Úterní stávka v České televizi a Českém rozhlasu nabídla divákům místo zpravodajství archiv – a podle ironického hodnocení to byl vlastně příjemný den. Večerní komentář k týdnu se točí kolem boje o zrušení poplatků, demonstrací na Václavském náměstí, prezidentových letů tryskáčem a mediálního honu na Filipa Turka. Opakuje se v něm jeden vzkaz: vláda má většinu ve Sněmovně i mandát od voličů, a proto nesmí ustoupit.
Ruští sportovci a západní pokrytectví
Návrat ruských sportovců na mezinárodní soutěže otevírá dvě principiální výhrady. První je pokrytectví Západu: když válku vede „správná“ země, nikdo její sportovce nevylučuje, i když následky – Irák, Afghánistán, Libye – dopadají i na Evropu. Když zaútočí „nesprávná“ země, okamžitě se hájí hodnoty.
Druhou výhradou je politizace sportu jako taková. Řada ruských profesionálů – tenisté, cyklisté a další – v Rusku vůbec nežije a s tamním režimem nemá nic společného. Propagandisté se mezi sportovci najdou na Východě i na Západě, třídit je podle pasu ale nedává smysl.
Ideologie ve školách a vysokoškoláci na demonstracích
Divácká obava z „vymývání mozků“ ve školách dostává za pravdu: jednostranná politická propaganda šířená přes neziskové organizace podle komentáře prolezla celé školství. Připomíná se Orwell a jeho popis politického jazyka, který dokáže obrátit realitu naruby. Ředitelé a třídní učitelé by měli aspoň hlídat, aby hosté na přednáškách byli politicky vyvážení – liberálové i konzervativci.
Tento „hluboký stát“ podle komentáře roste čtvrt století s podporou bohatých donorů typu Sorose i evropské byrokracie a za jedno volební období ho rozbít nelze. Ještě horší je ale zjištění u vysokoškoláků: děti z první třídy by člověk omluvil, budoucí elita by však měla pěstovat kritické myšlení, a ne se nechat nahnat na demonstrace.
17. listopad bez státní dotace
Výročí 17. listopadu bude letos podle předpovědi to „nejhnusnější“. Ministr kultury Oto Klempíř odmítl dát dotaci spolku Díky, že můžem, který akci na Národní třídě v posledních letech pořádá. Ten okamžitě vybral soukromé peníze, takže si podle komentáře jedna strana den zprivatizuje.
K podpoře se oportunisticky přihlásil i jihočeský hejtman Martin Kuba. Doporučení zní jednoznačně: soudný člověk se bude od Národní třídy i od takzvané národní mediální úderky ten den držet co nejdál.
Demonstrace a vzkaz vládě: vládněte podle programu
Na dotaz, zda se 15. listopadu chystá převrat, přichází klidná odpověď: ať si demonstrují. Vláda má za sebou zhruba 2,8 milionu voličů a důvěru Sněmovny, která je v ústavním pořádku suverénem. V programovém prohlášení, na které důvěru dostala, je i zrušení poplatků za obě veřejnoprávní média – ve skutečnosti podle komentáře extra daně za Českou televizi a Český rozhlas.
I kdyby na Letnou přišlo čtvrt milionu lidí, není to ani desetina voličů vládní koalice. Pokud chce vláda ukázat, že respektuje ústavní dělbu moci, má plnit to, na co dostala důvěru. Studenty, kteří na demonstraci dostali omluvenku, komentář nešetří: ulít se ze školy a ještě dostat prostor před kamerou je lákavé.
Polsko: Tusk a Ústavní soud
Polsko slouží jako ukázka dvojího metru. Premiér Donald Tusk podle výkladu ve vysílání znásilňuje Ústavní soud a Evropská komise proti tomu nic nenamítá. Polský prezident kvůli krizi otočil letadlo na cestě do Afriky a vrátil se domů.
Tusk se podle komentáře snažil Ústavní soud „zabetonovat“ už v roce 2015 před prohranými volbami; když pak soudce dosazovala nová vláda, Evropská komise najednou viděla problém. A po Tuskově návratu do čela vlády se zablokované evropské peníze pro Polsko uvolnily dřív, než stihl cokoli udělat.
