Podnikatel a pražský politik Filip Dvořák byl na konci července vyloučen z ODS — ze strany, kterou v roce 1991 pomáhal zakládat a jejíž místní sdružení na Praze 1 vedl. Sešup občanských demokratů podle něj nezpůsobil jeden spor o zahraniční politiku, ale vnitřní eroze: strana ztratila tah na branku, vnitřní rozmanitost i schopnost dotahovat věci do konce a dnes ji řídí strach o přežití. Do komunálních voleb jde s vlastní volební stranou Modrá pro jedničku.
Vyloučení po pětatřiceti letech ve straně
Hořkost v tom Dvořák nehledá. Bere to jako vyústění vzájemného vztahu a každou změnu jako výzvu — posun k jiným lidem, jiným zážitkům a jiným výsledkům. Odchod ho podle vlastních slov netíží, protože ten vztah postupně degradoval už předtím.
Symbolickou tečku za ním udělalo loňské „odbarvení“ ODS, kdy dobrovolně odložil modrou a vzal si na triko oranžovou a zelenou. Ty barvy mu v jiném kontextu nevadí, se značkou občanských demokratů si je ale spojit nedokáže. Modrá zůstává součástí jeho života — i proto ji má v názvu jeho nový projekt.
Mnoho slov, málo hotové práce
Část voličů dnes vnímá ODS jako progresivistickou, téměř levicovou stranu. Hlavní příčina jejího propadu je ale podle Dvořáka prostší a měřitelnější: nedoručování výsledků. Mnoho slov, málo realizací — málo věcí, které jsou včas hotové.
Symbolem toho je pro něj válka na Ukrajině. Česká republika i ODS se k obraně Ukrajiny symbolicky, osobou tehdejšího premiéra, přihlásily velmi hlasitě. Válka přitom dnes trvá déle než druhá světová válka od vstupu Spojených států a Sovětského svazu do ní. A když Evropská komise přijímala jeden sankční balíček za druhým až k patnáctému, nerozuměl tomu, proč sankce nepřišly naráz a v plné síle — postupné utahování šroubů v něm vyvolávalo pochybnost, jestli to bylo myšleno vážně. Deziluze pro něj nespočívala v cíli, ale v propasti mezi slovy a činy.
Domácí verzi téhož má taky. Tehdejší ministr dopravy Martin Kupka podle něj před volbami natolik sugestivně „otevíral“ neexistující silnice, že dva jeho známí cestou do Špindlerova Mlýna marně hledali obchvat u Mladé Boleslavi — ten se má přitom začít stavět až letos.
Vnitřní eroze a strach o přežití
Co se ve straně děje uvnitř, popisuje Dvořák jako vnitřní erozi. Vezměme dva letité členy výkonné rady, říká — Martina Kubu a sebe. Oba v ní proseděli roky; Kuba odešel dobrovolně, on byl „odejit“. Za Václava Klause byla ODS stratifikovaná podle zájmů v regionech, v obcích i ve vládě, byla barevná a rozmanitá. Dnes je to koncentrovaný organismus, který řídí strach o přežití a nevůle čelit problémům.
Vlastní případ shrnuje obrazem: místo aby se seřízla větvička, radši porazili celý strom, aby se náhodou nic nestalo. Celou kauzu má zmapovanou minutu po minutě — vyšly dva články na jednom serveru, a další týden se už nepsalo o ničem jiném než o tom, že ODS chce Dvořáka vyloučit. Iniciativu převzala strana samotná, přestože původní články skončily tak, jak začaly. Žádné vyšetřování se nevede a on sám sedí ve studiu v dobré náladě.
Na otázku, proč tohle lidé jako on neříkali voličům nahlas dřív, odpovídá heslem o loajalitě, které má nad počítačem, a obrazem lodi: když jste na palubě, říkáte kormidelníkovi, co si myslíte, že se má dělat jinak — ale nekřičíte to přes palubu. Vnitřní kritika je nepohodlná a nejspíš přispěla i k jeho konci; jinak se ale prý chovat neumí.
