Předseda SPD a předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura přišel do studia odpoledne 28. října, v den státního svátku a jen pár dní poté, co Sněmovna po noční schůzi poslala do druhého čtení návrh na zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Na tlak ulice ani na stávkovou pohotovost pracovníků veřejnoprávních médií nedá: poplatky koalice zruší a neustoupí. Česká televize podle něj klidně nemusí existovat, nebo ať existuje a platí si ji ten, kdo o ni stojí.
Svátek 28. října jako připomínka suverenity
Na státní svátek má Okamura vždycky velmi dobrý pocit. Odkaz 28. října podle něj znamená, že Češi tehdy získali suverenitu a svobodu a vymanili se z nadnárodního autoritářství. Získali i vlastní korunu. Tyto momenty je podle něj potřeba připomínat, protože jsou dnes znovu aktuální: země se opět dostává do nadnárodního soukolí, kde jí cizina diktuje, aby se vzdala koruny, přijímala nelegální migranty podle migračního paktu a financovala válku ve jménu jiných a kvůli výdělku jiných.
Totéž platí pro Green Deal. Proč by si Česko nemohlo všechno udělat po svém a proč musí poslouchat, že tu mají stát dvousetmetrové větrníky? Okamura je zásadně proti. Uhlí má země ještě na desítky let a mohla mít levné energie. Místo toho má drahé.
Ve Vladislavském sále Pražského hradu, kde ho večer čekala slavnost, byl k 28. říjnu už několikrát. Atmosféra je podle něj skvělá a nezáleží na tom, kdo je zrovna prezidentem: historický sál, hudba, historické vlajky i celý ceremoniál jsou vynikající ukázkou české státnosti. Na to, že jsou Češi, mohou být hrdí, dodává Okamura, napůl Moravan po mamince.
Žádný tlak, ale vlna podpory
Demonstrace i hrozby herců, že budou stávkovat, ho nepřekvapily a žádný tlak necítí. Na tlak je zvyklý. Cítí naopak obrovskou podporu: na sociálních sítích ho sleduje téměř 900 tisíc lidí, jen na Facebooku přes půl milionu, a desítky komentářů k tématu jsou z poslední doby nadšené. Lidé nechápou, proč by měli platit poplatek, když se na Českou televizi nedívají a Český rozhlas neposlouchají. Je to totéž, jako kdyby někoho nutili kupovat dálniční známku, přestože po dálnici nejezdí. Veřejnoprávní média podle Okamury nejsou pro život nezbytná tak jako zdravotnictví, bezpečnost, školství, důchody nebo podpora rodin s dětmi.
Ve Sněmovně se ten den konal den otevřených dveří. Okamura s návštěvníky strávil asi čtyři hodiny a nesetkal se s jedinou špatnou reakcí, desítky lidí se s ním fotily. Odpovídá to i průzkumu agentury Kantar, se kterou Česká televize sama léta spolupracuje: podle něj si 60 procent lidí přeje poplatky zrušit nebo je nahradit přímými platbami ze státního rozpočtu. Většina tedy poplatky zrušit chce, menšina ne. Domácnost ušetří zhruba 2 500 korun ročně, což je pro důchodce nebo člověka s nízkými příjmy důležitá částka.
Noc u Sněmovny a slova o gestapácích
Že menšina, která chce poplatky zachovat, demonstruje, je podle Okamury úplně demokratické. Jen by měla demonstrovat skutečně demokraticky. V sobotu nad ránem se totiž zastánci poplatků pokusili násilím vniknout do Sněmovny. Okamura schválně cituje titulky mainstreamových médií: rozvášněný dav se pokusil vniknout do budovy a letěla dlažební kostka. Tu podle jeho informací hodila režisérka, která natáčela dokumenty pro Českou televizi. Dveře se nikde nevylomily jen proto, že budovu hlídaly kordony těžkooděnců. Policie situaci sama vyhodnotila a bez nich by podle Okamury evidentně došlo k násilí.
Druhá věc, kterou si podle svých slov raději sám přehrál: pan Minář z okruhu Milionu chvilek, který demonstraci organizoval a se kterým Okamura nikdy nemluvil, označil na Staroměstském náměstí lidi, kteří chtějí poplatky zrušit, za gestapáky a zloděje. To je podle Okamury velmi špatné a urážlivé. Připomíná, že poplatky existují jen v 10 z 27 zemí Evropské unie a státy je postupně ruší. Kdo chce poplatky platit, může je platit dobrovolně, ale většinu, která je platit nechce, by k tomu nikdo nutit neměl.
Proč platit za něco, co nepoužívám
Obavu, že financování ze státního rozpočtu sníží kvalitu vysílání nebo připraví veřejnoprávní média o pověst nejdůvěryhodnějšího zdroje informací, Okamura nesdílí. Na Českou televizi se léta nedívá a Český rozhlas neposlouchá, a proto necítí potřebu platit za něco, co nepoužívá. Nechápe logiku, podle které menšina nutí platit většinu. Televize Prima a Nova žádný příspěvek od státu nemají, a zpravodajství přesto dělají. Proč tu tedy musí být médium s nevyváženým zpravodajstvím? Do Otázek Václava Moravce nebyl Okamura deset let pozván, což je podle něj známá kauza. Pořad už neexistuje.
Česká televize by podle něj neměla ukazovat na ty, kdo jen plní vůli voličů. Zrušení poplatků měla SPD v programu: zruší je, neustoupí a program splní. Televize i rozhlas by se spíš měly jako každý dospělý zeptat samy sebe, proč miliony lidí po desetiletích zkušeností poplatky platit nechtějí. Jiné průzkumy známých agentur mluví až o 80 procentech odmítajících. Okamura záměrně cituje tu, se kterou spolupracuje sama Česká televize. Místo ukazování na politiky by si média měla upravit vysílání tak, aby za ně lidé platit chtěli.
