Filip Turek, poslanec a čestný prezident vládních Motoristů, je od ledna vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal. Výkon této funkce má od červencové dopravní nehody pozastavený, dokud správní řízení neurčí jejího viníka. V rozhovoru tvrdí, že proti němu bývalé vedení ministerstva životního prostředí platilo kampaň, mluví o akceleračních zónách pro větrné elektrárny, o nehodě i o nálepkách, které na něj podle něj lepí média. Jde o Turkův pohled a jeho tvrzení, redakce je neověřuje ani nevyvrací.
Proč se stáhl a proč se omlouval Seznamu a Hnutí DUHA
Turek přiznává, že se poslední dobou na veřejnosti příliš neukazuje. Mediální kampaně vůči němu jsou podle něj „živější a akčnější“, kdykoli někam přijde. Do kampaně před komunálními volbami se proto nezapojí a od chvíle, kdy veřejně oznámil, že nebude kandidovat na primátora, o něm prý vychází „o stovky článků denně méně“. Média se podle něj přizpůsobí ve chvíli, kdy člověk nikoho neohrožuje na jeho pozici. Volby ho budou zajímat „až za mnoho let“, teď má klid na práci.
Že média nejsou nestranná, dokládá vlastní zkušeností. Ministerstvo životního prostředí je v gesci Motoristů a Turek uvádí, že „poškrtal dotace“ a změnil financování části neziskových organizací. Týká se to i aktivistů, kteří podle něj léta blokovali přehradu Nové Heřminovy – při záplavách se o nich vyjádřil nevybíravě s tím, že tam zemřeli lidé. Environmentální stanovisko k přehradě už je podle něj hotové, takže se postaví, „a takhle to bude s mnoha věcmi“.
Někteří mu to podle něj nemohou zapomenout. Když policie rozhodla, že jeho nehoda nebyla trestným činem, snažil se prý Seznam „za každou cenu“ napsat, že to „skoro trestný čin byl, akorát že nebyl“. Turek to přirovnává k větě „piju Coca-Colu a byl jsem ji koupit, až na to, že jsem nakoupit nebyl a žádnou Coca-Colu nepiju“. Podle právníků, kteří se mu ozvali, by Seznam takovou žalobu prohrál. Články o něm mají podle jeho analýz desetkrát víc komentářů než jiné, proto o něm Seznam píše „cokoliv“, i když mu Turek rozhovor nedal.
Žalovat zatím nehodlá, protože by pak prý „nedělal nic jiného“. Má ale seznam desítek osob, médií a komentátorů, na které by žalobu podat mohl a podle právníků i vyhrál. Omluvu Hnutí DUHA za výrok, že je spoluodpovědné za nepostavenou přehradu, i omluvu Seznamu za své výroky o něm prohrál kontumačně: rozhodl se na žaloby nereagovat, protože čas raději věnuje práci pro občany. Jako příklad práce, o které média nepíšou, uvádí „boj s větrnými mlýny“: místo republiky „poseté větrnými elektrárnami“ jich má vzniknout zhruba desetkrát méně.
Docházka ve sněmovně a práce pro průmysl
Turek odmítá i kritiku, že nechodí do sněmovny. Kritizovala ho za to i kolegyně z koalice, přestože sama měla podle něj nižší účast než on. Na stránkách Poslanecké sněmovny je u každého poslance vidět, kolika hlasování se zúčastnil: on sám měl podle svých slov kolem 64 procent, zmíněná kolegyně asi 62 a jiní kritici 40 až 45 procent. V nedělních debatách na České televizi a CNN Prima News přesto opakovaně zaznělo, že „neposlancuje“. „Říkat, že nechodím do sněmovny, je blbost, když tam chodím,“ shrnuje. S kolegy z koalice má podle svých slov dobrý vztah, novináři se ale chovají „nekorektně“ – snadno ověřitelnou věc nikdo nezkontroluje.
Nejvíc času prý tráví od rána do večera v kanceláři na ministerstvu životního prostředí, „pokud zrovna nejsem kvůli nehodě odstaven“. Je místopředsedou rady Státního fondu životního prostředí a zasedá ve vládní radě pro využití výnosů z emisních povolenek, kterou podle svých slov vede. Pracuje na tom, aby se desítky až stovky miliard, které průmysl platí za povolenky, vracely zpátky do průmyslu – na tom se podle něj koalice shoduje a s tím šel do voleb.
