Prezident Petr Pavel ve středu vystoupil na Valném shromáždění OSN s projevem, který mířil hlavně na domácí publikum: na ty, kterým k pochopení války stačí věta, že Putin je agresor. Mnohem víc o Hradu ale prozrazují dvě jiné zprávy z posledních dnů. A vedle nich účet, který za svého předchůdce Petra Fialu vystavil premiér Andrej Babiš, opozice volající lidi do ulic, dražší nafta a několik ukázek, jak se za minulé vlády dělalo PR za veřejné peníze.
Politika nízkého napětí podle průzkumu
Podle průzkumu agentury STEM/MARK si prezident v očích lidí polepšil. Na školní známkování dostal průměrnou známku 2,7, v květnu to byla 2,9. Nejlépe hodnoceným prezidentem po roce 1989 zůstává Havel. Analytik agentury Burianec vysvětluje stabilní čísla tím, že Pavel nedělá politiku jako reality show, a proto nezažívá vlny euforie ani prudké pády. Je prý pro své voliče srozumitelnou konstantou a jeho čísla jsou výsledkem „politiky nízkého napětí“.
Že by Hrad nedělal reality show? Lana ve Svatém Vítu, motorka, buřty s dakaristou, falešný fotograf na formuli 1 – z nejvyšší ústavní funkce udělal nepřetržitou reality show jako žádný prezident před ním. A nízké napětí? V posledních týdnech padla dvě veta vládních zákonů. Předtím si prezident kompetenční žalobou u Ústavního soudu vymohl účast na summitu NATO v Ankaře a ještě předtím odmítl na návrh premiéra jmenovat ministrem Filipa Turka. Pokud analytik mluvil o politice nízkého napětí, nejspíš měl na mysli jiného prezidenta. Sedělo by to třeba na Václava Klause.
Kdo bude hlídat povědomí veřejnosti
V jednom má ale analytik pravdu: Pavel je konstanta a drží kurz. Během návštěvy USA reagoval na pražskou konferenci spolku Svatopluk, na které vystoupili zástupci SPD a přes video i Putinův spolupracovník Lukjanov. Promluvil na ní také bývalý prezident Miloš Zeman a hájil dialog. Pavel akci odsoudil větou „Kdo staví Rusko před Česko, není vlastenec“ a dodal, že podobné akce oslabují povědomí veřejnosti o závažnosti hrozeb.
Právě „povědomí veřejnosti“ je klíčové slovní spojení. Prezident si zjevně myslí, že lidi musí chránit před konferencí, na které promluví někdo z Putinova okolí, protože by si sami nedokázali vyhodnotit, kdo co říká a proč se akce koná. Přesně tak kdysi soudruzi chránili občany před informacemi. O povědomí veřejnosti se tu čtyřicet let starali komunisté a veřejnost si ho dnes chrání sama. Nejsme stádo a na Pražském hradě by si měli uvědomit, že komunistická totalita skončila.
Rok 1989 přitom má být předělem pro všechny. Spousta lidí vstoupila do strany kvůli kariéře nebo z nouze a pro mnohé byl konec režimu vysvobozením. Stranickou knížku zahodil i Petr Pavel. Problém je, že mu zůstalo myšlení – a to je horší, než kdyby nosil knížku dál v saku.
140 milionů na debaty o válce
Premiér Andrej Babiš vystoupil na obranné konferenci v Praze a při té příležitosti ukázal, kam šly peníze. Fialova vláda v dubnu 2025 schválila přes 140 milionů korun na tři ročníky této konference v letech 2025 až 2027. Smysl byl prostý: aby měl tehdejší premiér každý rok pódium, ze kterého bude strašit válkou, Babišem, motoristy, SPD a „antisystémovými“ voliči.
Výsledek voleb těm plánům hodil vidle a letos na stejném pódiu stál nový premiér s úplně jiným projevem. Mluvil o míru a hlavně o tom, že pokud se má někdo urgentně snažit o konec války na Ukrajině, je to Evropa. Válka se odehrává v Evropě, Rusko i Ukrajina jsou evropské země a Ukrajina sousedí se Slovenskem i Polskem. Evropa se přesto tváří, jako by šlo o jiný kontinent – platit to ale bude ona. Konec války nemusí být ideální; i konflikty na Kypru nebo v Koreji skončily provizorním řešením, které ale zastavilo zabíjení. Kdo to v Česku vysloví, dostane nálepku kremelského narativu.
