Kdo seje vítr, sklízí bouři – a Česko se chystá sít vítr doslova. V akceleračních oblastech, kde má být výstavba větrných a solárních elektráren rychlejší a jednodušší, mají vyrůst stroje vysoké až 270 metrů. Obce se o nich dozvídaly od developerů, jejich připomínky skončily jako neakceptované a na senátní komisi zaznělo od samotných ministerských úředníků, že jediná cesta, jak ochránit zdroj pitné vody, je žalovat vlastní stát. Ivan Noveský, spoluzakladatel a někdejší první místopředseda Energetického regulačního úřadu, první generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a dnes předseda Institutu pro energetiku, v tom vidí úděsný krok, který navždy změní tvář krajiny.
Občasné zdroje v zimě nevyrábějí
Takzvané obnovitelné zdroje by se podle Noveského měly poctivě jmenovat občasné. Uhelné elektrárny se jmenují podle uhlí, jaderné podle jádra – a tyto vyrábějí občas. Čísla za první čtvrtletí to ukazují názorně. Jádro tvoří 19 % instalovaného výkonu, a přitom dodalo 34 % elektřiny. Uhlí má stále 37 % výkonu a vyrobilo 48 % elektřiny. Fotovoltaika a vítr zabírají 22 % instalovaného výkonu, ale dodaly pouhá 4 %.
Právě první čtvrtletí je přitom rozhodující: v zimě je spotřeba nejvyšší, a když je elektřiny nejvíc potřeba, soláry ani větrníky prakticky nevyrábějí. Energetický mix postavený na občasných zdrojích proto podle něj smysl nedává.
Povolenky jako odpustky klimatického náboženství
Proč logika čísel neobstojí? Protože jde o víru. Stejně jako lidé v minulosti věřili ledasčemu, dnes existuje klimatické náboženství – a jeho odpustky se jmenují povolenky na emise CO2. Dobře to ukazuje výroba z hnědého uhlí: samotná elektřina vyjde ČEZ zhruba na 40 haléřů, po připočtení povolenek ale výsledná cena vyskočí na nějakých 2,10 koruny. Výrobní náklad uhlí je proti „odpustkům“ zanedbatelný. A na stole už leží zavedení druhého systému povolenek, ETS2.
Z 94 akceleračních oblastí zbylo 61
Původně prověřovaný rozsah akceleračních zón činil 2685 km², současná vláda ho stáhla na 297 km². Noveský raději počítá v megawattech a v počtu oblastí. Fialova vláda se zavázala ke zvýšenému cíli 3000 MW instalovaného výkonu občasných zdrojů. Ministerstvo pro místní rozvoj pod novým vedením pak 14. dubna vydalo veřejnou vyhlášku s 94 akceleračními oblastmi – zákon mluví o oblastech, lidově a v tisku se jim říká zóny. Vláda jejich počet 27. července snížila na 61, tedy zhruba o třetinu. Ze zbylých oblastí je 49 určeno pro větrné elektrárny, zbytek pro fotovoltaiku.
Mnoho lidí si oddechlo, že toho bude méně. Noveský ne: zásadní problém totiž nespočívá v počtu, ale v tom, kde oblasti leží.
Plochy pro trojnásobek výkonu leží ladem
Tři gigawatty jsou podle Noveského splnitelné bez problémů – a dokonce mnohem víc. Kdyby Česko dodrželo evropskou směrnici RED III (2023/2413 z 18. října 2023) a český zákon č. 249/2025 Sb. o urychlení využívání obnovitelných zdrojů, přezdívaný Zoze, byly by k dispozici plochy pro 9200 MW, tedy 9,2 GW. Vláda tato čísla měla na stole od března a neřešila je.
Směrnice přitom jasně říká, že se má stavět především na nezemědělských plochách, a vyjmenovává je: střechy a fasády budov, dopravní infrastrukturu, parkoviště, zemědělské podniky, skládky, průmyslové areály, doly, umělé vodní nádrže a jezera, čistírny odpadních vod. Tedy místa, kde už dávno žádné zemědělství není. Dubnová vyhláška ale umístila 95 % všech akceleračních oblastí na zemědělskou půdu – v rozporu s českým i evropským právem. Na ministerstvu životního prostředí se dokonce objevil výklad, podle něhož slovo „především“ splní i pět procent ze sta.
Jediná obrana obcí: žaloba proti státu
Starostové dotčených obcí si stěžují, že se kvůli větrníkům bude kácet v lesích, kde leží jediný zdroj pitné vody. Pro Noveského je postup vlády osobním zklamáním: sám ji volil a fandil jí. Na jednání senátní Stálé komise pro rozvoj venkova, kde seděli ministerští úředníci z MŽP i MMR a starostové obcí s akceleračními oblastmi na svém katastru, přitom zaznělo něco, co šokovalo všechny přítomné včetně senátorů. Jediný způsob, jak může starosta uhájit zdroj pitné vody pro svou obec, je žalovat Českou republiku. Jiný opravný prostředek neexistuje – zbývá jen správní žaloba proti vlastnímu státu.