Ať si vysílání platí ten, kdo se dívá
Jak by tedy veřejná služba měla vypadat? Soukromě Okamura v České televizi ani v Českém rozhlasu žádnou službu, kterou by potřeboval, nevidí. Je tam podle svých slov neustále terčem, už třicet let o něm lžou, manipulují a cenzurují ho. Bez nich žije mnoho let a žádný problém nemá. Podobně to podle něj vidí i voliči SPD, z nichž drtivá většina zrušení poplatků podporuje.
Kdo se chce na Českou televizi dívat nebo poslouchat Český rozhlas, má na to právo, ale ať si vysílání platí jako u jiných kanálů, třeba stejnou částkou jako dnes. Nikdo prý ta média nechce omezovat ani sahat na jejich nezávislost, stejně jako nikdo neomezuje Primu, Novu, Evropu 2 nebo Frekvenci 1. Vysílání se klidně může zakódovat a za zajímavý sportovní přenos si divák zaplatí drobnou částku, možná menší než dnešní poplatek. Dobrovolné poplatky Okamura navrhuje od začátku a považuje je za spravedlivé: kdo se dívá, platí, kdo se nedívá, neplatí.
Opoziční argument, že koalice chce média ovlivňovat, podle něj neobstojí. Pokud někdo navrhne čistě dobrovolné poplatky, nebo dokonce zrušení České televize, je klidně pro. Nemá ambici cokoli ovlivňovat, protože televizi k ničemu nepotřebuje. Do nedělní diskuse, která nahradila Otázky Václava Moravce, byl za půl roku pozván asi jednou, přestože veřejnoprávní médium má ze zákona povinnost vyváženosti. Častěji ho zve soukromá Prima. Nestěžuje si, má vlastní sociální sítě. Pořady, na které se lidé rádi dívají, jako sport nebo StarDance, mohou klidně zůstat a být placené dobrovolně. SPD měla v programu jediné: aby poplatky nemusel platit ten, kdo je platit nechce.
Kontrola NKÚ a otázka, kam jdou peníze
Z nabídky České televize mimo zpravodajství, tedy dramatické tvorby, sportu, vysílání pro děti a menšiny nebo kanálu Art, si Okamura nevybere, protože na televizi nemá čas. Ve svém širokém okolí nezná v podstatě žádného pravidelného diváka a kamarádi si stěžují, že sportovní přenosy jsou stejně jinde.
Skutečný problém vidí v netransparentním hospodaření s poplatky. Koalice se snaží prosadit ústavní zákon, aby hospodaření České televize a Českého rozhlasu mohl kontrolovat nezávislý Nejvyšší kontrolní úřad, a opozice je podle Okamury proti. Na jednu stranu chce poplatky zachovat, na druhou odmítá kontrolu toho, jak se s veřejnými penězi zachází. Kde je pak transparentnost a demokracie? Kdyby investiční fond odmítl klientovi říct, co dělá s jeho penězi, první, co ho napadne, je, že kradou, druhé, že podvádějí.
Lidé Okamurovi léta píší, že je zajímají platy managementu a moderátorů České televize a to, které externí produkční skupiny dostávají zakázky na pořady a dokumenty a v jakém objemu. Televize má miliardové obraty a dodnes se brání odpovídat i podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Právník Zdeněk Koudelka by podle Okamury mohl vyprávět, jak se teprve po letech soudně domohl drobné informace, kolik stojí Otázky Václava Moravce. Kdyby se takhle choval kdokoli jiný, řekne si každý, že peníze rozkrádá a schválně tají průšvih.
Koaliční kompromis: peníze ze státního rozpočtu
Kdyby záleželo jen na Okamurovi, prosazoval by čistě dobrovolné placení. Pak by nemohla být řeč o tom, že by kdokoli chtěl média ovlivňovat, protože by je platili jen ti, kdo se chtějí dívat. SPD ale v koalici není sama a má 15 hlasů ze 108. V programovém prohlášení vlády se partneři shodli alespoň na zrušení poplatků, které prosazuje SPD, a na financování ze státního rozpočtu.
Argument, že financování z rozpočtu ohrozí nezávislost, podle Okamury nedává smysl. Z rozpočtu jsou placené soudy, státní zastupitelství i nezávislý Nejvyšší kontrolní úřad a nikdo netvrdí, že je to ohrožuje, protože rozpočet sestavuje vláda. Na tom, kdo lpí na zachování poplatků, už to podle něj „nějak smrdí“. Zajímavé by bylo porovnat, kdo z České televize dostává peníze a zakázky, s tím, kdo demonstruje, třeba mezi umělci. Možná bychom byli překvapeni, jak to chodí. Právo na demonstraci Okamura nikomu nebere, sám jich uspořádal spoustu. Stejné právo má ale i většina, včetně politické většiny, která chce splnit svůj program.
Závěr
Okamura vidí ve zrušení poplatků splnění předvolebního slibu, který podporuje většina lidí, a demonstrace i stávkovou pohotovost bere jako hlas menšiny. Sám by šel ještě dál, k čistě dobrovolnému placení, nebo by klidně souhlasil i se zrušením České televize. Koaliční kompromis znamená zrušení poplatků a financování ze státního rozpočtu. Za podmínku férovosti považuje, aby hospodaření veřejnoprávních médií mohl kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad.
