Zrušení koncesionářských poplatků se podle ministra kultury Klempíře do ledna kvůli obstrukcím nemusí stihnout. Politik vládní koalice Ševčík v tom vidí snahu veřejnoprávních médií udržet si pozice co nejdéle – a v rozhovoru se od České televize dostává k soudům, parlamentní vyšetřovací komisi ke kauze Dozimetr, prezidentské kampani, zbrojení i k tomu, jak chce se skupinou odborníků změnit české školství.
Česká televize: dá se dělat levněji a veřejnoprávnost zůstane
Česká televize a Český rozhlas se podle Ševčíka snaží prodloužit stav, který jim vyhovuje. Televizi označuje za „hlásnou troubu“ bývalé pětikoaliční vlády a její redaktory za lidi vyškolené neziskovkami. Zkušenost má vlastní: v jedné debatě mu moderátorka podle jeho slov skočila do řeči desetkrát, dvakrát hned v prvních vteřinách odpovědi, zatímco jeho protějšku ani jednou. Když na to později v televizi upozornil, Lipavský se prý div nezbláznil.
Česká televize se podle něj dá dělat levněji a veřejnoprávnost jí přitom zůstane. Herci a „kašpárci“ z Milionu chvilek, kteří kolem poplatků poskakují, buď nevědí, nebo zamlčují, že osmnáct zemí Evropské unie financuje veřejnoprávní média jinak než poplatky. Připomíná krizi BBC, kde museli odstoupit ředitelé kvůli manipulovaným projevům.
Manipulaci zažil Ševčík na vlastní kůži opakovaně. Před deseti dvanácti lety se objevila fotka jeho auta s modrým majákem a Česká televize podle něj do reportáže pustila animaci, v níž maják, který ve skutečnosti nesvítil, blikal. Dále zmiňuje pořad 168 hodin a další pořady, které o událostech, jež sám prožil, informovaly nepravdivě a obrátily je naruby. Otázka tedy zní, komu veřejnoprávnost slouží.
Málokdo prý ví, že Česká televize má i příjmy z reklamy – ne na zpravodajském kanálu, ale na ostatních. Už teď jde tedy o kombinaci poplatků a reklamy a televize se podle Ševčíka bojí hlavně toho, že by platby ze státního rozpočtu byly nižší než dnes. Jak říkal Milton Friedman: za vším hledejte peníze.
Hvězdy obrazovky mimo televizi
Tváře, které kdysi udávaly v televizi trendy, dnes v online prostoru narážejí na realitu. Václav Moravec se po odchodu do světa internetových médií potýká s nižší sledovaností, než má kanál, pro který rozhovor vznikl, a zjišťuje, že uspět s médiem placeným přímo diváky je něco jiného než práce se zajištěným rozpočtem. Na bývalé televizní hvězdy se podle Ševčíka dívá pár tisíc lidí, Moravec podle jeho odhadu nemá ani deset tisíc sledujících.
Za odlivem diváků vidí tendenčnost, která podle něj celou řadu lidí od České televize odradila. Přiznává, že veřejnoprávnost dnes podle něj splňuje daleko víc CNN než Česká televize – a to si CNN s rozpočtem možná jen o něco vyšším musí vydělat sama, bez peněz daňových poplatníků i bez poplatků.
Hradní opozice a komise k Dozimetru
Hradní opoziční linii s mediální podporou Deníku N nepovažuje Ševčík za bezzubou. Podle něj má připravené různé „palby“, a to ve spolupráci s tajnými službami; u některých textů je podle něj propojení zřejmé a dochází přitom i k porušování zákonů. Ostatní média se podle něj těmto věcem příliš nevěnují.
Víc se má podle Ševčíka otevřít, až začne pracovat parlamentní komise k vyšetřování kauzy Dozimetr. STAN se podle něj má čeho obávat: způsoby, které se kolem kauzy ukázaly, označuje za mafiánské a doufá, že lidé s nimi nejvíc spojení budou brzy odstaveni z veřejného života. Vyšetřovací komise má podle něj pravomoci, díky nimž může osvětlit řadu věcí, které u soudu na povrch nevyjdou. Co s tím udělají novináři Deníku N, o nichž tvrdí, že v kauze stojí jednoznačně na jedné straně, si prý dovede představit: nejspíš nic.
Soudy: otázka osobní statečnosti
Zda komise dodá soudcům odvahu posunout věc do trestněprávní roviny, je podle Ševčíka otázka jejich osobní statečnosti. Ze znalosti mnoha případů tvrdí, že soudci nedodržují ani pokyny, které jim dá odvolací nebo Nejvyšší soud, když jim věc vrátí zpět – a dokládá to rušenými rozsudky.
Uvádí i tragické dopady: dítě, které soud vrátil otci známému svou krutostí, přestože opatrovníci varovali, zemřelo. Jako další příklad jmenuje případ z Karlovarska, kde podle něj pachatel, který hodil zápalnou láhev na obytný dům s českými rodinami včetně dětí, vyvázl s podmínkou – zatímco lidé, kteří využili svobodu slova, byli za to, co řekli nebo napsali, zavřeni, případně odsouzeni k podmínce a pokutě.