Za svou zásluhu považuje i to, že se program Nová zelená úsporám přetransformoval na bankovní záruky. Ušetří se tím podle něj miliardy, které bývalí ministři Stanjura a Hladík „nakreslili tam, kde nejsou“, a utratili je na rok dopředu. Ušetřené výnosy chce posílat do těžkého průmyslu – oceláren, chemiček a dalších provozů, které bez pomoci z Modernizačního fondu období Green Dealu nepřežijí. Peníze z fondu přitom bývalá vláda podle něj „zazávazkovala úplně divoce“, a to i ty, které ještě neexistovaly.
Turek: Kampaň proti mně platilo ministerstvo
Moderátor Turkovi namítá, že jeho vyprávění zní jako příběh o účelových kampaních, v němž je on ten hodný a všichni kolem jdou po něm, a ptá se, jak si má člověk představit, že ministerstvo zaplatí kampaň proti jednomu zvolenému politikovi. Turek odpovídá, že na to má důkazy: „Jsou normálně faktury.“
Podle jeho líčení dostávali zelení influenceři z veřejných peněz zaplaceno za to, aby ho v období po volbách, ještě než Motoristé převzali vládu, dehonestovali. Jeden z nich o něm prý mluvil jako o „náckovi“ a fakturoval částky kolem 150 000 korun, u dalšího šlo podle Turka o odměny kolem 2,5 milionu korun. Peníze prý tekly přes Výzkumný ústav pro krajinu, podřízenou organizaci ministerstva. Několik jmen Turek zveřejnil, když se omlouval Hnutí DUHA. Kampaň podle něj platilo bývalé vedení ministerstva, padla trestní oznámení a v jedné podřízené organizaci „padaly hlavy“. „Jsou to prokazatelné věci,“ říká.
Oficiálně měli tito lidé dostávat peníze za propagaci akceleračních zón pro větrné elektrárny. Turek si motiv vykládá takto: všimli si, že člen environmentálního výboru Evropského parlamentu nejspíš uspěje ve volbách, nová vláda bude chtít ministerstvo životního prostředí i Modernizační fond a on se pokusí zastavit přípravu zón, které připravilo dosavadní vedení.
Akcelerační zóny zmenšené na desetinu
Původní akcelerační zóny byly podle Turka zhruba jedenáctkrát větší než ty, které nakonec představili Motoristé. Měly mít skoro 4 000 kilometrů čtverečních, Motoristé se dostali na 467 a nakonec snad pod 400 kilometrů čtverečních, tedy zhruba čtverec dvacet krát dvacet kilometrů. Zón bylo kolem 110 a postupně je zmenšovali. Na ministerstvu životního prostředí na tom pracovali ve spolupráci s ministerstvy pro místní rozvoj a průmyslu a obchodu asi půl roku, „přes Velikonoce a přes všechno“.
Turek věc podle svých slov „vytáhl ze sklepa“ v lednu, krátce poté, co se stal zmocněncem pro Green Deal a klimatickou politiku. Šel za premiérem s tím, že od srpna se začnou „úplně bez limitu, totálně všude“ stavět větrné elektrárny. Navrhl zóny zmenšit tak, aby Česko nepřišlo o evropské dotace. Větrnou elektrárnu si podle něj obec dál může povolit standardním procesem i mimo zóny, akcelerační zóny ale měly obyvatele obejít. „I kdyby to byla jediná věc, co se mi v politice povedla, měl jsem úspěšnou misi,“ říká.
Investoři podle něj na výkupu energie ze zón za příštích dvacet let přišli zhruba o 400 miliard korun, „což je cena, za kterou dostavíte jadernou elektrárnu“. Tak velké peníze podle něj vysvětlují, proč někomu stojí za to platit kampaň proti němu.
Na zmenšování zón podle Turka nejaktivněji pracoval náměstek Motoristů na ministerstvu pro místní rozvoj Filip Endal, jeho „největší parťák“, který v červenci zemřel ve věku 51 let; pohřeb měl pár dní po Turkově nehodě. Turek výslovně dodává, že tím nikoho neobviňuje – jen „v tomhle světě už nevěří ničemu“.
Thomas Paukner a zelená chobotnice
Řeč přijde i na anonymního autora, který vystupuje pod jménem Thomas Paukner. Turek tvrdí, že se ve skutečnosti Thomas nejmenuje a že ho zná: párkrát se viděli a je to podle něj „sympaťák“. Kdo to je, neprozradí. Na přímou otázku, zda Paukner není on sám, odpovídá: „Já to nejsem.“
Pauknerův profil Turek doporučuje sledovat. O Výzkumném ústavu pro krajinu a dění na ministerstvu životního prostředí podle něj informuje „prokazatelně, se svědky, se zdroji“, a ne tak, „jak to dělají některé deníky s N na konci“. Turek mu prý rád poskytl informace. Námitku, že zpravodajství může být jen soubojem influencerských skupin, odmítá: nejde o skupinu jemu blízkou, s Pauknerem se propojil teprve ve chvíli, kdy ten začal odhalovat dění na ministerstvu.
