Třídenní rozprava o vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše skončila 1. října 2026 tak, jak se čekalo: pro pád kabinetu hlasovalo 83 opozičních poslanců, potřebných by bylo nejméně 101. Ještě v poslední den rozpravy vystoupil poslanec hnutí ANO Denis Doksanský, místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, s projevem, který byl zčásti obhajobou vládní bilance a zčásti účtem vystaveným opozici. Rozprava podle něj nebyla o důvěře, ale o kampani před komunálními volbami.
Nedůvěra jako divadlo kolem jednoho jména
Projev začal grafem. Doksanský vystavil volební preference za srpen 2026, které podle něj ukazují výrazný náskok hnutí ANO, posílení SPD a propad ODS – tedy rostoucí důvěru ve vládní strany. Graf nechal vystavený po celou dobu vystoupení.
Na žádost občanů, kteří mu psali, připomněl i výročí Mnichovské dohody, které si země připomínala den předtím a které podle něj rozprava o nedůvěře úplně zastínila. Mnichov podle něj ukazuje, proč musí Česká republika zůstat suverénní a rozhodovat sama o sobě – což označil za jednu z priorit současné vlády.
Samotnou schůzi, která tou dobou běžela už 48 hodin, nazval divadelním představením s názvem Nedůvěra vládě. Všechny uváděné důvody jsou podle něj zástupné, skutečný důvod je jediný: Andrej Babiš, osoba, která v části společnosti a u politiků bývalé garnitury budí nenávist. Kdyby tytéž kroky dělala vláda vedená někým jiným, tvrdil, sklízela by od dnešní opozice chválu.
Dva protipóly: Fiala a Babiš
Doksanský mluvil hned po expremiérovi Petru Fialovi a neodpustil si poznámku, že právě Fiala byl jedním ze dvou lidí, kvůli nimž vstoupil do politiky. Nemohl se prý dál dívat na to, jak vláda komunikuje s občany, přehlíží jejich potřeby a upřednostňuje jiné země. Druhým, ve skutečnosti prvním impulsem byl Babiš, který podle něj ukázal, že se dá vládnout jinak.
Opakované výtky kolem Agrofertu, Čapího hnízda a střetu zájmů označil za téma, z něhož by se dal sepsat celý román a které opozici zbylo jako jediné. Současná opozice se podle něj dostala k moci jen díky milionu propadlých hlasů a ukázala, „jak se vládnout nemá“.
Kdo nedůvěru vyvolal
Kdo tedy o nedůvěře mluví? Podle Doksanského strany, které fatálně prohrály volby a dál ztrácejí v průzkumech. Postupně je prošel jednu po druhé a ke každé připojil výčet kauz spojovaných s minulou vládou – u ODS bitcoinovou aféru, Motol a další, u STAN kauzu Dozimetr, u Pirátů pražskou dopravu, digitalizaci stavebního řízení a odchod z ministerstva pro místní rozvoj. TOP 09 a KDU-ČSL by podle něj samostatně do Sněmovny vůbec neprošly.
Nálepkování, svoboda slova a Česká televize
Jeden z mladších opozičních poslanců před ním mluvil o nálepkování a rozdělování společnosti. Doksanský mu to vrátil: nálepky jako „proruský šváb“, „dezolát“ nebo „dezinformátor“ podle něj léta rozdávala právě dnešní opozice, stejně jako předvolební výzvu hledat „101 demokratů“, z níž plynulo, že demokraté jsou jen ti, kdo dnes sedí v opozici.
Za vlády Petra Fialy se podle něj vytrácela svoboda slova: kdo neměl ten „správný“ pohled podle komunikačních karet, byl častován urážkami a média se dělila na správná a špatná. Výtky, že koalice chce pošlapat Českou televizi, odmítl. Pokud se rozpočet veřejnoprávní televize sníží, protože je podle něj nafouklý, zpravodajství a jeho nezávislosti se to netkne – spíš revuálních pořadů a filmové výroby. Koalice podle něj opozici neumlčuje, nenálepkuje a její mandát respektuje, i když se při některých projevech „pění krev“.
