Rozprava o korespondenční volbě ze zahraničí se v Poslanecké sněmovně dávno nevedla jen o obálkách a poště. Opoziční vystoupení, které jí předcházelo, spojilo dvě roviny: účet za hospodářskou politiku tehdejší vlády Petra Fialy a varování ústavních právníků, že hlasování poštou naráží na požadavek osobní, tajné a svobodné volby.
Jediná země Evropské unie, která se propadla pod rok 2019
Srovnání hospodářského růstu zemí Evropské unie mezi posledním čtvrtletím roku 2019 a prvním čtvrtletím roku 2024 vyznělo pro Českou republiku nejhůř ze všech. Kypr, Polsko nebo Bulharsko za tu dobu vyrostly zhruba o deset procent, Litva, Slovinsko a Rumunsko o osm. Česko jako jediná ze sedmadvaceti zemí nevyrostlo vůbec — pokleslo o procentní bod.
Cena se nepočítá v desítkách, ale ve stovkách miliard ročně. Jedno procento hrubého domácího produktu odpovídá v českých podmínkách zhruba dvaceti miliardám korun, takže desetiprocentní růst, jakého dosáhlo sousední Polsko, by na příjmové straně znamenal každý rok dvě stě miliard navíc. Dohánět takový propad není práce na roky, ale na celá desetiletí.
Úspory, mzdy a účty za energie
Úspory českých domácností se za dva roky vinou nezvládnuté inflace smrskly o více než čtvrtinu. Podle oficiální prognózy ministerstva financí neměly domácnosti ani v roce 2026 dosáhnout na reálnou mzdu z roku 2019, reálné mzdy klesly nejvíc ve vyspělém světě a spotřeba domácností zůstala zhruba o desetinu pod úrovní roku 2019.
Unáhlené škrty v národní dotační politice zvedly klíčovým průmyslovým zaměstnavatelům náklady na energie o více než sto procent. Tři miliony lidí se propadly na hranici chudoby, počet příjemců sociálních dávek a zejména příspěvku na bydlení vyšplhal na historická maxima a rychle přibývá domácností, které dávají za bydlení polovinu svého rozpočtu — a tedy neutrácejí za nic dalšího, co by ekonomiku nastartovalo.
Nevybrané daně, šedá ekonomika a deficit 859 miliard
Výběr daní byl nejhorší nejméně od roku 2012. Na dani z přidané hodnoty se v předchozím roce nevybralo 24,2 miliardy korun, na dani z tabáku dalších dvanáct miliard a na dani z neočekávaných zisků 46 miliard. Finanční správa přitom popisovala renesanci výplat na ruku, se kterou logicky roste i zneužívání sociálních dávek. Je to následek rezignace na boj se šedou ekonomikou a daňovými úniky, ordinované resortu financí od nástupu ODS v roce 2021.
Souhrnný deficit dosáhl za dva a půl roku 859 miliard korun a za necelé tři roky tak vláda překonala dluh, který ministři financí za hnutí ANO vykázali za celých osm let včetně covidu. Každého Čecha to zadlužilo o 82 tisíc korun, a to navzdory rekordnímu zvyšování daní a odvodů napříč ekonomikou. Deficit byl navíc uměle snižován rozpočtovými triky, které odsoudila i Národní rozpočtová rada a na které si chtěl posvítit i prezident republiky.
Komu se pomáhalo: banky a pokuty za refinancování hypotéky
Zatímco daňové balíčky dopadaly na nejchudší i na střední třídu, na rodiny s dětmi, živnostníky a majitele nemovitostí, mocným se pomáhalo k větším a ještě větším ziskům — bankám, velkým energetickým firmám, zbrojařům i zahraničním obchodním řetězcům. Symbolem je znovuzavedení pokut za refinancování hypotéky od září. Zrušil je dřívější ministr financí Andrej Babiš a banky za jejich návrat lobbovaly tak dlouho, až je vyslyšel tehdejší ministr financí za ODS Zbyněk Stanjura.