Výhrady má i k Ústavnímu soudu: podle Ševčíka se vyjádřil k něčemu, k čemu se vyjadřovat neměl. Opřel se o článek Ústavy o sporech mezi státními institucemi a samosprávou, jenže v tomto sporu stály podle něj na obou stranách jen státní instituce.
Prezidentská kampaň už běží
Prezidentská kampaň je podle Ševčíka jednoznačně v plném proudu a prezident Petr Pavel v ní se svými „loutkovodiči“ využívá výhodu úřadu. Bude na občanech, zda znovu uvěří člověku, který podle něj v podstatě velebil okupaci. Připomíná, že Pavel byl předsedou stranické organizace v instituci, která školila lidi pro vojenské zpravodajské služby – a ty tehdy podle Ševčíka spadaly pod sovětskou GRU –, že byl podle některých historiků majitelem nebo uživatelem konspiračního bytu a že slíbil věrnost nejdřív rozvědce sovětského typu a potom zpravodajské službě NATO. „To je historie, tu si nemohl odpracovat. To je morálka,“ shrnuje.
K minulosti přidává současnost. Loni v červenci podle Ševčíka Pavel německému deníku Bild řekl, že by Němci měli být vůdčí silou v Evropě. Chce rušit právo veta jednotlivých členských zemí EU. O Trumpovi řekl, že je odpudivá lidská bytost a že mu nepodá ruku, a později dodal, že víc škodí Trump než Putin. Při návštěvě Estonska a dalších pobaltských zemí se podle Ševčíka negativně vyjadřoval o české vládě – a to se v zahraničí nedělá, ať už mu to poradí kdokoli z Hradu.
Lidé kolem současného prezidenta jsou podle Ševčíka „úplně mimo mísu“ a jsou to váleční štváči, kteří mohou do ničivého konfliktu zatáhnout nejen Českou republiku, ale i další země Unie. Zda občané budou takového člověka chtít znovu, je podle něj na nich.
Jaderné hlavice a zbrojení na dluh
Rusko má podle Ševčíka přes 5500 jaderných hlavic, zatímco v Evropě je mají jen Velká Británie a Francie – dohromady zhruba pětistovku, tedy asi jedenáctkrát méně. Ve Francii čeká razantní změny, protože víc než polovina obyvatel se na vojenských výdajích podílet nechce.
Občané to zatím nepociťují, ale veškeré zbrojní výdaje ve prospěch Ukrajiny, které se podle něj zčásti rozplynou v korupci a zčásti skončí jako drony posílané do Ruska, jsou placené z půjčky, kterou budou členské země splácet. Česko by se podle Ševčíka na „válečném štvaní“ nemělo podílet ani finančně a vláda tím dělá další krok k tomu, aby občané nenesli náklady, které za Fialovy vlády museli nést na financování nesmyslné války.
Alternativa pro školství: inkluze, platy, byrokracie
Se skupinou lidí, kteří se školství věnují desítky let, připravuje Ševčík alternativu ke změnám, které chystá Plaga, a otevřeně přiznává, že s ministrovým postupem ani s jeho neziskovými organizacemi nesouzní. Jinak chtějí přistoupit k inkluzi: děti, které v běžném kolektivu těžko obstojí, mají dostat speciální péči, a pokud se ukáže, že to zvládnou, vrátit se do běžných tříd. Situaci podle něj ztěžuje i to, že v mnoha třídách velkých měst sedí ukrajinské děti, které vůbec neumějí česky.
Dnešní stav podle Ševčíka – a podle řady psychologů a dětských psychiatrů – škodí oběma stranám: dětem, které mohou nést trauma, i dětem, které by mohly postupovat rychleji třeba ve výběrových třídách a nyní ztrácejí motivaci. Ušetřit by se dalo i na asistentech pedagoga: blíží se k třiceti tisícům přepočtených úvazků a za poslední léta stáli přes 80 miliard korun, které mohly jít na speciální školy.
Nesouhlasí ani s tím, jak Plaga chystá změny vysokoškolského zákona, a chce otevřít financování základních, středních i vysokých škol. Za Fialovy vlády podle něj platy učitelů klesly zhruba ze 125 % průměrné mzdy na 108 %; cílem je vrátit se k uzákoněným 130 %. Ředitele chce zbavit byrokracie – na vysoké škole, kde působil v 80. letech, prý tehdy nedosahovala ani 15 % té dnešní.
Závěr
Změny podle Ševčíka nepřicházejí tak rychle, jak by si každý přál, protože jde často o systémové úpravy vyžadující novou legislativu – a tu podle něj nabourává bývalá pětikoalice. Od České televize přes soudy a vyšetřovací komisi k Dozimetru až po Hrad a zbrojení se jeho výklad vrací k jednomu tématu: kdo rozhoduje o tom, co se veřejnost dozví, a kdo za to platí.
