Obec Chorušice na Mělnicku nesmí mít domovní čistírny odpadních vod, protože by podle úřadů mohly ohrozit prameniště. Na stejném místě, v pásmu hygienické ochrany vodních zdrojů, ale má podle změny zásad územního rozvoje vyrůst 10 až 15 větrných elektráren. Každá má v sobě kolem 600 litrů oleje, pro hasiče je v podstatě nehasitelná a stát mají na nejkvalitnější orné půdě. Obec s těmito argumenty obešla ministerstva i kraj, a to bez úspěchu.
Starosta Chorušic Martin Bauer popisuje, jak se obce v akceleračních oblastech pro větrné elektrárny dozvídaly, co je čeká, proč kraj jejich výhrady přešel a proč se nakonec obrátily na Nejvyšší správní soud. Větrný byznys podle něj kopíruje solární boom z doby kolem roku 2010 a předraženou elektřinu z něj zaplatí všichni.
Z osmi odpůrců třináct: co starostům řekli energetici
Když se chorušičtí občané dozvěděli, že jim za humny mají stát větrníky vysoké 250 metrů, rozdělili se. Ptali se, kolik z toho obec bude mít a jaké bonusy dostane. Starosta proto už na první schůzku starostů z akceleračních oblastí na Mladoboleslavsku a Mělnicku chtěl nezávislý pohled na návrh, se kterým měly obce v připomínkovém řízení pracovat.
Sešlo se 13 starostů. Osm bylo proti, pět by za určitých podmínek stavělo, protože mají rádi obnovitelné zdroje a chtějí se chovat ekologicky. Na jednání ale přišli čtyři nezávislí energetici. Každý mluvil jinými argumenty, všichni se však shodli na jednom: pokud elektrárny nebudou sloužit místní komunitě, nemá smysl si jimi zaplevelit krajinu a nést všechny následky. Vedle toho, na co obce přišly samy během půl až třičtvrtěročního sledování, zazněla hlavně majetková újma, tedy pokles hodnoty nemovitostí kvůli větrnému parku, a to v rozporu s oficiálními prohlášeními i články na internetu.
Po zhruba třech hodinách přešlo všech pět váhajících starostů na druhou stranu a požádalo o spolupráci s advokátem obce při zpracování připomínek. Starostové se pak dohodli, že v obcích uspořádají besedy s obyvateli, na nichž budou mluvit energetici, protože podle Bauera starosta takovou odbornou látku sám věrohodně předat nedokáže. Ze schůzky, kde byl poměr 8:5, tak odcházelo 13 lépe informovaných starostů, kteří věděli, že větrníky nechtějí. Mnohé další obce přitom vůbec netušily, že do akcelerační oblasti spadají, a nevěděli to ani jejich starostové. I to je podle Bauera jeden z důvodů, proč je venkov takto postižený.
Venkov se prý bránit nebude. Platby nepokryjí ztrátu hodnoty domů
Na besedě v Chorušicích zaznělo, že předkladatel s velkým odporem nepočítal. Načasování na začátek léta, kdy mají lidé na venkově a v zemědělství nejvíc práce, podle starosty odpovídá kalkulu, že se venkov bránit nebude a nechá si líbit úplně všechno.
Občané a zastupitelstvo se o záměru průběžně bavili už od roku 2025 a shodují se, že nevýhody drtivě převažují nad výhodami. Nabízené platby milion až milion a půl korun za existenci jednoho větrníku podle Bauera zdaleka nepokrývají úbytek hodnoty majetku obce, natož občanů.
Obavy o cenu nemovitostí mají podle něj konkrétní podobu. Na besedu přišli zájemci, kteří chtěli koupit rodinný dům v sousední obci asi 10 kilometrů od budoucí akcelerační oblasti, a to v obci, která sama postižená není. Kdyby tam oblast vznikla, dům by nekoupili. To je podle starosty důkaz, že nelze tvrdit, že větrníky hodnotu majetku neovlivní, když s nimi kalkulují i kupci mimo zónu. Po besedě si dům nakonec koupit chtěli, protože došli k závěru, že tam je svět v pořádku.
