Sněmovnu provázely noční spory, pískot z galerie, demonstrace na Malostranském náměstí a záplava e-mailů ve schránkách poslanců. Kolem vládní novely, která má zrušit poplatky za Českou televizi a Český rozhlas a nahradit je penězi ze státního rozpočtu, se podle pohledu z vládní koalice šíří řada nepřesností. Nejčastější z nich: že zákon už prošel. Neprošel, skončilo teprve první čtení. Následuje výklad toho, co novela obsahuje, co se dělo v sále i na galerii, kdo stál za hromadnými e-maily a jak dnes vypadají čísla kolem financování obou médií.
Co novela mění a co se ve skutečnosti schválilo
Jde o sněmovní tisk 231, novelu zákonů o České televizi a o Českém rozhlasu. Vláda ji sněmovně předložila v červnu 2026 a od té doby ji měli k dispozici všichni poslanci i veřejnost. Na pořad schůze se dostala až na podzim. Koalice podle vlastních slov záměrně čekala, aby se s textem poslanci stihli seznámit, už od září ale sílila varování, jaké peklo nastane, pokud se zákon na schůzi skutečně objeví.
Na demonstracích i v médiích zaznívá, že se zákon schválil. Ve skutečnosti proběhlo jen první čtení, po kterém lze předlohu ještě měnit (jak legislativní proces probíhá, přehledně ukazuje průvodce Ústavou). Obsah novely je přitom úzký: poplatky se přestanou platit a obě instituce budou dostávat přesně stanovenou částku ze státního rozpočtu. Součástí je pojistka, aby částku nemohl nikdo jen tak změnit – k tomu by byl potřeba další zákon, o kterém by opět hlasovali poslanci. Že přijde tvrdý nátlak, koalice tušila. Nečekala ale, do jaké míry se podaří zmanipulovat veřejnost, a to zejména mladé lidi.
Na diváckou výtku, že si vládní strany nechávají všechno líbit, zní odpověď jasně: koalice se rozhodla být státotvorná a vnést do společnosti klid. Nepočítala ale s tím, že velká část sněmovny bude projednávání zákonů slíbených v programovém prohlášení vlády narušovat jakýmkoli způsobem.
Pískot na galerii a přerušená schůze
Záběry ze sálu ukazují chvíli, kdy jeden z poslanců z řečnického pultu pozdravil lidi na galerii pro veřejnost. Předsedající ho upozornil, že návštěvníci porušují pravidla sněmovny a on je k tomu povzbuzuje, požádal o vyvedení rušitelů z galerie a jednání na dvě minuty přerušil. Během přestávky pak vyzval i návštěvníky na balkoně, aby pravidla dodržovali. Jiný poslanec vzápětí označil vytahování lidí kvůli rozvinutému transparentu za přešlap ochranné služby, který musí řešit vedení sněmovny.
Předsedající své rozhodnutí opřel o paragraf 20 jednacího řádu: pořádkovým pravomocem předsedajícího podléhají vedle poslanců i všichni přítomní v prostorách pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků. Chovají-li se nepřístojně, smí předsedající schůzi přerušit a rušitele nechat vyvést.
Na balkoně sám nebyl, a proto nechce hodnotit, jak policisté konkrétně postupovali, ani zda lidé s transparenty nezasahovali do zjednávání pořádku. Podle jeho informací se někteří poslanci snažili práci policistů na místě ztěžovat, jmenovat je ale bez záběrů nebude. Mrzí ho všichni, kdo si přišli jednání v klidu poslechnout a pískot jim ho zkazil. Podporovat rušitele je podle něj snadné, když má člověk poslaneckou imunitu – případný postih stejně padne na ně. Kritizovat policii je naopak nefér: kdo sloužil v ozbrojeném sboru, ví, jak těžké to v krizových situacích je. Ochranné službě patří dík a prošetření zásahu má být objektivní.
Demonstrace před sněmovnou a dlažební kostka
Venku před sněmovnou zároveň probíhala demonstrace. Ve sněmovně zaznívalo, že nikdo nic neházel, policie ale podle zpráv zadržela člověka, který se pokusil hodit na budovu dlažební kostku. Davová psychóza je podle tohoto čtení nebezpečná a organizátorům se dařilo lidi na náměstí strhnout k nestandardnímu chování. Většina demonstrantů ovšem přišla jen vyjádřit svůj názor – a na rozdíl od roku 1989 proti nim nezasahovala pořádková policie. Policisté tentokrát chránili poslance a vstup do budovy.