Baxa a verdikty Ústavního soudu
Předseda Ústavního soudu Josef Baxa je v komentáři „chvilkař“ a soud pod jeho vedením zpolitizovaný. Připomíná se i jeho potlesk při politicky laděné pasáži StarDance. Vzkaz vládě je ostrý: pokud přijde další jasně opoziční verdikt, nemusí být zdrženlivá a může ho odmítnout respektovat – stejně jako podle komentáře nerespektuje verdikty ústavního soudu Tusk, aniž by se Evropská komise ozvala.
Kontrola NKÚ a argument blackoutem
Případná kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu v České televizi a Českém rozhlasu vzbuzuje skepsi. NKÚ si podle komentáře už tak dělá dost politických nepřátel a nechce otevírat druhou frontu proti Kavčím horám a Vinohradské třídě. Očekávaný výsledek: v zásadě v pořádku, jen pár smluv nesedí.
Divácký návrh platit za sledování, ne za vlastnictví přijímače, naráží na argument moderátora ČT Daniela Stacha, že veřejnoprávní televizi potřebujeme i pro případ blackoutu. Jako zdůvodnění povinného placení to podle komentáře zní absurdně.
Pavel a lety tryskáčem: doklady nebudou
Prezident Petr Pavel se vrátil z dovolené v Maroku a doklady za lety soukromým tryskáčem nezveřejní – cestující mají podle něj právo na soukromí. Zpráva vyšla, ale nikdo se dál nedoptává. Kdyby se totéž týkalo člena vlády, nedali by mu média pokoj; prezidentův tiskový aparát se podle informací ze zákulisí ptá novinářů, proč pořád „rýpou“.
K prezidentovi se váže i připomínka zesnulého odbojáře Josefa Mašína, jehož výrok z archivního titulku zněl v tom smyslu, že jeho matku a přátele utýrali stejní Češi, jako je dnešní prezident. Pro komentář je to další doklad doby, která věci staví naruby – a příležitost k ironické otázce, kde je ministerský manuál proti dezinformacím.
Stávka: archiv místo zpráv
Úterní stávka ve veřejnoprávních médiích (stávkovala většina, ne všichni) nahradila zpravodajství archivem, včetně záběrů z normalizace. Ironický verdikt: bylo to lepší než běžné vysílání, bez manipulace a dezinformací, a nikomu se po ČT nestýskalo. Jako tváře protestu se objevili v černém oblečený Daniel Stach a další známá tvář zpravodajství ČT.
Demonstrace za poplatky na Václavském náměstí podle komentáře ukázala dvojí metr titulků: když náměstí zaplní „dezoláti“, je to sotva půlka, když „hodnotoví“, praská ve švech. Celé dění je podle výkladu pokračováním prohraných sněmovních voleb a bude sílit k prezidentské volbě i k dalším sněmovním volbám.
Macinka a spacáky
Vicepremiér a ministr zahraničí Petr Macinka podle citované zprávy vzkázal aktivistům a opozici nespokojeným se změnou financování veřejnoprávních médií, ať si nachystají spacáky – jsou to lidé, kteří před rokem volby nevyhráli. Komentář to bere jako dobrou lekci demokracie. Část protestujících to podle něj nepochopí, opoziční politici a novináři to ale vědí a pokračovat budou stejně.
Průzkum ČT a titulek, který nesedí
Web ČT vydal titulek, že dvě třetiny lidí nechtějí veřejnoprávní média pod kontrolou státu, podle průzkumu, který si televize objednala. Z čísel ale vychází něco jiného: zachování poplatků chce 34 procent, převedení pod státní rozpočet se zajištěním nezávislosti 31 procent a co nejrychlejší splnění slibu 23 procent. Dohromady tedy 54 procent záměr vlády podporuje.
Za protesty podle komentáře stojí hlavně peníze – osm miliard korun rozpočtu ČT, z nichž část řečníků na demonstracích štědře žije. Kdyby vláda ustoupila, opozice by si ověřila, že může vládnout z náměstí, a stejnou mobilizaci by zopakovala proti každému zákonu. Hrozbou je podle výkladu „hybridní monstrum“ médií, nátlakových organizací a politických neziskovek, které funguje mimo ústavu vedle parlamentu.
