Poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl, který je zároveň advokátem, v rozhovoru probírá dovolání v kauze předvolebního plakátu SPD, bouři kolem svého příspěvku o organizátorce studentských protestů, zákon o zahraničním financování neziskovek a cesty prezidenta Petra Pavla. Společným jmenovatelem je podle něj dvojí metr: co se jedné straně promine, druhé se počítá jako útok.
Dovolání v kauze plakátu SPD a precedens Bednářové
Kauza předvolebního plakátu SPD podle Rajchla zdaleka nekončí. Nejvyšší státní zastupitelství se ji chystá dovoláním dostat k Nejvyššímu soudu a stejnou procesní cestou už prošla kauza Martiny Bednářové. Tu soud prvního stupně i odvolací soud osvobodily, tehdejší nejvyšší státní zástupce Stříž se ale dovolal, Nejvyšší soud oba rozsudky zrušil a nižší soudy pak vázané jeho právním názorem uložily podmínku.
Odůvodnění tehdejšího rozhodnutí považuje Rajchl za vůbec nejhorší právní argumentaci od roku 1989. Soud podle něj dovodil úmysl už z toho, že si obviněná musela být vědoma, že její názor neodpovídá většinovému názoru demokratické společnosti. „To je jak vystřižené z bolševismu,“ říká. Co je většinový názor, nemá soud podle něj jak určit, a i kdyby to šlo, většina ještě nemusí mít pravdu. Připomíná Koperníka a Galileiho i to, že mnohem horší výroky typu „mrtvý Rus, dobrý Rus“ v Česku nikoho k soudu nepřivedly.
Ruské tanky na Smíchově jako skutečná poplašná zpráva
Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová chce dovoláním prověřit limity politických kampaní. Rajchl to bere za slovo: ať se tedy prověří i výrok Petra Fialy, že pokud vyhraje Babiš, budou v Praze ruské tanky. To je podle něj vylhaná kampaň, která straší občany něčím, co nemůže nastat, a Fiala to musel vědět.
Plakát SPD naproti tomu podle Rajchla expresivně upozorňoval na skutečné riziko násilné kriminality spojené s migrací a na to, že SPD odmítá migrační pakt. Útoky nožem, před kterými plakát varoval, se od té doby v řadě západních zemí opakovaně staly. Rajchl jmenuje útok na taneční kurz malých dívek v britském Southportu. Politická kampaň je podle něj do jisté míry marketing a smí věci nadsadit, jako to dělají plakáty FPÖ v Rakousku. Neměla by ale stát na jednoznačné lži.
Sám by limity kampaní nenastavoval, protože objektivně nastavit nejdou. Výrok o ruských tancích by nestíhal, svobodu projevu by omezil jen tam, kde někdo podněcuje k nenávisti nebo k újmě na zdraví a životě. Pokud ale státní zastupitelství limity zkoumat chce, ať podle Rajchla posoudí i Fialův výrok jako šíření poplašné zprávy. Výrok „jsme ve válce“ se ještě dá obhájit jako metafora studené války, tanky na Smíchově ne: jde o konkrétní tvrzení, které může u části lidí vyvolat paniku.
Stárková, Vachatová a dvojí metr
Vlnu kritiky schytal Rajchl za příspěvek o Barboře Stárkové, která se podílela na organizaci demonstrace před Sněmovnou. Napsal o ní jen to, že vystudovala Aspen Institut a že spolek Díky, že můžem dostává peníze z nadací George Sorose. Podle Rajchla od Open Society Foundations přes dva miliony korun a další peníze od Obamovy nadace. Nic nepravdivého v tom podle něj není a pod druhé video výslovně připsal, ať se diskutující drží slušnosti a nepíšou nenávistné komentáře.
Útok podle Rajchla vypadá jinak: nepravda plus podněcování, aby se na někoho vrhli ostatní. Tak se podle něj postupovalo vůči Natálii Vachatové. Matěj Ondřej Havel o ní napsal, že je obdivovatelkou ruských teroristů, Jan Bartošek ji označil za hlas ruské propagandy, Štít demokracie o ní publikoval přes 50 příspěvků a na síti se objevila dokonce i adresa. Česká televize tehdy žádné pořady netočila, stejně jako když Otakar Foltýn nazýval odpůrce sviněmi nebo když Danuše Nerudová v televizní debatě opakovaně mluvila o „proruské sebrance“.
Hysterie kolem příspěvku má podle Rajchla zakrýt podstatu: studentské protesty podle něj nejsou spontánní, organizátoři jsou finančně propojení s opozicí a se zahraničními granty a spolek za tyto peníze školí studenty středních škol. Rajchlovi se naopak běžně připisuje služba Rusku, přestože tam nestudoval a nikdy odtud nedostal ani rubl.
Hromadné e-maily poslancům
Čerstvější je případ z doby po nočním jednání Sněmovny o poplatcích za veřejnoprávní média. Poslanci tehdy dostávali hromadné e-maily s větami, že je sledují a že oni i jejich rodiny budou vláčeni bahnem, a to i v místě bydliště. Podle Rajchla šlo o reakci na veřejnou výzvu, kterou sdílel Štít demokracie a v podcastu ji formulovala Alvarová, která se prezentuje jako bojovnice s dezinformacemi: diktovala lidem, co mají poslancům psát.
