Prezident Petr Pavel se po návratu z Maroka pokusil celou kauzu uzavřít krátkým prohlášením. Výsledek je opačný: místo odpovědí přibyly další otázky. Kdo cestu doopravdy zaplatil, kde jsou faktury a s kým se prezident v Africe setkával, zůstává nejasné – a Hrad k tomu mlčí.
Tryskáč miliardáře, otočka k volbám a 25 tun CO2
Petr Pavel odjel na dovolenou téměř v utajení. Hrad zveřejnil zprávu o jeho nepřítomnosti až ve chvíli, kdy prezident nastupoval do luxusního soukromého tryskáče, který patří miliardáři Hubáčkovi a jeho firmě. Po tvrdé kritice ze všech stran a pod tlakem svého okolí se nakonec – navzdory původnímu odmítání – na otočku vrátil k volbám, odevzdal hlas v Černoučku a zase odletěl.
Už jen tato odbočka musela vyjít minimálně na milion korun. K tomu přibylo zhruba 25 tun CO2 z jediného letu z Casablanky do Prahy a zpět – tolik, kolik běžné osobní auto vyprodukuje za patnáct let provozu. A to od politika, který se hlásí k zelené politice a aspoň slovy podporuje snižování emisí a „záchranu planety“. Šetřit a uskromnit se mají zřejmě jen obyčejní lidé.
Návrat běžnou linkou jako představení pro média
Domů se prezident po zhruba dvou týdnech vrátil jinak, než původně plánoval. I zpáteční cesta měla vést soukromým tryskáčem miliardáře Hubáčka. Po vlně kritiky ale nakonec přiletěl běžnou linkou nízkonákladové společnosti, a dokonce s přestupem.
Jde o trapný a navíc neúčinný pokus o nápravu škod. I kdyby z Maroka přišel pěšky, na věci by to nic nezměnilo – každému je jasné, že šlo jen o efekt a o zprávu, kterou pak média otiskla: prezident se snížil mezi prostý lid. Běžnou linkou neletěl proto, že by se považoval za obyčejného člověka, ale aby všichni viděli, že letí jako ostatní. Takovému chování se říká jedním dobře známým slovem: pokrytectví.
Co prezident ve svém prohlášení skutečně napsal
Prohlášení z 16. října 2026 je velmi stručné. Prezident v něm uvádí, že během pobytu nemohl na otázky odpovídat, a proto chce po návratu „uvést věci na pravou míru“. Zdůrazňuje, že šlo o soukromou cestu, kterou Kancelář prezidenta republiky neorganizovala ani neplatila. Svá slova považuje za důležitá z hlediska transparentnosti, z politického hlediska ale odmítá zasahování do svého soukromí.
Podle prohlášení cestoval 2. října z Prahy do Maroka letadlem pronajatým pro tým, který se účastnil Rallye du Maroc. Volná místa na palubě nabídli organizátoři a prezident uhradil podíl za své sedadlo ve výši 3 750 eur. Na cestu z Casablanky do Prahy a zpět v termínu voleb využil let soukromé marocké přepravní společnosti. Zajistil ho jeden z účastníků výpravy Tomáš Šebek, který prezidenta spolu s Pavlem Kubíčkem a příslušníkem ochranné služby doprovázel. Za tento let prezident podle svých slov zaplatil z vlastních prostředků 15 000 eur jako svůj podíl na celkové platbě. Zpět domů se vrátil běžnou linkou ve čtvrtek 15. října. Prohlášení končí větou: „Věřím, že tímto je záležitost vysvětlena a uzavřena.“
Není, pane prezidente.
Kamarádi na palubě a podezřele levné sedadlo
Ještě před prezidentovým návratem a před zveřejněním prohlášení prosákla zpráva, že marockým tryskáčem neletěl k volbám jen prezident s členem ochranky, ale že ho doprovázeli i oba kamarádi z výpravy. Už tehdy to vzbudilo podezření, že jde o zprávu – ať už pravdivou, nebo vymyšlenou – vypuštěnou jako příprava na pozdější vysvětlování.
Představa je totiž těžko uvěřitelná. Prezident je s partou kamarádů na jakési pánské jízdě v Maroku, ještě během dovolené jim nejspíš tvrdí, že na žádné volby neletí, a když nakonec podlehne tlaku, oba se obětují: vykašlou se na vlastní program, poletí s ním a celý den stráví ve vzduchu, aniž by vůbec vystoupili z letadla.
