Senátní a komunální volby přinesly hnutí ANO výsledek, který komentátor a bývalý poslanec Martin Komárek označuje za zdrcující porážku. Nevidí za ní ani tak necelý rok vládnutí, jako spíš zatuchlé poměry v místních organizacích a zmizelého soupeře, proti kterému se dalo vymezovat. Rozhovor se dotkl také Prahy, nejisté budoucnosti ODS, prezidentovy cesty k volebním urnám a sporu o financování veřejnoprávních médií.
Porážka, se kterou nikdo nepočítal
Velkým poraženým voleb je jednoznačně ANO. Že v Praze neuspěje, tušil asi každý, jenže hnutí nakonec přišlo i o jediné senátní křeslo, které mělo ve hře – a to nečekal ani Komárek. Sám Andrej Babiš výsledek označil za katastrofu.
Senát sice nikdy nebyl doménou ANO, porážku je ale nutné měřit očekáváním. Když outsider skončí v semifinále, je to v pořádku. Když favorit, který chce vyhrát, doběhne šestý, je to katastrofa. Očekávání byla vysoká a výsledek velmi špatný.
Strejcovská politika a chybějící Fiala
Necelý rok je na to, aby voliči vládu jednoznačně odsoudili nebo ocenili, příliš krátká doba. Babišova vláda zatím působí neutrálně – nic mimořádně přínosného, ale ani nic hrozného. Za osm měsíců by se ostatně málokterá vláda dokázala výrazněji vyhranit.
Příčiny jsou podle Komárka dvě. První pojmenoval sám Babiš: místní a krajské organizace zapadly do strejcovské politiky, v níž každý intrikuje proti každému. Organizaci ovládne ten, kdo má nejvíc peněz, nejvíc známostí a nejvíc intrikuje, a na volitelné místo pak jde sám, nebo tam dosadí své koně. Ti obvykle nejsou nejlepší osobnosti – schopní lidé se takových bojů neúčastní nebo je neumějí vést.
Druhou příčinou je neexistence Fialy. V minulých sněmovních i senátních volbách získával Babiš nad svůj potenciál, protože lidé neměli rádi vládu Petra Fialy a házeli mu hlasy navíc. Dnes se hnutí vrací ke svému normálu.
Moderátorovu otázku, zda chybou nebyl vysoký počet žen na kandidátkách, Komárek odmítá: prohráli i muži. Rozhodla podle něj práce v terénu. Zhruba tři čtvrtiny úspěchu senátora tvoří poctivá kampaň – obcházet domácnosti, telefonovat, stát u stánku. Voličů v prvním, natož ve druhém kole není mnoho a kandidát se s nimi musí seznámit a přesvědčit je, že je ten pravý, podobně jako to dělají aktivisté v amerických volbách. Kdo si myslí, a říkal to i Babiš, že s dobrou značkou to dělat nemusí, se podle Komárka šíleně mýlí. V senátních volbách jde o osobnost.
Pětina voličů a Senát, který nikdo nezruší
Druhé kolo senátních voleb přilákalo jen něco přes pětinu voličů. Katastrofální účast už ale poslední dobou bývá skoro pravidlem. Lidé mají pocit, že volby skončily prvním kolem, a další víkend obětovaný volební místnosti je pro ně spíš otrava.
Kdyby se konalo referendum o zrušení Senátu, lidé by nejspíš hlasovali pro zrušení – v tom se moderátor s hostem shodují. Komárek přesto Senát hájí. Dvoukomorový parlament je běžný ve většině demokratických zemí, a přestože vůči Sněmovně nemá česká horní komora prakticky žádné pravomoci, při hlasování o Ústavě rozhoduje. Kdyby se tu objevil politik typu Orbána – silný a jednoznačně populistický, což u nás podle Komárka opravdu není, i když tak bývá nálepkován i Andrej Babiš – a pokusil se změnit Ústavu ve prospěch výkonné moci, Senát by to mohl zablokovat.
Zrušení Senátu je navíc podle Komárka prakticky vyloučené. Vyžadovalo by změnu Ústavy, a tedy ústavní většinu i v samotném Senátu – ten by musel sám odhlasovat své rozpuštění.
Praha: Piráti doplatili na dopravu, STAN na Dozimetr nikoli
Pražský výsledek Komárka až na o něco slabší ANO nepřekvapil. Ústup Pirátů z výsluní čekal: většina Pražanů vidí, jak fungovala, respektive nefungovala doprava, a ani pirátské představy o zestátňování investičních bytů lidé neslyší rádi. Roli sehrála i postava Hřiba, kterého Komárek považuje za arogantního. Na rozdíl od Ivana Bartoše nedokáže lidi nadchnout tím, že Piráti jsou mladí a dělají politiku jinak.
Pevnou pozici hnutí STAN, a to nejen v Praze, vysvětluje tím, že voliči zapomněli na kauzu Dozimetr. Volič přitom není hlupák – hlupáci jsou podle Komárka jen politici. Protistrany nedokázaly kauzu dostatečně zvednout a hnutí s ní trvale konfrontovat. Soudy se navíc vlečou a jasný výsledek chybí. Když se kauza takto rozplývá, voliči ji přestanou vnímat.
ODS čeká na zmrtvýchvstání, Kupka ho nepřinese
STAN teď zřejmě bude několik měsíců, možná let, vést. Otázka zní, zda se ODS ještě dokáže vrátit, nebo nastoupila na trajektorii, kterou kdysi prošla ČSSD. Komárek připomíná, že ODS má za sebou několik zmrtvýchvstání: vstala po aféře Lajos Bács, kdy se zdálo, že jde do kytek, i po aféře Petra Nečase, který ji dostal někam pod deset procent, a díky Petru Fialovi se stala hlavní stranou vlády.