Pojmy jako „zelená krev“, „dotační zelená chobotnice“ či „zelená krakatice“ jsou podle Turka „skutečné věci“. Podřízené organizace a neziskovky se podle něj naučily čerpat zelené peníze a tvoří „zelenou mafii“ napojenou na poradce a kamarády prezidenta, na vlivné lidi i na politické strany, které tam mají své lidi desítky let. Obrovský vliv má podle něj dodnes i dávný ministr životního prostředí Ambrozek. Na ministerstvu prý pracovali i profesionálové, jako byl exministr Brabec, málokdo však měl „klausovský radar“ na to, že nejde o ochranu přírody, ale o byznys a „zvrácenou ideologii, která má lidi převychovávat a tahat z nich peníze“. Paukner podle Turka zveřejňuje reálné věci, které se vyšetřují a týkají se nejméně stovek milionů korun.
Proč nekončí: auta, Brusel a nová vláda
Moderátor připomíná Turkovu rychlou dráhu – od europoslance přes sněmovní volby až k nenáviděnému zmocněnci – a ptá se, proč se na politiku nevykašle. „Mě motivuje láska k té zemi,“ odpovídá Turek. Před politikou i před europarlamentem se prý měl lépe a lépe se bude mít i po ní; skončit může kdykoli. Jako celoživotní volič ODS byl zklamaný politikou, která se podle něj proměnila v „pirátskou, amatérskou a šíleně zelenou“. Sám se označuje za ekologa, „ale konzervativního, nikoli progresivního“.
Radost mu dělá, že v Evropském parlamentu změnil narativ kolem automobilového průmyslu. Pomohl prý s pokutami za flotilové emise – šéfové největších automobilek mu děkují, že na průměrování emisí ušetřili 15 miliard eur; na návrzích pracoval jako první a Evropská lidová strana je podle něj okopírovala. Na Radě EU pro životní prostředí se v říjnu a prosinci rozhoduje o zrušení definitivního zákazu výroby aut se spalovacími motory, na čemž pracoval několik let. Ministrem ho prezident nejmenoval (ministry jmenuje prezident na návrh premiéra podle čl. 68 Ústavy), na jednání Rady ho ale jako zástupce státu vyslala vláda a řadu věcí tam podle svých slov vyjednal.
Do politiky šel kvůli autům a průmyslu, „který nás tady všechny z velké části živí“. Česko má podle něj hned po Slovensku téměř největší podíl HDP z automobilového průmyslu a ten trpí. Všechno, co o automobilkách předpověděl, se prý stalo „s úplnou přesností“ – od problémů Volkswagenu a Porsche po propouštění a zavírání továren v Německu. Lásku, kterou mu dala auta, prý teď automobilovému a těžkému průmyslu vrací.
K nové vládě je Turek kritický jen zdrženlivě. Není to vláda jeho snů a má k ní mnoho výhrad, Motoristé ostatně nedostali 51 procent. Kolegy ale kritizovat nechce: vláda je podle něj „stokrát výkonnější“ a schopnější než ta předchozí, která na ministerstvech nechala „tolik kostlivců“.
Ochranka, řidič a cesta do Lucemburku za vlastní benzín
Státní ochranku Turek nikdy neměl, jen vlastní. Poslední měsíce od ní ustupuje a bere si ji jen tam, kde se očekává, že by se mohlo něco stát – třeba k volbám. Chybou podle něj bylo vzdát se řidiče: když se pak něco stane, „vždycky to politik odnese“. Exprezident Klaus mu prý vynadal ne za to, jak boural, ale že vůbec řídil – člověk v tak sledované pozici podle něj nemá sedat za volant.
Za „největšího papaláše v zemi“ se Turek označuje ironicky: na Radu EU do Lucemburku jel vyjednávat levnější život a zachování továren vlastním autem a za vlastní benzín. Těm, kdo mu píšou, že šel do politiky pro koryto, připomíná, že plat europoslance – „půl mega měsíčně nebo kolik“ – dobrovolně po roce opustil a funkci zmocněnce vykonává zadarmo. Na ministerstvu mu prý řekli, že šlo o nejlevnější zahraniční cestu, jakou kdy pořádali. Zákonné diety 59 eur si schovává v obálkách a chce si je pověsit na zeď.