Kraj schválil všechno kromě Milovic, Liberecko odmítlo
Na Vysočině a v Plzeňském kraji úřady proti akceleračním oblastem protestovaly. Samospráva Středočeského kraje je ale s jedinou výjimkou, Milovicemi, schválila všechny. Bauer na to podle svých slov reagoval okamžitě, podle některých kolegů až neadekvátně: e-mailem i oficiálním dopisem paní hejtmance vyjádřil rozčarování z postupu kraje. Odpověď pak obci psala už jen radní pro životní prostředí.
Odborné útvary kraje přitom v rámci přenesené působnosti vyjádřily k návrhu oblasti u Chorušic nesouhlas. Negativní stanovisko dal odbor životního prostředí i vodoprávní úřad a přidal se odbor památkové péče, protože obec leží v srdci krajiny s dominantami Bezdězu, Kokořína a s výhledy na Ještěd. Samospráva kraje oblast přesto schválila jen s dodatkem, že by bylo vhodné vypořádat připomínky k životnímu prostředí a k pásmu ochrany vodních zdrojů.
Obce kraji jako vzor nabízely přístup sousedního Libereckého kraje, jehož samospráva akcelerační oblasti pro větrné elektrárny odmítla jako celek, už proto, že o jejich přípravě nevěděly obce ani kraj. V Libereckém kraji tak nevznikla ani jedna akcelerační oblast pro větrníky, na rozdíl od Středočeského. To obce podle starosty opravdu mrzí.
Rizika větrníků a pohled z Bezdězu
Energetik Ivan Noveský shrnul největší rizika větrných elektráren do bodů: zničení krajinného rázu, ztráta ochrany UNESCO, slyšitelný hluk a pulzní infrazvuk, znehodnocení zemědělské půdy a velké omezení jejího obdělávání, ohrožení ptáků a netopýrů, změna místního klimatu a vysychání půdy pod větrníkem, narušení podzemních toků vody, blikající efekt a padající led a nakonec snížení ceny nebo neprodejnost nemovitostí. Bauer by se pod všechny body podepsal a podle svých slov by je ještě rozvedl.
Besedy s energetiky trvaly dvě až tři hodiny a končily potleskem, což je podle starosty důkaz, že byly opravdu interaktivní. Lidé i on sám z titulu své profese dokázali to, co energetici řekli, dál rozvádět. U krajinného rázu obec chtěla po společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje vizualizaci jejích záměrů. Odpovědí bylo, že obec není dost aktivní a výstavbě nakloněná, firma má jiné priority a nic takového nevytvoří. Jiná firma dodala vizualizaci dvou větrníků z pohledu sousední obce.
Energetici pak pro obec připravili reálný pohled z Bezdězu na zdejší krajinu a fotografie je zveřejněná na webu obce. Z hradu se člověk na větrníky dívá z očí do očí, zatímco sídla a domy pod nimi jsou jen miniaturní. Podle Bauera už nejde o narušení krajinného rázu, ale o výrobu jiné krajiny, jiné dimenze, o její úplné přetvoření.
Patnáct dní na připomínky ke změně krajiny
Na vyjádření k takové přeměně dostaly samosprávy i obyvatelé, kteří v dotčených lokalitách žijí, jediný měsíc ve svém životě a oficiálně dokonce jen 15 dnů na připomínky ke změně číslo 2 zásad územního rozvoje. Starosta to doslova označil za prasečinu. Kdyby obec nebyla připravená už od roku 2025, nedokáže si podle něj představit, jak by to celé dopadlo.
Připomínek prý na ministerstvo přišlo několik desítek tisíc. Předkladatel změny podle Bauera na ně reagoval, ale reakci obec považuje za velmi nedostatečnou. Jak se s připomínkami vypořádal, bude muset posoudit soud, a obec pevně věří, že Nejvyšší správní soud bude stejného názoru.
