Pár dní po komunálních a senátních volbách, v nichž STAN ovládl Prahu, usedl do studia host vystupující v masce pod pseudonymem Thomas Paukner – autor textů o hnutí STAN a jeho předsedovi Vítu Rakušanovi. Rozhovor se točí kolem otázky, proč strana zatížená kauzou Dozimetr dál vyhrává, jakou roli v tom hrají média a okolí Hradu a co čeká českou politiku před volbami v letech 2028 a 2029.
Proč Praha volila STAN
Moderátor připomíná, že soud v kauze Dozimetr stále běží, a ptá se, jak je možné, že voliči s dostatkem informací zvolí právě STAN. Paukner vidí dva až tři důvody. Liberálně smýšlející Pražané podle něj nemají koho volit: ODS se posunula jinam a Piráti předvedli katastrofální výkon. Druhým důvodem je mediální podpora, kterou STAN podle něj má a která nemá obdoby.
Kauzu Dozimetr média podle Pauknera recyklovala tak dlouho jako příběh několika lidí s přezdívkami, až veřejnost zapomněla na její širší rozměr uvnitř hnutí. Kdo čte jen titulky, slyší stále dokola, že šlo o pět konkrétních lidí. Dozimetr proto pro voliče přestal být tématem – a jak je vidět, na největší politickou kauzu posledních let stačí čtyři roky.
Média a STAN: názorová blízkost i peníze
Spojení velkých médií se STAN má podle Pauknera dvě vrstvy. Tou první je názorová: většina redaktorů médií hlavního proudu, které zná, je naladěna progresivně a eurofederalisticky, a takové politice tedy fandí. Druhou vrstvou jsou peníze a osobní vazby mezi majiteli médií, sponzory a stranami. Jako příklad jmenuje Jana Dobrovského ze skupiny BPD Partners, kterého označuje za šedou eminenci mediálního prostoru a velkého sponzora STAN. Kombinace liberálních redakcí a majitelů či sponzorů, kteří se do kritiky hnutí pouštět nechtějí, podle něj vysvětluje, proč STAN nemá v médiích skutečného protivníka. Kdo vlastní která média, shrnuje Mapa biasu českých médií.
Podobnou podporu podle Pauknera má i TOP 09 a nyní KDU-ČSL Jana Grolicha. Všechny tři strany patří do Evropské lidové strany, nejsilnější frakce Evropského parlamentu – a to podle něj nemusí být náhoda.
Hrad a lidé kolem prezidenta
Do stejného obrazu zapadá podle Pauknera i Pražský hrad. Když Petr Pavel v roce 2023 vyhrál volby, tvořil podle jeho vzpomínky tým poradců vedle Petra Koláře i Jan Dobrovský; oba byli tehdy popisováni jako hlavní tahouni, kteří formují prezidentův politický názor. Miliardáři, kteří podle Pauknera stojí za Deníkem N, jenž jde tvrdě po vládních stranách, zejména po ANO a Motoristech, jsou zároveň sponzory STAN, TOP 09 i prezidenta. Tatáž skupina dříve podporovala Jiřího Drahoše – tehdy neuspěla, napodruhé ano.
ODS nepoznala, kdo je její skutečný soupeř
Moderátor upozorňuje, že ve výčtu chybí ODS. Její předseda Martin Kupka se po volbách utěšoval, že strana bude součástí koalic ve velkých městech, a ODS vedla tvrdou kampaň proti Babišovi. Paukner soudí, že Kupka situaci vůbec neodhadl už ve chvíli, kdy předsednictví přebíral: Vít Rakušan šel ODS celou dobu Fialovy vlády po krku.
Za čtyři roky ve vládě si podle Pauknera STAN nevzal odpovědnost za žádnou nepopulární politiku, nehlásil se k ničemu a Petra Fialu průběžně kritizoval. Celé to podle něj směřovalo k jedinému cíli – aby se Rakušan stal lídrem opozice.
Rakušan a volby roku 2029
Má Rakušan šanci svou vítěznou vlnu dotáhnout až do sněmovních voleb? Podle Pauknera to nezáleží tolik na něm. Volby v roce 2029 se budou konat zároveň s evropskými a budou spíš o směřování Evropy než o české vládě. Aby si Rakušan udržel podporu Evropské lidové strany, bude muset prosazovat politiku sladěnou s Evropskou komisí, což je vzhledem k náladě české společnosti velmi těžký, ne-li nemožný úkol.
