Opozice svolala schůzi o vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše a rozprava se táhla už třetí den. Poslanec hnutí ANO a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti vystoupil hned po expremiérovi Petru Fialovi. Jednotlivé kroky vlády podle něj obhájili ministři, sám proto postavil proti sobě dvě vlády – tu minulou a tu současnou.
Průzkumy místo argumentů
Projev začal grafem. Řečník ukázal Sněmovně volební preference za srpen 2026: výrazný náskok hnutí ANO, propad ODS a posílení SPD. Vládní strany se podle něj těší stále větší důvěře lidí, a proto nechal graf po celou dobu vystavený.
Rozpravu, která trvala už 48 hodin, nazval divadelním představením s názvem Nedůvěra vládě. Na žádost mnoha občanů připomněl výročí mnichovské dohody, které debata o nedůvěře zcela zastínila. Mnichov podle něj připomíná, že Česko musí zůstat suverénní a nezávislé na komkoli dalším – což je mimochodem jedna z priorit současné vlády.
Skutečný důvod schůze je podle poslance jediný: Andrej Babiš. Ten v části společnosti a hlavně u politiků „bývalé garnitury“ budí nenávist, všechny ostatní důvody jsou zástupné. Kdyby stejné kroky dělala vláda, v jejímž čele by stál – jak sám dodal, naprosto nereálně – „lídr opozice“ Petr Pavel, byla by za ně podle něj chválena a adorována právě těmi, kdo dnes v sále chodí v legračních tričkách a předvádějí teatrální kousky.
Fiala a Babiš jako dva protipóly
Řečník si nenechal ujít, že mluví hned po expremiérovi Fialovi. Právě Fiala byl jedním ze dvou lidí, kteří ho přivedli do politiky: nemohl se už dívat, jak tehdejší vláda komunikovala s občany, přehlížela jejich potřeby a adorovala jiné země na úkor České republiky. Druhým – a vlastně prvním – byl Andrej Babiš, který podle něj ukázal, že se dá vládnout jinak. Oba politici pro něj představují protipóly toho, jak má a nemá vypadat vláda i premiér.
Opakované výtky k Agrofertu, Čapímu hnízdu a střetu zájmů podle něj dokazují jen to, že opozice nemá jiné téma. Antibabiš je jejím jediným programem už mnoho let, s ním chtěla vyhrát i poslední volby a neuspěla. I opoziční média podle něj čím dál častěji píšou o vyprázdněné a zoufalé opozici, která zemi nemá co nabídnout. K moci se dnešní opozice dostala díky milionu propadlých hlasů – a možná to bylo užitečné, protože všem ukázala, jak se vládnout nemá.
ODS, STAN, Piráti, TOP 09 a lidovci
Kdo vlastně o nedůvěře mluví? Strany, které podle řečníka fatálně prohrály volby a v průzkumech dál padají. Na prvním místě ODS: bitcoinová kauza, Kampelička, Motol, „kauza za kauzou“. Strana s tolika průšvihy a s řečmi o korupci, rozkrádání, klientelismu a mafiánských praktikách by podle něj vůbec neměla mít odvahu někoho napadat.
U STAN připomněl kauzu Dozimetr, šifrované telefony a mafii, která v Praze i mimo ni dělala dotační podvody. Pirátům podle něj stačí dvě slova: doprava v Praze. K tomu digitalizace, „spackané“ stavební řízení a potupný odchod z ministerstva pro místní rozvoj. TOP 09 a KDU-ČSL s prominutím „nestojí za řeč“ – samostatně by ve Sněmovně vůbec neseděly a mají možná dvou-, možná čtyřprocentní podporu.
Nálepkování, svoboda slova a Česká televize
Jeden z mladších opozičních poslanců před ním mluvil o nálepkování, rozdělování společnosti a útocích na soudy a tvrdil, že to, co dělá vláda, nikdo nechce. Řečník mu to vrátil: nikdo nechce opoziční strany v politice, což je vidět stále víc, a nezmění to ani dodávky, které zaplnily parkovací místa kolem Sněmovny.