Od Sněmovny k Senátu: odpověď zněla politické zadání
Jedinou cestou, která obcím, městům a krajům zbývá, je žalovat stát. Pro mnohé je to zdrcující, protože nikdo nechce žalovat zemi, ve které žije. Věci se ale daly do pohybu po debatě o akceleračních oblastech v Poslanecké sněmovně, kde se sešli zástupci ministerstva průmyslu a obchodu a dalších institucí. Když tam Bauer popsal zkušenost zespodu, ozvali se kolegové z Vysočiny s nápadem postavit se návrhům celorepublikově, v nadsázce jako republikové hnutí odporu.
Následně vznikla k akceleračním oblastem komise při stálé senátní komisi pro rozvoj venkova a obce se na ní setkaly se zástupci ministerstva životního prostředí a ministerstva pro místní rozvoj. Senátoři se podle starosty v červenci teprve seznamovali s tím, co akcelerační oblast vůbec znamená, a od mnoha odborníků i senátorů zaznělo, ať se prosím zrevidují všechny důsledky. Vláda ale oblasti už schválila a jednání senátní komise podle zákona proces zastavit nemůže.
Bauer se zástupců ministerstev zeptal, jestli za smysluplnou a normální považují práci placenou z daní, jejímž výsledkem jsou žaloby obcí na stát. Podívali se na sebe a odpověděli, že šlo o politické zadání. Víc se nedozvěděl. Takto odvedenou práci obec za normální nepovažuje.
450 připomínek a návrh na zrušení u Nejvyššího správního soudu
V řádné patnáctidenní lhůtě předala obec na podatelně ministerstva pro místní rozvoj zhruba 450 připomínek obyvatel; připomínku samotné obce podala v zastoupení advokátní kancelář. Chorušice mají 560 obyvatel s trvalým pobytem a k tomu asi 40 procent chalupářů, takže je to podle starosty číslo, které dobře odpovídá názoru obyvatel a vlastníků nemovitostí v území.
Po vypořádání připomínek mohla obec podat k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zrušení akcelerační oblasti a také to udělala. Spolu s advokátní kanceláří Zahumenský je přesvědčená, že se předkladatel zdaleka dobře nevypořádal s odůvodněním, proč oblast navrhuje právě u Chorušic, ani s jejich připomínkami. Advokát David Zahumenský, který se na tuto oblast specializuje, radí napadat akcelerační zóny postupně a nechat soudy proběhnout. Jde podle Bauera o pole neprobádané pro všechny: i soud reagoval na dotaz ohledně soudního poplatku jinak, než obec čekala.
Obce v oblastech živě diskutují, zda mají návrhy podat všechny, byť by byly velmi podobné a mohly soud zahltit, nebo zda stačí jeden kvalitní za celou oblast. Pokud by soud zrušil celou akcelerační oblast, další žaloby by nebyly potřeba. Kdyby ji zrušil jen ve čtyřech katastrálních územích Chorušic, musely by žalovat i další obce. Soud má podle zákona rozhodnout do 90 dnů, a proto sousední obce zatím vyčkávají. Otázkou je i to, jak se k věci postaví nový stavební zákon, který má nabýt účinnosti v roce 2027.
Rychlost podání byla podle starosty potřebná i kvůli spekulacím se zemědělskou půdou. Investoři, kteří do obce přišli už v roce 2025, při jednoznačném odporu obce a obyvatel své plány zatím nerozvíjejí. ČEZ Obnovitelné zdroje ale ve velkém oslovuje vlastníky zemědělské půdy s dobrým přístupem k cestám a nabízí jim pronájem pro výstavbu větrníků. Obec proto chce mít jasno co nejdřív, pro všechny včetně investorů, protože akcelerační oblast je teď spíš brzdou povolování obnovitelných zdrojů.
Zahumenský doporučuje nedělat návrh co nejkomplexnější a nejpodrobnější, protože by mohl soud zahltit, ale co nejlépe ilustrovat pochybení a soudcům věc zjednodušit. Bauer to oceňuje: advokát je podle něj zkušený ve stavebním právu, přímočarý a efektivní, není to žádná omáčka. Argumentuje konkrétními rozsudky a staví je vedle toho, jak se stát s připomínkami obce nevypořádal.
