Situace je vážná, ba zoufalá, a tak moderátorská dvojice svolává mimořádný summit. Jde o satirický večer, ve kterém se nic nemyslí úplně vážně, všechno se ale točí kolem toho, co v posledních dnech plnilo zprávy: protesty proti zrušení koncesionářských poplatků, herci v roli bojovníků, státní vyznamenání pro režiséra Hřebejka, pražský debakl Pirátů nebo výkřik o menopauze v Poslanecké sněmovně. Kdo hledá zpravodajství, je na špatné adrese. Kdo snese nadsázku a ironii, dostane komentář k týdnu, který by si sám o sobě o satiru řekl.
Druhá sametová a kurz hodu dlažební kostkou
Moderátor má obavu, že se blíží sametová revoluce číslo dvě. Kolegyně namítá, že s dlažební kostkou to moc sametové nebude, a lituje, že si nějakou nevzala s sebou, když je summit tak mimořádný. Narážka míří na noční protest proti rušení poplatků před Sněmovnou, kde režisérka a dokumentaristka hodila dlažební kostkou. Fotografie napřažené paže připomene ve studiu antického Diskobola. Na svou obhajobu prý uvedla, že byla rozrušená.
Z toho se rodí podnikatelský záměr: začít pořádat kurzy demokratického hodu dlažební kostkou, dřív než to někdo vyfoukne. Rozrušený je ostatně i moderátor, jen z jiného důvodu.
Poplatky a bojovník z rozhlasové Dvojky
Začíná mít vážnou obavu o televizní poplatky a kolegyně se přidává: jestli jí za těch 150 korun měsíčně vezmou milovaný seriál F. L. Věk, půjde do kostek taky. Moderátor si pak stěžuje na souseda, který si u domu kope stání pro auto a při práci mu z rádia hlasitě hraje Dvojka Českého rozhlasu. Musí za ním prý zajít, ať ji ztlumí, aby vysílání nedoléhalo na jeho pozemek a nemusel kvůli tomu nic platit.
Hvězdou rozhlasové Dvojky je moderátor Cibulka a podle studia je to bojovník. Byl na demonstraci a v jednom podcastu mluvil na adresu ministra kultury Klempíře rasantně. Slovo razantní ve studiu vyslovují s ostrým s, tak jako Václav Klaus, načež kolegyně varuje, že to moc připomíná rasu a YouTube by to mohl začít cenzurovat. Dojde i na Cibulkův zvyk oslovovat starší herečky zdrobnělinami, a když si totéž moderátor zkusí na spolumoderátorku, vznikne z toho večer plný zdrobnělin.
Radní, který se řídí zákonem
Kolegyně navrhuje, aby moderátor, který je členem Rady České televize, raději svolal mimořádnou radu a přišel na ni s transparentem, že poplatky jsou sexy. Odmítá. Na rozdíl od některých kolegů radních nic takového vyvolávat nebude, protože se striktně řídí zákonem a rada podle něj nemá v popisu práce zasahovat do legislativního procesu.
To ovšem není moc sexy, oponuje kolegyně, a připomene herečku Aňu Geislerovou, která podle zmínky ve vysílání na demonstraci vysvětlovala, proč se musela ozvat: aby jednou, až se ohlédne a zeptá se sama sebe, co tehdy dělala, měla odpověď. Moderátor by na stejnou otázku odpověděl, že se řídil zákonem. Nejvíc sexy by podle něj bylo řídit se zákony a přiznat si, že když už existuje demokracie a svobodné volby, výsledek se respektuje, stejně jako se respektoval, když vyhrál Fiala. Kolegyně mu ironicky vysvětluje myšlenkový posun protistrany: Fiala byl přece hodnotově ukotvený a stál na správné straně barikády. V jejich očích, ne v jejích, dodává.
Z herců se stali bojovníci
Kdysi byli herci lidé jemných mravů, dnes se z nich stali bojovníci. Ze všech ne, upozorňuje moderátor: je to pár lidí a nemělo by se podlehnout dojmu, že jde o celou populaci. Viděl ústřižky z jednání mediálního výboru Sněmovny, kde vystupoval herec, kterého nezná z žádné role. Kolegyně to vysvětluje tím, že nesleduje Ordinaci v růžové zahradě. Obává se ale, že přijdou komise, které budou s papírem v ruce dělat čárky, kdo protestoval a kdo ne, kdo tleskal a kdo netleskal.
Ve vyhrocené době, kterou nazve novým třídním bojem, je podle ní nejtěžší úděl herců, kteří se přidat nechtějí. Přijdou za nimi aktivisté, ať jdou na demonstraci, ať podepíšou a ať pronesou projev na děkovačce, a odmítnout vyžaduje osobní odvahu. Moderátor souhlasí a dodává, že některé z nich zná osobně, jejich jména ale říct nemůže, aby jim nezkomplikoval život.
Za osmdesát let se bude o téhle době mluvit, a kolegyni bude krásných 124 let. Představuje si, jak ji budou zvát do rádií jako pamětnici, aby vyprávěla, jak herci hrdinně bojovali za Českou televizi, o které už tehdy nikdo nebude vědět. Moderátor připomíná, že to může dopadnout i opačně: o Vlastovi Burianovi se léta říkalo své a postupem času byl rehabilitován.
Medaile pro Hřebejka
Státní vyznamenání, které prezident Petr Pavel udělil režiséru Hřebejkovi, rozčiluje kdekoho, moderátora ale nechává v klidu. Natočil řadu filmů a jeden z nich byl prokazatelně dobrý, Musíme si pomáhat. Spousta hollywoodských režisérů natočila za život jediný dobrý film a jsou slavní, takže proč ne.
