Stávka v České televizi, válka na Ukrajině, návrat Rusů na hokejové mistrovství, americké mezivolby i státní vyznamenání. Ladislav Jakl prochází týden, v němž podle něj spor o poplatky slouží jako záminka pro mnohem větší politický zápas.
Poplatky jsou jen záminka
Premiér Babiš vzal stávku České televize proti zrušení poplatků na vědomí, koalice ale podle něj neustoupí. Rodí se tedy nové povstání? Jakl odpovídá, že ano, jen nejde o poplatky. Do ulic by lidi vyhnal zásah do platů, zdražení nájmů nebo zásadní omezení každodenního života. U stokoruny ale nikdo nepozná, jestli jde z rozpočtu, nebo z poplatku. Změna je podle něj čistě administrativní a technická a sama o sobě nemá dopad na objem peněz ani na program. Věcná podstata sporu je proto nulová.
Sněmovna navíc v noci nic neschválila. Hlasovala jen o tom, zda se o návrhu smí dál jednat a zda půjde do dalšího čtení. Že i tohle vyvolalo dramatické pozdvižení, považuje Jakl za signál, že poplatky hrají roli záminky a posloužilo by cokoli jiného. Cílem je vyhrotit politický střed.
Nejde podle něj jen o mocenský boj uvnitř Česka. Podobná rozhořčená pozdvižení vidí i v jiných zemích a celé mu to zavání koordinovanou akcí, kterou někdo podporuje, financuje a podněcuje. Cílem má být v rámci Evropské unie utáhnout šrouby a omezit shromažďovací a sdružovací právo i svobodu slova. Těm, kdo v této části světa vládnou, se moc rozpadá, a proto potřebují krizovou situaci, na kterou ukážou: velké škody, společenský neklid, musí se něco udělat.
Jakl sám uznává, že to zní vykonstruovaně. Nemyslí si, že svět řídí parta pěti demiurgů, kteří tahají za nitky. Svět ale není ani nedělní škola. Hrají v něm roli skupinové zájmy, viditelné i skryté, přiznané i nepřiznané. Iluzi, že do dění nikdo nestrká prsty, nemá.
Proč zabrala právě Česká televize
Proč veřejnost skočila zrovna na tuto návnadu, když to zjevně není největší problém země? Při pohledu na dívky s papírovými čepicemi na hlavě se Jakl ptá, o co by vlastně mohly přijít a jak by se jim změnil život. Odpověď zní: v ničem a nijak.
Téma se ale týká celé kulturní a mediální levicově liberální fronty, která prochází prakticky celým světem. Kdyby volili jen novináři, žádný republikán by v Americe od stvoření světa nebyl zvolen nikam, ani do školní rady v texaském zapadákově. Mnoho lidí z tohoto prostředí je finančně navázáno na Českou televizi a další kulturní instituce, kam prosakují velké miliony. V propojeném komunikačním světě mají větší mobilizační schopnost než kterýkoli odborářský vůdce. Otázkou zůstává, zda si lidé začnou víc spojovat vlastní zájmy s tím, co je skutečně ohrožuje a co jim může něco vzít.
Ukrajina bez zpětné vazby
Soud na Ukrajině nařídil zahájit trestní řízení kvůli Arachamijovi, šéfovi parlamentní frakce prezidenta Zelenského. Podle Jakla se tam věci sypou už mnoho let. Každý systém degeneruje, když mu chybí zpětná vazba a kontrola. Pod záminkou válečného stavu jsou na Ukrajině zakázána opoziční média, opoziční strany mají činnost silně omezenou, volby se nekonaly a chybí očistný kontrolní mechanismus. K tomu se tam rozdělují obrovské peníze.
Když se tyto věci sečtou, musí to mít negativní vedlejší účinky. Část světa, která na Ukrajinu peníze posílá, to podle Jakla nechce vidět. Nechce vidět, co si tam vychovává a jak se jí to může jednou vymstít.
Zmrazit válku a jednat potom
Je válka mezi Ruskem a Ukrajinou v závěrečné fázi? Závěrečná fáze může trvat ještě hezky dlouho, odpovídá Jakl. Cíle a záměry byly jasné od začátku a stoprocentně se nenaplní nikomu. Každá válka má náklady finanční i politické a každý den musí někdo zvažovat, zda cena už nepřerostla výnosy, které si od ní slibuje. Konflikt se tak vyčerpává a vyčerpává i všechny zúčastněné, přímé i nepřímé.
