Seminář o bezpečnosti v Poslanecké sněmovně, který pořádal poslanec Josef Nerušil, otevřel témata, která se z hlavního zpravodajského proudu vytratila: jak si některé zpravodajské služby pěstují vlastní média, jak se dnes čte vrbětický spis a proč se o islámském terorismu skoro nemluví. Bývalý prezident Miloš Zeman k nim po semináři doplnil vlastní výklad.
Služby, které si vychovávají vlastní média
Hlavním tématem semináře byly zpravodajské služby a spolu s nimi média. Některé služby si svá média tak trochu vychovávají – ochočená média, říká jim Zeman. Podle toho pak vypadají i úniky informací.
Otázku na vlastní kandidaturu, která na semináři také padla, odmítl jako téma, které tam nepatří.
Rusofobie: zpívala ve Scale, Praha ji odmítla
Na dotaz po rusofobii měl připravený příklad: pěvkyni Annu Netrebko, která zpívala ve Scale, ale v Praze si zazpívat nesměla. Kdyby se v téže logice pokračovalo, šlo by ze stejného důvodu zakázat i poslech Čajkovského.
„Zlatý Jiří Lang“ – co se v BIS změnilo
Spory BIS s Hradem se naplno rozjely po případu ruského hackera Nikulina a dál se stupňovaly. Srovnání je jednoduché: za Jiřího Langa šlo o profesionální práci i profesionální spolupráci, kdo nastoupil po něm, vědí všichni – stejně jako to, co tehdy sám řekl o čučkařích.
Tajná služba je podle Zemana tajná proto, že o ní nikdo neví. Pokud si dělá v médiích reklamu, vystupuje na veřejnosti a obnažuje se – a na rozdíl od hezké ženy tady takové obnažování příliš efektivní není.
Kdo přijde po Koudelkovi
Druhý mandát Michala Koudelky v čele BIS vyprší v únoru příštího roku a Prahou se nese téměř jako jistota, že na jeho místo nastoupí někdo jiný. Rady vládě dávat nechce, jako důchodce už vůbec ne, představu o typu člověka ale má: odborník, dlouholetý profesionál a nikdo, kdo touží stát se mediální hvězdou. Za příklad znovu označil Jiřího Langa.
Jedno pravidlo klade důrazně – v žádném případě nenechat Koudelku, aby si sám navrhl nástupce. Kdo ředitele BIS jmenuje a komu se služba zodpovídá, ukazuje mapa bezpečnostních a dohledových složek státu.
Lipsko, drony a věta ze zprávy BIS
Na letišti v Lipsku se začátkem srpna našel dron s výbušninou, která nevybuchla, a to v blízkosti ukrajinských dopravních letadel naložených municí. Po necelém měsíci německá vláda označila za viníka Rusko a přistoupila k diplomatickým krokům, k nimž se přidaly další státy. Srovnání s Vrběticemi se nabízelo z obou stran: jedni v tom viděli české Vrbětice, jen bez exploze, druzí obvinění vznesené veřejně a bez předložených důkazů.
Zeman odpovídá tím, co opakuje veřejně už roky. Vrbětice zažil, Lipsko ne, a vrací se k větě, kterou podle svých slov cituje ze zprávy BIS – že neexistují žádná svědectví ani důkazy, že se ti dva ruští agenti pohybovali v muničním areálu ve Vrběticích. V tom vidí rozpor: na jedné straně se tvrdí, že sklad vyhodili do povětří právě oni, na druhé se připouští, že tam zřejmě nebyli. Odpálit nálož na dálku by šlo, jenže výbušninu tam někdo musel předtím nainstalovat. Proto je pro něj tato verze nevěrohodná. Kvalitu německých služeb naopak posoudit neumí, a tak nechává otevřené, jestli v Lipsku ruské drony byly, nebo nebyly – možné to podle něj je.
Kušner v Kyjevě a chyby, které dělá Kyjev
Na konferenci v Kyjevě zaznělo od Jareda Kušnera, že dohoda o příměří či míru je v podstatě domluvená a brzdí ji jediné – Ukrajina nechce přistoupit na ruský požadavek, aby se vzdala ještě několika kilometrů čtverečních za frontovou linií.
Zeman k tomu přidává dvě roviny. Ruské armádě podle něj ubývají živé síly, a to hned dvojím způsobem: vysokou migrací do zahraničí a – což ho překvapuje – vysokou dezercí. Území, o které jde, tedy Kramatorsk, Slavjansk a několik dalších měst, je přitom osídleno převážně ruským obyvatelstvem, které se zčásti postavilo na odpor. Jeho čtení konfliktu začíná u občanské války, kterou minské dohody na čas přerušily a která se pak vrátila.
