Prezident Petr Pavel odletěl na motorkářskou dovolenou do Maroka soukromým tryskáčem, na komunální volby se vrátil na otočku a domů nakonec přiletěl nízkonákladovou linkou. Thomas Kulidakis v tom vidí konec pečlivě budované legendy o člověku z lidu. Rozhovor ale pokračuje i k první dámě, senátním a komunálním volbám, inkluzi ve školách a válce na Ukrajině.
Od flanelové košile k soukromému tryskáči
Prezident sám vyčíslil, kolik ho cesta stála: za místo v letadle při odletu do Maroka zaplatil 3 750 eur a za let k volbám v Černoučku a zpět 15 000 eur, dohromady kolem 456 tisíc korun ze svého. Kancelář prezidenta tím chtěla příběh uzavřít. Uzavřený ale není. Potěšující na celé věci je, že nehájitelné tentokrát nikdo vážně nehájil – kromě krátkého, asi hodinového pokusu TOP 09. Když prezidenta začnou kritizovat i politici, kteří ho jinak podporují, je to vážné. Úsměv mu prý rychle ztuhl, a jak se vysvětlení měnilo od chyby v plánování přes „nepřiletím“ až po „přiletěl jsem na otočku tryskáčem“, bylo vidět, že ho celá věc nebaví.
Spolucestující prezidenta jsou soukromé osoby a jejich život veřejnost nezajímá. Jestliže však mezi nimi je výrazný podporovatel Milionu chvilek, legitimní otázkou je, kdo spolek i prezidentovo okolí financuje – i když s vlastními penězi si každý může dělat, co chce.
Celá epizoda má několik rovin. Legenda o druhém Havlovi a třetím Masarykovi, o člověku z lidu a „prvním mezi rovnými“, začala flanelovou košilí a skončila soukromým tryskáčem. Jsme-li si všichni rovni, měli bychom mít tryskáč všichni – jenže běžný člověk mezi dvěma pracovními dny k moři neodletí. Prezident jím létá jako tramvají.
Druhá rovina je mediální. Kdyby takhle létal Miloš Zeman, Andrej Babiš nebo Tomio Okamura, investigativní novináři by se na ně vrhli jako vosy, čekali by před domem, obléhali by jejich okolí i kancelář a vysílaly by se speciály se žlutými titulky. Zeman měl potíže, už když se jednou přidal do letadla PPF, tam a zpátky na dovolenou ale nikdy nelétal. Teď se věc dostala i do Sněmovny a uvidí se, jestli někdo začne klást nepříjemné otázky.
Prezident odmítá, že by veřejnosti do jeho soukromí něco bylo. Bere přitom v základu kolem 380 tisíc korun měsíčně plus náhrady a jeho manželka dalších 106 500 korun. Příběh tedy uzavřen není: na řadě je okolí, kdo financuje Milion chvilek a kdo financuje prezidenta. To jistě odkryje Deník N, zní ironický povzdech.
Chyba v plánování, nebo v úsudku
Na otázku, zda prezidentovi víc uškodil způsob návratu, nebo by mu méně ublížilo volby vynechat, je odpověď jasná: nejhorší byl tryskáč tam a zpět a potom přílet nízkonákladovou linkou Ryanair. Termín komunálních voleb na první víkend v říjnu přitom stanovil zákon, který prezident v roce 2024 sám bez výhrad podepsal. O žádnou chybu v plánování tedy nejde, a pokud ano, pak tým, který ji udělá, není dobře organizovaný.
Dalo by se hájit, kdyby prezident na volby přiletěl a už zůstal doma, nebo kdyby nepřiletěl vůbec. Takto se zesměšnil. Prezident má navíc jít příkladem: k volbám se chodí upravený, ne jako na stříhání křoví na zahradě. Chtěl to mít rychle odbyté, nerudně odpověděl na dvě otázky a spěchal zpátky na dovolenou.
Prezident podruhé v reklamě
Horší než samotný let je, že se prezident už podruhé nechtěně objevil v reklamě. Poprvé na polské straně hranice na plakátu výrobce oblečení Alpine Pro, nyní ve spojení s Orlenem. Oficiální verze zní, že šlo o náhodu a o informaci o jeho příchodu se zúčastnění dozvěděli pár minut předem.
Tomu nelze věřit. Kdo kdy natáčel s chráněnou osobou, ví, že ochranka přijde několik hodin předem, prostor si prohlédne, rozestaví se a hodinu předem se doptává, kdo kde bude stát, jestli se vítá dole, nebo nahoře, a kolik lidí půjde s ní. Prezident se tak u Orlenu objevil „čirou náhodou“ právě v době, kdy se ve Sněmovně projednává sektorová daň, která se polského koncernu týká. Orlen se navíc hájí, že materiál nesdílel on sám, jen jeho dceřiná společnost. Kdo tomu věří, ať tam běží.