Komunální volby za dveřmi: makáme, nebo tlacháme
O důvěru vládě, o rozpočet, o justici ani o střet zájmů podle Doksanského nejde. Jde o datum: za týden se konají komunální volby a opozice, především KDU-ČSL s preferencemi blížícími se nule, potřebuje upoutat pozornost. Sněmovna proto podle něj marní čas, místo aby projednávala zákony.
Opozice má podle něj zhruba 92 hlasů a vyslovit nedůvěru je nereálné. Rozdíl mezi koalicí a opozicí shrnul heslem, ke kterému se v projevu opakovaně vracel: „My makáme, vy tlacháte.“
Účet za minulou vládu: inflace, důchody, nafta a daně
Vláda Petra Fialy podle něj přinesla rekordní inflaci, pokles životní úrovně a drahé energie, na které tehdejší předsedkyně Sněmovny reagovala radou plést svetry – což nazval výsměchem občanům. Připomněl, že tehdejší koalice seniorům vzala valorizaci důchodů a zároveň si schválila vyšší platy. Pro seniory je přitom podle něj každá stokoruna velký peníz; sám prý finančně pomáhá své mamince.
Ceny nafty v roce 2022 by podle něj po přepočtu kumulovanou inflací odpovídaly dnešním 61 až 65 korunám za litr, a minulá vláda přesto měsíce nedělala nic. Současná vláda podle něj na jaře snížila ceny pohonných hmot a opatření teď obnovuje, vrací peníze živnostníkům a ruší platby za obnovitelné zdroje.
Minulé vládě vyčetl i zvýšení daní, mlčení při rozvoji emisních povolenek ETS1 a ETS2, Green Deal a postoj k migračnímu paktu. Připomněl, že ani ona nesplnila závazek dávat na obranu 2 % HDP – vládla do 15. prosince 2025 – a dnes chce koalici „mistrovat“. Současný rozpočet už 2 % obsahuje, přestože vláda podle Doksanského zdědila rozpočet „vybrakovaný“ a s obrovskou dírou.
Ukrajinci, dezinformace a politika strachu
Ukrajince, kteří v Česku pracují na stavbách a v nemocnicích, Doksanský ocenil. Právě ti, kdo přišli před válkou, si ale podle něj stěžovali, že uprchlíci z doby války dostali výhodnější podmínky a vyšší dávky. To podle něj obracelo sympatie části veřejnosti a vláda to teď narovnává.
Boj s dezinformacemi za minulé vlády označil za cenzuru: co nevyslala vláda, bylo dezinformací. Nejhorším rysem předchozí vlády však podle něj bylo neustálé šíření strachu – osvědčený model každého vládce, který nezvládá domácí problémy a potřebuje vnějšího nepřítele, jak to popsal George Orwell. Lidé byli unavení, protože jejich potřeby nikdo neslyšel.
Ironicky se pak opřel do návrhu poslat bitevníky L-159 na Ukrajinu, protože v hangárech „hnijí“. V hangárech stály už za Fialovy vlády, poznamenal, jenže tehdy byly „demokraticky uložené“ a hnít začaly až s nástupem Babišovy vlády.
Soudy a důvěra v justici
Opozice podle něj měří dvojím metrem: když kritizuje soudy nebo média někdo z ní, je to právo se ozvat, když to udělá premiér, je to zpochybňování justice. Doksanský připomněl případy, kdy pachatelé dlouhodobého sexuálního zneužívání dětí dostali podmínku nebo jim byl nepodmíněný trest zmírněn. Důvěru v soudy podle něj podkopávají právě taková rozhodnutí, ne slova Andreje Babiše – a vyvolávat kvůli tomu nedůvěru vládě nedává smysl.
Válka na Ukrajině: místo zbraní mír
Vláda Petra Fialy podle něj působila na mnoho lidí spíš jako vláda Ukrajiny než České republiky. I ti, kdo Ukrajině fandí, byli slovem Ukrajina unavení. Místo slov o míru zaznívalo, že se musí bojovat až do konce, přičemž ve válce podle něj zemřely už statisíce lidí a Ukrajina dál ztrácí území.
Doksanský se prohlásil za nešťastného z války, ale jediným řešením je podle něj co nejrychlejší mír – právě pokud nám na Ukrajině záleží. Je vděčný, že o míru mluví premiér Babiš spolu s dalšími státníky; od opozice prý slyšel pravý opak. Pasáž přerušil předsedající, který vyzval poslance v sále, aby na řečníka nepokřikovali a využili faktické poznámky.
