něm mluvil i na semináři v bývalém skladišti sovětských jaderných zbraní, kde je dnes muzeum.
Války se naopak nebojí, a to z paradoxního důvodu: největší překážkou jejího vypuknutí jsou podle něj právě jaderné zbraně. Každý si po Hirošimě, Nagasaki nebo Černobylu dokáže představit, co by nukleární válka znamenala, a tyto obavy podle něj sdílejí politici na obou stranách. Lidstvo by se vrátilo někam k neandertálcům, v lepším případě do hlubokého středověku. Kdo stiskne tlačítko, rozpoutá nukleární zimu a de facto genocidu vlastních lidí.
Ani řeči o „bezpečných“ malých jaderných náložích ho nepřesvědčují. Putin na Ukrajině podle Zemana de facto prohrává, armáda, která se označovala za největší nebo druhou největší na světě, se na frontě znemožnila a ukrajinské drony zasahují ruské energetické závody hluboko v týlu. Kdyby Putin sáhl po taktických jaderných zbraních, v době televize a internetu by samotná podívaná na důsledky podle Zemana stačila k tomu, aby válku zastavila.
Nord Stream, Trump a Evropa bez americké kotvy
Na otázku, zda evropská elita nedráždí chřestýše bosou nohou, odpovídá Zeman nejdřív poznámkou, že Nord Stream vyhodili do povětří Ukrajinci. V Německu proti nim podle něj bylo zahájeno soudní řízení, známa jsou i jména lidí z ukrajinské tajné služby a případ je doložen: ukrajinský člun, ukrajinští potápěči. Technickou pomoc z jiných zemí nevylučuje.
Podstatnější je pro něj rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy. Donald Trump dal jasně najevo snahu s Ruskem se dohodnout a setkání na Aljašce mělo svůj význam. Evropští radikální lídři – čím slabší, tím radikálnější – tak zůstali bez americké kotvy. Ve všech evropských zemích navíc nastupuje konzervatismus, jehož strany bývají podezírány ze sympatií k Rusku. Že by Evropa jako celek Rusko vyprovokovala, je proto podle Zemana málo pravděpodobné. Mohlo by to snad udělat Merzovo Německo, ale kancléře Merze podle něj čeká volební porážka, stejně jako Macrona, a britský premiér Starmer už padl. Mluvit o Evropě tak podle Zemana znamená mluvit o malé skupince neúspěšných politiků.
Fico a rozmazaný článek 5
Slovenský premiér Robert Fico, se kterým se Zeman přátelí, nedávno ve videu na Facebooku prohlásil, že někteří západní politici usilují o konflikt mezi NATO a Ruskem. Zeman jeho slova označuje za razantní, podobně razantní jako odpověď Andreje Babiše v prezidentské kampani, že by Polsku nepomohl. V obou případech šlo o článek 5 Severoatlantické smlouvy.
Zeman lidem doporučuje, aby si článek přečetli. Stojí v něm, že nejdřív proběhnou konzultace, a ty neznamenají jednomyslnou semknutost – jejich výsledek může dopadnout všelijak. Text článku je podle něj rozmazaný, diplomaticky řečeno nejednoznačný. Bylo by krásné, kdyby jako u tří mušketýrů platilo jeden za všechny, všichni za jednoho. Zeman se ale obává, že by po dlouhém vyjednávání nakonec nemuselo stát nic.
Válka jako něco normálního a varování šéfa BIS
Řeč přišla i na to, jak se válka vkrádá do běžného života: khaki barvy v kosmetice a módě, saka střižená jako důstojnické uniformy, přímé přenosy vojenské show v Mošnově. Módních trendů si Zeman nevšiml, s celkovým posunem ale souhlasí.
Jako příklad uvádí šéfa BIS Michala Koudelku, který nedávno prohlásil, že válka začne za několik měsíců. Podle trestního práva by to Zeman kvalifikoval jako šíření poplašné zprávy. Koudelku považuje za tykadlo těch, kdo stojí za ním: prostřednictvím něj se zkouší, co lidé vydrží. Když to nevydrží, řekne se, že to byl jen Koudelka. Když si ale lidé řeknou, že budou jako v Izraeli stavět kryty pro každou rodinu a ženy nastoupí povinnou vojenskou službu, vznikne hysterie, která potřebuje vtělené zlo a nepřítele.