V komunálních volbách může být STAN úspěšný právě proto, že se v nich neřeší Ukrajina, Rusko, energetická krize, emisní povolenky ETS1 a ETS2 ani bruselská regulace. Zároveň ale bude mít Rakušan podle Pauknera absolutní podporu Hradu i Evropské komise, která má podle něj nástroje, jimiž dokáže volby výrazně ovlivnit, jak se ukázalo v Rumunsku.
K senátním volbám Paukner poznamenává, že voliči často upřednostňují rovnováhu sil, stejně jako u prezidentské volby, kterou Andrej Babiš prohrál. Úspěšný a oblíbený kandidát ODS v Ostravě, porodník, podle něj určitě dostává i hlasy voličů SPD a Motoristů – je to místní osobnost a Češi jednobarevný Senát nechtějí.
Proč vznikl anonymní účet
Moderátor vnímá Pauknera jako reakci na selhání médií vůči vládě Petra Fialy: média mají vládu kontrolovat, ověřovat a pochybovat, a to podle něj nezvládla především ta veřejnoprávní. Paukner popisuje souhru dvou náhod. Pro zábavu začal psát na platformě Médium a sledoval, jak média selhávají. Zlom podle něj přišel ve chvíli, kdy Petr Fiala zveřejnil předvolební video: „Kdo tedy rozeštvává tu společnost?“ ptal se tehdy. Fiala tím podle něj ohlásil kampaň postavenou na extrémním rozkolu a ohrožení demokracie – a když slušný profesor a premiér vede takovou kampaň a média nezareagují, byl to pro něj první velký varovný signál.
Druhým důvodem bylo, že o řadě věcí, které později publikoval, věděl dlouho a čekal, co se stane. Když se po volbách nestalo nic a média miliardové kauzy ignorovala, rozhodl se je sepsat sám.
Moderátor divákům prozrazuje, že spolu před natáčením mluvili bez masky a že hosta považuje za autentického člověka. Na otázku, proč zůstává anonymní, Paukner odpovídá, že v kauzách jde o miliardy a lidé jsou schopni ublížit i za mnohem menší peníze; anonymitu si proto domluvil s manželkou. Novinářem se prý nikdy stát nechtěl. Některá témata záměrně odkládal, dokud se nerozpadne mocenská struktura kolem bývalé vlády – kdyby něco podobného spustil v roce 2023, nepomohla by mu podle něj ani anonymita.
Podle čeho vybírá témata
Paukner se řídí hlavně tím, co je reálně možné otevřít. Jednotlivé nákupy v rámci muniční iniciativy zmapovat nejde: dokumenty existují, ale jsou utajené a jejich zveřejnění by mělo dopady na program i na mezinárodní reputaci země. U zakázky na vrtulníky pro ministerstvo vnitra ho motivovala rychlost – nákupy se měly každou chvíli realizovat, a kdyby se kauza otevřela až potom, peníze by byly pryč.
U solárních dotací a celého ekosystému kolem ministerstva životního prostředí chtěl ukázat druhou stranu obrovské mediální masáže kolem větrných elektráren a obnovitelných zdrojů. Nyní se chce zaměřit na firmy, které obchodují s Ruskem a přitom sponzorují Hrad, TOP 09, STAN či ODS – chce tím ukázat pokrytectví, které podle něj stojí za nálepkami „proruský dezolát“ versus „hodnotový liberál“. Zatímco Seznam Zprávy honí Rusy žijící v Německu, kteří točí propagandistický dokument, skutečné kauzy podle něj leží jinde.
Konfrontace bez odpovědí a výzva Rakušanovi
Moderátor připomíná, že Paukner ohlásil zveřejnění firem, které sponzorují okolí prezidenta, a ptá se, zda dotčené konfrontoval. Paukner tvrdí, že oslovil přímo BPD Partners Jana Dobrovského i další firmu, vyjádření ale nedostal; ať je tedy konfrontují voliči. Dlouho se prý snažil získat i odpověď Víta Rakušana na otázku, zda považuje cenu vrtulníků za přiměřenou – bezúspěšně.