Tejc, Decroix a bitcoiny
Televizní střet ministra spravedlnosti Tejce s jeho předchůdkyní Evou Decroix o bitcoinovou kauzu, v níž Tejc podal trestní oznámení, dostává ironický komentář: za její éry se samozřejmě žádné nekalosti nedály, jen „trošku“ problém s bitcoiny za miliardu korun. Pro exministra Pavla Blažka navrhuje žalobce šest a půl roku vězení. Nejhorší výpovědí o současné ODS je podle komentáře to, že Decroix je její stínovou ministryní spravedlnosti.
Důchodce v modré bundě a pionýrská vlaštovka
Video plačícího důchodce v modré bundě, který na demonstraci tvrdil, že Česká televize v těžkých dobách vždy stála na straně svobody, vyvolává otázku: v kterých dobách a jaké svobody? Divákům neuniklo, že „náhodný“ demonstrant měl připnutý mikrofon.
Stávkový archiv přitom vydal i poklady, které boří falešné hodnoty – třeba Marcelu Augustovou jako „pionýrskou vlaštovku“. Archivy ČT by se podle komentáře měly otevřít ještě víc: leckdo z dnešních bojovníků za demokracii před rokem 1989 recitoval budovatelské verše.
Jakob, Hřebejk a dvojí metr
Snímek poslance Jana Jakoba se zdviženou paží ve Sněmovně slouží jako ironické zrcadlo kampaní proti Filipu Turkovi: stejnou optikou, jakou média měří Turka, by i Jakob „hajloval“. Pointa je v tom, jak snadno se dá gesto vytrhnout z kontextu – a že u „správné“ strany to nikoho nezajímá.
Totéž platí pro režiséra Jana Hřebejka, kterého prezident Pavel 28. října vyznamenal, ačkoli na sociálních sítích podle komentáře soustavně uráží a nenávistně útočí. Jestli je to v pořádku, čeká se ironicky, že prezident do Vánoc „vyznamená“ i Filipa Turka – tím, že ho jmenuje ministrem.
Turkův diplom
Titulky o údajně falešném diplomu Filipa Turka vznikly podle výkladu z banality: Turek zveřejnil fotografii diplomu upravenou umělou inteligencí, které se přitom přepsalo několik písmen, a příspěvek smazal. Následovalo podezření, že snad nikdy nestudoval. Turek na Facebooku odpověděl, že studoval tři vysoké školy a dvě dokončil; podle komentáře jeho studium potvrdili i vyučující.
Na Turkovu otázku, zda reagovat, nebo hlupáky ignorovat, zní rada: neignorovat, ukázat doklad a nechat je zesměšnit se samy. A od prezidenta Pavla se ironicky čeká státnický akt – návrat k ústavě a jmenování Turka ministrem.
Proč ne výběrové řízení na veřejnou službu
Divácký návrh, aby stát vypsal výběrové řízení na veřejnoprávní služby a stanovil, co od médií chce a za kolik, trefuje podle komentáře do černého – a právě proto neprojde. Ušetřit miliardy na Kavčích horách a Vinohradské se nesmí. Jako doklad zaznívá výrok připisovaný Milanu Fridrichovi z vedení ČT, že televize už miliardu „rozpustila v platech“ a snížení rozpočtu nemůže dopustit.
Kdyby vláda chtěla založit skutečnou veřejnou službu od nuly – vypsat výběrová řízení na všechny funkce a dát přesné zadání odpovídající dnešnímu mediálnímu trhu –, byl by odpor ještě silnější a Václavák plný natrvalo.
