Válečná rétorika v Evropě sílí a Jindřich Rajchl v ní vidí hraní s ohněm. Když se napětí mezi dvěma stranami vyhrotí, stačí podle něj jediná jiskra a celé to bouchne. V rozhovoru se dostane od Fica a článku 5 přes ruskou ropu, která do Evropy teče oklikou, až k prezidentovi, který nepůjde k volbám, a k Senátu, bez něhož nelze změnit Ústavu.
Válečná rétorika jako hraní s ohněm
Úvodní otázka mířila na atmosféru posledních týdnů. Stále se mluví o tom, co Rusko chystá, Koudelka z BIS v britském tisku připustil útok v řádu měsíců a služba jeho slova vzápětí zčásti krotila s tím, že Česká republika ohrožena není. K tomu hybridní hrozby, kybernetický prostor, zbrojení a kritika Roberta Fica za údajný nedostatek solidarity.
Rajchl tuto atmosféru považuje za velmi nebezpečnou. Připomíná rok 2022, kdy podle něj Ukrajina zcela úmyslně vypálila raketu na polský Przewodów. Zemřeli tehdy dva lidé a raketa jen o kousek minula sklad ledku, který byl podle Rajchla skutečným cílem. Situace je podle něj tak vyhrocená, že může kdykoli explodovat.
Místo přilévání oleje do ohně proto žádá zklidnění. Politici by měli jasně říct, že válka a jakýkoli horký střet mezi jadernými velmocemi nepřicházejí v úvahu, protože taková válka by neměla vítěze. Třetí světová válka musí skončit dřív, než začne – jakmile začne, bude její konec tragický pro všechny.
Oceňuje proto slova Roberta Fica, která považuje za jednoznačná, odvážná a statečná. Petr Pavel naproti tomu podle Rajchla tvrdí, že kdyby se nad naším územím ocitla ruská stíhačka, musíme prokázat odhodlání ji sestřelit. Rajchl se ptá, co by následovalo: Orešniky nad Evropou, odvetné útoky a nakonec jaderné zbraně. Pamatuje si dobu, kdy se mluvilo o deeskalaci a odzbrojení a podepisovaly se smlouvy o omezení jaderných zbraní a odpalovacích zařízení. Dnes jako bychom se podle něj zbláznili a vrátili se na cestu k válce.
Článek 5, Turecko a obava z provokace
Kdo Fica kárá za to, že by ani při uplatnění článku 5 nevyslal své vojáky do střetu s Ruskem, by si podle Rajchla měl položit jinou otázku: vyrazilo by do takové války třeba Turecko? To odebírá ruský plyn, je na Rusku podle něj absolutně závislé a navíc požádalo o vstup do BRICS. Rajchl si myslí, že by to bylo přesně naopak – Turci si to ani nemohou dovolit.
Často zmiňovaný případ, kdy Turecko sestřelilo ruskou stíhačku, podle něj končí jinak, než se obvykle vypráví. Následovala velká diplomatická roztržka, Turecko se omluvilo a podle Rajchla zaplatilo Rusku odškodné ve výši jedné miliardy dolarů. Turci prý rychle pochopili, že tudy cesta nevede.
Stejně skeptický je k představě, že by se Spojené státy v dnešní atmosféře pustily do jaderného střetu s Ruskem kvůli pobaltským státům nebo kvůli Česku. Je si jistý, že ne a že by se NATO ukázalo jako slon na hliněných nohou, který se v první chvíli zřítí. Proto je rád za lidi, jako je Fico, kteří rétoriku mírní.
Odtud vede nejtemnější část jeho scénáře. Rajchl je osobně naprosto přesvědčen, že ukrajinská služba SBU je připravena takovou provokaci uskutečnit. Podle něj jsou schopni absolutně všeho a vědí, že zatažení většího počtu států do války je pro Zelenského jediná šance, jak přežít.
