Předseda strany PRO a poslanec klubu SPD Jindřich Rajchl v rozhovoru otevřeně vykládá svůj pohled na zahraniční politiku, sankce, válku na Ukrajině i na prezidenta. Nejostřejší je jeho teze o Hradu: Petr Pavel podle něj sám nerozhoduje a skutečné slovo má bývalý diplomat Petr Kolář. Jde o Rajchlův názor, který nepodkládá žádným důkazem.
Přímá politika bez obalu
Rajchl nemá rád politickou korektnost a netají se tím, že inspirací mu byl Donald Trump a nová vlna politiky, která věci nebarví narůžovo. Na prvním místě má podle sebe obyčejný život obyčejného člověka. Že pro část lidí funguje jako červený hadr, mu nevadí – horší by bylo, kdyby byl lidem lhostejný.
Odmítá i volání po „sjednocování společnosti“. Demokracie podle něj stojí na různorodosti, jednotnou a „odolnou“ společnost chce mít každá totalita. Na výrok Petra Fialy o právu společnosti na korigované informace odpovídá opačně: lidé mají právo na nekorigované informace odkudkoli a na jakýkoli názor, i když se liší od toho, který média tlačí jako jediný správný.
Trump jako vzor a útok na Írán jako chyba
Trumpův styl je pro Rajchla dál vzorem. Oceňuje humor i jeho shromáždění s až osmdesáti tisíci lidí. Zároveň přiznává, že Trump udělal chyby, i s nimi je ale podle něj „o tisíc světelných let lepší“ než kterýkoli demokrat. Pro příští prezidentské volby by si spíš představoval JD Vance nebo podnikatele Viveka Ramaswamyho, kterého si cení za vize a odpor ke Green Dealu. Trump podle něj přinesl nutnou reakci na woke kulturu, která zasáhla Spojené státy i Evropu.
Útok na Írán ovšem Rajchl považuje za hrubou chybu, za kterou Trump zaplatil v listopadových volbách do Kongresu. Bez pozemní invaze se íránský režim změnit nedá a ta je předem odsouzená k neúspěchu – stačí se podívat, jak Spojené státy dopadly v Afghánistánu. Trump to podle něj dobře věděl. Útok tedy Rajchl čte jako krok, kterým měl Izrael oslabit Hizballáh: Írán měl být zaměstnaný natolik, aby ho nemohl dál financovat a vyzbrojovat. Že by si izraelský premiér jen „cinknul“ do Bílého domu, odmítá. Za nezpochybnitelné ale považuje, že Izrael má na americkou politiku obrovský vliv u obou stran. Demokratům podle Rajchla bezvýhradná podpora Izraele uškodila v posledních prezidentských volbách, protože studenti ve svých okrscích nepřišli volit.
Izrael ano, ale s výhradami ke Gaze
Česká zahraniční politika je podle Rajchla dlouhodobě fanouškovství: jako když si člověk oblékne dres Sparty nebo Slavie a pak i neobjektivně fandí. Za vlády Petra Fialy prý diplomaté jezdili pro pokyny na Ukrajinu a do Bruselu a doma je plnili. Správně by to mělo být obráceně – nejdřív si definovat zájmy České republiky a ty pak prosazovat.
Izrael by podle něj měl zůstat spojencem, protože je to na Blízkém východě kulturně nejbližší stát. Přítel ale musí umět říct i nepříjemnou věc. Bombardování civilních oblastí a odstavování vody v místech, kde žijí děti, už bylo podle Rajchla za hranou humanity. Chápe frustraci po útoku z roku 2023 i to, že obě strany jsou od dětství vedené k nenávisti. Říct Izraeli „stojíme za vámi, ale tohle nedělejte“ je podle něj férové a Česko by se za to stydět nemělo.
Sankce nefungují, ukazuje to Kuba i Libye
Sankce na Izrael, o kterých uvažovala většina států EU, by Rajchl nepodpořil, stejně jako sankce na Rusko nebo kohokoli jiného. Sankce podle něj žádný konflikt neukončily, jen stupňují napětí. Blokáda Kuby ani Venezuely tamní režimy nesvrhla. Platí, že země, které spolu obchodují, spolu neválčí. Válku Rajchl označuje za prohru diplomacie a politiků na všech stranách a dialog staví nad politiku odstrašování a „řinčení zbraněmi“.