Nálepkování podle něj léta předváděla právě dnešní opozice: proruský šváb, dezolát, dezinformátor, nedemokrat. Před volbami se hledalo „101 demokratů“, jako by demokratické byly jen dnešní opoziční strany. Kdo neměl argumenty, sahal po dezinformacích, Rusku, Ukrajině a tancích na Smíchově nebo na Václavském náměstí.
Do politiky ho dovedla i únava z toho, jak se ztrácela svoboda slova. Kdo měl jiný pohled, než předepisovaly komunikační karty plukovníka Foltýna, toho Foltýn častoval vulgarismy – a tehdejší vládní strany to podle řečníka trpěly a samy dělily média i lidi na správné a špatné. Lidé byli podle něj dokonce souzeni a odsouzeni za názory.
Výtku, že koalice chce pošlapat Českou televizi, odmítl jako nesmysl. Pokud se rozpočet „neuvěřitelně nafouklé“ veřejnoprávní televize sníží, zpravodajství a jeho nezávislosti se to podle něj nedotkne, spíš zábavních pořadů a natáčení filmů. Od přátel z branže ví, za jakých podmínek se točí pro Českou televizi a za jakých pro soukromá média. Svoboda slova za současné vlády podle něj roste: koalice nikoho neumlčuje ani nenálepkuje a každého zvoleného poslance považuje za legitimního, i když se jí při některých projevech „pění krev“. Respektuje i „tuto šarádu“ – už třetí den, navíc v sále většinou v hojnějším počtu než ti, kdo schůzi svolali.
Komunální volby: makáme, nebo tlacháte
Podle řečníka tu nejde o důvěru vládě, o státní rozpočet, o postoj k soudnictví, ba ani o střet zájmů Andreje Babiše. Jde o datum: za týden jsou komunální volby a například KDU-ČSL se podle něj limitně blíží nule. Schůze je tak podle něj pokusem tonoucího chytit se stébla a získat aspoň nějakou pozornost – za cenu toho, že Sněmovna marní čas místo projednávání zákonů.
Opozice má podle něj zhruba 92 hlasů, takže vyslovit vládě nedůvěru je nereálné: podle čl. 72 Ústavy je k tomu potřeba nadpoloviční většina všech poslanců. Lidé to podle něj dobře chápou a celá schůze jim jen zvýrazňuje, komu jde o práci. V hnutí ANO rádi používají slovo „makáme“, o opozici se podle něj dá říct jen to, že tlachá. Makáme, nebo tlacháme – v tom vidí celý rozdíl mezi koalicí a opozicí.
Svetry, důchody a nafta za 61 korun
Bilance Fialovy vlády je podle řečníka jasná: neuvěřitelná inflace, pokles životní úrovně a růst cen energií. Ten sice nezpůsobila jen ona, ale reakce stála za to – bývalá předsedkyně Sněmovny doporučila plést svetry, což označil za výsměch lidem.
Připomněl, jak tehdejší koalice „téměř jedním dechem“ vzala seniorům zvýšení důchodů a zároveň si schválila vyšší platy. Platy politiků rozpočet nespasí, pro seniory je ale podle něj každá stovka velký peníz; sám finančně pomáhá své mamince. Nafta stála v roce 2022 v přepočtu na dnešní ceny kolem 61 korun za litr, podle některých propočtů 65 – a tehdejší vláda podle něj několik měsíců nedělala vůbec nic. Současná vláda naopak na jaře ceny pohonných hmot rapidně snížila a opatření teď znovu zavádí.