Nepřítele podle Zemana nedělají jen z Putina, ale i z Číny. Ta v posledních dvaceti letech předstihla Spojené státy, o Rusku nemluvě, a stala se nejvýznamnější světovou velmocí. Zatímco Ukrajinci prokázali slabost ruské armády, síla té čínské vyzkoušena nebyla – a to je konflikt, který hrozí, pokud se velmoci nedokážou dohodnout.
Afghánistán a proč Putin napadl Ukrajinu
Zeman po 11. září podporoval válku v Afghánistánu a odchod západních vojsk označuje za zbabělou kapitulaci. Izraelský prezident Herzog mu podle jeho slov řekl, že Putin napadl Ukrajinu, protože po krachu NATO v Afghánistánu vyhodnotil jeho slabost. Aliance mu připadala jako papírový tygr a reakce na útok měla být, jemně řečeno, velmi zdrženlivá. Zeman se obává, že Herzog nebyl daleko od pravdy.
Jediný důvod to ale podle něj nebyl. Argumentaci, kterou Rusko svůj útok zdůvodňuje, zná: kromě slibů o nerozšiřování NATO na východ zmiňuje občanskou válku na Ukrajině, kde se ruskojazyčná část obyvatel postavila proti ústřední vládě. Zeman se setkal se všemi nebo téměř všemi ukrajinskými prezidenty, naposledy s Janukovyčem. Upálení asi padesáti lidí v oděském Domě odborů a další zločiny „pravověrných protiruských Ukrajinců“ podle něj občanskou válku vyvolaly. Uklidnit ji mohly dvě minské dohody s regionální autonomií včetně ruskojazyčných oblastí, jenže ústřední vláda podle Zemana válku dál živila. Dovede proto pochopit, i když nesouhlasí, že Rusko v tom mohlo vidět důvod chránit jazykově spřízněné lidi.
K ponechané technice a klíčkům v zapalování obrněných transportérů připomíná Kissingerova jednání o Vietnamu: Američané tehdy odešli podobně jako později z Afghánistánu a jejich velmocenská psychika tím utrpěla. V Afghánistánu se Zeman setkal s prezidentem Karzáím, který podle něj vypadal, že civilní vládu vybudovat dokáže. Kábul po 11. září nedobyli Američané, ale Severní aliance složená ze samotných Afghánců. Jak může armáda na pick-upech a v sandálech porazit plně vyzbrojenou americkou armádu, je podle něj hádanka pro vojenské odborníky. Bezlesé hory jsou pro partyzánskou válku dobrým prostředím a Američané byli po Britech a Rusech už třetí, kdo tam neuspěl.
S teroristy se nevyjednává, diplomacie potřebuje klacek
Bývalý vůdce odnože al-Káidy al-Džúlání, na kterého Spojené státy vypsaly odměnu deset milionů dolarů, dnes vystupuje jako syrský prezident aš-Šara a přijal ho i Donald Trump. Zeman v tom vidí hrubou chybu, protože zastává zásadu, že s teroristy se nevyjednává. Trump podle něj v rámci své transakční politiky dosáhl jen drobného ústupku: po masakru alávitů postavil syrský prezident viníky před soud. Padla i ironická poznámka, že kdyby chtěl Trump přispět americké ekonomice, mohl si vypsanou odměnu rovnou inkasovat.
Diplomacie má podle něj smysl, když je konflikt přibližně nerozhodný. Kdo vítězí na všech frontách, nemá důvod vyjednávat. V případě Íránu přišla diplomacie ke slovu teprve ve chvíli, kdy se ukázalo, že Írán zničit nelze a že jeho drony a rakety škodí i Američanům. Zeman by se na místě velmoci řídil zásadou Theodora Roosevelta: mluv tiše a za zády měj velký klacek. Mluvit tiše je diplomacie, klacek je armáda – a kdo žádnou armádu nemá, tomu nepomůže ani sebelepší diplomacie.
