Následující text vychází z archivního záznamu sněmovní rozpravy z 9. května 2024. Poslanecká sněmovna tehdy otevřela druhé čtení poslanecké novely volebních zákonů, která zaváděla korespondenční hlasování ze zahraničí (sněmovní tisk 596), a zpravodaj garančního ústavněprávního výboru Radek Vondráček v úvodu shrnul, na čem se koalice s opozicí dokázaly dohodnout. Nejde tedy o aktuální jednání, ale o dva roky starý záznam; jak celý příběh dopadl, shrnuje závěrečná část článku.
Druhé čtení je fáze, ve které se do návrhu dostávají pozměňovací návrhy z výborů i od jednotlivých poslanců a rozhoduje se, s jakým textem půjde zákon do závěrečného hlasování — přehledně to popisuje cesta zákona od návrhu po Sbírku.
Usnesení výboru z 24. dubna 2024
Ústavněprávní výbor jako výbor garanční rozhodl o návrhu na své 35. schůzi 24. dubna 2024, poté co bylo projednávání jednou přerušeno. Doporučil Sněmovně návrh schválit a současně přijmout šest pozměňovacích návrhů.
Všech šest vzešlo z pracovní skupiny, kde se sešli zástupci všech poslaneckých klubů, a do systému je pod svým jménem nahrála poslankyně Lucie Potůčková jako členka skupiny navrhovatelů. Výbor je následně převzal do vlastního usnesení, takže o nich Sněmovna hlasovala jako o výborovém textu.
Plná moc nejvýš pro sedm lidí
První úprava omezuje počet plných mocí: jeden zmocněnec smí vyzvednout dokumenty ke korespondenční volbě nejvýš za sedm osob. Reaguje na námitku z prvního čtení, že by jeden člověk mohl vyzvednout volební materiál za velké množství lidí — mezi vyzvednutím dokumentů a vhozením obálky do schránky pak stojí už jen jeden neověřený podpis na identifikačním lístku.
Číslo sedm je výsledkem smlouvání. Opozice startovala na třech a nabízela nejvýše pět, koalice začínala na deseti. Zmocněnec a sedm zastoupených dává dohromady osm lidí, tedy zhruba klasickou dvougenerační rodinu.
Podmínky určí nařízení vlády, ne vyhláška ministerstva
Druhá změna se týká zákonného zmocnění. Původní text nechával podrobnosti na vyhlášce ministerstva zahraničí, což opozice od prvního čtení odmítala jako příliš vágní u otázky tak zásadní, jako jsou volby ze zahraničí. Nově má území, kde lze korespondenčně hlasovat, vymezit nařízení vlády — kdo je v české právní hierarchii nad kým, ukazuje přehled pěti vrstev právního řádu.
Vláda určí územní obvody zastupitelských úřadů, případně jejich části, a má přitom zohlednit infrastrukturu, vnitropolitickou situaci, případný válečný konflikt, přírodní katastrofu nebo jinou mimořádnou situaci. Rozhodující má být dostupnost a podmínky poskytování poštovních služeb na daném území.
Svět rozdělený na čtyři oblasti
Třetí úprava mění mechanismus, kterým se hlasy ze zahraničí přiřazují k volebním krajům. Místo losování ze dvou krajů se bude losovat ze čtyř největších — hlavního města Prahy a kraje Středočeského, Jihomoravského a Moravskoslezského — aby bylo rozdělení hlasů spravedlivější.
Svět je pro tento účel rozdělen do čtyř oblastí uvedených v příloze zákona a každé oblasti musí být vylosován jiný volební kraj.
Strany budou moci delegovat zástupce do zahraničních komisí
Čtvrtý návrh zakotvuje právo volebních stran delegovat své zástupce i do zvláštních okrskových volebních komisí v zahraničí. I na tom opozice trvala už v prvním čtení.
Strana kandidující jen v některém z losovaných krajů bude delegovat pouze do komisí, kde voliči hlasují pro kandidátní listiny tohoto kraje. Náklady na vyslání delegáta nad rámec standardní úhrady — tedy cestovné a případné ubytování — jde za politickým subjektem, který zástupce vysílá.
Adresa v zemi úřadu a možnost hlas přehlasovat
Pátá úprava je složeninou několika námětů. Bydliště v zahraničí nahrazuje místem, kde volič v zahraničí pobývá, ruší povinnost doložit bydliště dokladem a pro volby v roce 2025 rozšiřuje možnost podat žádost přes Portál občana. Zpravodaj u toho upozornil, že opozice žádala spíš opak, tedy přísnější dokládání pobytu.
Písemnosti ke korespondenčnímu hlasování pošle zastupitelský úřad jen na adresu ve státě, který spadá do jeho působnosti — doručení do Česka ani do obvodu jiného úřadu možné nebude. Součástí je i možnost přehlasování: volič může přijet na zastupitelský úřad a hlasovat znovu prezenčně.
Tajnost volby jako hlavní výhrada
Právě u přehlasování zaznělo nejostřejší hodnocení celého návrhu. Korespondenční volba má deficit v tajnosti a svobodě hlasování: nikdo neručí za to, že dotyčný volí svobodně, ba ani za to, že hlas do obálky vkládá a na poštu nese on sám. V tomto smyslu klesá kvalita standardů, na jaké jsou české volby zvyklé.
Možnost přehlasovat se sama o sobě nic nevyřeší — kdo musí kvůli prezenční volbě cestovat hodiny, na což se odvolávali koaliční poslanci v prvním čtení, narazí na stejnou překážku i tady. Jako nejzazší pojistka proti hlasování pod tlakem je to ale krok správným směrem.
