Stát nemá přesný přehled o tom, kolik cizinců se skutečně nachází na území České republiky. Evidované počty zachycují jen ty, kteří se řádně registrují nebo přijdou do kontaktu s úřady — ti ostatní zůstávají mimo statistiky. Ministr vnitra Lubomír Metnár přiznává, že situace je analogická latentní kriminalitě: reálný stav může být o více než pětinu vyšší, než ukazují čísla.
Zákon o pobytu cizinců: registrace jako základ evidence
Klíčovým legislativním krokem je novela cizineckého zákona, předložená sněmovně v březnu 2026. Zavádí povinnou registraci pro občany Evropské unie pobývající v Česku déle než 90 dní — dosud byla registrace pro unijní občany dobrovolná. Zákon přitom není zcela nový: jeho základ vypracovala a schválila předchozí vláda, která jej ale do sněmovny nepředložila. Nová vláda text aktualizovala a podala znovu.
Stávající mezera v evidenci vzniká na více úrovních. Cizinci ze zemí EU nepotřebovali do 90 dnů pobytu žádnou registraci vůbec. Ti, kteří pobývají déle, se měli registrovat, ale ne vždy tak skutečně učinili — někteří bydlí u přátel, přes Airbnb nebo u známých mimo hotelový systém. Po 90 dnech pobytu bude nový zákon ukládat povinnost registrace, porušení bude sankcionovatelné správně i trestně.
Neunijní cizinci mají povinnost se registrovat do tří dnů od příjezdu. Pokud tak neučiní, hrozí jim vyhoštění nebo jiné sankce v rámci správního či trestního řízení. Problém nastává u těch, které se nepodaří vyhostit ze zákonných důvodů — po 180 dnech v detenčním zařízení musí být propuštěni a jejich další pohyb pak není sledovatelný.
Statistiky cizinců: co víme a co ne
Podle dostupných dat pobývá v Česku přes milion cizinců. Z loňských statistik jich bylo evidováno téměř 613 tisíc Ukrajinců, 125 tisíc Slováků a 70 tisíc Vietnamců, přičemž u dalších národností jsou čísla výrazně nižší. Ministr vnitra ale zdůrazňuje, že tato čísla zachycují pouze ty, o nichž stát ví — skutečný počet může být vyšší.
Analogie s latentní kriminalitou je přímočará: stejně jako jsou odhaleny pouze některé trestné činy a část zůstává neznámá — hovoří se o více než 20% latentnosti — může i část cizinců unikat evidenci. Přesné číslo není k dispozici. Zjišťování probíhá zprostředkovaně: při kontrolách nebo v rámci objasňování trestné činnosti se někdy ukáže, že dotyčná osoba vůbec nefiguruje v žádném registru.
Co se týče trestné činnosti cizinců, celkový počet trestně stíhaných zahraničních občanů meziročně klesl — v roce 2024 bylo evidováno 9 410 objasněných trestných činů oproti 8 642 v roce předchozím dle policejních dat. Zároveň se ale zvyšuje podíl cizinců na celkové kriminalitě: zatímco celková trestná činnost klesá, cizinci na ní tvoří větší část. Ministr vnitra uvádí, že podle dat z interpelace ve sněmovně trestná činnost cizinců meziročně stoupla o přibližně 4,8 až 5,3 %.
Zpřísnění postihů a bezpečnostní zátěž
Novela zákona počítá také se zvýšením trestních sazeb za konkrétní skutkové podstaty trestných činů týkajících se neoprávněného pobytu. Nejde o zavedení odlišných sazeb pro cizince obecně — vyšší sazby se budou vztahovat výhradně na delikty spojené s pobytem, kde stávající hrozba trestu nestačí jako generální prevence.
Z hlediska přílivu cizinců v přepočtu na obyvatele je Česká republika nejzatíženější zemí střední Evropy — před Německem a Polskem. Měsíčně přichází přibližně 6 000 cizinců, o nichž stát ví, přičemž skutečné číslo může být vyšší. Tato zátěž se promítá nejen do bezpečnostního systému, ale do celé státní správy.
Zhoršující se mezinárodní bezpečnostní situace je hlavním argumentem pro zpřísňování opatření. Stupeň ohrožení terorismem je v současnosti na úrovni B v posílené podobě. Bezpečnostní složky průběžně vyhodnocují ochranu měkkých cílů, míst s vysokou koncentrací osob a klíčové infrastruktury — letiště, silniční uzly. Bližší parametry opatření nejsou z bezpečnostních důvodů zveřejňovány.
Ministerstvo vnitra zároveň odmítá tvrzení, že by v letošním roce dostalo méně peněz než v minulém. Rozpočet ministerstva pro rok 2026 je o 14,2 miliardy korun vyšší než v roce 2025. Srovnání, která se v médiích objevila, vycházela z porovnání schváleného rozpočtu s pracovním návrhem — nikoli ze srovnání dvou skutečně schválených rozpočtů.