Hlasy chybějí, tak do ulic
Z opozice mezitím přišla výzva jiného druhu. Poslanec STAN a starosta Tetína Matěj Hlavatý napsal: „Nemáme dost hlasů a do příštích voleb je mít nebudeme.“ Opozice podle něj pořádá tiskovky, chodí do debat a oponuje ve sněmovně, ale to nestačí. Je prý potřeba vyjít do ulic a dát najevo, že směřování země k Rusku lidé nepřijmou.
Zajímavé přiznání: poslanec vlastně říká, že jeho tábor prohraje i příští volby. Jeho stranický šéf Vít Rakušan se přitom už pasoval do role stínového a rovnou i příštího premiéra a skládá budoucí vládu. Ve STAN by si měli sladit noty. Hlavně ale zůstává otázka, co výzva znamená. Má ulice přepsat výsledek demokratických voleb? Má vláda zrušit programové prohlášení a sliby, se kterými vyhrála většinu, protože se někdo sejde na náměstí?
Ulice se zároveň mobilizuje i bez výzev. Milion chvilek pro demokracii chystá před říjnovými komunálními a senátními volbami akci, na které bude lidem „jménem demokracie“ vysvětlovat, koho volit a koho ne. I to je ozvěna minulosti. Před rokem 1989 existovaly kandidátky Národní fronty – a chvilkaři by klidně mohli opozici poradit, ať postaví jednu společnou kandidátku všech pěti stran.
S jakou armádou a za čí peníze
Divák se ptá, s jakou armádou by chtěl hradní „válečník“ táhnout na Rusa. Nejde přitom jen o stav české armády. Rusko dokáže předzbrojit i NATO, a to nejen objemem, ale i dynamikou a invencí, protože válka tlačí na modernizaci a vývoj nových zbraní. Celé NATO je v tom pozadu a neefektivní. Rusko si navíc zbrojení samo vyrábí i financuje, což je obrovská výhoda proti Ukrajině, která je v podstatě protektorátem Západu, hlavně Evropské unie.
Pro všechny válečníky je příznačné, že nikdy neřeknou, jak by to zajistili: s jakou armádou, proč a kam by šla bojovat, kdo přesně by šel a kdo by to zaplatil – snad z rekordních deficitů a zadlužení? Jakmile má řeč přijít na tyto otázky, přijde tečka a ticho. Opoziční politici i média přitom tleskají. Novinář, který by se prezidenta nebo opozičních politiků zeptal, kdo tedy bude válčit, s jakými zbraněmi a za čí peníze, se zřejmě nenajde.
Drahá nafta a dvojí inflační šok
Evropa by se měla starat o konec války i proto, že se vrací energetická krize. Kvůli válce na Ukrajině chybí rafinérské kapacity a ceny benzínu a nafty se už slušně odpoutaly od cen ropy. Válka nás nejdřív odřízla od kvalitních a levných ruských energií, na kterých stál náš průmysl – to byla rána, kterou jsme si způsobili sami. Druhou ránu zasazuje Ukrajina, kterou financujeme a která útočí na ruské rafinérie. Pohonné hmoty mohou začít chybět, a hlavně jsou příšerně drahé: nafta se na pumpách dostává k padesáti korunám za litr i nad ně.
Zdražení paliv přitom zasahuje dvakrát. Nejdřív přímo – vytáhne peníze z peněženek u každé pumpy. Druhý inflační šok přijde, když se vyšší ceny propíšou do výroby zboží i služeb, pro které jsou benzín a nafta nezbytným vstupem. Pokud to bude pokračovat, inflace bude brzy zpátky.
Fronty u benzínek zatím Česko nezažilo a paliva je dost. Problémem je cena. České firmy už dlouho platí drahou elektřinu a drahý plyn a teď se přidá drahá nafta, na které jezdí kamionová doprava zásobující průmysl. Vyhlídky nejsou dobré: pokud bude nedostatek rafinérských kapacit trvat, na nějaký výpadek dojde. Strašit není na místě, ale situace rozhodně dobrá není.
