Pár dní před komunálními volbami a prvním kolem senátních voleb, které připadly na 9. a 10. října, usedl do studia exprezident Miloš Zeman, krátce po svých 82. narozeninách. Řeč přišla na prezidenta Petra Pavla, který tentokrát k urně nepůjde, na Senát, na pád sociální demokracie, na nedožité devadesátiny Václava Havla i na Rusko, jehož volby Zeman za férové nepovažuje ani v nejmenším.
Volební povinnost, o které se nemluví
Zda je neúčast ve volbách prohřeškem, záleží podle Zemana na důvodu. Kdyby prezident trpěl vážnou nemocí, nikdo by ho k urně nehnal. Jinak ale platí, že vedle volebního práva existuje i neformální volební povinnost občana. Formální povinnost platila za první republiky — kdo nešel volit, zaplatil pokutu — a ve zhruba dvaceti zemích světa je uzákoněná dodnes. U nás bohužel ne, dodává Zeman.
Kdo chce v zemi něco změnit, ať už podpořit současnou vládu, nebo současnou opozici, na senátní i komunální úrovni, ten tu povinnost prostě splní a nemluví o tom.
Zážitkový prezident a triviální chyba
Petr Pavel podle Zemana vykonává prezidentskou funkci „poněkud zážitkovým způsobem“ — a volby jsou přitom také zážitkem svého druhu. Exprezident to dokládá vlastní historkou: jednou na něj u volební místnosti vyběhla polonahá aktivistka hnutí Femen, které v západní Evropě napadá hlavně mužské politiky, když jdou volit. Ochranka ji srazila k zemi a aktivistka si pak stěžovala na bolavá záda. O podobný zážitek se Pavel připravil.
Vážněji míněná je druhá část odpovědi. Zeman připomíná, že opakovaně říkal (prý ne urážlivě, ale jako konstatování faktu), že Petr Pavel není politik a nezná politické řemeslo. Chyb udělal „neskutečnou řadu“ a tahle je další z nich: skutečný politik by takovou triviální chybu neudělal. Vymstít se mu to může, protože si to lidé zapamatují. Senátní volby mu Zeman nevyčítá, protože v obvodu, kam Pavlova obec Černouček patří, se tentokrát podle něj senátor nevolí. Vynechat volby do obecního zastupitelstva ale znamená projevit pohrdání občany Černoučku.
Senát jako měkké přistání
Kandidáty do horní komory Zeman dělí do dvou skupin. Pro jedny znamená členství v Senátu měkké přistání. Sám to zažil: ve své druhé prezidentské volbě měl tři protikandidáty, kteří se později stali senátory. Neúspěšný politik tak podle něj našel útočiště v Senátu.
Druhou skupinu tvoří relativně mladí lidé (relativně proto, že Senát má vyšší věkovou hranici), kteří se chtějí zviditelnit. Obává se, že se jim to příliš nepodaří, protože na rozdíl od Poslanecké sněmovny Senát v podstatě žádné skutečné dílo nevykonává.
Šedí a nudní: od idealistů k hrobařům sociální demokracie
Na tezi, že kvalitní lidé do politiky nechtějí a nahoru probublávají jen průměrní, kteří nejméně štvou, Zeman nepřistoupil. Setkal se s řadou mladých lidí, idealistů v dobrém slova smyslu, které politika ještě neotřískala, a těm fandí, protože právě oni mohou něco změnit. Připouští, že kandidují i lidé průměrní až podprůměrní, ale zobecňovat by to nechtěl.
U sociální demokracie už je k podobnému čtení vstřícnější. Na otázku, zda strmý pád strany nezačal se Sobotkou, odpovídá připomínkou knihy dlouholetého sociálnědemokratického poslance Karla Šplichala: jedna její kapitola se jmenuje Hrobař sociální demokracie a není o Sobotkovi, ale o Špidlovi. Pád sociální demokracie Zeman popisuje jako kaskádu — první stupeň Špidla, druhý Sobotka, možná ještě další.
Všechno podle něj záleží na konkrétním člověku. Šedí a nudní lidé nedokážou zaujmout ani sami sebe, ani vlastní rodinu, natož potenciální voliče. Nastoupila šedá politická generace a klesla volební účast, nejvíc právě u senátních voleb — a tam se pak může dostat leckdo.
Občan Havel a tykání z Hrádečku
K nedávným nedožitým devadesátinám Václava Havla Zeman odkazuje na dokumentární film Občan Havel. Dostal v něm poněkud okrajovou roli, ale jeho vztah k Havlovi z něj podle vlastních slov vytušíte. Ve filmu si s Havlem vykají, ve skutečnosti si tykali.
Bývalý Havlův kancléř Ivo Mathé nedávno v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že Havel tykání později litoval. Zeman to odmítá: tykání navrhl oběma tehdejší ministr kultury Pavel Dostál na Hrádečku, byla to jeho iniciativa a oba souhlasili. S Mathém se podle svých slov v životě nesetkal — z Havlových kancléřů znal Luboše Dobrovského. Mathého označuje za osobnost, o kterou veřejnost ztrácí zájem a která se možná potřebuje něčím zviditelnit.
