Prezident Petr Pavel přerušil zahraniční dovolenou a vrátil se domů k volbám. Pro Vadima Petrova je to příležitost k ironickému komentáři i k odhadu, který nepřipouští pochybnosti: Pavel bude prezidentem i v příštím období. Rozhovor pak přechází k Petru Macinkovi, k hudbě, k tomu, kde Babišova vláda hledá peníze, a nakonec k americké popravě, kterou má Pentagon vysílat živě.
Návrat z dovolené jako lekce hodnot
Zpráva, že se prezident vrací do Česka, aby mohl volit, přišla těsně před natáčením. Petrov ji podle svých slov předvídal, jen nevěděl, kterou ze dvou možností prezident zvolí. Pavla vidí jako korporátního manažera, kterého si najala skupina lidí: dostal dobře placenou práci, dělá ji jako úkol podle zadání a pak si řekne, že chce na dovolenou. Termín se prostě spletl s volbami, hloupá chyba. Kde přesně dovolená probíhá, se prý tají, snad z obavy, aby prezidenta někdo nenašel.
Návrat je podle Petrova projevem odpovědnosti a příznivci ho tak také přečtou. Omluva nestačila, teď ale prezident ukázal, že je „hodnotový člověk“: motorku nechal zaparkovanou, nasedl do letadla a přiletěl, aby v Černoučku odvolil. Podle Petrova by stálo za to vědět, jakým letadlem. S radostí, že prezident splní občanskou povinnost, se nakonec smíří: je to prezident nás všech a nedá se nic dělat.
Pavel zůstane i na další období
V pražské kavárně, kam podle vlastních slov tak docela nepatří, se Petrov bavil o tom, kdo by mohl Pavla v příštích prezidentských volbách nahradit. Zkusit to může kdokoli, třeba i bývalý prezident Zeman, ale to je spíš kategorie žertu. I přes peníze, které musel za návrat vydat, je podle Petrova rozhodnuto: Pavel bude i příštím prezidentem a „přes to vlak nejede“. Je vyzkoušený, všechno se o něm ví, lidé si zvykli i na jeho manželku. „Nakoupíme ho i na další období,“ shrnuje Petrov.
Za Pavlovým zvolením stála podle něj skupina lidí s velkým vlivem, která ho kdysi našla a odvedla dobrou práci. Ta bude chtít znovu jeho, nebude experimentovat s někým novým. Protikandidáti si to zkusit mohou, většina hlasů ale podle Petrova připadne generálu Petru Pavlovi.
Macinka v Černoučku a radost z provokace
Den stará zpráva: Petr Macinka zajel do Černoučku a zjišťoval, co místní říkají na prezidentovu dovolenou. Podle všeho si v hospodě dal dvě malá piva a zase odjel. Že jde o provokaci, Petrov nezpochybňuje. Macinka má podle něj konfrontační chvilky rád. Přijde do hospody, kde by po něm většina lidí nejraději hodila ta dvě piva, popovídá si s nimi, i když o tom nikdo nechce mluvit, a možná si to dokonce užívá. Pro citlivější povahu je to nepochopitelné, Macinku to ale baví.
Vysvětlení hledá Petrov v hudbě. Macinka hrál v rockové kapele, a nehrál špatně. Podobně jako u jiného častého hosta studia, který zpíval v kapele, je pro něj hudba spíš výpovědí o světě, provokací a rebelstvím. Hudba, kterou člověk má rád, o něm vypovídá, a o těchto dvou vypovídá něco jiného než o Petrovovi.
Hudba, řeč a faktor alfa
Hudební odbočka začíná americkým country zpěvákem, který na koncertech vypráví o svém životě a nemoci a lidé za ním chodí právě kvůli tomu. Petrov si vzpomíná na koncert B. B. Kinga u nás: legenda blues mluvila polovinu večera o tom, že blues je láska a vztah muže a ženy. Okolní bluesmani reptali, ať nemluví a hraje, Petrovovi se to ale líbilo, protože je to filozofie hudby. Právě čte muzikologickou knihu o tom, jak hudební formy vycházejí z forem řeči. Sám mluví v rytmu a řeč a hudbu považuje za úzce provázané.
Ze sedmi tónů někdo složí operu a jiný country písničku, z několika základních barev někdo namaluje strop Sixtinské kaple. Petrov to přirovnává k faktoru alfa, jak se mu říkalo v Toyotě: v procesech automobilové výroby bylo všechno přesně vymyšlené, a přesto se vždycky objevilo něco navíc, co systému neodpovídalo. To je lidství a kouzlo, a s ním i odvaha sáhnout do systému a říct, že se to udělá jinak.