Spolu byl správný tah, chybou byla ztráta leadershipu
S představou, že zradou byl vznik koalice Spolu, Dvořák nesouhlasí. Shromáždění sil na určité části politického spektra považuje za takticky správné řešení. Naprostou chybu vidí až v tom, co následovalo po vítězství: ve ztrátě leadershipu.
Jakmile Spolu před pěti lety uspělo, měl premiér začít lídrovat a vést vládu jako ODS — ukázat sílu a výtlak, ne se jen přizpůsobovat běhu dějin. Úspěch sám o sobě dokazuje, že se něčeho podařilo dosáhnout; rozhoduje ale, jak se dál rozvíjí, a tam je nezbytné neusnout na vavřínech. Místo uchopení situace přišly podle něj rozpaky a přešlapování na místě — možná i proto, že koalici její vlastní výsledek trochu překvapil.
Když si někoho berete do party kvůli jeho dvěma a třem a půl procentům, musíte počítat s tím, že se s ním budete dělit i o vítězství. Otázka podle Dvořáka zní, nakolik pak dokážete proměnit svoji majoritu uvnitř týmu. Že by to vyžadovalo někoho méně smířlivého, než byl v čele vlády Petr Fiala, nerozporuje.
STAN přesprintoval ODS
Průzkumy, o kterých je v rozhovoru řeč, ukazují ODS až za hnutím STAN. S tím, že zvolení Martina Kupky předsedou nebylo trefou do černého, Dvořák souhlasí — zdůrazňuje ale mezičlánek, který se v debatě obvykle přeskakuje.
Tím je ztráta dynamiky bezprostředně po vítězství koalice Spolu. Dnešní čísla jsou až důsledkem: STAN přesprintoval ODS proto, že ODS o tempo přišla o několik let dřív. Když nezasejete, nesklidíte — a neděje se to ze dne na den.
Modrá pro jedničku a tři cesty z křižovatky
Vlastní volební strana — na terminologii si Dvořák zakládá — se jmenuje Modrá pro jedničku a bere ji jako srdcový projekt. Je pro něj i důkazem, že to nevzdal: přes čtyři roky interpeloval, posílal žádosti podle informačního zákona, kritizoval, jak je Praha 1 vedená, a mluvil s lidmi, kteří tam žijí.
Praha 1 podle něj stojí na křižovatce se třemi výjezdy. První je pokračování stagnace: další boj s Airbnb, nepořádek v ulicích, rezidenti, kteří reálně nezaparkují, a obchody, které se nedají zásobovat jinak, než že zásobovací auta vjedou na chodník.
Druhou cestou je aktivismus — směr, který podle něj razí zelení, Praha Sobě a Piráti: koloběžky, kola a vytlačení aut. Dvořák k tomu přidává výhradu, že do zastupitelstva nepatří světonázor; upozorňuje, že jeden z lidí z tohoto okruhu chodí na jednání zastupitelstva Prahy 1 zahalený do palestinské vlajky. Zastupitelstvo se má podle něj starat o čisté ulice a spokojenost obyvatel, ne vyjadřovat postoje ke světovým konfliktům.
Třetí cestu reprezentuje sám za sebe a popisuje ji jako tvrdou práci a odvahu věci změnit. Je přesvědčen, že stav ulic dokáže posunout zhruba o čtyřicet procent k lepšímu — jako když se otočí knoflíkem hlasitosti. Na nulu to nepůjde a Praha 1 z dob jeho mládí, kdy se turista potkával spíš náhodou, se nevrátí — dělat se s tím ale podle něj dá hodně.
Devět lidí z ODS a čtyři měsíce v ulicích
Základ kandidátky tvoří bývalí členové ODS Praha 1, kteří přešli ze stranické kandidátky na tu jeho — celkem devět lidí. Na posledním místě je jeho spolužák ze základní školy, který mu sám zavolal, jestli nemá pomoct; ze všech kandidátů ho zná nejdéle.