Jediný spor: guvernér bez spolupodpisu
Jakým vyjednavačem byl Havel, spojovaný se sousloví nepolitická politika? Zeman s ním byl v opravdovém konfliktu jen jedinkrát: když se obrátil na Ústavní soud, protože pod jmenováním tehdejšího guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy chyběl spolupodpis předsedy vlády. Guvernéra nechtěl, a tak jmenování napadl.
Ústavní soud rozhodl, „jako obvykle“, ve prospěch prezidenta. Zeman na tom paradoxně vydělal: když se sám stal prezidentem, mohl guvernéra jmenovat bez jakýchkoli potíží s kontrasignací. Které pravomoci má prezident bez spolupodpisu premiéra, vymezuje čl. 62 Ústavy. Jinak s Havlem vedli řadu přátelských debat, například u krbu v Kramářově vile.
Velvyslankyně, která řekla víc, než měla
Ruská velvyslankyně v Česku nedávno naznačila, že česká vláda je vůči Rusku vstřícnější. Premiér Andrej Babiš se proti tomu ohradil, místopředseda vlády Petr Macinka naopak krotil vášně a v podstatě řekl, že je to dobře. Podle Zemana udělala velvyslankyně chybu, za kterou se v diplomacii vylučuje: kdo chce zlepšit vztahy své země s Českem, takové věci říkat nesmí. Mohla prý říct, že doufá ve zlepšení zejména ekonomických vztahů, které na rozdíl od politických nikoho nedráždí. Takhle dala munici opozici, která teď bude tvrdit, že Babišova vláda je proruská.
Po skončení války na Ukrajině budou podle Zemana ještě několik let doznívat sentimenty i resentimenty, pak se ale vztahy s Ruskem vrátí k normálu. Připomíná, že i s Německem máme dobré vztahy a koncentrační tábory už málokdo připomíná. Rozhodne ekonomický pragmatismus: Rusko se opět stane dodavatelem relativně levných energetických surovin.
Ruské volby: otázka estetiky, ne výsledku
Výsledek voleb v Rusku Zemana nepřekvapil, protože nebylo z čeho vybírat. Vládní Jednotné Rusko, vedle něj krotká opozice, které se v Británii říká opozice Jejího Veličenstva, komunisté „věčného“ Zjuganova, kterého nikdo nebere vážně, a několik menších stran. O objektivitě voleb vypovídá podle něj osud jediné reformní strany, Jabloka: nejdřív ji zaregistrovali, ale pak ji z voleb vyloučili.
Ve férovost ruských voleb Zeman nevěří „absolutně“. Bavit se o výsledku je proto víceméně zbytečné. Zbývá nanejvýš estetické hledisko, jestli je to 70, 80, nebo 90 procent. A kdyby volby dopadly na 103 procent ve prospěch Vladimira Putina, mohl by se člověk opatrně podivit nad drobnými chybičkami v evidenci voličů.
Americké volby a pochybnosti o korespondenční volbě
Americkým volbám Zeman věří „plus mínus“. Stejně jako Trump si ale myslí, že u korespondenční volby se dá podvádět. Trump tomu podle něj rozumí daleko lépe a jeho argumentaci Zeman chápe. I proto byl odpůrcem korespondenční volby u nás. Podíl takto odevzdaných hlasů v posledních českých sněmovních volbách z hlavy nezná, odhaduje ho ale na nepatrná procenta.
Evropská unie se sypat nezačne
Na nedávném semináři SPD v Poslanecké sněmovně, kde Zeman vystoupil, se hodně mluvilo o tom, kdy a z které strany se Evropská unie začne sypat. Jeho prognóza je opačná: nezačne. Brexit, dosud nejmasivnější pokus tohoto typu, podle něj končí neslavně, protože se už mluví o možném návratu Británie — byť jde zatím o menšinový názor. Hlavní politické síly v Evropě podobné exity v programu nemají, dokonce ani u nás.
Když se u nás navrhovalo referendum o vystoupení z EU, řekl prý Tomiu Okamurovi, že je pro referendum, ale sám bude hlasovat proti. Z důvodu ekonomické výhodnosti členství by podle něj stejně hlasovala i většina občanů.
Výzva ke kameře číslo tři
Na závěr se Zeman obrátil přímo ke kameře a k voličům: ať se zamyslí nad tím, co se stane, když k volbám nepůjdou. Místo jejich oblíbeného kandidáta se může těsným rozdílem dostat „nějaký absolutní blbec nebo idiot“, psychopat, nebo zločinec. Účastí a vlastním hlasem tomu podle něj lze zabránit.
Závěr
Zeman v rozhovoru zůstal sám sebou: k Petru Pavlovi kousavý, k Senátu skeptický a k Rusku střízlivý. Neúčast hlavy státu ve volbách považuje za další důkaz, že současný prezident politické řemeslo neovládá. Ruské volby odbývá jako estetickou otázku procent, a přesto věří, že vztahy s Ruskem se po válce vrátí do normálu díky ekonomickému pragmatismu. Rozpad Evropské unie nečeká a z Havlových let si vybavuje přátelské debaty u krbu i jediný ostrý spor — o guvernéra centrální banky.