Odtud pochází nabídka z titulku rozhovoru: pokud Rakušan přijde k rozhovoru, Paukner si před ním sundá masku a povede s ním debatu tváří v tvář. Sám ale nevěří, že Rakušan přijde. Moderátor nabízí neutrální půdu a slibuje, že to zkusí.
Kauzy, které už nic nezmění
Moderátor si z devadesátých let pamatuje, že po skandálu na titulní straně odstupovali ministři a padali premiéři – stačila k tomu i aféra s bytem Stanislava Grosse. Dnešní kauzy jsou podle něj několikanásobně horší, a přesto vítězí hnutí s jasně popsanou kauzou. Okoral volič?
Paukner vidí hlavní rozdíl v informačním šumu: dřív kauza jela týden či dva, dnes jeden den. Lidé si podle něj řeknou, že kradou všichni, a to se stalo normálem. Chybí tlak na kvalitu politiků uvnitř stran – voliči by měli své kandidáty hodnotit kritičtěji. Sám prý nemá nic proti Věře Kovářové a neměl by problém se STAN, kdyby ho vedla ona.
Moderátor se ptá, zda nejde o důsledek dvacetiletého mediálního grilování Andreje Babiše. Paukner souhlasí: střet zájmů i Čapí hnízdo se podle něj udržují v éteru téměř deset let, Piráti každý rok podávají podněty Evropské komisi a titulky se opakují dál. Společnost tím otupí – a skutečné rozkrádání, kvůli kterému se do psaní pustil, pak nikdo nesleduje.
Let do Maroka a dvojí metr
Moderátor otevírá prezidentovu cestu na dovolenou do Maroka soukromým tryskáčem tam a zpátky. Paukner by chtěl vědět hlavně tři věci: kdo byl ve skupině přátel, se kterou prezident letěl, kdo má k hlavě státu takový přístup a jak bylo zaplaceno letadlo – tím spíš ten druhý let, který podle něj vyvolává ještě víc otázek. Prezident má vysoký plat, ale ne tak vysoký, aby si mohl dovolit létat takhle. Na lidech ve skupině nemusí být nic špatného, zdůrazňuje, ale veřejnost má právo vědět, kdo to byl.
Oba se shodují na dvojím metru. Když Miloš Zeman letěl do Číny, média podle Pauknera prověřovala každého podnikatele na palubě včetně manželek a deseti let byznysu. Zhruba 80 % novinářské obce podle něj prezidenta podporuje; český mediální prostor podle něj zemřel v den Pavlovy povolební tiskové konference, kdy novináři tleskali – na nepatřičnost upozorňovala tehdy i Zuzana Drtinová. Prezident má podle Pauknera vůči médiím hlavního proudu až magickou imunitu. Zatímco u Zemana se řešilo okolí v čele s Nejedlým, dnes má podobnou roli Petr Kolář a nikdo to neřeší. Zeman byl vyměněn za Pavla, ale okolí Hradu je podle Pauknera skoro tam, kde bylo – jen politika se teď nazývá hodnotovou.
Brusel, svoboda slova a nezávislá média
Moderátor vidí nebezpečí v tom, jak Evropská unie přistupuje ke svobodě slova a k médiím: podle něj s nimi zachází jako s nástroji propagandy a štědře financuje vybraná média v členských zemích. Paukner to označuje za předsmrtné křeče. Evropská lidová strana se socialisty podle něj v různých podobách vládne Evropě 47 let v kuse a poprvé jí hrozí, že o moc přijde. Desítky let vazeb a byznysu se tedy musí udržet za každou cenu – odtud podle něj nařízení DSA, evropský akt o svobodě médií a programy jako Agora. Podceňovaný je podle něj ekosystém neziskových organizací, jejichž lidé na sítích tlumočí politiku Evropské komise. Volby v roce 2029 podle něj budou absolutní masakr.
Řešením je podle Pauknera demokratizovat mediální prostor, aby vznikaly nezávislé projekty na všech stranách spektra. Jako příklad uvádí projekt investigativní novinářky Apoleny Rychlíkové: názorově s ní nesouhlasí, ale takové projekty vítá, protože je načase hlídat hlídače. Moderátor dodává, že se mediální prostor radikalizoval od migrační krize v roce 2015 – kritici byli postupně rasisté, fašisté, dezinformátoři a nakonec ruští agenti. Paukner soudí, že média rozdala tolik nálepek, že nemohou přestat, a prostor je potřeba rozbít, aby se mohl znovu složit.