Někteří řečníci vyzývali dav, ať jde do sněmovny. Kapacita galerie je ale omezená a vybrat návštěvníky tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost ani nosnost balkonu, byl oříšek.
Nejvyšší kontrolní úřad dostane přístup
Jeden z diváků se ptal, zda po převodu financování pod státní rozpočet bude moci Českou televizi a Český rozhlas kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad. Odpověď zní ano: jakmile jde o mandatorní výdaj státního rozpočtu, NKÚ může hospodaření kontrolovat bez dalších úprav – stejně jako u ministerstev, policie nebo armády. Ideálně by měl kontrolovat každého, kdo nakládá s penězi, které stát pouští dál, to by ale bylo asi příliš široké. U obou médií by taková kontrola byla na místě.
Svržení vlády? Svoboda médií jako zástěrka
Další dotaz se týkal článku, podle něhož je demonstrace začátkem snahy svrhnout vládu. Část opozice se podle tohoto čtení nesmířila s tím, že volby vyhrál někdo jiný a že vznikla většinová koalice, a od té doby se snaží výsledek voleb zvrátit. Svoboda médií je k tomu výbornou zástěrkou, protože mnozí si pamatují rok 1989 a zvonění klíči. Tehdy ale média skutečně závisela na rozhodnutí strany, dnes je situace úplně jiná. Novela do pravomocí televize ani rozhlasu nezasahuje, jde výhradně o financování.
Koalice podle vlastních slov od programového prohlášení neustoupí. Voličům slíbila víc než zrušení poplatků, třeba i stavební zákon, a prosazuje to postupně, přestože se projednávání táhne a zákony vrací Senát a někdy i prezident.
Mrzí ji, že se do sporu zatahuje mládež i zaměstnanci televize a rozhlasu. Novinářů je si přitom třeba vážit: řadový redaktor má nad sebou šéfredaktora a editora a musí se jim podřídit jako každý jiný zaměstnanec, svou míru nezávislosti si ale pohlídá bez ohledu na to, jak je médium financované. Zpravodajství komerčních stanic se ostatně od veřejné služby výrazně neliší a jejich novináři nejsou o nic horší.
Řídit schůzi férově k opozici i koalici
Divácká pochvala za klidné řízení schůze otevřela otázku, jak vést jednání s rozvášněným davem na galerii. Ne všichni opoziční politici se podle tohoto hodnocení uchýlili k napadání a zesměšňování, mnozí zůstali i ve vypjatých chvílích racionální. Někdo zvládne tlak v klidu, jiný zvyšuje hlas, mává rukama nebo křičí.
Při kandidatuře na místopředsedu sněmovny zaznělo předsevzetí chovat se fair play, tedy stejně k opozici jako ke koalici. Výsledkem je, že předsedajícímu občas vynadá opozice za nadržování koalici a jindy koaliční kolegové za nadržování opozici. Ve vypjatých chvílích si totiž mnozí nedokážou udržet objektivní pohled a vzájemné animozity sněmovně nepomáhají.
Schodek, škrty a poplatek za cenu kebabu
Ironický dík od levicově smýšlejícího diváka za schodek snížený z 389 na 386 miliard a za dalších sedm miliard pro televizi a rozhlas míří podle odpovědi na špatnou adresu. Motoristé jsou pravicová strana, a kdyby vládli sami, byly by škrty ve státním rozpočtu daleko větší. Řadu svých priorit ale do programového prohlášení prosadili a teď se snaží prosadit další úspory. Připomínkou je vystoupení Vladimíra Pikory v prvním čtení rozpočtu o chystaných změnách zákonů, které mají schodek dál snížit. I pár miliard je důležitých.
V debatě o poplatcích zaznělo, že dvě nebo tři stovky měsíčně jsou cena jednoho kebabu. Pro lidi, kteří mají problém vyjít s penězi do konce měsíce, jsou ale i dvě stovky královské peníze a takový argument působí velmi smutně. Ministerstva vedená Motoristy podle vlastních údajů snížila provozní náklady zhruba o 10 až 15 procent.
Šetřit mají všichni, i veřejnoprávní média
Kdo stojí v čele čehokoli – sněmovny, ministerstva, firmy nebo bytového družstva –, musí mít kuráž, protože nic nejde snadno a manažer je tam od toho, aby problémy zvládl s tím, co má k dispozici. Stát může veřejnoprávním médiím pomoci, pokud se ale šetří, mají šetřit všichni: ministerstva i všechny instituce, které žijí z veřejných peněz. A i televizní a rozhlasový poplatek jsou veřejné peníze. Lidé se museli složit, protože jim to zákon ukládá, a povinnost dopadá i na firmy.
