Vládní návrh na zrušení koncesionářských poplatků prošel prvním čtením a české vysoké školy se během několika týdnů proměnily v kolbiště. Rektoři vyhlašují volno na demonstrace, vyučující mění obsah seminářů a poslanci koalice dostávají výhrůžné e-maily. Pohled z koaliční lavice, konkrétně od Motoristů, mluví o politizaci akademické půdy a o dvojím metru, který na univerzitách za minulé vlády neplatil.
Výhrůžky poslancům kvůli zrušení poplatků
Do schránek koaličních poslanců v uplynulých týdnech chodily e-maily, jejichž tón zarazil i člověka zvyklého na internetové výpady. V jednom z nich stálo, že rodiny poslanců, kteří zvednou ruku pro zrušení poplatků, budou vláčeny bahnem. Pisatelka se pod zprávu podepsala vlastním jménem a pod tímtéž jménem se veřejně vyjadřuje k politice.
Právě to je na celé věci nejznepokojivější: anonymita, která dřív sváděla k trollení a „kanadským žertíkům“, už není podmínkou. Podepsaný výhrůžný e-mail se od podepsaného výhrůžného dopisu nijak neliší. Podobné zprávy přitom nedostal jen jeden poslanec, ale všichni jeho koaliční kolegové. A nepíšou je recidivisté, nýbrž úplně obyčejní lidé, které člověk potká ráno v tramvaji.
Mediální mainstream podle tohoto pohledu nechává téma bez povšimnutí. Za covidu se každý surový příspěvek rozebíral do detailu, dnes se o výhrůžkách koaličním poslancům nepíše – slovy Patrika Nachera jde o dvojí metr. Pro srovnání: nepovedená metafora o „parazitech“ na adresu aktivistických organizací zaplavila média i jednání Sněmovny. Výhrůžka vláčením rodiny bahnem je přitom mnohem závažnější.
Proč rušit koncesionářské poplatky
Že by premiér Babiš couvl a návrh stáhl nebo ho ve druhém čtení pozměňovacími návrhy rozmělnil, se nečeká – zrušení poplatků je součástí programového prohlášení vlády. A kdyby se to přece stalo, nebyl by důvod to obhajovat: nesouhlas s rozhodnutím koaličního partnera lze otevřeně říct a vysvětlit.
Ideálem z pohledu Motoristů by byl stav bez médií placených ze státního rozpočtu či z poplatků, protože mediální nabídka je dost pestrá a každý může dobrovolně podpořit, co sleduje. Politika je ale kompromis a tím zásadním je samotné zrušení poplatků. Zatěžují každou domácnost a hlavně firmy, které podle počtu zaměstnanců odvádějí tisícové měsíční částky, vyplňují formuláře a riskují žalobu či exekuci kvůli pár stovkám korun.
Minulá vláda navíc poplatky zvýšila a rozšířila i na mobilní telefony, tedy prakticky na každou domácnost, bez ohledu na to, zda službu skutečně používá. Jen samotný výběr poplatků přitom podle koalice stojí zhruba čtvrt miliardy korun ročně.
Akcelerační zóny a referenda obcí
Kolem akceleračních zón pro větrné elektrárny panuje zmatek. Zóna sama o sobě neznamená, že se v ní automaticky bude stavět. I tam musí investor získat kladné environmentální stanovisko od orgánů spadajících pod ministerstvo životního prostředí. Obec, která v referendu větrníky odmítla, může do řízení vstoupit s výsledkem hlasování a dalšími argumenty – zdravotními, ekologickými či ekonomickými – a podat námitky. Motoristé chtějí, aby ministerstvo vůli obce zohlednilo a stanovisko v takovém případě zamítlo.
Systém je kostrbatý a obce vtahuje do složitého byrokratického procesu, jeho parametry ale nastavila ještě předchozí vláda. Nová koalice tak hrála na omezeném hřišti, přesto prosadila dvě věci: rozsah akceleračních zón seškrtala zhruba na 11 procent původního návrhu a ministerstvo chce malým obcím pomáhat s právními posudky a odbornými vyjádřeními, na které dosud neměly peníze – a developeři tak měli snazší cestu. Řada obcí navíc hlasovala v referendu až spolu s komunálními volbami, takže do řízení může vstoupit teprve teď.
Koalice tří stran a hledání kompromisů
Tři koaliční strany se pochopitelně ne vždy shodnou. Návrhy SPD narážejí na Motoristy, návrhy Motoristů na ANO a naopak. Spory řeší koaliční rada, kde se zástupci všech stran sejdou u jednoho stolu a hledají kompromis – bez mediálních výkřiků a hysterie, jaké provázely předchozí pětikoalici až k vyhazovu jedné strany z vlády.
Příklady z praxe: Motoristé zablokovali návrh ministra zdravotnictví Vojtěcha zakázat noční prodej alkoholu. U energetických nápojů se debatovalo, zda omezení platí od 16, od 18 let, nebo vůbec – kompromisem bude nejspíš hranice 16 let. Proti požadavku Motoristů zrušit a omezit dnešní systém inkluze vystoupil ministr školství Plaga z ANO a obě strany musely hledat průnik. I dobrý kompromis je lepší než návrh poslaný k ledu.