Ukázkovým příkladem je pro něj Libye. Za Muammara Kaddáfího patřila podle Rajchla k nejbohatším zemím Afriky s rozvinutým sociálním i zdravotním systémem. Kaddáfí se Západu znelíbil, když chtěl prolomit politiku petrodolarů. Následovalo povstání v Benghází s podporou hlavně Francie – podle Rajchla o to absurdnější, že Kaddáfí předtím půjčoval na předvolební kampaň Nicolasi Sarkozymu. Libye se od té doby rozpadla na území ovládaná gangy a otevřela cestu migraci z Afriky do Evropy, za což Evropa platí dodnes. Podobně dopadly Irák a Afghánistán: čím víc se Západ do vývoje země vměšuje, tím horší je výsledek.
Agent všech stran a Pavlův bonbon pro Putina
Opoziční politik Ženíšek o Rajchlovi podle rozhovoru prohlásil, že je nejen „ruská pátá kolona“, ale i mluvčí Donalda Trumpa a agent AfD. Rajchl to bere s humorem: má prý otevřené podúčty ve všech měnách.
Vážněji mluví o prezidentovi. Petr Pavel nedávno v rozhovoru pro německá média navrhl nabídnout Putinovi „bonbon“ v podobě obnovení hospodářských vztahů, aby začal jednat o konci války. Rajchl v tom vidí farizejství: kdyby totéž řekl on, opozice by ho označila za kolaboranta a Putinova sluhu, Pavlovi ale tleská. Že válka nemá vojenské řešení a skončí u jednacího stolu s obnoveným obchodem, tvrdil podle svých slov od začátku. Jako příklad naivity uvádí bývalého ministra zahraničí Lipavského a jeho výrok o „dovolené na Krymu“. Nejde prý o to, co si kdo přeje, ale o realistický pohled – kdo si věci barví narůžovo, volí špatná řešení.
Istanbul 2022: nejblíž k míru
Klíčovým okamžikem války jsou pro Rajchla jednání v Istanbulu v dubnu 2022. Zprostředkoval je Erdoğan, u jednání byl i tehdejší izraelský premiér Naftali Bennett. Ukrajinci podle něj připravili návrh dohody a spor se vedl hlavně o členství Ukrajiny v NATO. Klíčové byly záruky: Ukrajina chtěla, aby jí Západ v případě dalšího útoku přišel na pomoc včetně uzavření vzdušného prostoru.
Dohoda byla podle Rajchla už parafovaná a čekalo se jen na souhlas Západu. Opírá se o rozhovor vrchního ukrajinského vyjednavače Davida Arachamiji pro ukrajinskou televizi 1+1: do Kyjeva tehdy přijel Boris Johnson s tím, že Západ nic podepisovat nebude, dá zbraně a Ukrajina bude bojovat. Podle Rajchla tak Západ válku v té chvíli chtěl. Výsledkem jsou statisíce mrtvých, zničená a zadlužená Ukrajina a zbídačení lidé, zatímco oligarchové, kteří rozkradli pomoc, se zajistili na deset generací.
Proč Západ garance nepodepsal
Na námitku, že žádná země nechce podepsat záruky, které by ji mohly vtáhnout do války s jadernou velmocí, Rajchl odpovídá, že o strach nešlo. Západ prý garance podepsat nechtěl, protože chtěl Ukrajinu použít jako pěst proti Rusku. Počítal s tím, že se rozjedou zbrojní zakázky – což se podle Rajchla stalo, zbrojovky masivně zbohatly a Evropa se dál zadlužuje. A doufal, že Rusko srazí na kolena, což Rajchl označuje za naivní. Připomíná i tehdejší bonmot, že Petr Fiala byl nejlepší premiér v historii, jenže Ukrajiny.
Evropa se podle něj periferizuje a velké dohody dnes uzavírají Čína, Rusko a Amerika. Odkazuje na rozhovor s prezidentem Zemanem: Evropa nemá silné osobnosti formátu Margaret Thatcherové nebo Helmuta Kohla, politici typu Scholze, Macrona či Starmera na to podle něj nemají. Kontinent je podle Rajchla v úpadku ekonomickém i mravním a válka spolu s Green Dealem a migrací vede k jeho deindustrializaci.