Test potřebnosti pro každého řidiče
Vláda znovu sáhla k regulaci cen: snížila spotřební daň z nafty a zastropovala marže. Z opozice okamžitě zaznělo, že jde o plýtvání penězi, protože pomoc neměla být plošná, ale jen pro ty, kdo ji potřebují. Téměř nikdo z médií se nezeptal, jak by to chtěli udělat. Otestovat celý národ? Podle čeho určit, kdo potřebuje auto k životu, kolik kdo najezdí a jak prokáže, že nelže? Na to by snad musela vzniknout celá dopravní policie, která by lidi sledovala, a celý systém by spolkl státní rozpočet.
Když se na připravený systém přece jen jednou někdo zeptal, spolupředsedkyně Zelených Gabriela Svárovská odpověděla v tom smyslu, že opozice není vláda a nástroje má vláda – ať po nich nikdo nechce, aby měli hotový systém. Taková je dnešní opozice.
Jurečkovo PR za 3,5 milionu
Jak se dělá PR za veřejné peníze, předvedli lidovci. Ministerstvo práce a sociálních věcí si za působení exministra Mariana Jurečky objednávalo PR spolupráci, v rámci které platilo trojici firem statisíce korun za publikaci tiskových zpráv a rozhovorů s ním. Dohromady ministerstvo za tyto články zaplatilo přes 3,5 milionu korun. Jurečka v nich například vyzýval důchodce, aby byli solidární a mysleli na budoucí generace, nebo mluvil o prorodinné politice KDU-ČSL. Mnohé zakázky se zadávaly na základě výjimek. Tak vypadají hodnoty „hodnotové“ strany. Jurečka se navíc teď hodně mobilizoval a je ho všude plno.
Hladíkova kampaň za akcelerační zóny
Druhý lidovecký exministr, Petr Hladík, si podobně počínal na ministerstvu životního prostředí. Z dokumentů ministerstva, které zveřejňuje publicista Paukner, vyplývá, že státní kampaň za propagaci akceleračních zón pro větrné elektrárny ve skutečnosti vedli zástupci investorů do větrné energetiky. Do národní mediální fronty se to nedostane – je to „nesprávné povědomí“, jak by řekl prezident.
Podle zveřejněných dokumentů resort v období od listopadu 2025 do ledna 2026 oficiálně uzavřel smlouvu na komunikační kampaň s agenturou Connector Digital, kampaň však místo ní realizoval tým Martina Sedláka, lobbisty za investory do větrné energetiky a obnovitelných zdrojů, který byl zároveň Hladíkovým poradcem. Sedlák podle dokumentů řídil kampaň a zaštiťoval úřednické porady. Kampaň realizovala agentura Obnovitelně, kterou tehdy řídil Tomáš Buzrla, bývalý obchodník s emisními povolenkami a Sedlákův kolega ze Svazu moderní energetiky, organizace zastupující podnikatele v obnovitelných zdrojích. Hladík přitom kampaň označoval za standardní a tvrdil, že jeho poradce nemá na chod ministerstva podstatný vliv – podle zjištění nemluvil pravdu hned třikrát.
Teď je jasnější, odkud se od začátku valila vlna nenávisti na Filipa Turka a motoristy, když převzali agendu životního prostředí. Turek, kterého vláda v lednu jmenovala zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal (jejich agenda včetně emisních povolenek jde přes ministerstvo životního prostředí), výrazně zmenšil akcelerační zóny a šlápl tím na miliardové byznysy. Z Česka se kvůli tomu donášelo do Bruselu a Evropská komise zpětně tlačila, co si to nějaký motorista v Praze dovoluje omezovat výstavbu větrníků. Na tom je vidět, jak se celý systém brání a nechce nic pustit.
Klimatický influencer proti geologovi
Do stejného příběhu patří i klimatický influencer Daniel Kortus, který si popularitu na sociálních sítích vybudoval hlavně na kritice Filipa Turka a motoristů. Motoristé tvrdí, že klimatická krize neexistuje: existuje dlouhodobá změna klimatu, na kterou je třeba reagovat s rozumem. Kortus se jim rád vysmívá. V debatě České televize ale narazil na geologa, který mu vysvětlil, jak to vidí jeho obor.