Schillerová sáhne na investiční byty
Titulek zpráv: Babiš slibuje, že lidem daně zvyšovat nebude, u ostatních se uvidí, a z drahých hypoték viní guvernéra ČNB Michla a Trumpa. Petrov odhaduje, že ministryně financí Alena Schillerová sáhne na investiční byty. Daňový systém je zatím nezná, definovat je ale jde rychle: buď v bytě bydlíte, nebo jste v něm hlášen, a hlášen můžete být jen na jednom místě. Jinak ho pronajímáte. Dohledat, kdo má bytů víc, než sám využívá, je snadné, a jsou lidé, kteří jich vlastní desítky i stovky, pronajímají je přes agentury a sami žijí třeba na Seychelách.
Za covidu jezdil Petrov za klientem, který si schůzky domlouval v bytech pro krátkodobý pronájem na Malé Straně. Tehdy zjistil, kolik takových bytů v tamních palácích je: rozlehlé, často spojené z několika menších, i 350 metrů čtverečních. Schillerová podle něj jednoho dne přijde se vzorcem, kterým sáhne na ty, kdo mají majetku hodně. Je to nejjednodušší cesta. Babiš nechce brát lidem, kteří pracují, ani podnikatelům, takže zbývají ti, kdo vlastní majetek a žijí z něj.
Zdanění, nebo znárodnění
Námitka zní, že to připomíná dobu před rokem 1989. Vybavuje se výrok z debaty za televizní krize na přelomu let 2000 a 2001, kdy kdosi zaměstnancům České televize vyčítal, že si přivlastnili výrobní prostředky a chybí jim už jen lidové milice. Znárodňování bytů by bylo právě takovým návratem.
Petrov rozlišuje. Znárodnění proběhne spíš v Berlíně, kde byty opravdu vyvlastňují. U nás jde o zdanění. Jednoduché to ale nebude: městské části už dnes daň z bytů nastavují někde vysoko a jinde nízko a v systému nic takového není. Je to technicky složitá záležitost a uvidí se, jestli na to vládě zbývající tři roky stačí. Peníze tam ale leží, a brát je tam je lepší než od lidí, kteří pracují, nebo od firem, které podnikají. Někde je Babiš vzít musí.
Levicové uvažování, vzít tomu, kdo něco má, podle Petrova sílí u mladších generací. Chtějí byty vlastnit hned. On sám si před rokem 1989 ani na začátku devadesátých let nedokázal představit, že by si kdy koupil byt. Nakonec si ho koupil, když vydělal peníze, ale rozhodně mu nebylo třicet. Dnešní mladí to chtějí teď, a kde jinde to vzít než někomu.
Poprava v přímém přenosu
Pentagon oznámil, že poprava střelce z Fort Hoodu bude vysílána živě. Petrov si podobnou otázku nedávno prošel u nepovedené popravy v Tennessee. Zastánci trestu smrti tvrdí, že poprava má smysl tam, kde je vina prokazatelná, a kde ji lze zpochybnit, uplatňovat se nemá. U střelce, který na vojenské základně zabil řadu lidí, je vina prokázaná.
V Tennessee ale žena odsouzená za vraždu čekala na popravu třicet let a pak jí dvakrát píchli injekci a nezemřela. To je podle Petrova velký argument proti popravám: pokud stát neumí popravu na sto procent zajistit, ať se na ni raději vykašle. Navíc se do posledního dne měnilo, zda k ní vůbec dojde. Takové trápení si podle něj nezasloužila ani vražedkyně.
Proč ale přímý přenos, když by stačilo pár svědků a úmrtní list? Veřejné popravy byly zvykem ve středověku a novináři na ně chodili ještě začátkem 20. století. Petrov o trestu smrti silný názor nemá, ale je to podle něj barbarství a nelíbí se mu.
K volbám jako povinnost
Na závěr přichází otázka, jestli půjde volit. Když prezident přijel z takové dálky, Petrov odpovídá, že nemůže zůstat doma. Je to závazek pro všechny a prezident jde příkladem, takže ano, půjde volit.
Závěr
Petr Pavel podle Vadima Petrova svou chybu s dovolenou napravil a příští volby vyhraje znovu. Petr Macinka si v Černoučku užívá provokaci jako bývalý rockový muzikant. Babišova vláda bude peníze hledat u lidí, kteří žijí z majetku, a investiční byty jsou nejsnazší cíl, i když zdanit je nebude technicky snadné. A přímý přenos z popravy považuje za barbarství, které do dnešní doby nepatří.