Zda ti dva bohatí podnikatelé a shodou okolností prezidentovi přátelé v letadle opravdu seděli, není jisté. Jejich účast ale slouží jako vysvětlení, proč bylo prezidentovo sedadlo tak levné. Odborníci na soukromou leteckou dopravu označují podíl 15 000 eur, tedy zhruba 360 000 korun, za směšný – skutečná cena by byla mnohem vyšší. Buď tedy kamarádi letěli a obětovali den dovolené, aby pomohli s rozdělením nákladů, nebo v letadle vůbec nebyli a příběh slouží stejnému účelu. Celé to zavání podezřením, že prezident nezaplatil ani korunu. Jistotu nikdo nemá: prezidentovi lze věřit, ale nemusí se. S ohledem na to, kolikrát za zhruba tři a půl roku v úřadu veřejnosti lhal, je důvěra na místě jen stěží.
Sněmovna chce prezidenta vyzvat k odpovědím
Pokud prezident na otázky o financování cesty neodpoví sám a co nejdříve, bude čelit tlaku parlamentu, tedy volených zástupců lidu. Poslanci se na návrh Jindřicha Rajchla chystají otázkou zabývat a usnesením prezidenta vyzvat, aby odpověděl. Od záměru neustoupili ani po zveřejnění prohlášení – spíš naopak. Řada poslanců se shoduje, že prohlášení žádné vysvětlení není.
Pokud to prezident nenapraví, bude se oficiálně ptát Poslanecká sněmovna a Pavel si utrží mezinárodní ostudu. V zahraničí se nepochybně objeví zprávy, že nejvyšší zákonodárný orgán země musí vyzývat vlastního prezidenta, aby veřejnosti řekl, kdo mu zaplatil dovolenou.
Prezident nemá nárok na soukromí
Prezident v prohlášení odmítá zasahování do svého soukromí. Autoři textu – prezident ho nejspíš sám nepsal, spíš ho jen schválil – jako by zapomněli, že jde o slova hlavy státu a nejvyššího ústavního činitele.
Prezident republiky nemá ze zákona nárok na dovolenou ani pracovní dobu: je v úřadu nepřetržitě, 24 hodin denně, a musí být stále k dispozici. A především nemá nárok na soukromí. Kdo o soukromí stojí, neměl kandidovat. Může to znít přísně, ale prezident prostě není soukromá osoba.
Totéž před lety prohlásil i člověk, kterého nemohou zpochybnit ani nejzarytější Pavlovi příznivci – bývalý mluvčí Václava Havla Ladislav Špaček. Tehdy to ovšem mířilo na Miloše Zemana. Dnes je ticho, platí dvojí metr. Stejný vzorec předvedl Milion chvilek: proti Zemanovi demonstroval, když odmítal jmenovat navrženého ministra, a když totéž udělal Pavel s ministrem navrženým vládou a premiérem, demonstroval na jeho podporu.
Hrad teče jako cedník
Zásadní informace pocházejí od lidí, kteří v Kanceláři prezidenta republiky pracovali dlouhá léta, někteří i desítky let, a část z nich tam pracuje dodnes. Hrad podle nich v posledních týdnech teče do médií jako cedník. Divit se tomu nelze: zaměstnanci mají lhaní, mlžení, vykrucování a mlčení ze strany prezidenta plné zuby a považují ho za nedůstojné úřadu. Řady těch, kdo jsou ochotni mluvit, proto rostou.
Jeden z nich popsal zajímavý detail. O tom, že prezident pod tlakem poradců změnil plány a přiletí k volbám, nevěděla významná část kanceláře – ani ti, kdo to vědět měli. Nevěděla to ani drtivá většina tiskového odboru, tedy lidí placených za komunikaci s veřejností prostřednictvím novinářů. Dozvěděli se to z televize, když viděli záběry, jak prezident přijíždí do Černoučku a vchází do volební místnosti. Takto jedná nejbližší okolí prezidenta: důležité informace neřekne ani podřízeným, kteří by je měli znát jako první.
Šest otázek, na které Hrad mlčí
Následující otázky odešly v doslovném znění Kanceláři prezidenta republiky před několika dny při přípravě článku pro Parlamentní listy:
- Kdy přesně prezident uhradil náklady na cestování během dovolené?
- Může prezident předložit dokumenty, které dokládají, že si náklady hradil sám – kopie faktur a výpisy ze svých bankovních účtů?
- Pokryl podíl, který prezident podle svých slov uhradil, i náklady na ochranku?
- Může prezident hodnověrně vyloučit, že jeho podíl za lety soukromými letouny uhradil některý z účastníků výpravy, případně že nezaplatil vůbec nic?
- Hradil si prezident další náklady soukromé cesty, jako ubytování a stravování, sám, nebo je za něj zaplatili jiní?