Volání po řešení dnes zaznívá i od lidí, kteří ještě nedávno tvrdili, že není o čem jednat, že se bojuje až do úplného vítězství a kdo chce vyjednávat, je zrádce. Systém je vyčerpaný až na hranu udržitelnosti, jen to někomu dochází rychleji a jiný platí bolestivější účet dřív.
Jakl opakuje to, co říká čtyři a půl roku: čekat, až někdo vymyslí řešení přijatelné pro všechny strany, znamená další dlouhé boje a umírání. Lepší je konflikt zmrazit, vyhlásit okamžité bezpodmínečné příměří a pak jednat neomezeně dlouho. Příměří bude křehké a porušované, zamrzlých konfliktů je ve světě hodně a žádná idylka to není. Vždycky je to ale lepší než horká válka. Zúčastněné strany k tomu podle něj bohužel ještě nedozrály.
Hokej, Rusové a vyměněný důvod
Škoda Auto přehodnotí podporu hokejového mistrovství světa, pokud se ho zúčastní Rusko. Podle Jakla je celý příběh zajímavý tím, že veřejnost čtyři roky neslyšela pravý důvod vyloučení ruských a běloruských sportovních svazů z mezinárodních soutěží. Všichni měli za to, že důvody jsou politické a morální. Formálně ale šlo o něco jiného: některé federace, například hokejová, argumentovaly tím, že není zaručena bezpečnost sportovců.
Následovalo několik arbitráží. Na jaře zástupci ruského hokeje otevřeli projednání svých námitek a nyní nezávislá komise, kterou nejmenovaly jednotlivé svazy, dospěla k závěru, že pro ohrožení bezpečnosti chybí jakýkoli hodnověrný důkaz. Stoprocentní bezpečnost nezaručí nikdo, jak připomíná olympiáda v Mnichově v roce 1972, ale indicie, že by riziko bylo vyšší než jindy, chyběly. Pozastavení účasti proto padlo.
Teprve teď se mluví o morálním a politickém důvodu, protože ten právní se nepodařilo prokázat. Kdo ho chce použít, musí unést srovnání. Ve světě válčí mnoho zemí a mají vojáky v zahraničí. Američané válčili v Koreji, ve Vietnamu, v Afghánistánu, Nikaragui, Grenadě, Panamě, Venezuele, Sýrii, Iráku a teď v Íránu, Francouzi v Alžírsku a ve Vietnamu, Britové s Francouzi bombardovali Libyi i Sýrii. Nikoho nenapadlo kvůli tomu suspendovat jejich reprezentace. Kdo dnes měří jinak, zakládá precedent pro budoucnost.
Koho bude sponzorovat Škoda Auto nebo jiná firma, je ale podle Jakla jejich věc. Možná je vážou platné smlouvy a hrozí odškodnění, firmy si samy spočítají riziko pro svou pověst. Soukromé společnosti by za to neměl nikdo popotahovat. Pozornost patří spíš oficiálním institucím, které by se měly chovat standardně.
Americké mezivolby a časy po Trumpovi
Jedna z analýz označila výsledek amerických voleb za masakr motorovou pilou a vyzvala myslet na časy bez Trumpa. Na ty je podle Jakla potřeba myslet vždycky, nikdo není nesmrtelný. Trumpovi je 80 let a zbývají mu dva roky funkčního období. Mezivolby takto dopadají téměř vždy. Volič v Americe i jinde má sklon vyvažovat a nelíbí se mu, když jedna strana drží všechny mocenské páky. Vítězové minulých voleb jsou spokojení a nemají takovou motivaci jít volit, poražení touží po odvetě a jejich účast je vyšší.
Evropané si navíc myslí, že americká politika žije zahraniční politikou. Ta přitom při rozhodování amerického voliče hraje roli zhruba z pěti procent. Voliče zajímá imigrace, sociální politika, školství, zdravotnictví, daně a ceny. Když benzín podraží ze dvou dolarů za galon na čtyři, je to argument. Že válka v Íránu ceny pohonných hmot ovlivnila, je podle Jakla téměř jisté, a naštvaného voliče příčiny nezajímají.
Ke slovu teď přichází například viceprezident Vance, kterého dřív upozadili jestřábi a válečníci s velkým vlivem na Trumpa. Jakl připomíná americkou kremlologii z 50. a 60. let, která vyvozovala závěry z toho, kdo jak daleko stál od generálního tajemníka na mauzoleu. Podobné šachy dnes vidí v týmu kolem Trumpa. Zastánci některých postupů podle něj couvnou a ke slovu přijdou jiní. Jakl by si to docela přál.