Grolich: dobrý marketing a slabý soupeř
Server Echo24 se ptal, proč vadil marketing u Babiše a u Grolicha se tleská. Kvalitní marketing je prostě kvalitní marketing. Grolich je bývalý stand-up komik a co se za mlada naučil, to mu teď pomohlo. Jako jihomoravský hejtman ale místo péče o kraj v Brně pobýval v Praze, hrál si na poslance, kterým není, a natáčel videa.
Otázkou je i strategie hnutí ANO. Jeho kandidátka v senátním obvodu, zdravotní sestra Absolonová, působila ke konci kampaně vyčerpaně a na mítinky už nejezdila. Hnutí si musí samo vyhodnotit, jestli proti Grolichovi nemělo postavit opravdovou těžkou váhu – nebo mu naopak vůbec nevěnovat tolik pozornosti. Z pohledu premiéra či ministryně financí byl přece jen regionálním politikem, „zlý jazyk by řekl nula“.
Kuba, Kupka a demokraté podle činů
Server Aktuálně.cz psal o napětí v hnutí Naše Česko: Kuba vyslal ostrý vzkaz zastupiteli kvůli koalici s ANO. Je to tentýž Kuba, který v rozhovorech mluví o smířlivé politice – a přitom vede kampaň proti Babišovi. Při volbách do Senátu i jinde platí staré pravidlo: „pravda a láska“ se vždy sjednotí v nenávisti vůči hnutí ANO.
K tomu tři poznámky. Kdo o sobě nejvíc mluví jako o demokratovi nebo smířlivém politikovi, bývá nejméně smířlivý i demokratický; skutečného demokrata nenapadne o tom mluvit. Kuba je starý ODSák, který se spojil se starým sociálním demokratem Netolickým, a teď oba přesvědčují voliče, že co jejich strany třicet let kazily, oni udělají lépe. Žádný zachránce, jen starý ODSák se starými mravy.
Do obrazu zapadá i to, jak se ODS pustila do svého dosluhujícího senátora Aschenbrennera: předseda strany Kupka i bývalý předseda Fiala mu vyčinili, že si dovolil podpořit senátní kandidátku hnutí ANO. To jsou ti demokraté – po činech je poznáte.
Co dělá první dáma za 106 500 korun
Mainstream se o to příliš nezajímá, Parlamentní listy ano: co vlastně dělá Eva Pavlová? Redakce se Pražského hradu zeptala, za co první dáma pobírá 106 500 korun měsíčně. Hrad asi čtyři dny mlčel a pak redakci jen odkázal na oficiální stránky paní Pavlové. Hrad přitom tvrdí, že je soukromou osobou – když se ale příspěvek schvaloval, zdůvodňoval se ceremoniálními povinnostmi.
Moderátorka program první dámy za tři letní měsíce vypsala na jedinou stránku s řádkováním 1,5 a písmem velikosti 14. Akce dělí obvykle tři až pět dní: zahájení školního roku v Roudnici nad Labem kousek od domova, prohlídka Vysoké školy báňské v Ostravě, setkání s národním týmem kuchařů a cukrářů na Hradě, škola v Mníšku pod Brdy a druhý den škola v Praze, komunitní mediační centrum, s manželem prohlídka památek na severozápadě Čech a 18. září přijetí jordánského krále Abdalláha II. s manželkou. V červenci a srpnu po šesti zveřejněných bodech – ovšem byly prázdniny.
Pikantní je, že první dáma během voleb pobývala na Kanárských ostrovech a odtud vzkázala, že nejde o chybu manželů Pavlových, ale politiků, kteří jim neumožnili volit ze zahraničí. Tím popudila politiky napříč spektrem, hlavně opoziční. Zvlášť když prezident opakuje, že komunální volby jsou ty nejdůležitější.
Řešení je přitom jednoduché. Buď je první dáma soukromá osoba, jako byla paní Zemanová, a pak může být na Kanárech celý rok, jen nebere peníze z veřejného rozpočtu. Nebo je osobou veřejnou jako paní Havlová či paní Klausová – ty ale za to také nebraly. Případně bere 106 500 korun a má veřejné povinnosti, a pak by aspoň měla dorazit k volbám. Míchat obojí podle toho, co se zrovna hodí, je guláš.
Inkluze pod novým názvem
Novinky.cz napsaly, že koalice rozhodla, co s inkluzí ve školách, a že Motoristé uspěli s částí návrhů. Titulek budí dojem, že se něco stalo, ve skutečnosti jde o kosmetickou změnu. Návrh, který má v pondělí projednat vláda, je „naprosto originální, inovativní dělání toho samého jako doposud“, jen pod trochu jiným názvem.