Pavel podle Rajchla: oportunista, který hraje podle not
Pavel v roce 2015 po anexi Krymu říkal, že Rusko není černé a Ukrajina bílá, v roce 2022 vyzýval k podpoře Ukrajiny až do vítězství a teď mluví o bonbonu pro Putina. Rajchl to vysvětluje tím, že Pavel je podle něj celý život oportunista – ani ne komunista. Jako voják prý plní rozkazy, které zrovna dostane: v roce 2023 tvrdil, že s Ruskem nelze jednat a Ukrajině by dodal stíhačky, a o tři roky později mluví o jednacím stole. „Došly jiné notičky,“ shrnuje to Rajchl.
Ideologického soupeře podle něj respektovat lze – jako příklad uvádí komunistu Josefa Skálu, se kterým si sedne ke stolu, protože si stojí za svými názory. Pavla naopak Rajchl popisuje jako hmotu, kterou lze tvarovat. Havel, Klaus ani Zeman podle něj ničí loutky nebyli, kdežto současný prezident je podle Rajchla marioneta, a to považuje za ponížení nejvyššího ústavního úřadu.
Kolář jako „faktický prezident“ a deep state
Na otázku, kdo prezidentovi dává „noty“, Rajchl jmenuje Petra Koláře, bývalého velvyslance ve Spojených státech a v Rusku, a skupinu, která ho podle něj financuje. Kolář je podle Rajchla „faktickým prezidentem“ a určuje, co bude Hrad říkat. Sám prý chtěl kandidovat, věděl ale, že by neuspěl, a tak „před sebe postavil herce“ s image hrdinného generála. Je to Rajchlovo tvrzení, pro které v rozhovoru neuvádí žádný doklad.
Nad tím podle něj nestojí žádná konkrétní osoba ani stát, i když Spojené státy mají na českou politiku významný vliv. Mluví o deep state: skupinách lidí s obrovskými penězi a kontakty po celém světě, které politiku řídí přes média, politické neziskovky a vliv na politiky. Odkazuje na film JFK Olivera Stonea, kde žádný písemný rozkaz neexistuje, jen se určité skupiny rozhodnou, a na Benjamina Disraeliho. Silné osobnosti jako Zeman nebo Klaus by podle Rajchla nikdo řídit nemohl, slabší politiky ano.
Demonstrace v roce 2022 a dnes: v čem je rozdíl
V roce 2022 Rajchl na půl Václavského náměstí požadoval demisi vlády. Dnes proti zrušení poplatků demonstrují jiní. Rozdíl podle něj spočívá v mandátu. Fialova vláda podle Rajchla podvedla voliče: neměla mandát odstřihnout se od ruského plynu a ropy, podporovat válku na Ukrajině, snížit valorizaci důchodů, zvýšit daň z nemovitostí ani zrušit školkovné a daňovou slevu na manžela, protože v programu slibovala opak.
Současná koalice podle něj naopak plní, co slíbila. ANO i SPD měly zrušení koncesionářských poplatků v programu a většina lidí si ho podle průzkumů, které uvádí v rozmezí 60 až 80 procent, dál přeje. Ustoupit menšině by podle Rajchla byla zrada na voličích. Volební výsledek je pro něj základ demokracie: protesty menšiny jsou legitimní, vláda by jim ale ustupovat neměla.
Závěr
Rajchl staví na realismu, jak ho sám chápe: válku podle něj ukončí jen jednání a obchod, sankce jsou symbol bez účinku a Západ svými zásahy v Libyi, Iráku či na Ukrajině škodí. Nejtvrdší je k prezidentovi, kterého líčí jako oportunistu bez vlastního názoru, a k Petru Kolářovi, kterému připisuje skutečnou moc na Hradě. Tyto výroky jsou jeho politickým hodnocením a v rozhovoru je ničím nedokládá. Další část rozhovoru, o NATO a sektorové dani, je za placeným přístupem a článek ji nepokrývá.