Druhé kolo senátních voleb rozdalo karty jednoznačně: hnutí STAN zvítězilo, ANO nezískalo jediný mandát a na ostatních stranách je znát spíš úleva z toho, kdo se do horní komory nedostal, než radost z vlastních zisků. Pondělní živý stream s chatem bilancuje volby s notnou dávkou ironie a od domácí politiky se přesouvá k nepokojům ve Francii a v Itálii, k Green Dealu a ke zprávě, která na půdě Evropského parlamentu označila konzervativní názory za „kontaminaci“.
Paradox českého voliče: Dozimetr u soudu, STAN ve volbách vítězí
Český volič podle úvodního komentáře miluje paradoxy. Kauza Dozimetr, jedna z nejzávažnějších porevolučních korupčních kauz, se dál projednává u Obvodního soudu pro Prahu 9 a vypovídá v ní mimo jiné Hana Marvanová, která dříve veřejně uvedla, že Víta Rakušana na podezřelé zakázky v pražském dopravním podniku upozorňovala. Voliči přesto o víkendu „nasypali“ hlasy právě hnutí STAN, jako by se nechumelilo.
Právě proto prý v Česku chybí opravdu kvalitní politická satira: největší satirou je politika sama. S výjimkou Starostů byly volby jedním velkým pohřbem – pro opozici i pro vládu. Nikdo z poražených se tak nemůže druhým posmívat, jak to podle komentáře zkoušel předseda ODS Martin Kupka vůči hnutí ANO.
Kdo se do Senátu nedostal
Jedinou útěchou z voleb je, že se do Senátu nedostaly některé výrazné postavy, které se po kampani už viděly v lavicích horní komory. Senátorkou se nestala operní pěvkyně Dagmar Pecková, kandidátka ODS v Praze 9 – proti obhájci mandátu Smoljakovi získala zhruba pětinu hlasů. Voliči tu podle komentáře vyslali, abychom parafrázovali klasika z ODS, naprosto jasný signál.
Neuspěl ani exministr Martin Dvořák, který v Hradci Králové vyhrál první kolo, ve druhém ale prohrál s kandidátkou ODS. Ze Senátu odchází také pirátská senátorka Adéla Sucharda Šípová, která na Kladně neobhájila mandát. Po volbách si v Deníku N postěžovala, že jedinou zvolenou ženou mezi novými senátory je varování a že Senát s osmdesáti procenty mužů je špatně.
Komentář to odmítá: chybou je dělit politiky podle pohlaví, rozhodovat má program, názor a pohled na svět, s nímž člověk kandiduje. Na rozloučenou připomíná i starší výrok Šípové k prezidentovu vetu novely zákona o platech ústavních činitelů. Tehdy s nadsázkou poznamenala, že snad nebude muset kvůli výpadku příjmu prodat ledvinu; později sama uznala, že šlo o ne zcela vhodný žert. Senátní kariéru by jí podle komentáře spíš zachránilo, kdyby mluvila podstatně méně.
Zelené mozky míří z armády do politiky
Při současném složení Senátu je podle komentáře vyloučené, že by se ODS a ANO dohodly na nápravě toho, co do politického systému vneslo zásadní nerovnováhu – přímé volby prezidenta. Místo toho pokračuje trend, který stream nazývá odlivem „zelených mozků“ z armády do politiky. Po prezidentovi a po bývalém vládním koordinátorovi strategické komunikace Otakaru Foltýnovi, který se k politickým otázkám vyjadřoval, jako by k tomu měl mandát, zasedne v Senátu i Karel Řehka.