Televizní debaty a role moderátorů
Za úpadek televizních politických debat nesou podle komentáře velkou vinu moderátoři. Nechali politiky lhát bez oponentury, a ti si zvykli. Když tehdejší vládní politici označovali dnešní koalici za extremisty a antisystémové strany, nikdo je nezastavil připomínkou, že nedemokratická strana podle zákona existovat nemůže: dohlíží na to odbor ministerstva vnitra a o pozastavení či rozpuštění strany rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Poplatky jako symbol a místo motoristů ve vládě
Spor o poplatky je ve srovnání s drahými energiemi, zbrojením či válkami prkotina, má ale obrovskou symbolickou sílu. Jde o to, zda vláda, která vyhrála volby a má důvěru Sněmovny, dokáže splnit vlastní program. Pro většinu domácností zrušení poplatků finančně mnoho nezmění; jde spíš o pyrrhovo vítězství principu. Pokud vláda cukne, opozice jí „sežere obě ruce“ a skončí to předčasnými volbami.
Motoristé do vlády patří, i když občas zbytečně dělají cirkus. Udělal se z nich ale otloukánek – podle komentáře proto, aby se přes ně dala celá vláda rozložit.
Brno a Česká televize
Ironický „happy end“ přinesl titulek, podle něhož nové vedení Brna nenechá Českou televizi padnout a zvažuje i finanční podporu. Komentář Brňany vyzývá, ať převezmou veškeré placení za ČT – bylo by to pro Pražany zadostiučinění za všechno, co do Prahy přišlo z Brna v osobě Petra Fialy. Jde ovšem i o peníze Brňanů, kteří současné vedení města nevolili.
Babiš a mandatorní výdaj
Premiér Andrej Babiš na Nově zopakoval, že poplatky se zruší a vláda drží program. Návrh zákona prošel prvním čtením, ve druhém čtení chce nechat opozici volně diskutovat. Zmatek vyvolala zmínka, že by financování nemělo jít ze státního rozpočtu, ale mělo by být mandatorním výdajem. V připraveném zákoně přitom mandatorní výdaj ze státního rozpočtu s valorizačním mechanismem už je. Premiér možná myslí samostatnou kapitolu pro ČT a ČRo – bude to muset upřesnit.
Národní divadlo v politice
Činohra Národního divadla žádá demisi ministra kultury Oty Klempíře a vyhlásila stávkovou pohotovost – ne kvůli divadlu, ale kvůli financování České televize a Českého rozhlasu. Ministr přitom divadlu potvrdil jeho miliardu. Kde k tomu divadlo bere mandát? Ve volbách žádná strana jménem Národní divadlo nekandidovala. Dotace divadla jsou i z daní voličů vlády a herci mají hrát i pro ně. Komentář v tom vidí ducha anticharty, kterou si tentokrát sepsali herci sami.
Jako ukázka atmosféry v ČT poslouží i politický reportér Jan Moláček, kterému vadí, že někdo připomíná incident s dlažební kostkou.
Studentka z Brna a vysvědčení školství
Ironické ocenění večera míří na brněnskou demonstraci za veřejnoprávní média a na studentku, která do kamery řekla, že nechce, aby skončila demokracie, a nepřijde jí fér, jak se o tak důležité věci rozhodlo. Pro komentář je to vysvědčení českého školství: kdyby se v něm učilo kritické myšlení, takovou větu by téměř dospělá studentka nevypustila.
Čunek, Grolich a výhled na 17. listopad
Jiří Čunek, tradiční konzervativní lidovec se zkušenostmi, si postesknul, že jeho doba ještě přijde. Lidovce podle komentáře převzal „šašek z jižní Moravy“ Grolich a strana se mění v kabaret; Grolich podle komentáře dokonce naznačil, že by Čunka mohlo stihnout vyloučení. Šance na vítězství teď nemá, politika se ale točí v cyklech a doba rozumu a tradic se může vrátit. Ironickou „jednotkou hlouposti“ je v komentáři Grolich, „jednotkou zla“ Hřib.
A kdyby se 17. listopadu chystalo protivládní dění, prezident Pavel podle ironické předpovědi nezasáhne, ale posvětí ho – organizátoři demonstrací přece podporují i jeho samotného.
Závěr
Stávka veřejnoprávních médií, demonstrace i titulky o Turkovi slouží v komentáři jako doklady jednoho jevu: mediálního dvojího metru a snahy porazit vládu z ulice, když se to nepodařilo u voleb. Zrušení poplatků je samo o sobě drobnost, stalo se ale symbolem. Proto zaznívá stále stejný vzkaz – vláda má většinu i mandát a nesmí ustoupit.