Za statistikami stojí konkrétní životy: osobní bankroty, ukončené živnosti, spotřebitelské půjčky na živobytí, nesplacené hypotéky a lidé, kteří místo odpočinku shánějí druhou a třetí práci. K tomu rodinné krize, rozpadlá manželství a nerealizované plány na vzdělání, cestování nebo vlastní bydlení.
Proč se schůze vlastně svolala
Klesající důvěra se vládním stranám promítla do preferencí i do volebních výsledků, a to i tam, kde se o domácích tématech nehlasovalo. Místo nápravy přišla snaha zvýšit šance na znovuzvolení tím, že se k urnám přiláká co nejvíc těch, na které dopady vládních kroků ještě nedolehly — tedy krajané žijící v zahraničí.
Poslanecký návrh na zavedení korespondenční volby neprošel připomínkovým řízením ani legislativní radou vlády. Hnutí ANO přitom netvrdilo, že by taková snaha musela přinést zamýšlený volební výsledek. Problém vidělo jinde: v riziku, že se poškodí volební systém, jehož průběh u nás po celá desetiletí nikdo relevantně nezpochybnil.
Ústavní právník: v některých bodech je to na hraně
Ústavní právník Ondřej Preuss v rozhovoru pro Novinky z 19. ledna 2024 na otázku, zda je korespondenční volba na hraně ústavnosti, odpověděl, že minimálně v některých bodech je skutečně na hraně. Hromadné ovlivňování ani podvody při sčítání hlasů přitom nečekal — to se podle něj dá dobře ošetřit a zahraničí s tím má bohaté zkušenosti.
Úskalí viděl ve třech věcech: v tajnosti volby, v její legitimitě a v důvěře lidí v systém. Rozdíl mezi plentou a poštovní obálkou je zásadní. Za plentou je člověk nakonec vždycky sám, kdežto doma u schránky může být pod dohledem rodiny nebo pod tlakem a za úplatu volit jinak, než by chtěl.
Osobní, tajná a svobodná: co po volbách žádá ústava
Docent Jan Kudrna mluvil o korespondenční volbě pro iROZHLAS už 5. května 2022, v rozhovoru nazvaném Korespondenční volba nevyhovuje ústavě, navíc usnadní kupčení s hlasy. Ústava a Listina základních práv a svobod podle něj kladou na hlasování tři požadavky: volba má být osobní, má být zaručena její tajnost a má být svobodná. K tomu se přidává předpoklad, který sice nikde není napsaný, ale bez kterého systém nefunguje — co největší důvěra v celý proces od uznání oprávněného voliče až po přepočet hlasů na mandáty. Ten má být ověřitelný a pro každého pochopitelný, bez větších pochybností.
Na námitku, že příbuzní mohou voliči sebrat lístky a předpřipravit mu je i dnes, odpověděl, že to všechno udělat lze, jenže volič si může ve volební místnosti požádat o novou sadu a za plentu musí jít sám — pokud se tam neodebere, hlasování mu zákon neumožní. U korespondenčního hlasování tahle pojistka odpadá a otevírá se prostor i pro korupci. Jestli reálně hrozí obchodování s hlasy, tvrdit natvrdo nechtěl; každopádně se podle něj usnadní.
Kupování hlasů: Benátská komise i česká zkušenost
Vedoucí katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Marek Antoš připomněl v odborném článku kodex dobré praxe ve volebních záležitostech, který v roce 2003 přijala Benátská komise. Ten široké užívání korespondenčního hlasování nedoporučuje, protože v sobě nese řadu problémů včetně zvýšeného rizika rodinného hlasování. Za určitých podmínek ho lze použít, aby se voleb mohli zúčastnit pacienti v nemocnicích, osoby ve vazbě, lidé s omezenou pohyblivostí a voliči bydlící v zahraničí — pokud nehrozí podvod či zastrašování.