Věří, že vstane z mrtvých znovu – ale až si uvědomí, že Martin Kupka není člověk, který by takové zmrtvýchvstání dokázal přinést. Nemá žádné aféry, není známo, že by něco ukradl nebo někoho podvedl, to z něj ale ještě nedělá schopného lídra. Náhradu přitom Komárek nevidí a nikdo se o vedení strany ani nehlásí – což je znak stagnace, ne-li umírání.
Nabízí se srovnání s Bohuslavem Sobotkou: nekonfliktní, na pohled úřednický typ, který vede stranu do zapomnění. Komárek k tomu přidává další společnou vlastnost – mnoho mluvit a nic neříct.
Prezident, tryskáč a omluva
Prezident republiky nejdřív oznámil, že k volbám nepůjde, protože je na dovolené. Nakonec si najal tryskáč, přiletěl odvolit a tryskáčem zase odletěl zpět do Afriky. Komárek v tom nevidí prohru, spíš naopak: prezident udělal reklamu sobě i volbám. Lidé mají rádi, když politik řekne, že udělal velkou chybu, a omluví se. Od politiků to slyší zřídka, a pokud to zazní, mají velkou tendenci odpustit. Je to jako v běžném životě – kdo se upřímně omluví, tomu začneme víc věřit. Jak se celá epizoda odrazí v důvěryhodnosti hlavy státu, ukážou až příští průzkumy.
Proti Petru Pavlovi zatím nikdo nestojí
Pokud Petr Pavel bude kandidovat, má obhajobu mandátu podle Komárka jistou téměř na sto procent – nikde není nikdo, kdo by mu mohl konkurovat. Prezidentská volba přitom proběhne v lednu 2028 a za rok už bude země v plné kampani. Přesto žádná strana zatím nikoho nepředstavila.
Komárek vidí tři možná vysvětlení. Prvním je ANO, které si teprve vybírá – Andrej Babiš se podle něj rozhoduje, zda to ještě sám nezkusí, protože křeslo na Hradě má pro všechny něco magického. Druhým je obava kandidátů, aby je tisk a média všeho druhu příliš dlouho nepropírali od shora dolů. U prezidentů se zjišťuje všechno, až po to, jestli kandidát neuhodil spolužačku ve školce. Třetí možností je, že nějací hodní nebo zlí miliardáři a poradci kandidáta teprve připravují a nechtějí ho předčasně předhodit davu.
Kariérní politik, generál, nebo žena?
Návrat k nepolitické politice, o níž mluvil Václav Havel, Komárek nečeká. Češi podle něj mají tendenci volit politiky se silnou osobností a hokejistu na Hradě si neumí představit. Petr Pavel sice není kariérní politik, ale jako armádní generál s vysokou funkcí v Severoatlantické alianci je veřejnou osobností, která něco dokázala.
Řeč přišla i na nového senátora Karla Řehku, dalšího muže v uniformě. Souboj dvou generálů by byl podle Komárka – s respektem řečeno – hrůza. Lidé, zejména ženy, na uniformu ale nějakým způsobem slyší a Česko není jediné místo na světě, kde vládne muž v uniformě. Že by Řehka byl tím pravým už teď, si ale nedovede představit; možná časem.
Komárek léta opakuje, co správně řekl Václav Havel: že by si velmi přál, aby prezidentem byla žena. Přeje si to také, ale žádnou kandidátku zatím nevidí. Objevují se jen náznaky.
Financování veřejnoprávních médií: boj za pár miliard
V první polovině roku se rozhořela velká debata o tom, že by média veřejné služby měla být placena ze státního rozpočtu jako mandatorní výdaj. Teď je ticho a zdá se, jako by ANO od svého záměru ustupovalo. Komárek je přesvědčen, že Andrej Babiš to udělat chce. S médii veřejné služby má nevyřízené účty a necítí se jen uražený tím, že se o něm nemluví úplně dobře – jde také o reportáže týkající se jeho syna, které podle Komárka skutečně nebyly férové. Pro SPD je změna navíc vlajkovou lodí.
Proti tomu stojí cena takového boje. Znovu spacáky, znovu televizní stávka, znovu masové demonstrace – to vše by snižovalo akceschopnost Andreje Babiše, který by se musel soustředit na válku o pár miliard, jež v celkovém rozpočtu nehrají žádnou roli. V Evropské unii fungují oba modely, veřejnoprávní televize placená z poplatků i z rozpočtu. Pokud jsou politici soudní, do svobody média nezasahují, ani když ho platí z rozpočtu.
Oba modely jsou tedy podle Komárka v pořádku. Když ale něco funguje jako Česká televize, nemá smysl do toho takhle řezat. Televizi je třeba reformovat, mnoho problémů si musí vyřešit sama a mechanismy, jak jí v tom pomoci, už existují. Měnit kvůli tomu financování za takovou cenu považuje za zbytečné.
Závěr
Porážka ANO podle Komárka nevypovídá o vládě, ale o stavu hnutí v regionech a o tom, že zmizel Petr Fiala jako společný nepřítel. Senátní volby vyhrávají osobnosti, které odpracují kampaň v terénu, ne značka. ODS čeká na lídra, který zatím není na obzoru, Petr Pavel nemá soupeře a spor o veřejnoprávní média je podle Komárka válka, která za svou cenu nestojí.