Islamismus, migrace a nebezpečí zevnitř
O radikálním islamismu mluví Zeman neustále, protože trvá riziko obnovení Islámského státu, který má stále skryté i zjevné buňky. Spojuje ho s migrací: většina migrantů podle něj pochází z islámských zemí, nejvíc ze Sýrie, pak z Afghánistánu a Pákistánu. Zatímco ostatní za hlavní nebezpečí označují Rusko nebo Čínu, on islámskou kulturu považuje za nekompatibilní a džihád za návod, jak vraždit nevěřící. Kdyby Írán získal jadernou zbraň, první by podle něj byl vyhlazen Izrael – a to je podle Zemana i jeden z důvodů, proč se s Íránem vede válka.
Víc než výsledek voleb v Berlíně mu vadí zvolení nového newyorského starosty, v němž vidí kondenzaci všech negativních rysů, jaké může politik mít. Do svobodných voleb se ale podle něj zasahovat nesmí. Rumunský Ústavní soud zasáhl podobně, jako zasahuje ten český – ten dokonce svého času zrušil termín voleb. Hlavním nebezpečím je tak podle Zemana Rusko, v menší míře Čína, jejíž hrozba se přeceňuje, ale především my sami. Podobné zásahy podle něj podkopávají důvěru lidí v ústavní instituce a mohou vést k velkému štěpení společnosti.
Výhrady k prezidentu Pavlovi
Prezident Petr Pavel kritizoval v Estonsku vládu kvůli výdajům na obranu a pak chtěl, aby ho tatáž vláda vzala na summit do Ankary. Zeman kdysi řekl, že politik může být nenáviděný i milovaný, ale nesmí být směšný. Své výhrady k Pavlovi dělí na vážnou a nevážnou část.
Vážnou výhradou je podle něj ohrožování suverenity České republiky. Pavel podpořil hlasování kvalifikovanou většinou v Evropské unii, tedy zrušení práva veta pro Českou republiku. Podporuje zavedení eura, přestože nadnárodní měna podle Zemana znamená okleštění suverenity. A Spojené státy evropské by Zeman podpořil jen jako skutečnou federaci s plnou autonomií členských států, v níž by federace měla na starosti jen zahraniční politiku a obranu – to Pavel podle něj překračuje. Spíš anekdoticky připomíná Pavlův výrok, že by mu vyhovovala parlamentní monarchie a že následníka trůnu Karla Habsburského zná. S ironií dodává, že Pavel má zřejmě slabost pro aristokracii, když v roce 2023 jednal s lichtenštejnským následníkem o nápadu převést sporný lichtenštejnský majetek do společného česko-lichtenštejnského fondu.
Nevážnou část uvádí přezdívkou, kterou Pavlovi jako první dal šéfredaktor měsíčníku TO Marek Stoniš: zážitkový prezident. Pavlův program je podle Zemana cesta od festivalu k festivalu a od slavnosti ke slavnosti – jednou vyjížďka na motorce, jindy další z desítek akcí. Domáhat se cesty do Ankary je podle něj postup uraženého kluka. Skutečná práce znamená ovlivňovat politiku, a to nejen vety. Ústava dává prezidentovi možnost zvát si ministry, účastnit se schůzí vlády a vystupovat v Parlamentu (čl. 64 Ústavy). Zeman sám jako prezident chodil do Sněmovny kritizovat vládní návrh rozpočtu. To vše podle něj Pavel nedělá, nebo dělá nedostatečně.
Schodek je šílený i zbytečný
Deficit v návrhu rozpočtu na příští rok označil Zeman už dříve za šílený a zbytečný. O šílenosti se podle něj netřeba bavit. Zbytečný je proto, že stačí zrušit zákon, kterým se zrušila superhrubá mzda: ten podle Zemana vytvořil v příjmech rozpočtu díru, která dnes dosahuje asi 200 miliard korun, a tím by byla vyřešena víc než polovina schodku.