Takový dopis podle Rajchla naplňuje skutkovou podstatu vydírání: vyhrožuje bahnem, pokud poslanec nebude hlasovat, jak si pisatel přeje. Sám prý nikdy nezveřejnil ničí adresu ani nevyzýval, ať někoho otravují nebo na něj tlačí. Veřejnoprávní média podle něj tohle přehlížejí, zatímco jakoukoli kritiku své strany berou jako nepřípustný útok.
Česká televize, poplatky a politika ve školách
Z toho Rajchl vyvozuje, že Česká televize už nemá být placená z koncesionářských poplatků a nemá v ní vládnout klika lidí, kteří si ji prakticky zprivatizovali. Jako příklad uvádí Moláčka, který podle něj na adresu reportáže kolegyně napsal, že si pohlídá, aby se „nevylíhlo kukaččí mládě“. Jinými slovy, aby se na obrazovce neobjevily jiné názory.
Druhou nutností je podle Rajchla zákon po vzoru amerického FARA. Nejhorší na celé věci je pro něj to, že politická neziskovka placená ze zahraničí chodí na střední školy za studenty mladšími osmnácti let a vzdělává je v občanském aktivismu. Dělá to sofistikovaně, ale tolerovat se to podle něj nemá. Rajchl by šel cestou floridského guvernéra Rona DeSantise a politickou indoktrinaci na základních a středních školách zakázal.
Zákon o zahraničním financování neziskovek
Jakmile se objevila zpráva, že ministerstvo spravedlnosti zákon o politických neziskovkách připravuje, začali mu aktivisté znovu říkat „ruský zákon“. Věcný argument proti němu podle Rajchla neexistuje, proto se debata stahuje do emocí. Politické strany musí vykázat každého dárce, každá koruna jde přes transparentní účet a ze zahraničí financované být nesmějí. Neziskovky, které ovlivňují vzdělávání i mediální prostor, by tedy měly přinejmenším ukázat, kdo je platí.
Obdobný zákon podle Rajchla platí ve Spojených státech od roku 1938 a v podobné podobě i ve Velké Británii, Austrálii, Kanadě a Izraeli, kde je dokonce přísnější než jeho původní návrh. Skutečný ruský zákon je podle něj o něčem úplně jiném: lidé z takových organizací nesmějí pracovat ve státní správě, kandidovat ani sedět ve volebních komisích. Nic takového se v Česku nechystá. Jde jen o to vědět, kdo je platí, protože kdo je platí, tomu slouží. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Prezident, Soros a soukromé lety
Petr Pavel podle Rajchla přijal na Hradě mnoho státních návštěv, ale jediného filantropa, Alexandra Sorose. Teď čelí otázkám kvůli svým cestám soukromým letadlem. Nedávno prý ještě sliboval maximální transparentnost, pak na Strakově akademii řekl, že nic zveřejňovat nebude.
Zveřejnit to podle Rajchla nemůže: vyšlo by najevo, komu platil a hlavně kdy. Rajchl je přesvědčený, že prezident zaplatil až pod tlakem veřejnosti. Kdokoli v politice by si takovou cestu měl zaplatit sám a předem, aby nevzniklo podezření, že si u něj někdo kupuje přízeň. Rajchl připomíná, že v Německu kvůli podobné kauze v roce 2012 odstoupil prezident Christian Wulff, a vyzývá Pavla, aby ho následoval. Soukromé tryskáče navíc podle něj ukázaly, že obrázek muže ve flanelové košili na motorce s realitou nemá nic společného.
Na otázky Parlamentních listů kancelář prezidenta několik týdnů neodpovídá. Rajchl odpověď dostal, ale u všech zhruba 31 otázek prý stálo, že kancelář žádnými informacemi nedisponuje, a podává proti tomu stížnost. Připomíná i to, že Pavel kdysi v kampani nezveřejnil některé dárce a vyřešil to pokutou 60 000 korun, zatímco strana PRO dostala sto tisíc za chybějící účtenky za rozdávané tatranky.
Apanáž pro manželku prezidenta
Třešničkou na dortu jsou podle Rajchla výroky Evy Pavlové ze Španělska, že má právo na odpočinek a nebude se řídit tím, kde jsou zrovna volby. Mluvčí Hradu Vít Kolář k tomu dodal, že manželka prezidenta je soukromá osoba. Pak ale podle Rajchla nemá dostávat apanáž z peněz daňových poplatníků a on sám to chce ve Sněmovně navrhnout. Podobnou apanáž manželky prezidenta prý v Evropě nenašel; Francie platí první dámě kancelář a zaměstnance, ne reprezentaci. Jedinou zemí, kde ji dohledal, je Ghana.
Hrad na dotaz Parlamentních listů, co Eva Pavlová dělala, odkázal na svůj web, kde je za září dvanáct akcí, například desetiminutové přijetí cukrářů. Rajchl s ironií chápe, že po takovém programu potřebovala v době voleb odpočinek na Kanárských ostrovech.
Závěr
Rajchlova argumentace stojí na jednom principu: pokud se má posuzovat, co je v politice a ve veřejném prostoru ještě přípustné, musí se měřit všem stejně. Plakát SPD, příspěvek o organizátorce protestů i zákon o zahraničním financování podle něj narážejí na pravidla, která druhá strana pro sebe neuplatňuje. U prezidenta a jeho manželky žádá totéž, co se vyžaduje od politických stran: průhlednost v penězích.