Kolegyni se na celé věci líbí symbolika. Cenu převzal z rukou Petra Pavla, přitom v Pelíškách je major Šebek přesně takový typ jako Petr Pavel. Hřebejk se tedy takovým Petrům Pavlům ve filmu vysmíval a teď od jednoho z nich dostal cenu. Pochybuje sice, že vysílání na Štědrý den je důvod ke státnímu vyznamenání, chápe ale, že bylo uděleno ve finále za úplně jiné zásluhy než filmové. Moderátor viděl Pelíšky jen jednou a nic v něm nezanechaly.
Popelka jen na Štědrý den
Pro kolegyni jsou Pelíšky součástí vánočního rituálu, moderátora v tomhle období táhnou spíš černobílé české filmy. A jako radní České televize vysvětluje, co se zlomilo. Dokud nebyla videa, DVD a služby na vyžádání, šla Popelka vidět jen v takzvaném lineárním vysílání, tedy na Štědrý den, a nikdy jindy. Dnes si ji člověk pustí kdykoli, on sám ji má dokonce na Blu-ray ve vyčištěné, barevnější verzi, a už to nemá tu atmosféru.
Kolegyně to má jinak: z disku ani ze streamovací služby by si ji nikdy nepustila a vždycky počká, až ji odvysílá televize. Moderátor slibuje, že na důkaz opaku si po návratu domů ostentativně pustí Tři oříšky pro Popelku v neděli na Dušičky. Kolegyni to připomene historika Vladimíra Nálevku a jeho popis Trockého, který na schůzích politbyra demonstrativně mlčel a ostentativně si četl francouzské romány v originále. Na dotaz z chatu, jestli o Vánocích poběží na České televizi Mrazík, přijde odpověď, že ten bývá v posledních letech spíš na Nově. Na České televizi přece musí běžet něco hodnotného a správně ideově ukotveného.
Pirátská stovka a pražské volby
Předseda Pirátů Hřib to má teď podle studia těžké. Piráti mají údajně geniální strategii, na kterou ale potřebují od každého stovku. Ve studiu ji rozvíjejí do absurdna: pošlete Pirátům stovku, oni vám pošlou manuál, jak zbohatnout o miliardy, ověřený ekonomy, a když seženete další dva, kteří pošlou stovku také, za každého dostanete zpět pár korun. Kolegyně by tomu řekla podvod, odborně se tomu říká Ponziho schéma, lidově letadlo. A vzhledem k tomu, že Piráti neuměli uřídit ani Prahu, nechce moderátor vidět, jak by pirát pilotoval letadlo. Aspoň že je stovka o kus levnější než poplatek České televizi.
K Hřibovi se večer vrátí ještě jednou. Když chat vtipkuje, že robota na rozvoz jídla by v Praze spolehlivě zlikvidoval právě on, moderátor oponuje: v pražských komunálních volbách se naopak voličům podařilo docela dobře zlikvidovat jeho a jeho tým. Výsledky prý přinesly i jiná neveselá překvapení, tohle ale označí za jednu z mála pozitivních zpráv.
Robot s hamburgery v Karlíně
Moderátor viděl na YouTube video, které podle všeho nebylo vytvořené umělou inteligencí: mladík přijel z Bratislavy do Prahy vyzkoušet rozvoz jídla robotem. Před McDonaldem v Karlíně stojí na chodníku růžová krabice na kolečkách s praporkem a kamerami, brigádník do ní vloží tašku s hamburgery a krabice se rozjede po chodníku až na zadanou adresu. Kolemjdoucí se jí vyhýbají, protože nic takového ještě neviděli.
Ve studiu se dlouze řeší, jestli robot vyjede obrubník. Podle moderátora ano, má šest kol a umí si popojet dozadu, a navrhoval ho zjevně někdo, kdo viděl Tankový prapor, protože je to vlastně malý tank. Za dva roky prý přijde robot, který jídlo vynese do patra, a za tři roky robot, který vás nakrmí. Kolegyně by si dávala pozor hlavně na robota, který to sní za vás.
Menopauza ve Sněmovně a diváctvo
Moderátorovi přišel od internetového obchodu s vitamíny dotazník o třiceti otázkách typu, zda pociťuje únavu. Poctivě ho vyplnil v naději, že dostane vitamíny zadarmo, a vyšlo mu, že s největší pravděpodobností prochází menopauzou. Následuje konspirační teorie v duchu Babišova souvisu: tentýž dotazník musel týden před kauzou menopauza dorazit i poslanci Ševčíkovi a oživit mu pohled na poslankyni Šebelovou. Ševčík ve Sněmovně zakřičel slovo menopauza ve chvíli, kdy Šebelová žádala o přestávku, a sám tvrdí, že na ni nemířil.
Kolegyni jako ženu výkřik neuráží, jak ho vnímá Šebelová, ale prý neví. Ve studiu převládne závěr, že lepší lidé jsou prostě citliví, jsou to fajnovky, ti od suši, kdežto lidi od jelit a tlačenky nějaká menopauza nerozhází. Chat přidá požadavek, aby pro ženy byli roboti a pro muže robotky, ať je to genderově fér. Moderátor pak doporučí podcasty Respektu nebo Aktuálně, kde moderátoři velmi důrazně zdraví diváky i divačky, předplatitele i předplatitelky. Podle kolegyně brzy budou v průzkumech místo diváků jen diváctvo, jako je mladé pirátstvo.
Závěr
Mimořádný summit nic nevyřešil, ani to neměl v úmyslu. Z kostky hozené při protestu udělal kurz demokratického hodu, z boje za poplatky otázku, zda se radní má řídit zákonem, nebo být sexy, z Hřebejkovy medaile poznámku o Pelíškách a z Pirátů letadlo. Pod nadsázkou ale zůstává čitelný postoj: výsledek voleb se má respektovat a ne každý herec musí být bojovník.