Změny klimatu tu podle geologa byly vždycky a často byly prudší než dnes; v minojském klimatickém optimu byla hladina oceánu ještě o tři metry výš. Lidé jsou dnes geologickým faktorem a spalování fosilních paliv z dlouhodobého hlediska není žádoucí. Tvrzení, že pokud nepřestaneme spalovat okamžitě, uhoříme, je ale nesmysl – žijeme v jednom ze čtyř nejchladnějších období za poslední půlmiliardu let. Jde o peníze: fosilní lobby nahrazují jiné, solární a další. Evropě to prodražuje výrobu i život a dělá ji nekonkurenceschopnou. Kritické suroviny máme, jenže jejich zpracování se tu nevyplatí; Číňané sice povolenky také mají, ale zhruba za deset dolarů a neobchodují se na burze. Influencer proti argumentům nenašel jediné slovo.
Trump, Johnson a potíže s médii
Proč vládní politici vůbec chodí do opozičních médií, jako jsou Česká televize, Český rozhlas nebo Seznam Zprávy? Inspiraci nabízí Amerika. Donald Trump čelí stejnému problému a z Bílého domu vypověděl trojici médií včetně CNN a Politica; další prý mohou následovat. Vláda Borise Johnsona v Británii svého času zase bojkotovala BBC. Problém s médii je v ostatních demokraciích stejný jako u nás a politici na něj reagují různě.
Deep state není konspirace
Reportérka České televize se Babiše ptala, co si představuje pod pojmem deep state, a ve studiu se pak o tom mluvilo jako o konspirační teorii. Britský Spectator přitom právě řeší, proč tamní státní správa vzdoruje vládě. Deep state nejsou média, ale úředníci, kteří chtějí dělat politiku bez jakéhokoli mandátu z voleb, protože se jim nechce kandidovat. Jsou v pohodlí zákonné ochrany a státní plat jim přijde, ať se děje cokoli. Platy ve státní sféře jsou navíc vyšší než v soukromé, která je celé platí. K tomu se přidávají neziskovky, které se usadily na ministerstvech i na Úřadu vlády a spolurozhodují o politikách bez mandátu – a brání vládě prosazovat program, se kterým vyhrála.
V Británii je to stejné. Nejvyšší soud tam nedávno rozhodl, že pohlaví jsou dvě, daná biologicky, a státní správa si přesto svévolně bojuje za transpráva. Opoziční média přitom za konspirační teorii dodnes označují i laboratorní původ covidu, s jehož výzkumem byli spojeni američtí vědci i americké peníze. Jako by pořád jela v režimu korigovaných informací Fialovy vlády.
Jak se leští bída
Předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel prohlásil, že strana musí „leštit značku“, zmínil Kalouska i možnou koalici, která by svrhla Babiše. Strana, která by se na svých dvou až třech procentech do sněmovny sama nedostala, chce skládat koalice na svržení vítěze voleb. Leštění značky tedy znamená stáhnout stranu na dvě až tři procenta a v příštích volbách se znovu na někoho přilepit, protože o sněmovnu se TOP 09 nevzdá, ani když ji nikdo nechce volit.
Takto nízká podpora přitom kontrastuje s tím, co strana prosazuje: zavedení eura nebo zrušení práva veta v Evropské radě, tedy věci dotýkající se suverenity celé země. Na to by strana měla mít důstojný mandát z voleb, ne existovat jen díky tomu, že parazituje na o něco menší bídě jménem ODS.
Druhým leštičem je šéf lidovců Jan Grolich. Podle něj budou volby milníkem a vést koalici prý mohou i lidovci. Zatímco hnutí ANO vyhrálo volby s 34,5 procenta, strany na dvou až třech procentech se pasují do role lídrů vládních koalic. Normální to není.
Motoristé a schodek rozpočtu
Divák vyčítá motoristům, že slibovali „pohlídat Babiše“ a nakonec je tu schodek blízko 390 miliard. Co přesně chtěli hlídat, motoristé nikdy nespecifikovali. Jeden velmi důležitý slib ale splnili: ukončili Fialu, protože bez nich by ve sněmovně ukončen nebyl. Slibovali také razantnější snižování schodku. Tady se vyplatí počkat, zda se splní ohlášené snížení schodku na příští rok o dalších 20 miliard a následný rozpočet nižší o 60 miliard. Bez změny zákonů, které musí vláda na podzim poslat do sněmovny, to nejde; je to složitější než proklamace.
