Údajné sledování uživatelů sociálních sítí vojáky z velitelství kybernetických sil a informačních operací zdědil vicepremiér a ministr obrany Jaromír Zůna po předchozí vládě. Podle něj měla celou věc vyřešit okamžitě už minulé vedení ministerstva. Kázeňský pohovor považuje za nedostatečný, velitele generála Radka Haratka proto nechává přeřadit. Druhá polovina rozhovoru patří nové koncepci armády do roku 2040, kritice z Hradu a rekordnímu rozpočtu na obranu.
Kostlivec, který zůstal na ministerstvu
Kauza se týká loňských projektů s krycími názvy Karel a Volby 2025. Když vypukla, byl Zůna ještě mimo politiku a sledoval ji z povzdálí. Pro člověka, který po roce 1989 prošel celou transformací armády a podílel se na jejím přechodu z východu na západ, šlo o něco nepředstavitelného — skoro o šok.
Velení armády i vedení resortu přitom muselo mít dost informací, že pochybnosti o zadaném úkolu mají i samotní vojáci tohoto velitelství. Při nástupu do funkce věděl, že na ministerstvu zůstal kostlivec, kterého bude nutné řešit. Podle jeho názoru měl být problém vyřešen promptně už minulým vedením ministerstva obrany, případně vládou. Šlo o velmi vážnou situaci, které měla být věnována patřičná pozornost.
Kázeňský pohovor nestačil
Konat začal hned po nástupu, nejdřív ale musel nechat doběhnout šetření vojenské policie pod dohledem státního zástupce. Jeho závěr zněl: k porušení zákona pravděpodobně nedošlo, mohlo však dojít k porušení služebních a vnitřních předpisů. Případ proto putoval ke kázeňskému vyřešení k tehdejšímu náčelníkovi generálního štábu Karlu Řehkovi.
Ten věc uzavřel pohovorem s generálem Haratkem. Zůnovi to nestačilo — kázeňské řešení nepovažoval za adekvátní závažnosti situace, a proto poslal celou spisovou dokumentaci k přezkoumání ministerstvu spravedlnosti. Problémů ve velení a řízení útvaru, který jinak označuje za excelentní a pro bezpečnost státu velmi významný, se podle něj objevilo víc. Informoval ho o nich předchozí i současný náčelník generálního štábu. Jako bývalý voják, který vedl tři velitelství, dospěl k závěru, že pozice generála Haratka ve velení už není udržitelná.
Haratek mezitím sám požádal o zkrácení služebního závazku, který mu běží do konce příštího roku. Že by mu ministr odchod do civilu znemožnil, Zůna odmítá. Ministr věc probíral s náčelníkem generálního štábu Miroslavem Hlaváčem i se státním tajemníkem ministerstva, který ji posoudil podle služebních předpisů a zákona. Závěr: uvedené zdůvodnění zkrácení neumožňovalo. Nezakázal to ministr, neumožňoval to zákon.
Cvičení, které neproběhlo na hypotetické zemi
Sledovala tedy armáda uživatele sociálních sítí? Spisy nejsou veřejné. Armáda celou věc zdůvodňovala jako cvičení. Jenže cvičení se podle Zůny mají stavět na hypotetických scénářích — vymyšlená země, vymyšlení lidé. Problémem se to stalo hlavně proto, že probíhalo v reálných podmínkách České republiky.
Zda za tím byl záměr pracovat právě se skutečnými lidmi, Zůna neví a žádné zjištění k tomu podle něj nevede. Vyšetřovatelé shromáždili velké množství podkladových materiálů, závěr vyšetřování vojenské policie se souhlasem dozorujícího státního zástupce ale zůstává stejný: nikoli porušení zákona, nýbrž možné porušení vnitřních předpisů armády.
Proč musí generál Haratek odejít
Zůna uložil náčelníkovi generálního štábu Miroslavu Hlaváčovi, aby generála Haratka přemístil na jiné služební zařazení v souladu se svým personálním záměrem. Hlaváč s ním 1. října vedl pohovor a na jeho základě ministr rozhodl. Nejde přitom jen o trest: sešlo se víc věcí najednou. Velitel by se v příštím roce stejně blížil termínu, kdy ho kariérní řád posouvá dál. Žádný voják nemůže zůstat na velitelské funkci navěky a praxe, kdy lidé na úrovni velitelství a brigád seděli třeba pět let, už podle Zůny není možná.