Dál zmínil OSVČ, kterým vláda vrací peníze, ceny energií hnané platbami za obnovitelné zdroje, které teď vláda lidem vrací, a slib nezvyšovat daně, který minulá vláda nedodržela. Emisní povolenky ETS1 a ETS2 se podle něj rozvinuly i kvůli její nečinnosti, protože hlas Česka nebyl slyšet. Stejně tak Green Deal a migrační pakt, podle kterého mohli být do Česka přerozdělováni migranti ze západních zemí – lidé ze zemí s muslimskou kulturou, kteří podle něj působí obrovské problémy v Německu, Anglii, Francii, Španělsku, Švédsku či Nizozemsku: útoky nožem, sexuální napadení, zavírání koupališť.
Dvě procenta na obranu a Ukrajinci
Expremiér Fiala podle řečníka nedávno tvrdil, že slova velvyslance o nutnosti zvyšovat výdaje na zbrojení míří na současnou vládu. Limit dvou procent ale nesplnila Fialova vláda, která vládla do 15. prosince 2025. V rozpočtu současné vlády už dvě procenta jsou a cílem je ještě víc; o tom řečník den předtím mluvil se zástupci americké ambasády. Tlak chápe, jenže vláda podle něj zdědila „vybrakovaný, vytunelovaný a vykradený“ rozpočet s obrovskou dírou a celý rok ho dává do pořádku.
U Ukrajinců rozlišuje. Ty, kteří pracují na stavbách a v nemocnicích a přišli ještě před válkou, považuje za pro zemi velmi důležité. Právě oni si podle něj stěžovali na nespravedlivé podmínky ve srovnání s těmi, kdo přišli za války a dostali vyšší sociální dávky i snazší přístup k mnoha věcem. Za to, že se sympatie části lidí obracejí proti Ukrajincům, může podle něj právě minulá vláda – a současná to narovnává.
Komunikační karty, cenzura a strach
Komunikační karty označil za směšné: tehdejší vláda podle něj potřebovala, aby jí někdo diktoval, co říkat o světovém i českém dění, aby to „prošlo cenzurou“. Boj s dezinformacemi byl podle něj cenzurou pod jiným jménem – dezinformací bylo cokoli, co nevyslala Fialova vláda. Připomněl velké billboardy na budově ministerstva vnitra za exministra Rakušana a lidi, kteří kvůli názorům stáli před soudem.
Za nejhorší považuje neustálé šíření strachu; naposledy se s ním podle svých slov utkal v pondělní debatě s představiteli opozice na CNN Prima News. Kdyby měl minulou vládu popsat jedním slovem, bylo by to strach. Jde podle něj o staletí osvědčený model: kdo nezvládá vnitřní problémy, potřebuje vnějšího nepřítele a neustále jím straší – stačí si přečíst slavný román George Orwella. Lidé slýchali, že je Rusko napadne a že se na Ukrajině bojuje za ně, zatímco jejich vlastní potřeby nikdo neslyšel.
Jako příklad dvojího metru uvedl nedávný nápad poslat všechny bitevníky L-159 na Ukrajinu, protože prý v Česku hnijí v hangárech. Ve stejných hangárech ale stály už za Fialovy vlády. Ironicky dodal, že tehdy byly „demokraticky uloženy“ a hnít začaly, teprve když se vlády chopil Andrej Babiš a v hangárech zavládla „atmosféra dezolátů a dezinformátorů“.
Soudy a důvěra v justici
Když se vůči soudům nebo médiím vymezí opoziční politik, je to podle řečníka v pořádku. Když totéž udělá někdo z koalice nebo premiér Babiš, je to zpochybňování soudního systému. Sám žasne nad kauzami, kdy pachatelé dlouholetého sexuálního zneužívání dětí dostanou podmínku, nebo jim soud původně nepodmíněný trest na podmínku sníží. Důvěru v soudy podle něj nesnižují Babišova slova, ale právě takové rozsudky. Že by premiér nabourával důvěru v soudnictví, nemůže opozice podle něj myslet vážně.