V Plzni se navíc odehrála pozoruhodná dohra. Odcházející senátor za ODS Aschenbrenner, který nepostoupil do druhého kola, se místo Řehky postavil za jeho protikandidátku Kantorovou z ANO. Petr Fiala i Martin Kupka to nesli velmi nelibě a místo aby Kupka krotil Fialovo působení na sociálních sítích, začali senátora společně „mustrovat“. Na Aschenbrennera se pak od voličů „slušného a vzdělaného“ tábora snesly kbelíky špíny – podle komentáře jen proto, že řekl svůj názor. Škodolibě se dá říct, že ochutnal vlastní medicínu, zároveň to ale podle streamu ukazuje žalostný obrázek voličů, kteří o sobě tvrdí, že stojí na správné straně.
Řehka je přitom dílem Petra Fialy. Když byl Fiala premiérem, svářela se s tehdejším náčelníkem generálního štábu ministryně obrany Jana Černochová z ODS. Řehka si budoval vlastní PR, rozdával jeden rozhovor za druhým a Fiala se za svou ministryni nepostavil – hrál si na chytrou horákyni. Politický kapitál, který si Řehka díky tomu nastřádal, teď zúročil v barvách konkurence ODS. Hýčkat si vlastní politickou konkurenci se Fialovi podle komentáře povedlo „na třikrát podtrženou jedničku s hvězdičkou“.
Lidovci, STAN a had hřátý na prsou
Nevděk světem vládne i u lidovců. Videa, která na podporu Dagmar Peckové natočili stávající senátoři ODS v čele s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem, byla podle komentáře plná křeče, a od lidovců se jí výraznější podpory nedostalo. Přitom ODS pomohla KDU-ČSL díky společné koalici ve třech celostátních volbách – dvou sněmovních a jedněch evropských –, takže od předsedy lidovců Grolicha by se dalo čekat víc kolegiality.
Teď se podle streamu rýsuje spojenectví lidovců se STAN a otevřenou otázkou zůstává, jak se zachová TOP 09. Kdo si hřeje politickou konkurenci na prsou, dopadne jako ten, kdo si na prsou hřeje hada.
Proč je STAN sexy
Na otázku, zda se lze ještě divit pražským voličům, odpovídá komentář, že ano. STAN má navzdory Dozimetru nálepku čehosi „sexy“ – na rozdíl od staré kampaně sociální demokracie, kdy hostesky na mítincích nosily trička s nápisem, že ČSSD je sexy, a faleš byla cítit na hony. Volič se nerozhoduje jen podle programu a sympatií, ale podvědomě chce stát na vítězné straně, tam, kde je to „cool“. A tím už dávno není ODS, ale STAN.
Paradoxní je, že Vít Rakušan před volbami nebyl příliš vidět. Starostové se dostali do pozice, do které se dřív či později dostane každá opozice: stačí vyčkávat, nechat vládu vládnout a doufat, že zklamaní voliči se zkoncentrují u vás. Uklidňující je snad jen to, že Rakušan už nijak neskrývá premiérské ambice – a samozvaní premiéři či prezidenti, ať šlo o Ivana Bartoše, nebo o „skoro prezidenta“ Fischera, historicky neuspěli.
STAN může dál nerušeně přebírat voliče Pirátů, kteří podle ironického komentáře žádají příznivce o stokorunu na svůj „geniální“ hospodářský plán, i voliče ODS. Otevřené zůstává, jestli Starostové půjdou do příštích voleb samostatně, nebo vezmou pod svá křídla lidovce či TOP 09. Nízká volební účast navíc ukázala, že vládní voliči nejásají; pokud vláda nezmění tempo, může se to opakovat i ve sněmovních volbách – a pak hrozí představa Víta Rakušana ve Strakově akademii.
Grolich, bubliny a dvojí metr na politický marketing
Divák z Moravy nechápe, proč voliči poslali do Senátu jihomoravského hejtmana Grolicha, na kterého prý všichni nadávají. Odpověď zní: žijeme v bublinách. Existují bubliny, v nichž nenajdete nikoho, kdo by volil vládní koalici, a jiné, v nichž nenajdete nikoho, kdo by podporoval opozici nebo Grolicha. Volby jsou pak hlavně o tom, která bublina k urnám dorazí v hojnějším počtu.