Tady se ukazuje problém, před kterým stojí hlavně SPD a Motoristé: slibovat se dá, ale sliby se musí plnit. Podle průzkumů má nejpevnější voličské jádro hnutí ANO s více než dvaceti procenty, ostatní koaliční strany kolem tří až pěti procent. Mnoho lidí přitom volilo hlavně proto, aby se zbavilo bývalé vlády, která podle mnohých potlačovala svobodu slova, byla ekonomicky nekompetentní a porušovala sliby.
Plnit program nestačí, to voliči očekávají automaticky. Musí dostat něco navíc – symbolické věci, na které čekají rychle, od poplatků za veřejnoprávní média po migraci. Vláda má ve Sněmovně většinu, a jestli opozice blokuje jednání, voliče to příliš nezajímá. Premiér Babiš mezitím prohlásil, že se možná budou muset chránit hranice i od západu, aby sem nepřicházeli migranti ze západní Evropy.
Komunální volby: všichni vyhráli
Komunální volby vyhráli nezávislí kandidáti – nejrůznější spolky „pro město, před město, za město, nad městem“ nebo slepence od ODS po Piráty. Z politických stran vyhrálo hnutí ANO a za ním skončili Starostové. Nejvíc mandátů ztratila ODS, ztráty zaznamenaly i SPD, lidovci a STAN, nejmenší úbytek měli Piráti a hnutí ANO.
Výklad, že šlo o referendum o vládě, nedává smysl: účast byla výrazně nižší než ve sněmovních volbách a zhruba ve třetině obvodů stála jediná kandidátka. Vypovídací hodnota je tedy minimální. Že se za vítěze prohlásily všechny strany, k volbám patří – škoda jen, že se do jedněch voleb tolik vítězů vejde.
Piráti v Praze přiznávají, že klesli na polovinu, a stěžují si, že je to nespravedlivé – ODS, STAN, lidovci a TOP 09 si skládají koalici a Piráti na to jako jediní doplatili. Zajímavé by bylo, jak by STAN v Praze dopadl, kdyby na billboardech měl to, co jeho lídr Hlaváček prozradil až po volbách v rozhovoru: dražší MHD, dražší parkování a mýto za vjezd do centra. Nové, aktualizované sliby.
Zaorálek, Ukrajina a ropa přes prostředníky
Lubomír Zaorálek na XTV prohlásil, že Ukrajina Trumpovi překáží v obchodech s Ruskem, Evropa umí jen zbraně, peníze a sankce a představa, že Putin padne, byla od začátku lichá. S první polovinou nelze souhlasit. Ukrajina Trumpovi v obchodech s Ruskem nepřekáží, spíš naopak: Spojené státy, Rusko i Čína mohou být spokojené, protože platí jen Evropská unie. Američané nám rádi přeprodají naftu či ropu stejně jako plyn – s patřičnou přirážkou.
Bývalý ministr vnitra Pecina to kdysi popsal přesně: obchodovat se bude dál, jen si to budeme kupovat přes americké prostředníky. Přelepování štítků, takzvaný relabeling, lze vidět na vlastní oči. Budeme morálně čistí, jen chudí – a hlavně spokojení, protože nepodporujeme válku.
Se zpětným hodnocením je opatrnost namístě, ale před čtyřmi lety se psaly hlouposti: do týdne měly Rusku dojít náboje, do dvou týdnů nafta, do tří se měla zhroutit ekonomika a čtvrtý týden mělo být po všem. Uplynuly čtyři roky. Premiér Babiš teď nechce, aby se peníze pro Ukrajinu braly z nového unijního rozpočtu, a žádá, aby šly mimo něj, nanejvýš jako půjčka. A buď Rusové vykrádají čipy z praček a ledniček, a pak asi nejsou takovou hrozbou, nebo hrozbou jsou – ale pak by ti, kdo tehdy psali opak, neměli dělat, že nic nepsali. Zda Putin padne, nikdo neví, to je jiná otázka. Tvrzení, že Rusko padne do čtyř týdnů, ale byla propaganda.
Závěr
Hlavní linka rozhovoru je zřejmá: obraz prezidenta jako člověka z lidu se rozpadá ve chvíli, kdy soukromý tryskáč, nejasné vysvětlování a první dáma pobírající veřejné peníze jako „soukromá osoba“ narazí na veřejnou kontrolu. Stejná měřítka by ale měla platit pro všechny – pro hejtmany, kteří o smířlivosti jen mluví, pro koalici, která slibovala změny, i pro ty, kdo před čtyřmi lety předpovídali rychlý konec Ruska. Politiku je možné ignorovat, ona se ale vždycky zajímá o vás.