Předsedovi komise, senátorovi Jiřímu Voseckému, podle Noveského doslova spadla čelist, a nejen jemu. Že to jinak nejde, byl nakonec konsenzus všech včetně ministerských právníků.
Je to rozbití jakékoli společenské smlouvy a solidarity státu. Obec by měla o svém majetku a svých základních životních potřebách rozhodovat sama. Stát potřebuje, ale ne k tomu, aby jí likvidoval základní životní podmínky. Do evropských slibů zemi navezla minulá vláda – exministr Hladík slíbil možná i víc, než po něm Unie chtěla. Současná vláda ale podle Noveského nedělá logické kroky, které se od ní čekaly.
Černozem, lesy a nařízení nad zákonem
Ještě do neděle 26. července měl Noveský indicie, že vláda návrh neschválí a bude postupovat podle českých i evropských zákonů. O den později ho vláda schválila; ministři za SPD údajně hlasovali proti, takže se za obce a lidi aspoň někdo postavil. Směrnice i zákon přitom dávaly přesný návod: území už zasažená těžbou a průmyslem obětovat, zemědělskou a lesní půdu nechat na pokoji. Návrh místo toho počítal se záborem zhruba 12 milionů m² zemědělské půdy, mezi nimi i černozemí první a druhé třídy ochrany, a asi 700 000 m² lesní půdy.
Příznačné bylo veřejné projednání vyhlášky 15. května v pražském Radiopaláci. Noveský se tam zeptal, dokdy dokáže ministerstvo uvést akcelerační oblasti do souladu se směrnicí a českým zákonem. Odpověď zněla, že v souladu vlastně jsou, protože úřad postupoval podle nařízení vlády, které vydala ještě Fialova vláda v demisi po podzimních volbách 2025. Jinými slovy: nařízením vlády se změnil zákon i evropská směrnice – k neprospěchu vlastních občanů.
Developeři znali mapy dřív než starostové
Z Národního plánu obnovy bylo od podzimu 2023 vyčerpáno několik desítek milionů korun, které měly mimo jiné zaplatit průzkum v terénu. Nakonec ho nikdo nepředepsal – někde trval dva měsíce, někde tři, jinde vůbec. Evropská směrnice také předepisuje průběžné konzultace s dotčenými obcemi, kterých je asi 400. Se starosty ale nemluvili úředníci. Mluvili s nimi developeři.
Akcelerační oblasti se připravovaly v přísném utajení a oficiálně vyšly najevo až dubnovou vyhláškou. Starosta Trhového Štěpánova o zóně přesto věděl, protože za ním developeři chodili už v letech 2024 a 2025 s mapkami, které tehdy oficiálně neexistovaly. Nabídka zněla zhruba takto: když podepíšete smlouvu teď, něco z toho budete mít vy a možná i občané; až tu zóna bude, nikdo se vás ptát nebude. Tak nějak postupují mafiáni ve filmu Kmotr.
Oblast se táhne od Ratají přes Trhový Štěpánov až po Psáře a Tehov. Aby ji bylo možné na Podblanicku vůbec umístit, muselo se tvrdit, že tu není žádná krajinná dominanta – Malý a Velký Blaník tak z podkladů zmizely. Podblanicko přišlo o Blaník.
Třicet tisíc připomínek, všechny zamítnuté
Starostové stáli před hotovou věcí. Na připomínky dostali na jaře pouhých 15 dní, přesto spolu s občany, spolky na ochranu přírody a občanskými iniciativami podali na ministerstvo 30 905 připomínek. Vyhodnocení oficiálně nikde nevyšlo, dostala ho pouze vláda. Noveský si neoficiálně opatřil část pro oblast u Trhového Štěpánova, kterou dobře zná: asi 120 stran, na nichž se opakuje jediné slovo – neakceptováno. Nanejvýš tam, kde někdo zmínil jinou oblast, stojí „částečně akceptováno“.
Jeho vlastní připomínky, podané jako fyzická osoba i za spolek, v dokumentu vůbec nejsou. Nejsou v něm ani připomínky starostů, přestože se dokument jmenuje vyhodnocení připomínek obcí a veřejnosti. Když se účastníci senátního jednání v červenci ptali, kde si vyhodnocení mohou přečíst, dozvěděli se, že nikde. Obcím tak zbývá jediná možnost: žalovat stát.
Obři vysocí až 270 metrů
Obří solární plochy na zemědělské půdě, za které občané dodnes platí solárním baronům, si umí představit každý. Větrníky, které hrozí v akceleračních oblastech, jsou ale proti dosavadním strojům jako proti nedorostlým mláďatům. Při horní poloze listu mohou měřit až 270 metrů – to je šest Nuselských mostů nebo víc než čtyři Petřínské rozhledny na sobě.
Tyto „obludy“ budou blikat, na slunci vytvářet stroboskopický efekt a vydávat zvuk i infrazvuk. Základ jediného stroje obsahuje kolem 3500 tun železobetonu. Starostové, kterým developeři slibovali peníze pro obec, radu nebo levnější elektřinu pro občany, často netušili, co vlastně podepisují. Stovky domíchávačů a těžké techniky rozjezdí obecní komunikace a peníze z projektu nemusí stačit ani na jejich opravu, natož aby obci ještě něco zbylo.