Slušnost není slabost
Proč koalice nevrací opozici stejně ostrý styl? Odpověď zní: slušnost není slabost. Řízení schůze začíná vstřícností, a když to přesáhne únosnou míru, přitvrdí. Vládní strany chtěly dělat politiku vstřícněji a vždy se domluvit; teď se jim ta ochota vrací, ale snažit se nepřestanou. Lepších dohod se dá dosáhnout jen rozhovorem. Křik a kostky házené na sněmovnu k lepší komunikaci nevedou.
Dobrovolný příspěvek a cesta zákona výborem
Divácký návrh zavést místo poplatku dobrovolný účet se potkal s tím, o čem ten den mluvil i premiér: dobrovolné příspěvky občanů by mohly být jedním ze zdrojů veřejnoprávních médií. Znovu ale platí, že nic schváleno není. Návrh leží ve sněmovně od června, po prvním čtení ho sněmovna přikázala výboru pro média a kulturu jako garančnímu výboru, který připravuje jeho konečnou podobu.
Opoziční poslanci navrhovali přikázat zákon dalším výborům, jejich defilé podle ironického komentáře posloužilo aspoň k tomu, že si veřejnost zopakovala názvy všech výborů sněmovny. Kterýkoli výbor se ale předlohou může zabývat i bez přikázání.
Zrušení poplatků chtěla kdysi ODS i Piráti
Myšlenka zrušit poplatky není nová. V roce 2009 je navrhovala ODS s tím, že by se část výnosu hradila například z DPH. Senát návrh tehdy vrátil výborům. Ze záznamu zaznělo vystoupení zesnulého senátora Kubery, který odmítl tvrzení tehdejší senátorky Gajdůškové, že změna poplatků na daň omezí nezávislost veřejnoprávních médií. Kdyby to tak bylo, byla by podle něj závislá už teď, protože i poplatky stanovuje parlament. Poplatky jsou podle Kubery přežitkem licencí z doby vzniku rozhlasu a dají se úspěšně nahradit jinak. Jeho selský rozum dnes v politice chybí.
V roce 2017 přišli se zrušením koncesionářských poplatků Piráti, kteří ve volebním programu navrhovali nahradit příjmy České televize a Českého rozhlasu pevným podílem na výběru DPH a zároveň zvýšit možnost přísně regulovaných příjmů z reklamy. V nedělní televizní debatě padla na adresu předsedy Pirátů Hřiba připomínka, že DPH patří k nejdůležitějším příjmům státního rozpočtu, takže peníze z ní jdou zjednodušeně řečeno stejně ze státního rozpočtu. Snímek z demonstrace na Malostranském náměstí přitom ukazuje předsedu Pirátů mezi demonstranty. Strana, která poplatky chtěla rušit, je dnes rušit nechce. Názory se vyvíjejí, změna financování ale podle tohoto pohledu není zásahem do fungování médií. Peněz může být méně, redakce ale fungovat dál mohou a jde hlavně o manažerské řízení obou institucí.
Před druhým čtením je ještě několik měsíců na debatu – koalice nenavrhla zkrácení lhůty. Otevřené zůstává, zda se částka nezvýší nebo nepřibudou další příjmy. Rušit nezávislost médií podle vlády v úmyslu není. Lidé citlivě reagují na jakékoli omezování nezávislosti a právě proto se dá téma tak dobře použít proti vládě.
Agentský zákon, korespondenční volby a zablokovaný vchod
Na otázku, kdy přijde na řadu zákon o zahraničních agentech, který má u neziskových organizací zjišťovat, kdo za nimi stojí, odpověď zatím neexistuje. Pořadí zákonů se navrhuje vždy na začátku každého jednacího týdne.
Další divák přirovnal spor o zákon o České televizi k projednávání korespondenční volby. Obě situace jsou si podle odpovědi podobné, jen s opačnými rolemi: tehdy tlačila tehdejší koalice, nyní koalice chtěla hlavně zákon otevřít a zahájit debatu, protože do té doby slýchala, že jakýkoli návrh na změnu financování skončí obstrukcemi, ze kterých se sněmovna nevzpamatuje.
Blokování vstupu do budovy je nepříjemné, policie ale zajistila, aby se poslanci dovnitř dostali. Velká část lidí z náměstí se dovnitř nedostala kvůli kapacitě, ne proto, že by s nimi nikdo nechtěl mluvit. Výzvy, ať někdo vyjde ven a promluví s nimi, odmítá koalice jako kontraproduktivní: jeden člověk nezvládne dialog s několika stovkami lidí, kteří chtějí mluvit současně. Tvrzení, že veřejnost nemá k jednání přístup, neplatí – na demonstraci běžel přímý přenos ze sněmovny a záznam si může pustit kdokoli.