Mír, který mohl přijít už v roce 2022
Další otázka připomněla, že o míru na různých fórech mluví i Andrej Babiš a kritizuje, že mír se v Evropské unii stal sprostým slovem. Na frontě se přitom mnoho nemění: Rusko postupuje pomalu, Ukrajinci útočí do vnitrozemí Ruska bez vlivu na frontu a Německo s Británií slibují další podporu. Co se tedy změní za rok, za dva, za pět let – kromě dalších mrtvých a eskalace vůči dalším evropským státům?
Pro Rajchla je odpověď jasná. Když Donald Trump poslal Patrioty na Střední východ a Ukrajině nedal ani jeden, ukázal podle něj, kde má on i celé Spojené státy prioritu. Ukrajina je pro Trumpa obtěžující konflikt, který by rád ukončil.
Rajchl se vrací do dubna 2022, kdy se o míru jednalo v Istanbulu a mírová dohoda už byla podle něj parafována. Kdo tehdy volal po míru, byl za zrádce a kolaboranta, za protiukrajinského a proruského. Ti, kdo mávali modrožlutými vlajkami, slibovali peníze a zbraně a tvrdili, že s agresorem se nevyjednává a válku je třeba vyhrát až do vyhnání posledního Rusa. Lipavský tehdy podle Rajchla mluvil o dovolené na Krymu.
Výsledek té cesty Rajchl shrnuje drsně: podle jeho čísel dva miliony mrtvých, třetina ukrajinského území pod ruskou kontrolou, vyhrocená světová geopolitika, stovky miliard dolarů a Ukrajina jako zničená, spálená země zadlužená na stovky let dopředu. Kdyby se tehdy šlo cestou, kterou prosazoval on, kontrolovala by podle něj Ukrajina kromě Krymu celé své území, Doněcká a Luhanská republika by byly nejspíš autonomní, ale pod ukrajinskou kontrolou, a dva miliony lidí by žily.
Dnes se podle Rajchla čeká už jen na to, až Rusko dobude Kramatorsk a Slovjansk, poslední dvě velká města Doněcké oblasti mimo jeho kontrolu. Pak si Donald Trump s Vladimirem Putinem sednou ke stolu: Rusko dostane zbytek Doněcké oblasti a Ukrajině vrátí zisky v Charkovské oblasti. Trump bude tvrdit, že pro Ukrajinu získal víc území, než dostalo Rusko, a Putin v Moskvě oznámí, že má všechno, co chtěl – celou Doněckou a Luhanskou oblast a část Chersonské a Záporožské. Mír tak přijde, jenže zbytečně pozdě. Šlo by to udělat už teď, situace je ale mediálně nastavená tak, že by to vypadalo jako kapitulace Ukrajiny. Ve skutečnosti by to podle Rajchla bylo její vítězství. Otázkou zůstává, jestli tato chvíle přijde dřív než nějaká provokace a eskalace konfliktu.
Ruská ropa oklikou a drahá nafta
Fialova vláda se chlubila, že vyvázala Česko ze závislosti na ruských energetických zdrojích, a Ursula von der Leyenová v nedávném projevu o stavu Unie tvrdila, že kohoutky zavřelo Rusko. Kupujeme tedy opravdu jen ropu a plyn odjinud?
Rajchl to považuje za k smíchu. V jednu chvíli podle něj do Česka proudilo 95 % ruského plynu, protože Němci nám zavřeli kohoutky – přesně naopak, než kdysi sliboval Jozef Síkela, podle něhož se Němci při nedostatku plynu rozdělí a zastaví část průmyslu. Petr Fiala tehdy podle Rajchla v rozhovoru pro Aktuálně.cz označil za logické, že sem proudí ruský plyn, protože je levnější. Dnes to všichni popírají, titulek ale podle něj na webu najdete dodnes.