Zeman o demonstrantech a ruské armádě
Bývalý prezident Miloš Zeman v rozhovoru uvedl, že za Českou televizi demonstrují frustrovaní voliči opozice, že ruská armáda ukázala pozoruhodně nízkou bojeschopnost a že by Hřebejka nevyznamenal. Jakl s první větou souhlasí. Téma přináší současná vláda a opozice dostala příležitost manifestovat nespokojenost s vládnutím jako celkem, nejen kvůli poplatkům. Pro Českou televizi je to nepříjemné: řez mezi jejími zastánci a odpůrci vypadá čistě politicky a instituce tím ztrácí punc objektivity.
U ruské armády se Jakl ptá, nakolik je Zeman vojenský stratég. Řečnicky dodává: jsou snad Spojené státy slabší než Tálibán? Přesto v Afghánistánu prohrály, odešly hanebným způsobem a nechaly tam zbraně a vybavení za desítky miliard dolarů. Vojenské operace mají své náklady a každá moc je musí obhájit před domácí veřejností. Nemůže dát na válku desetkrát víc peněz a mobilizace, ke které Rusko dosud nesáhlo, by mohla způsobit pád současné moci, protože je strašně nepopulární. Musí proto hrát tak, aby přicházely výsledky, ale aby země příliš nekrvácela, a to nejen doslova, ale i politicky a ekonomicky. Nejde tedy jen o armádu, ale o to, nakolik si systém dovolí jít do války všemi silami.
Vyznamenání mají být ornament, ne hlavní bod
Koho vyznamenat, rozhoduje vždy prezident republiky – udělování vyznamenání mu svěřuje čl. 63 Ústavy. Výběrem vyznamenaných prezident vypovídá i o sobě a o svém pohledu na svět. Každý má právo výběr kritizovat. Jakla ale dlouhodobě štve něco jiného. Už za prezidenta Havla napsal dva články o tom, že televizní program ohlašoval slavnostní ceremoniál z Vladislavského sálu jako udělování státních vyznamenání. Akce se ale jmenuje oslavy státního svátku a je hlavním ceremoniálem, kterým uctíváme vznik republiky a své státnosti.
Jejím hlavním bodem má být státnický projev prezidenta, něco jako zpráva o stavu unie, kterou u nás nemáme: vážné zamyšlení nad smyslem státnosti, riziky a směrem, kudy země jde. Právě Miloš Zeman takové projevy prakticky zrušil. S rukou v kapse povídal o vyznamenaných, velký státnický projev za deset let nepronesl a pozvánku přejmenoval na slavnostní akt udělování vyznamenání. Vyznamenání přitom být udělována tento večer vůbec nemusí, prezident je může předat třeba 1. ledna. Jsou ornamentem a slavnostním bonbónkem. Na oslavu by podle Jakla měli být z titulu svého mandátu pozváni všichni ústavní činitelé, což se nedělo ani za Zemana, ani teď za Petra Pavla.
Vyznamenání by také mělo být mnohem méně, aby neztrácela hodnotu. Když je vyznamenaných padesát či šedesát, čte se jméno jednoho, kamera ukazuje druhého a pro metál si jde třetí. Jakl by se vrátil k modelu zhruba dvaceti dvou vyznamenání, kdy o každém zazní medailonek a oceněný má svou chvíli. Sám by nevyznamenával lidi jen za to, že dobře dělají svou práci; musí jít o něco zásadního a výlučného. Nevyznamenával by ani historické postavy jako Jana Husa, Jana Žižku nebo knížete Sáma, leda výjimečně při velkém výročí, jinak by se muselo pokračovat třeba Bohuslavem Balbínem. A devalvací je podle něj i opakované vyznamenávání těch, kdo už jeden metál mají.
Závěr
Spor o poplatky je podle Jakla jen záminkou pro mocenský boj, který přesahuje Česko. Na Ukrajině vidí systém bez kontroly a válku, kterou by bylo lepší zmrazit a jednat potom. U hokeje upozorňuje, že padl původní bezpečnostní důvod a morální argument musí unést srovnání s válkami jiných zemí. Americké mezivolby čte jako obvyklé vyvažování voličů a státní svátek by vrátil státnickému projevu, s menším počtem vyznamenání.