Závěr z toho vyvozuje jednoznačný: Rusko má dost sil, aby ten prostor dobylo samo, bez dalšího vyjednávání – mimo jiné kvůli chybám ukrajinské strany. Jmenuje odvolání oblíbeného ministra obrany Fedorova a nasazení málo známého nástupce, korupční aféru sahající k mnoha ukrajinským oligarchům i oslavu banderovců, kvůli které Poláci sebrali Zelenskému Řád bílé orlice. Až na Ukrajině po válce proběhnou svobodné volby, silně pochybuje, že by je Zelenskyj vyhrál.
Příměří ano, trvalá dohoda těžko
Cíl vyhnat ruské okupanty a osvobodit celé ukrajinské území, jak ho na začátku války deklarovala i tehdejší Fialova vláda, se naplnit nepodaří. Otázka, jestli má smysl podporovat Ukrajinu v boji, který jí území pod ruskou kontrolou nevrátí, pak míří k jedinému: k tlaku na politické a diplomatické řešení.
Trvalá mírová dohoda, která by Ukrajině vzala část území, je pro ni nesmírně bolestná. Proto by řešením bylo spíš dlouhodobé příměří, aby se alespoň nebojovalo a neumírali lidé. Příměří se ale podle Zemana navrhovalo několikrát a Rusové ho odmítli, zatímco ukrajinská strana ho přijala.
Na ruskou armádu má přitom ostrý soud. O armádě, o které se kdysi říkalo, že je nejsilnější na světě, mluví po zkušenosti z ukrajinského bojiště jako o fiasku – proti statečným, ale relativně málo početným ukrajinským bojovníkům předvedla výkon třetiřadé armády. Nejsilnější je podle něj čínská, druhá americká.
Islámský terorismus nikam nezmizel
To, že se veřejná pozornost přesunula k válkám na Ukrajině a v Íránu, neznamená, že islámský terorismus zmizel. Zeman cituje prohlášení vídeňského úřadu na ochranu ústavy, který označuje islámský terorismus za nejvážnější hrozbu pro Rakousko, a připojuje se k němu.
Rakousku lze namítnout, že má spoustu muslimských migrantů z Afghánistánu nebo Sýrie, zatímco Česko se tomu vyhnulo. Důvod je podle Zemana prostý: migranti nás nepovažovali za dost bohatou zemi, jen tudy prošli a zamířili do Rakouska nebo do Německa.
Tři věty k migraci
Z doby vrcholící migrační krize kolem roku 2015, kdy objížděl kraje a varoval před masovou migrací, zbyly tři věty. Nikdo vás sem nezval. Když už jste tady, řiďte se našimi pravidly. Jestliže se vám to nelíbí, odejděte. Zdvořilé nebyly, zato rezonovaly – a když jde o bezpečnost státu, zdvořilost jde stranou.
Argument, že se nemá strašit veřejnost, protože tady žádní radikálové skoro nejsou, naráží na protiotázku: proč tady nejsou? Zpravodajské služby se přitom pod vedením Michala Koudelky soustředily hlavně na Rusko a Čínu a před hrozbami tohoto typu ve svých zprávách varovaly jen velmi málo.
Obava o Pražský hrad
Strašit nechce, strašení není jeho zvyk. Na semináři přesto zmínil dvojí. Teroristé k nám mohou být importováni – koneckonců tak, jako byli letecky importováni do Spojených států. A pak obavu o Pražský hrad: jako prezident nařídil jeho ochranu, ta byla mezitím zrušena, a on jen doufá, že Hradu nezpůsobí škodu ať už šílenec, nebo terorista či islámský fundamentalista. V tom už podle něj rozdíl není.
Kniha o omylech v politice
V nakladatelství Olympia vyšel čerstvě v doplněné podobě jeho starší politický bestseller Jak jsem se mýlil v politice – k původnímu textu přibyla předmluva a rozsáhlý rozhovor. Titul napovídá, oč jde: i v politice se člověk dopouští omylů a pak se k nim může buď přiznat, nebo je zapírat. Pro některé čtenáře může být zajímavé právě to přiznání.
Politika, který by se ke svým omylům přiznal, se na dnešní scéně hledá těžko. Pointa je ironická: znamená to tedy, že jsou neomylní – a buďme rádi, že takové politiky máme.
Závěr
Rozhovor drží jednu linii: pochybnost o tom, co se ve veřejném prostoru bere jako hotová věc. U Vrbětic i u Lipska chce Zeman vidět důkazy, od BIS žádá službu, která se nepředvádí v médiích, na Ukrajině nevidí cestu k vojenskému vítězství a sází na dlouhodobé příměří. A u tématu, které z titulků zmizelo, tedy u islámského terorismu, trvá na tom, že mlčení není totéž co konec hrozby.