Obraz a zvuk dělají reportáž
Divácká výtka k jednostrannému zpravodajství České televize ze zahraničních voleb otevřela téma, jak reportáž vzniká. Rozhoduje, jaký zvolíte obraz, zvuk, světlo a záběry, kdo mluví a kdo ne. Stejně jako ve filmu právě to působí na emoce diváka, a kdo to umí, dokáže zapůsobit i na lidi, kteří chodí na demonstrace.
Záplava e-mailů podle jedné šablony
Do schránek poslanců dorazila podle tohoto výkladu cílená kampaň. Nešlo o spontánní reakce pisatelů, ale o dobře připravenou akci – otázkou zůstává, zda za ní stojí jen trollí farmy, nebo někdo sofistikovanější. Stovky e-mailů zahltí poštovní server i samotného poslance, a mezi nimi se pak těžko hledá skutečný dotaz od občana. Účelem tak podle tohoto čtení není debata o poplatcích, ale zahlcení instituce.
Snímky obrazovky prozrazují šablonu. Předmět zpráv zní téměř stejně – prosba hlasovat proti zestátnění České televize a Českého rozhlasu. Text začíná oslovením vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče a pokračuje větou, že píše občan/ka, kterému/které záleží na nezávislé televizi a rozhlasu. Běžný člověk by přitom napsal jen jeden tvar. Jednotlivé e-maily obsahují tytéž tři otázky ve stejném znění – na pojistky nezávislosti, na způsob stanovení částek a na prostor pro odborné připomínky –, jen v některých chybí. V podpisu se objevilo i označení kraje v angličtině a jeden odesílatel zapomněl smazat zástupné pole pro jméno, příjmení a obec.
Stejný postup používají podvodníci, kteří chtějí z lidí vylákat peníze, včetně takzvaných romantických podvodů. Drobné detaily, které se opakují, pomáhají rozpoznat, zda jde o pravdu, nebo o podvod – a totéž platí pro informace ve veřejném prostoru, které nejsou pravdivé nebo úplné.
Kdo nechal vyklidit galerii
K výtce, že předsedající nechal vyklidit galerii, přichází upřesnění: pokyn se týkal jen lidí, kteří narušovali schůzi pískáním, tleskáním a hlukem tak, že bylo projednávání omezené. Parlamentní stráž sněmovna zatím nemá, její roli plní ochranná služba Policie České republiky. Záběry i doslovný stenozáznam jsou na webu sněmovny.
Někteří poslanci rušitelům tleskali, což se s imunitou dělá snadno. Policie postupovala podle žádosti předsedajícího a jednacího řádu a na místě vyhodnocovala, kdo ruší. U těch, kdo pískali a křičeli, bylo podle tohoto výkladu vše jasné; co přesně se dělo kolem lidí s transparenty, nechce předsedající hodnotit. Návštěvníci, kteří nerušili, zůstali na balkoně sedět. Tvrzení, že byla vyklizena celá galerie, tedy podle tohoto pohledu není pravdivé a záběry to umožňují ověřit.
Protektorát Evropské komise?
Na otázku, zda je Česko jen protektorátem Evropské komise, zní odpověď ne. Protektorátem by bylo, kdyby kývlo na všechno, co komise vymyslí. Vláda se ale snaží měnit to, co škodí občanům a ekonomice. Každý stát má v komisi svého komisaře, který by však měl pracovat pro celou unii a žádnou zemi nepreferovat – že se to vůči některým státům děje, je jiná věc. Česko se proti roli protektorátu brání i tím, že nechce přijít o právo hlasovat: místo rozšiřování hlasování kvalifikovanou většinou prosazuje, aby měl v některých věcech každý stát bez ohledu na velikost stejná hlasovací práva. Fungovat jako rovný s rovným je podstatou demokracie v unii.
Vzkaz z poslanecké lavice na sociální síti
Na sociální síti se objevil příspěvek připisovaný poslanci Matěji Hlavatému z Tetína. Předsedajícímu v něm vyčítá, že se za rok ve sněmovně nenaučil vést schůzi, hlasování ani interpelace, že je neschopný a všichni si z něj dělají legraci, a přidává osobní narážky. Pokud chce sněmovna normální komunikaci, měl by podle reakce poslanec jiný názor říct přímo v sále. Mlčet ve sněmovně a pak útočit na sociálních sítích je podle tohoto hodnocení podraz a politická malost – a to je ještě eufemismus. Odpověď nechává prostor pro omluvu: třeba šlo o překlep, o jiné jméno nebo o hacknutý účet. I tak to podle ní vypovídá o politické kultuře.