Jako podklad posloužila zkušenost z Estonska, kde delegace mandátového a imunitního výboru navštívila ústřední volební komisi: možnosti hlasovat znovu tam využívá zhruba deset procent voličů, byť v prostředí elektronické volby s jinými riziky. Kdo pošle hlas třicet dnů před volbami, může mezitím změnit názor kvůli skandálu nebo nové informaci o straně, kterou volil.
Trestní zákoník na volební podvody
Šestým bodem usnesení je novela trestního zákoníku, kterou od začátku prosazovala poslankyně Válková; druhého čtení se ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit. Z celého balíku šlo o nejméně sporný návrh, na kterém se zástupci koalice shodli prakticky okamžitě.
Rozšiřuje se skutková podstata paragrafu 351 trestního zákoníku, tedy maření přípravy a průběhu voleb a referenda, o zneužití totožnosti jiného a o zneužití toho, že se volební právo vykonává korespondenčně. Důvod je prostý: korespondenční hlasování otevírá nové cesty, jak s volbami manipulovat a obcházet zákon, a trestní právo na ně dosud nemyslelo.
Rekapitulace tisku a další návrhy v systému
Návrh byl předložen 7. prosince 2023, prvním čtením prošel mezi 17. a 25. lednem 2024 během šesti jednacích dnů. Garančním výborem byl ústavněprávní, návrh dostal i výbor zahraniční a projednal ho také výbor pro veřejnou správu.
Vedle šesti výborových úprav leželo v systému mnoho dalších pozměňovacích návrhů. Poslanec Rais navrhoval centrální tisk hlasovacích lístků na zastupitelských úřadech místo toho, aby si je voliči tiskli sami. Důvodem je anonymita: existují okrsky, kde volí jen jednotky lidí, a lístek vytištěný na vlastním papíře a vlastní tiskárnou je snadno identifikovatelný.
Poslanci Mašek a Strýček přidali tři technické návrhy — vyznačení data přijetí na doručovací obálce vedle času, přesnější evidenci vydaných písemností pro případ, že si je vyzvedne jiná osoba než volič, a povinnost úředně ověřeného podpisu voliče na identifikačním lístku. Právě ověřený podpis by řešil velkou část administrativně technických výhrad, prosadit ho v pracovní skupině se ale nepodařilo.
QR kód pro nevidomé a podmínka vazby na Česko
Poslankyně Mračková Vildumetzová navrhla povinný grafický QR kód na hlasovacím lístku, načitatelný mobilním zařízením. Lidem se zrakovým postižením by umožnil ověřit si, že do úřední obálky vkládají skutečně jimi vybraný lístek, a nebyli by odkázáni na asistenta za plentou.
Poslankyně Peštová a Ožanová šly jiným směrem: kdo chce hlasovat korespondenčně, měl by prokázat kvalifikovaný vztah k České republice. Stačil by trvalý pobyt na území Česka, vlastnictví nemovitosti, daňová povinnost vůči republice, případně účast na důchodovém či nemocenském pojištění a placení pojistného na zdravotní pojištění v Česku.
Návrh na odklad účinnosti k roku 2026
Vlastní zásadní návrh zpravodaje mířil na účinnost: korespondenční volba měla začít platit až k 1. lednu 2026. Sněmovna se totiž předtím dokázala shodnout na trojici volebních zákonů včetně změny Ústavy a dohodla se, že zákon o správě voleb nabude účinnosti až v roce 2026, kdy naběhne elektronický systém voleb, který má procesy zjednodušit a zpřesnit. Logika návrhu je, aby tak citlivá věc jako korespondenční hlasování startovala až s ním.
Odtud vede i hlavní výhrada k předloženému textu. Návrh totiž obsahuje část, kterou i sami navrhovatelé v odůvodnění nazývají kvazipřechodným ustanovením: korespondenční volba je v zákoně dvakrát — jednou od roku 2026 a pak ještě jednou opsaná tak, aby platila už pro rok 2025. To podle opozičního čtení potvrzuje, že změna je účelová a míří ke konkrétním volbám v roce 2025, od nichž si některé strany slibovaly hlasy ze zahraničí.
Co bylo dál
Druhé čtení Sněmovna dokončila následující den, 10. května 2024. Ve třetím čtení návrh 21. června 2024 schválila, Senát ho schválil 21. srpna 2024 a prezident zákon podepsal 28. srpna 2024. Ve Sbírce zákonů vyšel 19. září 2024 pod číslem 268/2024.
Odklad účinnosti k roku 2026 neprošel. Korespondenční hlasování ze zahraničí se poprvé v historii použilo už ve volbách do Poslanecké sněmovny 3. a 4. října 2025 — tedy přesně v termínu, o kterém se v rozpravě mluvilo jako o skutečném cíli celé novely. Radek Vondráček je dnes poslancem za hnutí ANO, místopředsedou jeho poslaneckého klubu a předsedou zahraničního výboru Sněmovny.
Záznam má tak dnes hodnotu dokumentu: ukazuje, které pojistky se do zákona vyjednáváním dostaly — limit sedmi plných mocí, nařízení vlády místo ministerské vyhlášky, delegáti stran v zahraničních komisích, možnost hlas přehlasovat i nová skutková podstata v trestním zákoníku — a které naopak neprošly, ať už šlo o úředně ověřený podpis, nebo o odklad startu celého systému.