Evropská unie a Spojené státy
Jako místopředseda výboru pro evropské záležitosti vidí podle svých slov rozdíl i v Bruselu. Za minulé vlády nebylo Česko v EU slyšet, protože premiér se nedomluvil anglicky a v kuloárech, kde se dojednává nejvíc, nedokázal pohotově reagovat. To podle něj premiér a ministr zahraničí rychle změnili.
Varování, že po vítězství Andreje Babiše přijedou do Prahy ruské tanky, se nenaplnilo. Naopak se podle Doksanského výrazně zlepšily vztahy se Spojenými státy a administrativou prezidenta Trumpa. Za minulé vlády Česko v Americe „nikdo nebral vážně“, k čemuž přispěly i ostré výroky prezidenta na adresu Bílého domu. Dnes se s Washingtonem otevřeně mluví i o citlivém tématu výdajů na obranu.
Opozice podle něj táhla zemi na Západ – jenže ve smyslu migrace, ztráty svobody slova a progresivismu. Koalice chce transatlantické vztahy postavené na konzervativních hodnotách vycházejících z křesťanství a židovství, otevřeně mluví o riziku muslimské migrace a k nelegální migraci má nulovou toleranci. Na Východ zemi netáhne; pokud ji tam někdo táhl, pak předchozí vláda příklonem k Ukrajině.
Slovensko, Maďarsko a návrat V4
Za obzvlášť tragické v zahraniční politice minulé vlády považuje ochlazení vztahů se Slovenskem a Maďarskem jen proto, že tam nevládli ideově spřízněni politici. Místo diplomacie prý vláda provozovala politický aktivismus – vůči Číně, Tchaj-wanu i sousedům – a málem pohřbila Visegrádskou čtyřku.
Dnes je V4 podle něj opět silná, přestože se v Maďarsku vyměnila vláda a nový premiér „není naše krevní skupina“. Babiš s ním přesto udržuje korektní vztahy, protože diplomacie je o hledání spojenců, ne kamarádů. Česko je podle něj zpět ve hře v NATO, v EU i ve slavkovském formátu s Rakouskem.
Okrajově zmínil i woke kulturu a progresivismus: vláda podle něj nikoho neodsuzuje za sexuální orientaci, ale nebude do státní správy zavádět desítky pohlaví, jak to viděl ve Spojených státech.
Kauzy, které poslanec opozici připomněl
Před závěrečnou bilancí se Doksanský vrátil ke kauzám opozičních stran. Bitcoinová aféra podle něj dostala Českou republiku do světových médií tak, že o ní slyšeli i lidé na druhém konci světa – a opozice přesto dál recykluje Agrofert a Čapí hnízdo. Zmínil i zakázky v Motole.
Za kauzu, která se musí došetřit, označil Dozimetr a zpochybnil, s jakou autoritou může STAN kázat ostatním morálku. Dostalo se i na Piráty, kteří se podle něj stylizují do role nejčistší strany, ale kamkoli sáhnou, nastane katastrofa. O kauze Dozimetr rozhodují soudy; projev k ní žádná nová zjištění nepřinesl.
Česko na prvním místě
Proti tomu postavil současnou vládu ve dvou bodech. Zaprvé má Česko na prvním místě – po tom podle něj lidé volali na náměstích, kde sám před rokem trávil měsíce. I kdyby vláda nasekala chyby nebo plnila sliby pomaleji, než by chtěla, tohle jí podle něj nikdo nevezme.
Zadruhé jsou pro ni prioritou obyvatelé České republiky, ne lidé z jiných zemí, za které se podle něj cítí odpovědní politici v západní Evropě. Na posměch, že premiér dělá mikromanagement, odpověděl příkladem Čechů uvízlých v zahraničí bez letecké dopravy domů: problém vyřešil právě Babiš, zatímco expremiér Fiala se podle něj věnoval „vznešenějším“ krizím.
Rating, rozpočet a dluh
Třetím bodem je zlepšený výhled ratingu České republiky – poprvé po patnácti letech, jak řekl, přičemž hodnocení podle něj opakovaně zmiňuje kroky současné vlády. Vyzdvihl ministry Karla Havlíčka a Alenu Schillerovou i celý klub 108 koaličních poslanců, kteří jim „kryjí záda“.