Vedle omezení svobody hlasování je tu riziko kupování hlasů a Česko má vlastní zkušenost. Kandidující subjekty slibovaly losování o hodnotné ceny pro případ volebního vítězství a před sněmovními volbami v roce 2006 nabízela řada podnikatelů slevu zákazníkům, kteří u nich během volebních dnů odevzdají nepoužité hlasovací lístky určitých stran. Podobné scénáře dnes brzdí to, že nelze ověřit, jak konkrétní volič hlasoval. Korespondenční lístek jde ale vyplnit přímo před třetí osobou, rovnou odeslat, případně i prodat — proto zaznělo volání po dostatečné odborné diskusi dřív, než se taková forma hlasování zavede.
Politologové: hra o důvěru ve volební výsledek
Politolog a bývalý velvyslanec České republiky ve Francii Petr Drulák označil v MF DNES zavádění korespondenční volby za nebezpečný útok na demokracii a upozorňoval, že poslanci i senátoři by měli mít při jejím schvalování na mysli všechna prokazatelná rizika. Politolog Stanislav Balík mluvil o hodně nebezpečné hře, jejímž výsledkem může být devalvace fungujícího českého volebního systému.
Balík uznával, že Česko bylo v evropském srovnání s absencí korespondenčního hlasování anomálií, a zavádění téhle formy v západních demokraciích považoval spíš za módní trend, podobně jako přímou volbu prezidenta. Ve Francii se korespondenčně volilo do roku 1975, kdy to bylo kvůli podvodům zrušeno. Podstatné je podle něj něco jiného: uvěří-li nezanedbatelná část lidí, že falšovat je možné, bude to pro legitimitu zvolených znamenat totéž, jako by se skutečně podvádělo — a odmítány pak nebudou jen těsné výsledky.
Zásah ústavního dosahu bez ústavní většiny
Změny takového dosahu se podle hnutí ANO přímo dotýkají ústavního pořádku, vyžadují změnu ústavy a dalece přesahují jedno volební období. Česká republika by se neměla dostat do situace, kdy se volební systém mění s každými novými parlamentními volbami. Pokud vláda opravdu chtěla systém měnit, měla od prvopočátku respektovat i nejsilnější stranu v zemi a naslouchat jejím připomínkám.
Nic takového se nestalo a místo hledání shody přišlo sněmovní válcování. Prosazovat zásah do pravidel voleb silově, bez ústavní většiny a bez seriózního pokusu o diskusi s opozicí při přípravě paragrafů, jde přesně proti logice, na které ústavní systém stojí — kvórum pro přijetí ústavního zákona existuje právě proto, aby se pravidla hry nedala měnit prostou většinou jednoho volebního období.
Tři ústavní vady předloženého návrhu
První je narušení principu přímosti, tedy osobního hlasování. Návrh umožňoval podat žádost o korespondenční volbu prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Volič se tedy vůbec nemusel osobně dostavit na zastupitelský úřad a podklady pro hlasování, identifikační lístek i obálky, mohl převzít a odeslat někdo jiný. Tvrzenou pojistkou byl podpis voliče na identifikačním lístku, u něhož se ale ověření nevyžadovalo — podpis lze zfalšovat a nikdo nezkontroluje, jestli lístek před odesláním nevyměnil člen rodiny, ten, kdo obálku posílá, nebo ten, kdo si za hlas zaplatil. Právě sem patří i fenomén takzvaného rodinného volení, kdy celá rodina hlasuje podle rozhodnutí jednoho svého člena.
Druhá vada míří na tajnost. Tajné hlasování musí být podle komentáře k Listině základních práv a svobod povinností voliče, nikoli jeho právem — opačný přístup otevírá prostor tlačit ho, aby hlasoval veřejně, a tedy očekávaným způsobem. Třetí je požadavek svobodného hlasování, princip, který bývá ostatním nadřazen: výhrůžky, nátlak a korupce ho vylučují a u volby doma nad obálkou ho nelze garantovat ani kontrolovat.