Co vláda nezmůže
Část voličů současné vlády je podle moderátora zklamaná, že se nepodařilo razantněji zasáhnout do dotačního systému pro neziskové organizace. Paukner vysvětluje, že česká vláda dnes podle něj rozhoduje zhruba o 40 % národní agendy, zbytek vyžaduje posvěcení Bruselu. Kdo chce například vracet peníze za emisní povolenky podnikům přes modernizační fond, potřebuje schválení na všechno. Když vláda zmínila převedení veřejnoprávních médií pod státní rozpočet, ozvala se podle něj Evropská komise – přestože podle něj takto veřejnoprávní média financuje 18 evropských států.
Dotacemi podle Pauknera ročně protečou obrovské částky a žádná ekonomika si nemůže dovolit, aby jí je Brusel zastavil, jak to zažívá Orbánovo Maďarsko. Voliči vlády proto budou podle něj zklamaní, kolik věcí se jim nepodaří prosadit. Kdyby se volilo až v roce 2030, leccos by prosadit šlo, ale souběh s evropskými volbami Andreji Babišovi situaci výrazně ztíží.
Pavel, nebo Zeman
Prezidentská volba přijde o rok dřív, v roce 2028. Bude okolí Hradu chtít Petra Pavla udržet? Obhajující prezident má podle Pauknera velmi silnou pozici a málokdo ho porazí. Maroko ale podle něj ukázalo, že Pavel tu práci vlastně dělat nechce – není politik ani ideolog. Jediný, kdo může jeho kandidaturu zastavit, je on sám, tomu ale Paukner dává asi dvě procenta. Pavel podle něj kandidovat znovu musí, protože ho tam jeho okolí potřebuje.
Za jediného protikandidáta, který by mohl uspět, považuje Paukner Miloše Zemana. Moderátor zmiňuje teorii, že by Zeman kandidoval jen proto, aby v debatách ukázal Pavlovu politickou slabost. Paukner jde dál: dokáže si představit, že by Zeman volbu vyhrál – a byl by to podle něj jeho poslední vzkaz všem.
Co chystá dál
V hledáčku má Paukner hodnotové firmy, které vyvážejí do Ruska, a firmy, které obcházejí mezinárodní, zvláště evropské sankce. Několik měsíců mapuje také zdravotnictví, kde vidí tři až čtyři podnikatelské skupiny přisáté na stát, které prodávají o 20–30 % dráž, než je cena na trhu, ale navzájem se drží v šachu; neví prý, zda by jeho rozkrytí situaci pomohlo, nebo ji ještě prodražilo. Zaměřit se chce i na policii – na její nákupy a na to, které spisy jsou novinářům přístupné a které ne. Některé deníky mají podle něj otevřený téměř jakýkoli policejní spis, zatímco jiné spisy zůstávají zavřené.
Toman v čele civilní rozvědky
Na otázku, zda se po změně ministra vnitra proměnil i úřad, odpovídá Paukner, že do policie nevidí a resort mu připadá spíš stejný. Nefalšovanou radost má ale z jmenování Tomana do čela Úřadu pro zahraniční styky a informace, civilní rozvědky, která spadá pod ministerstvo vnitra (kdo jmenuje šéfy bezpečnostních složek a komu podléhají, ukazuje mapa Kdo hlídá stát). Tomana považuje za velmi kompetentního člověka. Rozvědka podle Pauknera v minulém volebním období úzce spolupracovala se zbrojařskou skupinou CSG na muniční iniciativě a řada předních operativců do CSG odešla – lepšího člověka, který by to tam pročistil, si podle něj nelze představit.
Závěr
Rozhovor skládá obraz, ve kterém STAN vyhrává ne navzdory kauzám, ale díky prostředí, které je dlouhodobě neřeší: přízni redakcí, vazbám sponzorů na média i Hrad a otupělosti voličů po letech nekonečných skandálů. Paukner nabízí Rakušanovi rozhovor bez masky, předpovídá vyhrocené volby v letech 2028 a 2029 a jako jediného soupeře, který by mohl Petra Pavla porazit, vidí Miloše Zemana.