Motoristé podle vlastních slov kritiku od médií a takzvané občanské veřejnosti snášejí od začátku. Už v kampani v roce 2025 čelili obviněním, že je platí miliardáři, že chtějí zničit přírodu nebo táhnout Česko k Rusku. Do téže kategorie patří i bouře kolem výroku ministra Macinky o „mužatkách“: byl snadno vyložen jako urážka všech sportovkyň, ačkoli mířil na ruské hokejistky, a ministr se za něj po jednání vlády omluvil. Kdo něco řekne, musí počítat s tím, že mu to vytrhnou z kontextu.
Aktivismus moderátorů České televize
Vystupování některých moderátorů a redaktorů České televize působí smutně. Lidé, kteří by měli zachovat nestrannost a přinášet informace, křečovitě využívají platformu veřejnoprávního média k propagaci vlastních politických názorů. Potvrzuje to dlouhodobou výtku do očí bijící nevyváženosti.
Nejde o strach z kritických otázek. Jde o to, že už samotná otázka podsouvá názor, že politik jedné strany dostane méně prostoru než jeho protějšek a že moderátor opakovaně označí Motoristy za původce „neonacistických vyjádření“, aniž by to dokázal doložit. Takový mediální aktivismus lidi znechucuje a zbytečně zvyšuje napětí ve společnosti.
K poznámce z chatu, že umělecké školy zjevně nevyučují matematiku: matematické vzdělání v Česku klesá obecně, nejen na uměleckých školách. Mezinárodní srovnání PISA ukazují, že se země v matematické gramotnosti žalostně propadá.
Placené obory na vysokých školách
Obory bez uplatnění na trhu práce, které stát nepotřebuje, by si studenti měli zčásti nebo zcela platit. Ve vyspělých zemích je to běžné, studenti by nesli spoluzodpovědnost a uvolněné peníze by posílily obory, kterých je nedostatek – psychologii, stavebnictví nebo učňovské obory.
Univerzity dnes akreditují obory podle zájmu uchazečů, ne podle situace na trhu práce. Stát pak léta platí studium, po kterém absolventi v oboru pracovat nejdou, protože tam žádné místo neexistuje. Přitom by stačilo, aby například dějiny umění nebo filozofie nabízely pedagogické zaměření: absolventi by učili společenské vědy či výtvarnou výchovu, zaplnili chybějící kapacity ve školství a měli jistou práci. Návrh se setkal s vlnou nevole, Motoristé ho ale chtějí prosadit, pokud po příštích volbách posílí.
Hodnota vysokoškolského titulu na trhu práce průběžně klesá. Politika, podle níž má mít titul co nejvíc lidí, vedla k široké nabídce oborů a k tomu, že se na vysokou dostane prakticky kdokoli. Zda to zvedá skutečnou vzdělanost, je otázka.
Univerzity jako nová politická strana
Jakmile vládní koalice odhlasovala v prvním čtení zrušení koncesionářských poplatků, strhla se napříč univerzitami mela. Děkani a rektoři začali vyzývat studenty, aby se stali „univerzitním hlasem“ proti vládě. Pluralita názorů a aspoň základní apolitičnost vedení škol se staly minulostí.
Ostravská univerzita umožnila studentům účast na shromáždění rektorským volnem – výuka a semináře se zrušily bez náhrady. V oznámení se škola odvolává na doporučení předsednictva České konference rektorů. Tato konference, která sdružuje rektory veřejných i soukromých škol a má reagovat na politiku státu v oblasti vysokého školství, se v posledních týdnech chová jako nová politická strana a zatahuje školy do boje proti zrušení poplatků. Ostře se proti ministerstvu kultury a ministru Klempířovi vymezují i umělecké školy včetně pražské DAMU a ministerstvo kritizuje také jedna z filozofických fakult.
Politizace se propsala i do výuky. Vyučující na Ostravské univerzitě rozesílali studentům pozvánku na studentské setkání 27. října a z vysokých škol napříč republikou chodí desítky e-mailů o tom, že učitelé mění obsah hodin a tvrdí, že kdo chce zrušit poplatky, podporuje cenzuru a totalitní praktiky. Změna financování se ale vůbec nedotýká způsobu, jakým je Česká televize řízena. V jejím čele stojí generální ředitel volený Radou České televize a členy mediálních rad volí parlament, přičemž kandidáty může navrhovat kterýkoli zapsaný spolek, církev či škola.
Noční hlasování a dvojí metr
Symbolem „umírající demokracie“ se pro odpůrce vlády stalo schvalování zákonů v nočních hodinách. Přehled hlasování za minulé vlády přitom ukazuje, že i tehdy se v noci a nad ránem schvalovaly klíčové zákony: pandemický zákon ministra Válka, novela o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, valorizace důchodů nebo poslední rozpočet Petra Fialy a Zbyňka Stanjury. Že by tehdy univerzity vystoupily proti omezování demokratické diskuse, se dohledat nedá. Snižování valorizace důchodů zjevně nebylo pro akademickou obec tak závažné téma jako rušení poplatků.