Zároveň jde o vyvození odpovědnosti za to, co zjistila vojenská policie. Už samotné předání generála do kázeňské pravomoci náčelníka generálního štábu není dobrý signál. Generalita podle Zůny představuje vojenskou elitu národa a vrchol pyramidy, ke kterému voják míří celou kariéru.
Zprávy, že se Hlaváč ministrovi vzepřel a velitele se zastal, označuje za vlastní konstrukci některých médií, která neodpovídala realitě — ministerstvo proto vydalo uvedení na pravou míru. Že Haratek zatím zůstává ve funkci, vysvětluje předpisy: funkci i zkušenosti musí předat novému veliteli a platí lhůty personálního řízení. Náčelník generálního štábu navíc skládá celý personální „vláček“, včetně jedenácti generálů jmenovaných či povýšených k 28. říjnu a rotací na zahraničních pracovištích. Kam Haratek půjde, zatím není veřejné. Bude to včas vyhlášeno.
Garance civilní kontroly a slova generála Řehky
Může ministr zaručit, že armáda už sledovat lidi na sítích nebude, když bývalá ministryně Černochová tvrdila, že o věci nevěděla? Zůna odpovídá civilní kontrolou ozbrojených sil, kterou vždy prosazoval do vládních politik. Česko buduje demokratickou armádu demokratického státu v podmínkách tržní ekonomiky, ne v časech státní plánovací komise. Zárukou je podle něj i to, že věc od počátku vnímal jako problém. Odpovědnost nese ministr obrany a ten musí zvolit, jak situaci řešit.
Moderátorka připomněla tehdejší slova generála Řehky, který kategoricky popřel, že by armáda sledovala opozici, jakýkoli politický subjekt nebo jiné občany, a dodal, že na nikoho nevedou žádné složky. Lhal tedy? Zůna se odvolává na to, že tehdy nebyl součástí systému. Seznámil se jen s částí spisu postoupenou ke kázeňskému vyřízení. Řehka podle něj tehdy opakoval stanovisko, které předával i bývalé ministryni: šlo o cvičení a plnění úkolu. Jak tato slova obstojí dnes, ať prý vysvětlí sám Řehka.
Nová koncepce armády do roku 2040
Vláda v den natáčení schválila koncepci výstavby armády do roku 2040. Jednání bylo podle Zůny dlouhé, ale věcné. Účastnil se ho i prezident a koncepci představil její zpracovatel, náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč.
Nejde o aktualizaci koncepce, kterou v prosinci 2023 schválila vláda Petra Fialy, ale o zcela nový dokument. Na summitu v Haagu v roce 2025 se cíle výstavby vojenských schopností pro Česko ztrojnásobily a stará koncepce na ně neměla odpověď — nové cíle do roku 2040, některé až do roku 2044, se do ní technicky vůbec nevejdou. Bezpečnostní rada státu proto přesunula tvorbu koncepce z roku 2028 na letošek.
Generální štáb ji musel vypracovat během několika měsíců, souběžně s tvorbou rozpočtu a výměnou na postu náčelníka. Ministerstvo navíc řešilo zděděný rozpočet, který Zůna označuje za nekvalitní a nerealistický, s dírami ve výhledech přes 90 miliard korun. I přes tři měsíce rozpočtového provizoria přitom resort letos podle něj dosáhne pravděpodobně jednoho z nejlepších výsledků v čerpání od roku 1993.
Dokument otevřeně přiznává, že závazky dnes plníme asi jen z 30 procent. Řada jednotek, které nové schopnosti vyžadují, totiž ještě vůbec neexistuje. Na startovní čáře stojí celá aliance a podle Zůny je to, jako by si běžec na startu desetikilometrového závodu stěžoval, že do cíle zbývá deset kilometrů.