Tým je podle Dvořáka rozběhaný a ví, jak je kampaň nastavená, protože ji od dubna čtyři měsíce nesl přímo ulicemi — o víkendech chozením po Praze 1 a mluvením s lidmi. Sám na tom staví i osobní výhodu: je kluk z Prahy 1 a v každé ulici někoho potká.
Praha 1 není ostrov
Velká Praha ho zajímá z hlediska kohabitace, tedy spolupráce při řešení konkrétních věcí. Praha 1 není ostrov, je součástí města — zároveň na ní ale všechno začíná a končí. Radě hlavního města je připraven průběžně předkládat rozumné návrhy s cílem zlepšit život nejen v centru. Rozdělení rolí mezi městskou částí, magistrátem a státem má přitom vlastní logiku, kterou shrnuje přehled, kdo o čem v Česku rozhoduje.
Zkušenost z radnice Prahy 1 ze začátku devadesátých let ho podle jeho slov naučila, že co je možné v Praze 1, je možné i v celé Praze a v republice — zvládnutá věc se dá replikovat dál. Tlaky v centru jsou přitom obrovské a stavět se tam dá zhruba jako lodička v láhvi. Jeho cílem je vrátit Prahu 1 do kondice, kdy nastavuje standardy a určuje tempo; dnes je podle něj dávno za zenitem.
Parkování: bez rozhodčího nefungují žádná pravidla
Jedna z kandidujících stran chce podle Dvořáka řešit parkování dynamickou změnou cen. On sám by začal jinde — u vymáhání respektu k pravidlům. Když nemáte nalinkované hřiště a chybí rozhodčí, který umí aktivně zasáhnout, jsou jakákoli pravidla k ničemu. A přesně v takovém stavu je podle něj dnes dohled nad parkováním.
Rezidentům zmizely modré kartičky, podle kterých bylo na první pohled poznat, kdo do ulice patří a kdo ne. Krátce fungovala aplikace, kde si šlo naťukat značku a ověřit, jestli má vůz zaplaceno — i tu město zakázalo. Přechodem od viditelných parkovacích automatů k neviditelnému systému tak podle Dvořáka město znemožnilo kontrolu a samo pravidla nevymáhá: auto se zahraniční značkou stojí před domem dva dny, přestože legálně jde zaplatit hodina.
Ulice je pro něj základní meeting point lidí, kteří v centru bydlí. Chce je čisté, přehledné a bezpečné, s možností zaparkovat a žít si tam podle svého — dokud to nepřekáží ostatním.
S kým po volbách
Prioritou jsou pro Dvořáka výsledky pro Prahu 1, ne politikaření. Prošel si všechny kandidující subjekty a v každém podle něj je někdo, kdo umí zabrat — i lidé, kteří kandidátku spíš doplňují do počtu. Konkrétní jména jmenovat nechce, protože je většina voličů stejně nezná.
Jednu předpověď si ale dovolí: rozumnou řeč čeká i s oběma lídry pirátské kandidátky. Jsou to zatím občanští aktivisté, ne zastupitelé, ale pravidelně chodili na jednání komise pro územní rozvoj a veřejný prostor, kterou Dvořák v městské části vedl, kladli věcné dotazy a k jejímu vedení nikdy neměli výhrady. Nejlépe se podle něj člověk pozná u práce, ne v hospodě.
Závěr
Dvořákovo čtení propadu ODS je vnitřní, ne ideologické: strana podle něj neztratila voliče kvůli jednomu tématu, ale proto, že přestala dodávat výsledky, uzavřela se a nahradila rozmanitost strachem o přežití. Vlastní ambici drží zatím záměrně nízko u země — jediným cílem je Praha 1 a o dalších výškových táborech mluvit odmítá.