Čtvrtým bodem byl rozpočet a dluh. Opozice podle něj zapomíná, že i ona žila na dluh a že Česko se za její vlády vrátilo na předcovidovou úroveň jako poslední země. Dnešní dluh je podle Doksanského vysoký a nikoho netěší, ale rozpočet je postavený proinvestičně, aby rozhýbal ekonomiku a přinesl vyšší výběr daní.
Platy, populismus, energie a inflace
Za Fialovy vlády podle něj reálně klesaly platy, zvlášť ve školství, a slib 130 % průměrné mzdy pro učitele se nesplnil. Současná vláda prý peníze do platů i do důchodů dává. Na výtky z populismu odpověděl řečnickými otázkami: je populismem zlepšovat život běžných lidí? „Jestliže toto je populismem, pak jsme populisti. No a co?“ Vláda tu podle něj není pro horních deset tisíc, ale pro „Marušku v Kladně“ a „pana Nováka v Telči“.
U energií vláda podle něj lidem vrátila, co jim předchozí vláda vzala platbami za obnovitelné zdroje, ceny klesly a inflaci se podařilo zkrotit – Česko je podle něj na třetím místě v Evropě, zatímco za minulé vlády bylo páté od konce. Dnešní tlak na ceny energií připsal mimo jiné emisním povolenkám ETS1 a ETS2, o kterých krátce předtím jednal s náměstkem německého ministra zahraničí. Plyn je podle něj desetkrát dražší než v USA a odpovědnost nesou strany, které v EU vládnou, včetně lidovců, STAN, ODS a Pirátů. Doma pak z toho podle něj obviňují Babišovu vládu, což nazval pokrytectvím.
Spojenci od Washingtonu po Řím
V závěrečné bilanci se vrátil k zahraniční politice. Ať je komukoli Donald Trump sympatický, nebo ne, je podle Doksanského nejdůležitější osobností světové politiky a Česko s ním potřebuje dobré vztahy. Tak blízké vztahy s USA prý země neměla od dob prezidenta Václava Havla – a i Havel by podle něj nad některými kroky dnešní opozice zvedl obočí.
V Evropské radě zemi podle něj zastupuje premiér, který díky vyjednávacím schopnostem hájí zájmy českých občanů, místo aby jako předchůdci „všechno odkýval“. Příkladem nových spojenectví je podle něj strategické partnerství s Itálií, jejíž premiérka Giorgia Meloniová byla podle něj nedávno v Česku. Dalším bodem byla opět V4: nedávné jednání v Bratislavě podle něj ukázalo, že spolupráce funguje i s maďarským premiérem, se kterým se koalice ideově neshoduje – protože tak se dělá diplomacie, ne aktivismus.
Nejlepší vláda a osobní důvěra
Doksanský se nebojí říct, že vláda Andreje Babiše je nejlepší vládou, jakou Česká republika měla. Posměšky a memy, že je „řiťolezec“, ho prý spíš baví. Do politiky šel z kontrastu mezi Fialovým a Babišovým premiérstvím, ačkoli předtím v ANO nebyl. Nedůvěru proto nepodpoří; vláda má podle něj jeho osobní důvěru i důvěru většiny občanů, jak ukazují srpnové průzkumy.
Projev uzavřel slovy, že celé divadlo opozici nic nepřinese a jen ukáže rozdíl mezi vládou, která „maká“, a opozicí, která „tlachá“. Hlasování týž den mu dalo za pravdu v tom podstatném: opozice nesehnala potřebných 101 hlasů a vláda nedůvěru ustála. Jak vyslovení nedůvěry funguje a kolik hlasů k němu Ústava vyžaduje, upravuje čl. 72 Ústavy.
Závěr
Projev byl vládní obhajobou postavenou na kontrastu: na jedné straně průzkumy, rating, inflace, vztahy s USA a obnovená V4, na druhé výčet kauz a omylů minulé vlády. Opoziční argumenty – rozpočtový schodek, střet zájmů nebo útoky na instituce – Doksanský odbyl jako zástupné a celou rozpravu jako předvolební divadlo. Vláda hlasování 1. října 2026 ustála: pro její odvolání se vyslovilo 83 poslanců, proti 94.