Prezident ví, o čem mluví
Prezident koncepci kritizuje: podle něj nesplní základní cíle a armáda nebude schopná boje vyšší intenzity. Přitom byl v Haagu a ví, že se podmínky změnily. Zůna připomíná, že jde o bývalého náčelníka generálního štábu z let 2012 až 2015, který rozumí obsahu i kontextu. V letech 2010 až 2013 armáda nesla důsledky globální finanční krize: rušilo se operační velitelství, počty vojáků klesaly o tisíce, tisíce míst ve struktuře se nesměly obsazovat a nábor se na tři roky zastavil. Koncepce tehdy pracovala s tezí o odložené potřebě. Na otázku, zda šlo o dobu, kdy byl náčelníkem Petr Pavel, Zůna přitakal.
Prezidentova slova proto bere s opatrností. Nekritizuje podle něj koncepci jako takovou, ale klade na misku vah cíle do roku 2040 proti zdrojům — penězům a lidem. Vláda se na bezpečnost dívá komplexněji: kromě vojenské obrany jde i o energetickou, průmyslovou, potravinovou a vnitřní bezpečnost, která může být za pár let stejně aktuální jako ta vnější. Komentátorům podle něj často vypadne, že Česko je součástí aliance s operačními plány a společnou reakcí. Všechny naše schopnosti se počítají v rámci aliance.
Sedmdesát procent a boj vyšší intenzity
Sedmdesát procent toho, co máme plnit, nejsme schopni plnit? To podle Zůny zahrnuje i nové haagské cíle, které se mají splnit až do roku 2040. „Nesundávejme kalhoty, když brod je ještě daleko,“ shrnuje.
Do boje vyšší intenzity se Česko snad zapojit nebude muset. Proto aliance posiluje odstrašení a česká armáda má jednotky v Litvě, Lotyšsku, Polsku i na Slovensku. Příspěvek do aliance je podle ministra poměrně silný, i když jsme k sobě hodně kritičtí. V procentních výdajích na obranu sice Česko patří na chvost, v modernitě, tempu modernizace a technologické vyspělosti je ale úplně jinde a v řadě oblastí je vedoucí zemí aliance. Některé státy s nejvyšším podílem výdajů nemají ani letectvo.
Procenta HDP jako politický úzus
Procenta si podle Zůny omíláme hlavně sami doma. V závěrečné hodnotící zprávě aliance, která vzniká z mnohostranných jednání členských států, stojí jen v úvodu několikastránkové preambule. Gros dokumentu se týká jediné věci — vojenských schopností.
Už na jarní konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost Zůna říkal, že procentní cíl nemá oporu v teorii ani v metodikách výstavby sil a postrádá koncepční základ. Jde o politický úzus, podobně jako maastrichtská kritéria, která podle ekonomů nemají oporu v ekonomické teorii. Rozumí ale tomu, že aliance potřebuje měřítka, a uznává, že procenta zmobilizovala evropské státy k větším investicím do obrany.
Rekordní rozpočet a otázka, kde škrtat
Zmobilizovala i Česko. Rozpočet na obranu činí příští rok 191 miliard korun, což je historický rekord. Z toho 145 miliard připadá na samotnou armádu pod náčelníkem generálního štábu — peníze, o kterých se resortu ještě před pár lety ani nesnilo. Rozpočet je výrazně proinvestiční a oproti předchozím zhruba 154 miliardám představuje velký nárůst.
Prezident i opozice přesto vládě vyčítají, že do obrany dává málo. Výroky se podle Zůny nepotkávají s realitou: opozice chce vyšší výdaje na obranu a zároveň kritizuje výši deficitu, přičemž nikdo nedovolí sáhnout na sociální stát. Kde tedy škrtat, když je zdravotnictví prioritou a chceme kvalitní školství? Tuhle otázku vrátila moderátorka vládě.
Závěr
Kauzu sledování sítí Zůna uzavírá personálním řezem: kázeňský pohovor nestačil, spis prošel ministerstvem spravedlnosti a velitel kybernetických sil musí do jiné funkce. U armády jako celku sází na novou koncepci do roku 2040, která odpovídá ztrojnásobeným aliančním cílům, a na rekordní rozpočet. Měřítko procent HDP považuje za politickou konvenci — rozhodovat mají vojenské schopnosti.