Grolich si pověst hejtmana vybudoval už v krajských volbách a senátní mandát potřebuje jako předseda parlamentní strany, která bojuje o holou existenci – šéf, který je „jen hejtmanem někde na Moravě“, není pro stranu výhodný. Opakuje se tak situace ODS z doby, kdy ji vedl Mirek Topolánek: Senát poslouží jako základna do sněmovních voleb. Marketing Grolich bezpochyby umí, a to tak, že mu voliči hlasy „nasypali“ už v prvním kole. Pozoruhodný je ale dvojí metr: Andreji Babišovi se politický marketing vyčítal od začátku, Motoristům a Filipu Turkovi se vyčítá dodnes, zatímco na Grolicha se titíž kritici dívají jako na „borce“.
Obava zní, že úspěch v prvním kole politiky jen víc zatáhne do sítí politického marketingu: vymyslet co největší zběsilost, klidně ať vás mají za idiota, hlavně když se to sdílí.
Hořící Francie: od studentských protestů k rabování
Druhá velká část streamu patří Francii a Itálii. Ve francouzském Limoges shořela část historické budovy radnice, která přečkala obě světové války, ale nepřežila současné protesty. Všechno začalo studentskými demonstracemi; dnes už se nikdo nezabývá tím, zda byly původní požadavky studentů oprávněné, protože protesty splynuly s vlnou rabování, násilí a ničení památek. Na záběrech z Paříže vlají i palestinské vlajky.
Profitovat z toho budou podle komentáře dva hlavní favorité příštích prezidentských voleb, Marine Le Penová a Mélenchon. Pro Emmanuela Macrona je to nejhorší možné rozloučení s prezidentstvím – a zároveň jeho vizitka. Tohle se děje v jednom z tahounů evropské integrace, hodinu a půl letu od Prahy. „Je to ten západ, který nám tu byl dáván za vzor,“ zní komentář, který vyzývá vzpomenout si při pohledu na tyto záběry na mantru Petra Fialy a dalších „demokratů“, že patříme na západ.
Česko je podle streamu v tuto chvíli spíš onou civilizovanou západní Evropou – podobně jako bylo prvorepublikové Československo ostrůvkem demokracie mezi autoritářskými režimy. Bezpečnost ale není daná napořád. Česko kdysi patřilo mezi pět nejbezpečnějších zemí světa, dnes je v žebříčcích níž, a výdaje na obranu, nad kterými dnes skřípou zuby sympatizanti současné opozice, se mohou hodit, až bude potřeba bránit hranice.
Na otázku po požadavcích francouzských studentů – zrušení přijímaček, kratší výuka, lehčí maturity – odpovídá komentář, že je to už jedno. Jakmile někdo vezme dlažební kostku, vymlátí výlohu, rozbije starou kašnu nebo zapálí historickou radnici, původní požadavky jsou mimo hru a řešit se budou jen následky – materiální, politické i ekonomické.
Za všechno může Rusko?
Na síti X se objevil komentář, podle něhož násilnosti ve Francii a v Itálii nejsou jen o frustraci mladých, ale hlavně o činnosti ruských tajných služeb. Podle streamu jde o typický únik: lidé, kteří se v otázce masové migrace šeredně spletli, místo přiznání chyby hledají viníka v Moskvě. Neustálá potřeba vidět za vším Rusko je kontraproduktivní, protože odvádí pozornost od skutečné příčiny – a kdo hledá příčinu jinde, nikdy nenajde řešení, které by s problémem pohnulo.
Náprava je po zhruba jedenácti letech mnohem složitější, než kdyby se rozumná stanoviska zaujala v době, kdy se migrační krize odehrávala. Komentář připomíná i Merkelovou, která se ke svému „Wir schaffen das“ a otevření hranic hlásí dodnes. Problém podle streamu nespočívá jen v roce 2015, ale v dlouhodobě nezvládnuté integraci: část druhé a třetí generace potomků migrantů se necítí součástí společnosti a podléhá radikalizaci. Stát přitom na násilí odpovídá stále bezradněji – ze strachu, aby nebyl obviněn z rasismu, raději nechá rabovat obchody, zapalovat auta a ničit památky.