Politici to podle něj odmítají, protože zrušení superhrubé mzdy navrhly hnutí ANO a ODS, jinak nesmiřitelné strany. Zeman jako prezident podmínil svůj souhlas tím, že zákon bude platit jen dva roky – kvůli covidu a kompenzacím jeho důsledků. Stálo to prý i v důvodové zprávě a existují o tom záznamy. Karla Havlíčka se nedávno zeptal, kdo prezidentovi slíbil, že zákon bude platit jen dva roky. Havlíček odpověděl, že celá vláda, Zeman trvá na tom, že Alena Schillerová. Slib zůstal nedodržen a s růstem nominálních mezd zákon ukrajuje z příjmů rozpočtu každým rokem víc.
Zeman to uzavírá bonmotem: dovede pochopit, když do plujícího korábu vyvrtá díru někdo cizí, ale ne když ji vyvrtá sám kapitán. Rozpočet se sice prezentuje jako proinvestiční, podle Zemana je ale děravý, protože má díru na straně příjmů.
Senát jako odpadkový koš demokracie
V prosinci 2019 při podpisu daňového balíčku Zeman prohlásil, že cokoli vychází ze Senátu, je od ďábla. Na otázku, zda na horní komoru změnil názor, odpovídá, že v posledních týdnech sám na jejich žádost podpořil několik kandidátů do Senátu. Když už Senát existuje, ať v něm podle Masaryka sedí aspoň slušní lidé.
Jinak by ale Česko podle Zemana mělo následovat země jako Švédsko, které horní komoru zrušily. Někde se tak stalo referendem, jinde tím, že dosavadní senátoři dostali doživotní rentu – a i s tou by Zeman v nejhorším případě souhlasil, kdyby to pomohlo dobré věci. Senát podle něj není žádná pojistka demokracie, ale její odpadkový koš. Důkazem má být, že všichni tři jeho protikandidáti z prezidentské volby byli následně zvoleni senátory. Když neuspěješ, staň se senátorem.
Šrapnel o kandidatuře na Hrad
Sám kandidovat do Senátu nebude. Úvahu o nové kandidatuře na Hrad ale vypustil na veřejnost a přiznává, že se královsky baví tím, jak na ni novináři naskakují a sepisují historické analýzy i prognózy. Ve shodě s divadlem Járy Cimrmana říká, že vypustil šrapnel.
Připouští, že ho limituje věk – nechtěl by být „český Biden“ – ale s myšlenkou si pořád pohrává. Kdo si hraje, nezlobí. Duel s Petrem Pavlem, který si podle komentářů pod jeho rozhovory mnozí přejí, si dokáže představit – a proběhnout podle něj může, i když na prezidenta kandidovat nebude.
Prioritou má být vzdělání
Nejvíc by si Zeman přál, aby jakákoli vláda měla za hlavní prioritu vzdělání. Reforma vzdělávání podle něj stále chybí, síť vysokých škol je nedoceněná a podfinancovaná a někdy se dokonce ostrakizují víceletá gymnázia, která mají v raném věku připravovat budoucí elitu z nejtalentovanějších dětí. Žádná vláda, ani ta současná, to jako hlavní prioritu nemá – občas o tom koutkem úst něco utrousí, ale konkrétně nedělá nic.
Zeman by kvůli tomu byl ochoten i zvýšit daně a postupovat jako skandinávské země, které mají nejvyšší daně v Evropě, ale také úplně jinou životní úroveň a platy. Ministr školství Plaga podle něj měl v minulosti mezi odborníky velmi dobrou pověst, jenže když vás vytáhnou na světlo ramp, herecký výkon nemusí odpovídat očekávání. Na závěr Zeman varuje, aby výsledkem nějaké školské reformy nebyla třída jako z Cimrmanovy hry, v níž samého blbečka střídá idiot.
Závěr
Miloš Zeman zůstává polemikem s pohotovými bonmoty. Senát by nejraději zrušil, prezidentu Pavlovi vyčítá oslabování suverenity i zážitkový styl úřadu a rozpočtovou díru by zalepil obnovením superhrubé mzdy. Za největší hrozbu považuje islámský terorismus, jaderné zbraně naopak za pojistku proti velké válce. S myšlenkou nové kandidatury na Hrad si pohrává, za hlavní úkol jakékoli vlády ale označuje vzdělání.