V televizních debatách přitom sedí opozičníci, kteří za sebou táhnou rekordní kumulovaný dluh 1,2 bilionu korun, v průměru 300 miliard ročně. Fialova vláda měla v jednom roce schodek 360 miliard a mezitím zhruba třetinová kumulovaná inflace snížila hodnotu koruny. Přepočteno na reálné hodnoty je dnešní schodek srovnatelný. Tehdy ale nikdo nikoho nehonil. A otázku „kde konkrétně byste ušetřili 80 až 100 miliard, máte deset minut“ žádný moderátor nepoložil a nepoloží.
Vládám se dávají čtyři roky. Tato vláda vládne v podstatě od ledna a nemá za sebou ani čtvrtinu mandátu; až se sečte všech jejích čtyř rozpočtů, uvidí se, jak motoristé sliby splnili. Mezitím média zaplavují bleskové průzkumy k téměř každému záměru vlády, což za Fialy nebylo. Motoristé mají někde 4,8 procenta a hned jsou titulky „mimo sněmovnu“, přestože jde o statistickou chybu. Jeden týden se píše, že ANO má 31 procent a Babiš je nervózní, další týden Median ukáže 34 procent a všechno je jinak. Průzkumy jsou virtuální realita; testem jsou jen volby.
Poplatky za ČT a Český rozhlas
Slib zrušit poplatky za Českou televizi a Český rozhlas, tedy dvě extra daně, je velmi důležitý. Ne proto, že by to média změnilo. Ta se spíš budou vládě mstit ještě víc. Jde o to, aby si nepotvrdila, že dokážou porazit demokraticky zvolenou vládu, která to slíbila voličům a má to v programovém prohlášení. O tom, jak jsou média financovaná, nemají rozhodovat jejich zaměstnanci; je to mandát vlády. Kdyby vláda na slib rezignovala, byl by to důkaz neuvěřitelné slabosti.
Audit nákupu NET4GAS
K otázce, kam šly peníze za Fialovy vlády, patří i audit nákupu provozovatele plynovodů NET4GAS, který byl skandální už v době transakce. Podle auditorské firmy KPMG stát a ČEPS při nákupu nevyjednávali o ceně a zároveň na sebe převzali dluhy firmy za zhruba 33 miliard korun. Auditoři mají vážné pochybnosti, zda stát i ČEPS jednali s péčí řádného hospodáře, a rozhodnutí podle nich padlo na základě neúplných informací. Nové vedení ČEPS kvůli zjištěním na začátku září podalo trestní oznámení. Tak hospodařila vláda, která o sobě zcela vážně mluvila jako o rozpočtově odpovědné.
Kdo je tu nedemokratický
Opozice je v bídě i proto, že nedokáže přestat opakovat nesmysly. Pirátská poslankyně Kateřina Stojanová v debatě prohlásila, že Piráti předem vyloučili koalici se stranami, které podle nich narušují demokratický pořádek – s hnutím ANO, SPD a motoristy. Oponent jí připomněl, že Piráti jsou v Ostravě osm let v koalici s hnutím ANO i s ODS, o které předsedkyně pirátského klubu mluvila jako o straně kmotrů, přestože s ní Piráti seděli ve vládě.
Stojanová dál kádruje strany podle toho, zda jsou demokratické, a vládní strany označuje za nedemokratické. To je ukázka nedemokratického chování. O tom, zda strana smí působit, nerozhodují Piráti, ale ministerstvo vnitra a případně Nejvyšší správní soud. Média nechala bujet nešvar, kdy Fialův tábor začal o opozici říkat, že je nedemokratická – a v rozhovoru se ani neozve moderátor, aby to uvedl na pravou míru.
Závěr
Z večera vychází obraz země, kde nová vláda teprve odkrývá účty té předchozí: 140 milionů na konference o válce, PR ministrů za veřejné peníze, lobbisté řídící státní kampaň a nákup NET4GAS bez vyjednávání o ceně. Prezident mezitím chce chránit povědomí veřejnosti, opozice bez hlasů volá lidi do ulic a strany na dvou až třech procentech se chystají vést koalice. Pravdivým testem nejsou průzkumy ani náměstí, ale volby.