Válka na Ukrajině a volání po míru
Mnoho lidí mělo podle řečníka oprávněný pocit, že Fialova vláda byla spíš vládou Ukrajiny než Česka. Netvrdí, že tomu tak bylo, ale slovo Ukrajina zaznívalo tak často, že ho byli unavení i ti, kdo Ukrajině fandí. Místo slov o míru se neustále opakovalo, že je třeba se nevzdávat a bojovat. Realita je podle něj taková, že zemřelo několik set tisíc Ukrajinců, v celé válce dva miliony lidí, Ukrajina dál ztrácí území a další lidé umírají.
Proto říká, že je třeba co nejrychlejší mír – právě pokud nám na Ukrajině záleží. Bývalá vláda se podle něj zařadila mezi ty, kdo bili na poplach a „chrastili zbraněmi“. Někteří to podle něj přičítají vlivu zbrojařů, on sám do toho nevidí. Je vděčný, že o míru mluví premiér Babiš, zatímco od opozice slyšel pravý opak.
Evropská unie, Spojené státy a tažení na východ
Jako místopředseda výboru pro evropské záležitosti jezdí řečník na jednání v rámci EU, naposledy byl o víkendu v Albánii. Za minulé vlády podle něj Česko v Unii nebylo slyšet: premiér se nedomluvil anglicky, seděl někde v koutku a všichni si pamatují jeho pozdrav izraelskému premiérovi Netanjahuovi čtený z papíru. Kdo takto nekomunikuje, nezvládne podle něj kuloáry, kde se na evropských fórech domlouvá nejvíc. Tuto situaci podle něj změnila současná vláda, hlavně premiér a ministr zahraničí.
Před volbami se strašilo, že s vítězstvím Andreje Babiše přijedou do Prahy ruské tanky. Žádné nepřijely; místo toho se podle něj výrazně zintenzivnily vztahy se Spojenými státy a administrativou prezidenta Trumpa. Za minulé vlády Česko v Americe nikdo nebral vážně, mimo jiné kvůli výrokům prezidenta o „odporné a odpudivé bytosti“ v Bílém domě. Dnes jsou vztahy lepší než před rokem a vláda s Washingtonem otevřeně mluví i o citlivém podílu HDP na obranu.
Výtku, že koalice táhne zemi na východ, obrátil: minulá vláda ji podle něj táhla na „západ“ migrace, ztráty svobody slova, progresivismu, woke kultury a LGBT hnutí. Koalice chce Česko v transatlantických vztazích postavených na konzervativních hodnotách vycházejících z křesťanství a židovství, vidí velké nebezpečí v muslimské migraci do Evropy a k nelegální migraci má nulovou toleranci. Pokud někdo táhl Česko na východ, byla to podle něj minulá vláda orientovaná na Ukrajinu.
Slovensko, Maďarsko a diplomacie místo aktivismu
Za obzvlášť tragické v zahraniční politice považuje řečník vztahy se Slovenskem a Maďarskem, které minulá vláda ochladila jen proto, že tam nevládli její ideoví spojenci. Exministr Lipavský i celá vláda podle něj místo diplomacie provozovali politický aktivismus – vůči Číně, Tchaj-wanu, Slovensku, Maďarsku i Visegrádské čtyřce, kterou málem pohřbili.
Dnes je to podle něj jinak. V Maďarsku se změnila vláda a nový premiér „asi není naše krevní skupina“, přesto s ním má Babiš korektní vztahy a V4 je opět silná. Diplomacie podle něj není o kamarádství ani o shodě ve všem, ale o hledání spojenců pro vlastní zájmy. Česko je proto zpět ve vztazích s USA, v NATO i v EU, obnovilo partnerství ve V4 a spolu s Rakouskem pracuje ve slavkovském formátu.
Okrajově zmínil i woke kulturu a progresivismus, které za minulé vlády sílily. Vláda se podle něj nedívá skrz prsty na lidi s jinou sexuální orientací, nebude ale sestavovat seznamy desítek pohlaví a zavádět je do státní správy, jak to viděl v USA.