- S kým vším se prezident během soukromé cesty setkal? Může kancelář zveřejnit seznam všech osob, s nimiž byl v kontaktu, aby bylo možné vyloučit pochybnosti o setkáních se sponzory a lobbisty?
Odpověď nepřišla žádná – ani ta, že kancelář odpovídat nebude. Jen ticho. Hrad chce věc zjevně vymlčet. Kdo chce pomoct, může Kanceláři prezidenta republiky napsat na adresy uvedené na webu Hradu a vyzvat ji ke zveřejnění dokladů, včetně faktur a výpisů z prezidentových účtů. Čím víc lidí se zeptá, tím jasnější bude, že to občany skutečně zajímá.
Doložit platby je otázka minut
Pokud vše proběhlo tak, jak prezident tvrdí, neměl by být problém odpovědět bez průtahů. Podle zdrojů zevnitř tomu nebrání ani žádné vnitřní procesy kanceláře – jde jen o vůli prezidenta postavit se věci čelem.
Jeden ze zdrojů to shrnul takto: platby v řádu vyšších stovek tisíc korun by prezident sotva prováděl v hotovosti, a stačí tedy pořídit kopie vyúčtování, faktur a potvrzení o úhradě z jeho bankovních účtů. Je to „otázka několika desítek sekund, maximálně minut“. Pokud si prezident vše platil sám, není nic snazšího než to doložit. Doklady měl podle téhož zdroje předložit okamžitě. Pokud to neudělá, nebo to udělá s dlouhým odstupem, už se nezbaví podezření, kdo mu cestu zaplatil, proč a co za to získal, s kým se v Maroku setkal – případně že doklady o platbách vznikly dodatečně a účelově.
Prohradní média zmlkla
Prohradní média – Deník N, Seznam Zprávy, Novinky a další, o České televizi nemluvě – se ke kauze přestala vyjadřovat a vrátila se do normálu. Několik dní, kdy se k překvapení mnohých přidala ke kritice prezidenta, a to v docela drsné podobě, bylo výjimkou.
Taková média podle profesního odhadu nekritizují prezidenta proto, že by redakce sama usoudila, že už je toho moc. Šéfredaktoři napojení na Pavlovy sponzory by si bez dovolení nedovolili ani milimetr kritiky. Kritika tedy byla nejen dovolena, ale nejspíš přímo nařízena majiteli spojenými s prezidentovými lidmi – jako cílený tlak okolí, aby se prezident vrátil k volbám. Že mu další let tryskáčem uškodí ještě víc, už nedomysleli.
Podstatné ale nejsou média, o nich si nikdo iluze nedělá. Podstatné je, jak k prezidentovi přistupuje jeho tým poradců a sponzorů – „loutkovodičů“, chcete-li. Žádná úcta. Pro ně není hlavou státu, ale sluhou, loutkou na provázcích, která nakonec vždy udělá, co se jí řekne, jak ukázaly i volby. Jinak by bylo nepředstavitelné, aby si na něj u „jeho“ médií objednávali útoky jen proto, že je v jedné věci nechtěl poslechnout. Kauza tak ukázala, že v prezidentovi vidí služebníka svých zájmů, včetně skrytých byznysových zájmů, které teprve vyplouvají na povrch.
Zbrojařský veletrh v Marrákeši jako sedmá otázka
Třešnička na dortu přichází od poslanců. Někteří z nich podezírají prezidenta, že na dovolené právě v tomto termínu tak zarytě trval i přes volby proto, že se v Maroku konal velký zbrojařský veletrh – Marrakech Air Show v Marrákeši. Mohl se tam s někým setkat, zaštítit schůzky svých sponzorů s obchodními partnery ze světa nebo jim už svou přítomností a autoritou vyjednat výhody.
Zda prezident v Marrákeši a na veletrhu byl, nikdo neví – po Maroku se pohyboval poměrně hodně. A právě v tom je problém: veřejnost to vědět má, nebo musí mít jistotu, že tam nebyl. Ke všem předchozím otázkám tak přibývá minimálně sedmá: účastnil se Petr Pavel zbrojařského veletrhu v Maroku? Možný střet zájmů, korupce či zvýhodňování konkrétních firem netřeba rozvádět.
Závěr
Prohlášení, které mělo kauzu uzavřít, ji ve skutečnosti otevřelo naplno. Faktury a výpisy z účtů chybí, šest otázek zůstává bez odpovědi a s každým dnem přibývají nová podezření – od podezřele levného sedadla po možnou návštěvu zbrojařského veletrhu. Doložit platby by zabralo pár minut. Dokud to prezident neudělá, mlčení Hradu mluví samo za sebe. Pokud nechce být znovu zvolen, může mlčet dál.