Plyn i ropa podle Rajchla proudí dál, jen oklikou. Ropa nasmlouvaná s Kazachstánem, která teče do rafinerie ve Schwedtu, je podle něj ve skutečnosti ruská: Rusko ji pošle do Kazachstánu, tam ji orazítkují jako kazašskou, Kazachstán na tom vydělá a všichni jsou spokojeni. Velká část ropy k nám míří také z Indie, kde druhou největší rafinerii v Gudžarátu vlastní ze 49 % ruský Rosněfť a zpracovává hlavně ruskou ropu. Po cestě se přidává přirážka a dražší přeprava. Zatímco v Rusku nebo v Indii stojí litr nafty kolem 20 korun, u nás platíme 50.
Většinu problémů si Evropa podle Rajchla způsobuje sama, protože dává přednost ideologii před zdravým rozumem. Bez Green Dealu bychom měli výrazně levnější elektřinu, plyn i další komodity, zboží by zlevnilo, tlačilo by to proti inflaci a vznikaly by nové firmy. Green Dealem jsme se střelili do jedné nohy, uzavřením ruského plynu a ropy do druhé. Evropa se buď vzpamatuje, nebo zamíří k ekonomickému kolapsu.
Protiruské sankce označuje za úplně uhozené. Dokud od Ruska kupuje Čína, Indie, Turecko a další, nic se nepohne, jen to pro nás bude dražší a půjde to oklikou. Farský v televizi prohlásil, že ropu od vraha kupovat nebude – podle Rajchla ji ale stejně kupujeme, a kromě toho ji bereme z Íránu, Iráku či Saúdské Arábie, tedy ze zemí, které ironicky nazývá výspami demokracie.
Přirovnání ke zloději, kterému se také nic nevydává, Rajchl obrací: když mu přijde domů zloděj a on má zbraň, neprostřelí si nohu se slovy, že když zloděj neodejde, střelí se i do druhé. Přesně to podle něj Evropa dělá. Obchod přitom vždy prospívá oběma stranám. Dnes z něj profituje Rusko jako prodávající a Čína, Indie či Turecko jako kupující. Evropa není ani jedno – neprofituje a jen všechno platí.
Prezident, který nejde volit
Řeč přišla na blížící se komunální a senátní volby a na prezidenta, který se jich nezúčastní, protože bude na dovolené. Rajchlovi nejvíc vadí, že Petr Pavel podle něj ani nepřizná barvu a vymlouvá se na chybu v plánování – přitom termín voleb vypisoval on sám. Podle Rajchla se na volby naprosto zvysoka vykašlal.
Je to pro něj ukázka prezidentova přístupu k zemi. Volby jsou svátkem demokracie a sám Pavel prý tvrdil, že komunální volby jsou ty nejdůležitější. Teď ale odjede, protože volit v Černoučku pro něj důležité není. Rajchl k tomu přidává ironii o tom, jak náročné je fotit formuli 1 a motorky a jezdit na rallye, takže si člověk musí odpočinout.
Sám k volbám půjde, protože to považuje za povinnost. Politici podle něj musí ukázat, že nejde jen o slova, ale o činy – a ne si odjet někam do Maroka, jak tuší. Prezidentovu neúčast čte jako nadřazenost, povýšenost a smutný vzkaz. Podle jeho názoru se od roku 1989 stane poprvé, že prezident republiky nepůjde volit.
Antikampaň v Havířově
V Havířově se proti kandidátům Rajchlovy strany rozjela antikampaň. Rajchl je za ni rád: komu soupeři věnují antikampaň, toho se zjevně bojí. Kdyby strana neměla šanci dostat se do zastupitelstva, nikdo by se jí nezabýval.
Strana tam kandiduje s číslem 6 a jejím lídrem je Martin Gara, kterého Rajchl popisuje jako strašně poctivého kluka. Havířov je podle Rajchla známý různými obchůdky, dohodami a odkláněním peněz a ostatní strany se prý bojí, že by tomu někdo udělal přítrž a podíval se i do minulosti. Proto podle něj sáhly k antikampani. Voliče v Havířově vyzývá, aby dali křížek šestce, a sám do města míří na debatu na náměstí.