Bitcoin, Dozimetr a pirátské kauzy
Než přešel k současné vládě, vrátil se řečník ke kauzám opozice. Bitcoinová kauza podle něj Česko proslavila nebývalým způsobem – díky ní prý zemi na mapě našli i lidé v Botswaně nebo v Čadu. Opozice přitom dál recykluje Agrofert a Čapí hnízdo. Kampeličku expremiéra Fialy a „prapodivné zakázky“ v Motole jen zmínil.
Za nutné došetřit považuje kauzu Dozimetr. Dokud Dozimetr není došetřen, nechápe, jak může někdo za STAN vůbec vystupovat. Historkám kolem šifrovaných telefonů podle něj nemůže věřit ani sám předseda STAN Rakušan.
Ani Piráti, kteří se podle něj vždy stylizují do nejsvatějších a nejspravedlivějších, nejsou bez kauz – připomněl „ohraný příběh“ o údajných penězích na účtu pirátského politika Hřiba. Důležitější je pro něj ale to, že Piráti na každém postu podle něj ukazují, že nic nezvládnou.
Česko na prvním místě a lepší rating
Proti tomu staví vládu Andreje Babiše. Za prvé má Česko na prvním místě – po tom podle řečníka volali lidé na náměstích, kde před rokem sám trávil měsíce. I kdyby vláda nadělala chyby a nestihla splnit sliby tak rychle, jak chce, popřít podle něj nikdo nemůže, že pro ni je Česko první. Za druhé jsou absolutní prioritou obyvatelé Česka, ne lidé ze Súdánu, Sýrie nebo Maroka, za které se podle něj cítí zodpovědní západoevropští politici.
Lidé mu prý na ulici děkují, že mají premiéra, který jim naslouchá. Opozice se směje Babišovu mikromanagementu, jenže když lidé uvízli po světě a nemohli se dostat letecky domů, vyřešil to podle něj právě premiér. Expremiér Fiala by podle něj nic takového nezvládl, protože se věnoval „vznešeným“ věcem jako krizi na Ukrajině.
Za třetí se Česku podle něj po patnácti letech poprvé zlepšil výhled ratingu a analýza vládu zmínila mnohokrát. Karla Havlíčka obdivoval za to, jak rozumí hospodářství, už v době, kdy ho znal jen z televize. Je vděčný za lidi jako Andrej Babiš, Alena Schillerová a Karel Havlíček, za nimiž stojí 108 koaličních poslanců.
Dluh, platy a populismus
Opozice vládě vyčítá, že zadlužuje děti a vnuky. Řečník odpovídá, že i minulá vláda žila na dluh a navzdory ideálním ekonomickým podmínkám byla Česká republika podle něj poslední zemí, která se po covidu vrátila na předcovidová čísla. Současné dluhy jsou obrovské a nikdo z nich není nadšený, vláda je ale zdědila a rozpočet je postavený proinvestičně – aby rozhýbal ekonomiku, ta generovala větší výnosy a stát vybral víc daní.
Za Fialovy vlády podle něj platy rapidně klesly, zvlášť ve školství, a slíbených 130 procent průměrné mzdy učitelé nedostali. Současná vláda to napravuje, stejně jako u seniorů – a stojí to peníze. Pokud je populismem dělat věci ve prospěch obyčejných lidí, pak jsou koaliční politici populisté: „No a co?“ Vláda podle něj nemá sloužit horním deseti tisícům ani dýchánkům v EU, ale tomu, aby Maruška na Kladně nebo pan Novák v Telči měli víc peněz v peněženkách. Proto koaliční strany v průzkumech rostou a opoziční klesají – „my makáme, vy tlacháte“.