Výhrůžky, hákový kříž a hnědá koalice
Vážnější jsou výhrůžky. Profil na sociální síti, u kterého nelze ověřit, zda je pravý, poslal kromě vulgárních slov vzkaz, zda se slušný politik smí nechat hlasovat o nejdůležitějších věcech ve čtyři hodiny ráno, a přání hodně štěstí na procházce po Praze s tím, že někteří lidé nezůstanou jen u zpráv. Profil byl poté zřejmě zrušen, snímek obrazovky ale zůstal.
Že výhrůžky nejsou vždy plané, poznali i další členové vládní koalice, kterým někdo lepí plakáty na ploty. Před několika týdny někdo na autě s nálepkou Motoristé sobě vyryl na dveře spolujezdce hákový kříž. Útoky nemíří jen na politika, ale i na jeho děti, rodiče a příbuzné. Hrozí, že se lidé s jiným názorem začnou bát vstoupit do politiky. Že se mnozí nechají zmanipulovat neúplnou pravdou, se stát může; výhrůžky a napadání jsou ale hluboko za čarou.
Stejně tak nedává smysl, když ve sněmovně zaznívá, že se spojila demokratická opozice, nebo když někdo vládu označuje za hnědou koalici. Demokratické jsou všechny strany, které se do sněmovny dostaly, protože je zvolili lidé. Koalice chce, aby jednání probíhala v klidu, u věcí, které jdou přes čáru, ale dokáže zvednout ukazováček.
Financování veřejnoprávních médií v číslech
Podle současného zákona činí poplatek 150 korun za televizi a 55 korun za rozhlas na domácnost měsíčně, s pravidelným navyšováním. Zákon by šlo novelizovat tak, aby se měnila výše poplatku nebo okruh plátců, to ale koalice nechce. Chce změnit, kdo platí. Povinnost dnes dopadá i na firmy, včetně těch bez zaměstnanců, které musí vyplnit celý formulář, jen aby jim na konci vyšla nula.
Počet exekučních vymáhání poplatků se v roce 2025 podle předkládaných údajů blížil 20 tisícům. Výběr a vymáhání stály Českou televizi 141 milionů a Český rozhlas 88 milionů korun. Exekuce mohou člověka rychle zničit, mladým lidem například zavřít cestu k hypotéce. Novela by je zrušila úplně a podle odhadu by se jim vyhnulo přes 20 tisíc subjektů; firmy by se zbavily administrativy. Těžko si lze představit, že by lidé v pracovním procesu sledovali v kanceláři televizi – leda vrátný na vrátnici.
Dopadem na státní rozpočet je výdaj kolem 7,8 miliardy korun, se kterým si rozpočet podle koalice poradí, zvlášť když se schválení zákona očekává až v příštím roce. Rozpočet obou médií by pro rok 2027 po odečtení nákladů na výběr klesl zhruba o 13 procent. Protesty mluví o zestátnění médií, to ale podle koalice není pravda: ze státního rozpočtu se platí řada institucí včetně NKÚ. Nezávislost se nemění, právní nároky zůstávají stejné a stejná zůstává i možnost politického zásahu, protože i poplatky stanovuje zákon – a za Fialovy vlády se ostatně zvyšovaly.
Definitivní podoba financování vzejde z debat ve výborech. Výsledný systém podle koalice nenaruší nezávislost a udrží Českou televizi a Český rozhlas, které jsou symboly země. Názor opozice i veřejnosti se má vyslyšet, šetření ale musí dopadnout na všechny: na ministerstva, státní firmy i organizace financované státem, ať přímo, nebo prostřednictvím poplatků.
Závěr
Spor o poplatky za Českou televizi a Český rozhlas je teprve na začátku. První čtení otevřelo debatu, o konečné podobě rozhodnou výbory a druhé čtení, na které zbývá několik měsíců. Z pohledu vládní koalice jde o změnu financování, která zruší exekuce, otevře média kontrole NKÚ a do jejich nezávislosti nesahá. Noční jednání, pískot na galerii, kostka před sněmovnou, šablonovité e-maily i výhrůžky na sociálních sítích ale ukazují, jak vyhrocená atmosféra kolem zákona panuje.