Větrný byznys jako kopie solárního boomu
Na otázku, zda za větrným byznysem stojí změny na ministerstvu životního prostředí za Fialovy vlády od roku 2023, kdy podle jedné publikované analýzy vznikl odbor dekarbonizace ekonomiky a začaly se uzavírat mnohamilionové poradenské smlouvy často bez veřejné soutěže, odpovídá Bauer opatrně. Myslet si podle něj znamená nic nevědět. Za 28 let ve své práci ale zažil mnoho šmejdovin, například prodej hlasovacích práv ve vodárenských společnostech.
Nedaleko obce stojí fotovoltaická elektrárna Nová Ves a jedna je přímo v obci. Čerpá výhody z roku 2010 a občané i firmy za její elektřinu platí 16 korun za kilowatthodinu za jakýchkoli podmínek. Vedle ní je majitel jiné fotovoltaiky, který v době přebytků platí za dodávku do sítě pokutu, a když mu nefunguje střídač, zaplatí pokutu také. Podmínky tedy zdaleka nejsou pro všechny stejné.
Větrný byznys podle Bauera laicky řečeno vypadá jako totéž přes kopírák, jen s jiným druhem výroby. Solárníci potřebovali pole pro panely a větrné parky budou potřebovat krajinu, protože nemohou stát ve vzduchoprázdnu. Paralela se nabízí, i když důkazy, jak sám říká, v tuto chvíli nemá. Výkupní cena, kterou stát garantuje větrným elektrárnám, je přitom podle něj vyšší, než kolik sám doma platí za kilowatthodinu, a elektřina z jádra i z uhlí, kdyby nebylo emisních povolenek, vychází výrazně levněji.
Obnovitelné zdroje podle starosty dodávají do 5 procent celkové spotřeby energie, a kvůli zákonům, které vlády a poslanci schválili od roku 2009, za těchto 5 procent platíme 90 procent celkové ceny. Z ekonomického pohledu je to podle něj jednoznačné: stát nemůže chtít nakupovat něco předraženého, když má alternativu, která je až desetkrát levnější.
Když soud nevyhoví: Ústavní soud a přesun oblastí
Pokud obec u Nejvyššího správního soudu neuspěje, zbývá podle starosty Ústavní soud. Sám je ale spíš optimista. Obecní úřad Chorušic vykonává řadu činností v přenesené působnosti včetně správních řízení, a kdyby on sám argumentoval a odůvodňoval tak, jak se to stalo u změny zásad územního rozvoje, považoval by svou práci za naprosto nedostatečnou a šel by raději dělat něco jiného.
Stát podle něj velmi spěchal a tak také práce vypadá. Přitom stačilo začít o dva roky dřív, obce mohly být u zrodu návrhu a připomínkovat ho už tehdy. Jako příklad uvádí regulační plán zastavitelné plochy, který Chorušice připravují: ještě před veřejným projednáním s ním seznamují obyvatele, aby se vyhnuly tlakům a střetům a získaly smysluplné návrhy od lidí, kteří v lokalitě žijí. Totéž mělo podle Bauera proběhnout se samosprávami.
Cílem obcí je od počátku přesunout oblasti z míst, kde je odmítají samosprávy i občané, tam, kde nikomu vadit nebudou. Předkladatel nakonec obcím sdělil, že na takový přesun už kvůli vykazování Evropské komisi není čas. Před rokem to podle starosty možné bylo a k témuž závěru mohl dojít i předkladatel. Do budoucna přeje všem při výkonu státní správy hodně rozumu a odborné erudice.
Závěr
Chorušice ukazují, jak se akcelerační oblasti pro větrné elektrárny potkávají s venkovem: obce se o nich často dozvěděly pozdě, na připomínky měly dva týdny a kraj přes nesouhlas vlastních odborů oblast schválil. Starosta Martin Bauer vidí ve větrném byznysu kopii solárního boomu, za který zaplatí všichni, a obec teď čeká, jak o jejím návrhu na zrušení oblasti rozhodne Nejvyšší správní soud.