Energie, inflace a emisní povolenky
Vláda podle řečníka lidem vrátila, co jim minulá vláda brala platbami za obnovitelné zdroje. Do čísel jít nechce – přiznává, že ho nebaví a že si ještě ani neotevřel výplatní pásku ze Sněmovny. Vidí ale, že ceny energií výrazně klesly a inflaci se podařilo zkrotit: Česko je podle něj v inflaci na třetím místě v Evropě, zatímco za minulé vlády bylo páté od konce.
Za současný tlak na ceny energií může podle něj situace kolem Hormuzu a hlavně emisní povolenky ETS1 a ETS2, se kterými minulá vláda nic neudělala. Krátce před projevem jednal s náměstkem německého ministra zahraničí a spolu s předsedou sněmovního zahraničního výboru Radkem Vondráčkem otevírali právě toto téma. Bez vyřešení povolenek se podle něj nevyřeší drahý plyn, který je v Evropě desetkrát dražší než v USA. Odpovědnost nesou strany, které v EU vládnou: lidovci, STAN, ODS i Piráti. Svou politikou podle něj likvidují evropský průmysl, což dopadá zvlášť na Česko jako jednu z nejprůmyslovějších zemí, a doma za to viní Babišovu vládu. To je pro něj pokrytectví.
Trump, Meloniová a Visegrád
Vztahy s USA se podle řečníka obrovsky posunuly. Ať je komukoli Donald Trump sympatický, nebo ne, je to podle něj nejdůležitější osobnost světové politiky a Česko s ním potřebuje dobré vztahy. Tak blízké vztahy podle něj Česko mělo naposledy za prezidenta Václava Havla – a nad některými kroky dnešní opozice, která si z Havla udělala ikonu, by prý i on zvedal obočí.
V EU je podle něj hlas Česka konečně slyšet, nejvíc v Evropské radě, kde zemi zastupuje premiér Babiš se svými vyjednávacími schopnostmi. Servilita minulé vlády podle něj Česku nepomohla; současná vláda si řekne své a získává spojence. Jako příklad uvedl nedávnou návštěvu italské premiérky Giorgie Meloniové a strategické partnerství s Itálií.
Desátým bodem byla Visegrádská čtyřka, kterou podle něj minulá vláda málem zabila a současná posiluje. Nedávné jednání V4 ukázalo, že i s maďarským premiérem, se kterým koalice ideově úplně neladí, lze korektně jednat. Řečník zmínil, že o víkendu v Albánii mluvil s poslankyní maďarského Fideszu a ne všechny zprávy od ní byly pozitivní. Maďarského premiéra ale respektuje jako zvoleného představitele a spojence – tak se podle něj dělá diplomacie, na rozdíl od aktivismu minulé vlády.
Nejlepší vláda podle koaličního poslance
Ze všech těchto důvodů se řečník nebojí říct, že Babišova vláda je nejlepší vládou České republiky. Posměšky a memy, které ho označují za „řiťolezce“, ho podle svých slov baví – sám se tak nevidí, jen vidí fakta. Do politiky šel z kontrastu mezi tím, co v premiérském křesle dělal Fiala a předtím Babiš; členem ANO dřív nebyl a velkou politiku znal jen zvenčí.
Nedůvěru proto nepodpoří: vláda má jeho osobní důvěru i důvěru většiny obyvatel, jak ukazují srpnové průzkumy. Celé „divadlo“ podle něj opozici nic nepřinese, jen ukáže rozdíl mezi vládou, která maká, a opozicí, která tlachá.
Závěr
Projev nebyl obhajobou jednotlivých resortů, ale politickým srovnáním dvou vlád. Fialova vláda v něm vystupuje jako kabinet strachu, nálepkování, kauz a servility v Bruselu, Babišova jako vláda, která má Česko na prvním místě, obnovuje vztahy s USA a se sousedy a vrací lidem peníze. Schůzi o nedůvěře řečník odbyl jako předvolební divadlo strany, která nemá jiné téma než Andreje Babiše.