Volební výprask ANO a vláda, která neumí prodat úspěch
Hnutí ANO zaznamenalo volební masakr. Do voleb, v nichž se mu tradičně nedaří, šlo navíc z pozice poraženého, a přestože do druhého kola poslalo nejvíc kandidátů, nezískalo ani jeden mandát. Viníky by ale podle komentáře bylo špatné hledat jen mezi senátními kandidáty nebo krajskými předsedy. Zamyslet se je potřeba nad tím, co dělá vláda a zda plní to, s čím ji voliči volili.
Očekávání od nastupující vlády byla obrovská a nedokázal by je splnit ani Superman – ale i ten Superman by se mohl činit víc. A když už udělá něco pozitivního, třeba když se z vládních rad, včetně Rady vlády pro lidská práva, začnou vytrácet ti největší ideologové z neziskovek, měla by to vláda umět prodat. Místo toho nechá výklad událostí na ukřivděných neziskovkách a spřátelených novinářích, až to nakonec vypadá, že vláda někomu ublížila.
Větrník s doutníkem a akcelerační zóny
Podobně je tomu s videem, v němž Filip Turek, vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal, slavil narozeniny a típl doutník do větrníku – zákusku, který symbolizoval větrné elektrárny. Komentář video nepovažuje za nejpovedenější, protože takovou formu prezentace chápe jako něco, co může vadit, pointu ale chápe: když jste proti větrníkům, turbínu s lopatkami do videa těžko dáte.
Na pohoršení Jurečky měli vládní politici podle streamu odpovědět připomínkou akceleračních zón pro obnovitelné zdroje, které jsou výrazně menší, než navrhovala vláda Petra Fialy. To je úspěch, který vláda nechá jen tak projet. Když už se něco povede, je potřeba to umět prodat a nedovolit médiím a neziskovkám, aby z úspěchu udělaly selhání.
Green Deal jako fraška
Green Deal je podle komentáře naprostá fraška – už vzhledem k emisím z válek na Ukrajině a v Perském zálivu. Klimatičtí aktivisté a „greenfluenceři“ rádi zdůrazňují, jak si potrpí na čísla a fakta. Viděl ale někdo někdy studii, která by spolehlivě ukázala, jak se na klimatu planety promítne to, že si malá Evropa zlikviduje automobilový a další průmysl? Taková čísla podle streamu neexistují, a přitom by měla stát na začátku. Absurdní je řešit uhlíkovou stopu a emisní povolenky v systému ETS2, který na Česko dopadne od roku 2028, v situaci, kdy ve Francii a v Itálii stoupá černý dým z hořících aut a popelnic.
Evropská unie si navíc podle streamu z veřejných peněz platila neziskové organizace, které měly šířit apokalyptické scénáře a tlačit na europoslance, aby přijímali stále přísnější legislativu – a prošlo to bez většího skandálu. Společnost si tak financuje ty, kdo pod ní podřezávají větev. Budoucí generace budou podle komentáře kroutit hlavou nad tím, jak bylo možné zlikvidovat průmysl kvůli Green Dealu a demografii Evropy kvůli nekontrolované migraci, stejně jako dnes kroutíme hlavou nad filmy z padesátých let o americkém broukovi. Připomínka zazní i na adresu Senátu: kdyby se v něm nenašli rozumní lidé, prošla by i Istanbulská úmluva.
Rada pro lidská práva a strach z tlaku ulice
Na námitku, že vláda nemůže prodat své úspěchy, protože mainstreamová média jí to nedovolí a její podcasty sleduje jen pár lidí, odpovídá komentář, že v případě Rady vlády pro lidská práva si největší ránu zasadila vláda sama. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Malá nová jména obhajovala spíš tím, že složení rady je aspoň pestré, než jasným přihlášením se ke změně – čímž snahu zbavit radu neziskovkářských extremistů sama oslabila. Ani premiér Babiš se netváří, že by šlo o jasné rozhodnutí, za kterým stojí.