Nehoda očima Turka
K nehodě Turek opakuje, co už řekl veřejně. Odjížděl tehdy na dovolenou, kde čte jen knihy a odpočívá, a jediná zpráva, která k němu dolehla, byla, že „nějaký poslanec měl nehodu“ a je to zpráva číslo jedna. Na pláži si pak řekl, že žije ve šťastné zemi, „když jediný její problém je, že nějakej poslanec někde měl bouračku“. Takovou pozornost označuje za „degeneraci společnosti“.
Uplatňuje prý vždy stejný princip – dokud někdo není odsouzen, je nevinný – a teď se ptá, zda se mu někdo omluví. Omluva nepřišla, jen „polomluvy a okecávání“. Seznam a Česká televize podle Turka psaly o mnohačetných zraněních a zlomeninách, přitom existuje lékařská zpráva. Druhého účastníka nehody prý druhý den sám volal, protože měl strach, zda je v pořádku, a slyšel od něj, že je doma s odřeným loktem. Nehodu podle Turka nikdo z nich neudělal záměrně, „to je od slova nehoda“.
Moderátor zmiňuje, že na pražské křižovatce u Jižní spojky prý číhají lidé, kteří úmyslně vyvolávají nehody. Turek říká, že ho na téže křižovatce měsíc předtím ve stejnou hodinu a ve stejném autě tři dny po sobě málem někdo „sestřelil“ – tuto nehodu ale považuje prostě za nehodu. Za zvláštní má, že ven se dostaly záběry od hasičů, zatímco policejní záběry shora, které podle něj vypadají úplně jinak, zveřejněny nebyly, a že na místě bylo hned dost médií. „Nechci konspirovat,“ zdůrazňuje. Vadí mu jen, že si velké médium dovolí psát v rozporu s lékařskou zprávou i s právním usnesením, ačkoli je to „jednoduše dohledatelné a vyvratitelné“.
Íránský agent, závody s dětmi a tříčlenný Jaguar klub
Podobně podle Turka vznikla řada dalších kauz. Historku o telefonu, který měl nechat kolovat v hospodě a z něhož měl kdosi v roce 2010 psát na Facebook, popisuje jako vtip ze staršího videa, v němž si dělal legraci ze šifrovaného telefonu Víta Rakušana. Média ji podle něj vzala vážně a „tisíce hlupáků“ jí uvěřily, ačkoli chytrý telefon tehdy neměl – do roku 2013 nosil zlatou tlačítkovou Nokii. Sněmovna se prý sešla i kvůli tomu, že je íránský agent, přitom v Evropském parlamentu byl v delegaci pro vztahy s Íránem spolu s Danuší Nerudovou. Kromě íránského byl podle nálepek i čínským, ruským a americkým agentem.
Česká televize s ním podle jeho líčení kolem roku 2016 nebo 2017 natáčela rozhovor po závodě formule ve střední Evropě a o osm až deset let později odvysílala reportáž, že si závodění vymyslel a jezdil na motokárách s dětmi – s jejími vlastními záběry. Turek uvádí, že jezdil seriály pod FIA, mimo jiné Formuli 4 a dvoulitrový Renault, za tým Chabr Motorsport a s piloty staršími než on. Nejmladším jezdcům ve formulích je šestnáct let a bývají nejrychlejší, stát s nimi na stupních vítězů je proto podle něj čest.
Další nálepka se týká Jaguar klubu, který založil kolem roku 2006 a je jeho prezidentem. Za dvacet let uspořádal přes sto velkých akcí a každý podzim stojí před karlovarským Grandhotelem Pupp padesát až sedmdesát jaguárů. Opoziční politici, média a komentátoři přesto po článku Deníku N podle něj opakovali, že klub má tři členy. K tomu přidává bakalářku, „která nebyla, ale je“, a znovu docházku do sněmovny. Titulky si prý schovává: „To jsou tisíce screenů, my to sbíráme.“
Závěr
Turek se v rozhovoru vykresluje jako politik, který odvádí práci pro průmysl a zemi a kterého si za to vzali na mušku zelení aktivisté, investoři do větrné energetiky i velká média. Klíčové obvinění – že bývalé vedení ministerstva životního prostředí platilo kampaň proti němu – opírá o faktury, trestní oznámení a Pauknerova zjištění. Jde o jeho tvrzení a pohled; posouzení nechává rozhovor na čtenáři.