Ostravská univerzita naopak udělila Petru Fialovi ocenění za zásluhy o svobodu a demokracii, předával mu ho tehdejší rektor Jan Lata. Noční jednání a omezování rozpravy za Fialovy vlády tak byly projevem vyspělé liberální demokracie, zatímco dnešní vláda čelí historicky nejdelším obstrukcím. Zákony jí navíc rychle vrací prezident i Senát a Sněmovna pak musí hlasovat o senátním vetu – což je v souladu s Ústavou, jen se k bodu znovu otevírá rozprava a opozice v ní hovoří nekonečné hodiny.
Na doporučení České konference rektorů uvolňují univerzity studenty z výuky i na listopadové demonstrace. Za Fialovy vlády, která podle tohoto pohledu prostřednictvím Foltýna a Rakušana vypínala weby a omezovala svobodu slova, nikdo na protesty volno nedostal – konaly se ostatně o víkendech. Otázkou je, zda by školy stejně vyšly vstříc i studentům, kteří zrušení poplatků podporují. Vedení univerzit nereflektuje, že na jejich půdě studují lidé obou názorů, a vystupuje jako politický suverén. Kdyby některá univerzita takto podporovala demonstrace proti Fialově vládě, byla by terčem kritiky právě od těch, kdo dnes výuku ruší. Univerzity platí ze svých daní všichni a mají sloužit vědě, výzkumu a vzdělávání.
Cenzura v Česku?
Stát ani ministerstvo vnitra dnes nikoho nepronásledují za názor, nemažou weby, nevypínají platformy a netahají lidi k soudům. Oddělení, které se za minulé vlády takovým věcem věnovalo, bylo zrušeno, Foltýn už jako poradce nepůsobí a žádné komunikační karty neexistují. V Česku je legální vyjadřovat se k čemukoli a zastávat jakýkoli postoj.
Příspěvek na bydlení a superdávka
Příspěvek na bydlení vláda razantně snížila, protože se zneužíval. Majitelé vybydlených domů v ghettech z deseti bytů udělali dvacet, nastěhovali do nich sociálně slabé rodiny a přes ně „dojili“ dávky. O nemovitosti se nestarali a prodat je nechtěli, protože měli výnosný byznys. Příspěvek má sloužit těm, kdo ho skutečně potřebují.
Změna se možná dotkne i někoho, kdo dávku opravdu potřeboval. Pro takové případy je tu upravená superdávka: už ji nemají pobírat lidé se stotisícovými příjmy, ale ti, kdo potřebují pomoc. Čím méně dávek lze proměnit v byznys, tím lépe.
Sociální služby a pracovníci ze zahraničí
Domovy sociální péče většinou zřizují města a kraje, takže jejich financování závisí na rozhodnutí primátorů, starostů a v konečném důsledku voličů. Stát do oboru investovat chce, protože ošetřovatelů, pečovatelů a zdravotních sester ubývá a stárnou, nových přichází málo a platy nejsou důstojné. Studenty je proto potřeba do těchto oborů motivovat.
Pracovníci z Filipín a Ukrajiny podle všeho míří hlavně do průmyslových areálů, kde se dlouhodobě nedaří obsadit místa Čechy. Kdo sem přijede pracovat, nepáchá trestnou činnost a dělá práci, o kterou domácí nestojí, problém nepředstavuje. Jeho místo navíc vytváří kvalifikovanější pozice pro české zaměstnance, kteří ho školí a starají se o administrativu. Bez toho by firmy výrobu přesunuly jinam. Polsko podobnou pracovní sílu využívá a jeho ekonomika patří k nejrychleji rostoucím v Evropské unii.
Agentury, které nutí pečovatelky pracovat dvanáct hodin denně dva měsíce v kuse, by porušovaly zákoník práce, a ten musí platit pro všechny. Český model, kdy cizinci přijedou na sezónu za přísnějších podmínek, je ale lepší reakcí než západní praxe trvalých povolení k pobytu, po nichž následovaly celé rodiny. To Česko nechce. Ideálem je pokrýt pracovní místa z vlastních zdrojů a dobře je zaplatit, v takové kondici ale dnes není téměř žádná evropská země. A pokud jde o likvidaci domácích řezníků a farmářů, za ni nemohou zahraniční zaměstnanci, nýbrž hlavně spotřebitelé, kteří nakupují v supermarketech.
Závěr
Spor o koncesionářské poplatky přerostl rámec mediální politiky. Z koaliční strany jde o kompromis, který odstraní zastaralý a drahý způsob financování, aniž by se dotkl řízení České televize. Z univerzit se naopak stalo politické kolbiště, kde rektorské volno a semináře o „cenzuře“ dostávají jen odpůrci vlády – a kde se na dvojí metr vůči minulé vládě nikdo neptá.