Zeman jako podporovatel kandidátů
Minulý týden přijel kandidáty podpořit do Chomutova Miloš Zeman, a to nejen ty komunální, ale i senátní. Výslovně podpořil Milana Lopraise a Jana Skalického. Rajchl si Zemana nesmírně váží: nikdo není bez chyby, ale Zeman je podle něj naprosto výjimečná osobnost polistopadových dějin a ve svém věku je v neuvěřitelné intelektuální formě.
Narozeniny mají den po sobě, Rajchl 27. září, Zeman 28. září, takže si v Chomutově navzájem pogratulovali. Rajchl mu popřál hodně zdraví a sobě, aby byl v jeho věku stejně intelektuálně zdatný. Debata se Zemanem byla podle něj náročnější než televizní souboje s oponenty: vedle tak chytrého a vzdělaného člověka s obrovským historickým přehledem je snadné vypadat jako hlupák, a tak musí podat maximální výkon. S Jakobem nebo Farským mu prý stačí jet na půl plynu.
Senát jako klíč ke změně Ústavy
V Senátu má dlouhodobě převahu bývalá pětikoalice, tedy strany někdejší Fialovy vlády, a horní komora vrací řadu zákonů. Rajchl ale vidí důvod, proč na Senátu záleží, jinde. Vracení zákonů podle něj zásadní problém není, Sněmovna je přehlasuje. Opozice má v Senátu převahu proto, že voliči jeho tábora Senát apriori nemají rádi, považují ho za zbytečnou instituci a k volbám nechodí. Neuvědomují si, jakou zbraň tím opozici dávají do ruky.
Senát je podle Rajchla jediný, kdo může podat žalobu na prezidenta. A hlavně bez něj nejde změnit Ústavu ani o čárku – k přijetí ústavního zákona je potřeba třípětinová většina v obou komorách.
Rajchl spolu s Liborem Vondráčkem ze Svobodných i s SPD prosazuje ústavní změny na ochranu české koruny: právo platit korunou, právo platit v hotovosti, aby nikdo nenadiktoval digitální měnu, a právo žít offline. Za sebe by stál i o novelu podobnou té, kterou nedávno schválilo Slovensko: pohlaví jsou jen dvě, muž a žena, manželství je svazkem muže a ženy a adopce dětí stejnopohlavními páry je zakázána. Bez Senátu podle něj nic z toho neprojde.
Voliče žádá, aby přišli k senátním volbám a volili kandidáty jeho strany, a kde je strana nemá, kandidáty SPD. Hlavní želízka v ohni jsou čtyři: Milan Loprais v Ostravě, kterého líčí jako slušného člověka s nadhledem a velkou inteligencí, Jan Skalický na Děčínsku, podle něj neúnavný pracant, Hynek Beran na Trutnovsku, hlavní tvář boje proti stavbě větrných elektráren, a lékař Josef Šorna na Příbramsku, který chce zabránit privatizaci a amerikanizaci zdravotnictví.
Rajchl za ně ručí dvojí zárukou. Voliče nezklamou a budou se držet programu. A vždy budou bojovat proti větrným elektrárnám, privatizaci zdravotnictví a proválečným snahám a za českou korunu, hotovost, normální svět a zdravý rozum.
Závěr
Rajchlovo čtení dnešní Evropy stojí na jedné obavě: napětí s Ruskem dospělo tak daleko, že ho může zažehnout jediná provokace, a ukrajinská SBU je podle něj připravena ji uskutečnit. Proti tomu staví mír podle scénáře, který mohl podle něj platit už v roce 2022, levnější energii bez Green Dealu a sankcí a Senát, přes který vede cesta ke změnám Ústavy. K volbám vyzývá jít – na rozdíl od prezidenta.