Totéž platí pro rušení koncesionářských poplatků. Vláda se nesmí leknout tlaku ulice; program, s nímž vyhrála volby, musí naplňovat s vědomím, že se to někomu nebude líbit. Komentář přitom upřesňuje, že netvrdí, že vláda funguje dobře a jen to neumí prodat. Vyčítá jí mnoho věcí – a mimo jiné i to, že když udělá něco správného, lekne se toho a mediálně vezme zpátečku, místo aby hrdě řekla: „Tohle se nám povedlo.“
Vyhrocená výměna ve Sněmovně
Od odcházející senátorky Šípové se stream vrací k Pirátům záznamem ze Sněmovny, kde se poslankyně pirátského klubu Ferčíková ostře ohradila proti ministrovi, o němž se domnívala, že během její řeči odchází. Když ji ministr označil za lhářku, rozohněně se proti tomu ohradila a řídící schůze musel situaci uklidňovat s vysvětlením, že se ministr jen připravuje na vlastní vystoupení.
Poslankyně v zápalu zapomněla, že ve Sněmovně se k jiným řečníkům obrací prostřednictvím předsedajícího. Zaujalo i její rozlišení, že omyl není lež, protože lež je úmyslná nepravda. Definice je to přesná, komentář ale obrací pozornost k Pirátům: když mají tak skvělý hospodářský nápad až v opozici, ve vládě ho neměli a ještě za něj chtějí stovku, není to náhodou taky lež? Záznam by podle streamu měli vidět všichni, kdo prahnou po větším počtu žen v politice.
Dekontaminace Evropy: zpráva, která označila konzervativce za infekci
Závěr patří Alianci pro rodinu, konzervativní organizaci, která se dostala na mušku bruselské organizace Forbidden Colours. Ta v Evropském parlamentu představila zprávu nazvanou The Hate Review, jež mezi stovkami organizací z celé Evropy jmenuje i Alianci pro rodinu. Podle prohlášení Aliance zpráva řadí do jednoho hnutí každého, kdo vidí otázky rodiny, výchovy a školy jinak než její autoři – od rodičovských spolků až po feministické skupiny – a přítomnost těchto názorů ve společnosti označuje za „kontaminaci“ a „chronickou infekci“. Za svůj cíl pak autoři prohlašují „dekontaminaci Evropy“. Aliance odpovídá, že právo kritizovat její názory nikomu neupírá, odmítá ale, aby byl jiný názor vydáván za nenávist.
Komentář to staví vedle výroku Filipa Turka, který na výročním setkání internetové televize XTV mluvil o „deratizaci“ na ministerstvech. Tehdy byli všichni pobouření a podezírali ho z „nahnědlého“ slovníku. Když ale bruselská neziskovka na půdě Evropského parlamentu mluví o dekontaminaci Evropy, neděje se nic. Deratizovat se nesmí, dekontaminovat se smí. Kdo není schopen přesvědčit oponenta argumenty a místo toho ho nálepkuje jako zlo, které je třeba „dekontaminovat“, nepatří podle streamu do demokratické diskuse – a kde jsou teď všichni obránci demokracie?
Závěr
Senátní volby přinesly vítězství STAN, porážku ANO a útěchu hlavně v tom, kdo se do Senátu nedostal. Stream z nich vyvozuje varování na obě strany: vláda musí umět obhájit a prodat i kroky, které se jí povedou, jinak bude voliče ztrácet stejně jako v nízké účasti těchto voleb. Opozice si zase hřeje na prsou vlastní konkurenci. A pohled na hořící francouzská města podle komentáře ukazuje, že západ, kam prý patříme, dnes není jen vzorem, ale i varováním.