Zemědělec bude potřebovat svolení distributora
Tvrdě dopadne stavba i na zemědělce. Větrníky se na polích rozmísťují křížem krážem, mimo průmyslové areály, bývalé továrny a teplárny, které už mají vysokonapěťovou přípojku, transformátory i silnice nebo vlečky. Transformátory jsou dnes v celé Evropě úzkým profilem dodávek. Postavit elektrárnu doprostřed pole je proto podle Noveského zvěrstvo – a umístit ji na černozem první a druhé třídy považuje za ekologický zločin.
Je tu i problém, o kterém se nemluví. Od každého větrníku povede vysokonapěťový kabel, například 22 kV, a podle § 46 energetického zákona se nad ním nesmí přejíždět mechanismem těžším než šest tun. Moderní traktor přitom váží kolem deseti tun a kombajn 15 až 20 tun. Na každé přejetí bude potřeba souhlas distributora – zemědělec tak bude žádat například ČEZ o svolení, aby mohl obdělat vlastní pole.
Do celé oblasti pod Blaníkem by se navíc muselo teprve natáhnout vedení. Opět by šlo o socializaci nákladů a kapitalizaci zisků. Rozšíření distribučních sítí a přenosové soustavy ČEPS může ve finále stát kolem 470 miliard korun. Kdyby se přitom postupovalo podle směrnice RED III a českého zákona, zábor zemědělské půdy by byl nulový, nepadl by ani metr lesa a připojení by už stálo. Brusel, kterému Noveský jinak moc nefandí, v tomto případě přemýšlel hlavou. Lidi na MŽP a MMR, kteří navrhli opak, bez obalu nazývá zločinci.
Proč ne výsypky a areály elektráren
Proč ministerstva neakceptují území uzavřených dolů a uhelných elektráren, Noveský vůbec nechápe. Tykačova skupina Sev.en uvažovala, že na svém dole vytvoří vodní plochu a postaví na ní velkou plovoucí fotovoltaiku – přesně podle směrnice. Obrovské plochy má i ČEZ, například v Dětmarovicích, kde v roce 2025 skončila výroba elektřiny z černého uhlí, čímž ČEZ zároveň odepsal OKD. I kdyby tam stály plánované malé modulární reaktory, zbude prostor pro další solární elektrárny – a hlavně je tam hotové připojení s rezervou kapacity.
Bez posouzení vlivů, s ohrožením ptáků
Akcelerační oblasti mají stavbu urychlit, a tak se v nich počítá s obejitím podrobného posuzování vlivů na životní prostředí, které vyžaduje i hlukové studie. Místo něj se objevují technické bláboly – třeba že se větrník zastaví, když do něj poletí netopýr. Jenže jediný list je 80 metrů dlouhý a váží kolem 20 tun, obvodová rychlost na konci listu dosahuje až 300 km/h. Že se točí pomalu, je jen zdání, a zastavit takový kolos na místě nejde.
Zastánci větrníků, které Noveský nazývá náboženskými fanatiky klimatismu, namítají, že víc ptáků zabijí kočky. Kočka ale uloví vrabce nebo holuba, kteří létají nízko. Ve velkých výškách se pohybují nejvzácnější ptáci, například orli skalní a další druhy, které Evropská unie dokonce chrání – a ty větrníky devastují.
Infrazvuk a dlouhodobá expozice
Studie o vibracích, hluku a infrazvuku z rotujících listů se podle Noveského bagatelizují: prý to není tak důležité ani tak intenzivní. Sám se za specialistu nepovažuje a v otázce infrazvuku věří profesoru Turánkovi a lékaři Marku Obrtelovi, bývalému vojenskému lékaři, který dnes slouží na záchrance. Že infrazvuk funguje, ukazuje i příroda: sloni se jím domlouvají na vzdálenost kilometrů.
Klíčová je podle specialistů dlouhodobost. Kdo stráví pod větrníkem jeden den, tomu se nic nestane; kdo pod ním má žít, ten má problém. Obrtel to vysvětlil na případu ze záchranky: člověk, který upadne v koupelně a dva dny leží v bezvědomí na podlahovém topení, utrpí těžké popáleniny – přestože podlahové topení je jinak příjemné a nikoho by nenapadlo, že může ublížit. Stejně nenápadně může škodit dlouhodobé působení infrazvuku.
Závěr
Akcelerační oblasti se připravovaly potichu, obce o nich slyšely od developerů a desítky tisíc připomínek skončily bez odezvy. Snížení počtu oblastí z 94 na 61 nic nemění na tom, že většina leží na zemědělské půdě a v lesích, zatímco plochy po dolech a elektrárnách s hotovým připojením zůstávají nevyužité. Starostům, kteří chtějí ochránit jediný zdroj pitné vody, zbývá cesta, kterou Noveský považuje za šílenou: jít k soudu proti vlastnímu státu.