Přínos pro desítky tisíc lidí proti riziku pro celý systém
Deklarovaným přínosem byla jediná věc: někteří občané žijící v zahraničí to mají na zastupitelský úřad daleko. Pro druhé kolo volby prezidenta republiky v roce 2023 se u českých zastupitelských úřadů zapsalo 29 tisíc voličů, v posledních sněmovních volbách hlasovalo v zahraničí 22 tisíc lidí. Jde tedy o marginální počet.
U každé nové úpravy je potřeba poměřit přínosy a zápory, u změn s ústavním dopadem to platí dvojnásob. Kvazi pozitivní dopad na mizivé procento voličů je vůči rizikům pro volební systém zcela neproporcionální. A rozhodující je i to, jak věc působí navenek: důvěra veřejnosti v systém voleb může být zásadně narušena, i kdyby korespondenční volba probíhala přesně podle pravidel a ta pravidla byla v souladu s ústavním pořádkem.
Poslanecký návrh bez posouzení dopadů
Novela měla dělenou účinnost. Měnila ještě neúčinný zákon o správě voleb a korespondenční volbu chtěla zavést o celý rok dřív, než ten zákon nabude účinnosti, aby se poštou dalo volit už do Poslanecké sněmovny v následujícím roce. Kdyby šlo o skutečné řešení problému, předkládala by návrh vláda prostřednictvím ministra vnitra a připravoval by ho resort, který na tuhle problematiku má experty.
Důvodová zpráva se s korupčními riziky nijak nevyrovnala — žádná detailní ani kvalifikovaná analýza, nic, co by obavy veřejnosti i opozice vyvrátilo. Chybělo zhodnocení dopadů regulace (RIA), které je povinnou náležitostí předkládaných legislativních návrhů, neproběhlo mezirezortní připomínkové řízení ani projednání v pracovních komisích a legislativní radě vlády. To všechno plyne z toho, že návrh šel do sněmovny jako poslanecký, ne jako vládní; právě volba mezi poslaneckým a vládním návrhem rozhoduje, kolik kontrol text před hlasováním projde.
Nabídnutá alternativa: víc volebních místností
Jestliže byl jediným oficiálním důvodem předložení korespondenční volby problém velké vzdálenosti volebních místností ve zvláštních volebních okrscích v zahraničí, nabízelo se ústavně komfortní řešení — dočasně zřídit větší množství volebních místností. Nejen na zastupitelských a konzulárních úřadech, ale i na honorárních konzulátech a v dalších prostorách v působnosti ministerstva zahraničních věcí, například v českých domech.
Takové řešení by vyloučilo rizika porušení ústavních pravidel výkonu volebního práva, nenarušilo by důvěru v český systém voleb a možnost volební korupce by nadále zůstala omezena na minimum. Volební účast krajanů jde zjednodušit i bez toho, aby důvěru v kvalitní volební systém narušovaly pytle poštovních obálek. O problematičnosti korespondenční volby ostatně ještě před několika lety hovořil poměrně otevřeně i sám tehdejší premiér Petr Fiala.
Závěr
Rozprava dopadla tak, jak podobné spory ve sněmovně končívají — prosadila se většina. Novelu zavádějící korespondenční volbu ze zahraničí schválil parlament v roce 2024, prezident republiky ji podepsal v srpnu téhož roku a poprvé se podle ní hlasovalo ve sněmovních volbách v roce 2025.
Námitky, které v rozpravě zazněly, tím ale nezmizely. Osobní, tajná a svobodná volba a důvěra v celý proces od uznání voliče po přepočet hlasů na mandáty zůstávají měřítkem, podle kterého se dá posuzovat každá další změna volebních pravidel — a stejně tak platí, že o pravidlech voleb se lépe rozhoduje shodou napříč sněmovnou než těsnou většinou.
