Dva týdny před komunálními a místními volbami se pod předsedou ODS Martinem Kupkou houpe předsednická židle a ve straně roste strach z toho, že se vrátí poražený expremiér Petr Fiala. Satirický živý komentář s dotazy diváků probírá i odklad konce poplatků za veřejnoprávní média, vystoupení českých politiků v OSN, Motoristy před pražskými volbami a Čínu, které podle obou komentátorů nahrává Západ i Donald Trump.
Pod Kupkou se houpe předsednická židle
Na lednovém kongresu vyhlásil Martin Kupka útok na dvacetiprocentní hranici. Členové ODS ale začínají vidět, že si nejspíš spletl směr: strana má dnes blíž k deseti procentům. A do toho visí ve vzduchu jako strašák návrat Petra Fialy, poraženého šéfa a expremiéra. ODS je tak v situaci, kdy vidí Kupkovo zoufalství, ale zároveň se bojí toho, kdo by ho mohl vystřídat.
Pokud se strana vydá cestou zpět k Fialovi, hrozí jí izolace. Neúspěšní lidovci, silně oslabená TOP 09 i starostové, kteří opticky poskočili hlavně díky ztraceným a váhajícím voličům ODS, dvacet procent sice také neatakují, najednou ale můžou být za hrdiny a vytvořit něco spolu bez Petra Fialy. Už to bude mít pro mnohé voliče hodnotu. ODS se pak dostane do klinče s otázkou, kdo za to může: jestli Fialu vyměnila příliš pozdě, jestli ho Fiala dál přebíjí, jestli Eva Decroix, která podle komentáře dál tropí hlouposti svými videi, nebo sám Kupka.
Kupka mohl chodit s helmou a připomínat, že jako ministr dopravy spustil tolik a tolik kilometrů dálnic. Tuto kartu ale zahodil. Česká televize teď hledá moderátora StarDance po Marku Ebenovi a v komentáři padne ironický návrh nominovat Kupku, protože jeho videa už obsahují i taneční sekvence. Za vtipem je ale tvrdý soud: Kupka jako šéf a naděje postfialovské ODS tragicky selhává a kampaň je strašně nijaká, počínaje Prahou.
Mluví se i o prvním místopředsedovi Tomáši Portlíkovi. Kdyby v pražských volbách vyhrál výrazně, mohl by pomýšlet na převzetí žezla. Pochybnost zní, že ani Pražané pořádně nevědí, kdo Portlík je, natož Češi, Moravané a Slezané. Je výrazný a pracovitý, jenže to je Kupka taky, a chybí jiskra a charisma.
K překvapení komentátorů vedení ODS v marazmu neriskuje a nezkouší nic jiného než ostatní. Nedaří se mu převzít roli vyzyvatele Andreje Babiše tématem ani konstruktivním návrhem. Kupka podle jednoho čtení spíš provokuje, aby se do něj ostatní strefovali a on konečně přitáhl pozornost. Nejhorší fáze politika je ale ta, kdy ho začnete litovat, nebo vám přijde směšný. Pak je to pekelný tobogán.
Čekalo se, že ODS vytáhne komunální tváře, sestaví radu starších a začne kropit zemi tématy, která lidé řeší každý den, třeba vymahatelností práva. Jenže strana, která dřív stála na silných lidech z regionů, dnes podobné osobnosti nemá. Dřív tu byl pražský primátor Pavel Bem jako vyzyvatel Mirka Topolánka, Evžen Tošenovský z Moravskoslezského kraje, Martin Kuba z jižních Čech nebo Jiří Pospíšil z Plzně. Dnes se k žádnému jménu nedá přiřadit tvář. A výrazní lidé napříč republikou prý prosí hlavně o jedno: neberte si mě do úst.
Fiala mydlí Kupkovi schody
Kupkovi nepomáhá ani to, že mu Petr Fiala od konce v čele ODS mydlí schody. V komentáři to dostává jméno syndrom předčasného konce: Fiala nepočítal s tím, že volby prohraje, že bude muset opustit funkci předsedy ODS i lídra koalice Spolu a že se Spolu de facto rozpadne. Kupka po zvolení vyhlásil leštění značky ODS, podobně jako Matěj Ondřej Havel v TOP 09 a Jan Grolich u lidovců. Fiala přitom od začátku jel souběžný a opačný program: musíme zůstat spojení. Když Kupka před volbami znovu řekl, že se ODS chce vracet jako samostatná značka, Fiala souběžně představil jakési patero či desatero, jak porazit Andreje Babiše.
Kupka by podle komentáře paradoxně vydělal, kdyby se vůči Fialovi vymezil a šel si svou cestou. Fiala totiž odcházel tak, že i zarytí stoupenci a fanatické jádro ODS říkali: proboha kohokoli, jen ne Fialu. Stačilo říct, že přišel nový hospodář s plánem a starý odjíždí na traktůrku. Vedení ho místo toho obcházelo, nechtělo ho dráždit, a tím ho posílilo. Sestavování stínových vlád je pak už jen trápení a utápění.
Fascinující je i to, že dnes lidé ze stran se dvěma až třemi procenty klidně oznamují, že můžou být premiéry. V době Josefa Luxe, Miloše Zemana, Václava Klause, Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka nebo Miroslava Kalouska by to bylo nepředstavitelné. I kdyby se opoziční strany před sněmovními volbami znovu spojily, protože jsou rozsekané a v bídném stavu, roli lídra opozice podle průzkumů převezme STAN. A bůh ví, s čím skončí ODS.
Starostové podle jednoho čtení využijí situace a přitáhnou si TOP 09. Není vyloučené, že se TOP 09 rozdělí mezi ODS a starosty. Lidovci otevřeně říkají, že Jan Grolich je připraven být premiérem při dvou až třech procentech a zároveň s někým spolupracovat. Grolich tíhne k městskému liberalismu, a proto ho komentář vidí spíš u starostů. STAN tak chytá psychologické momentum: kdo roste a tváří se, že má plán a nové tváře, k tomu podpora přichází. ODS pak zbude říkat, že byla první.
Osud Martina Kupky napoví a možná zpečetí volby, protože pražské a brněnské výsledky jsou pro ODS politicky symbolické. Na obzoru je už vidět silueta Petra Fialy přijíždějícího na traktůrku. Vyhrají jako vždy nezávislí kandidáti a pak začne divoká interpretace, kdo má víc. ODS byla zvyklá brát první místa v absolutních číslech. Teď bude sledovat, jak se daří Martinu Kubovi a jak Motoristům s minimem kandidátů. Tváří se jako velký obchodní dům, ale ve skutečnosti počítá, kolik lidí do něj přijde v pátek čtvrt hodiny před zavírací dobou.
Starostové jako améba a první volby Kubova hnutí
Divácký dotaz míří na to, jestli se STAN udrží jako dvojka, nebo je místo pro nový subjekt, třeba pro Martina Kubu. STAN je podle komentáře taková améba. Komunální volby patří starostům s malým i velkým S, takže v nich určitě uspějí. Jenže kdykoli se dostali do celostátní politiky, nafoukli se a mysleli si, že se úspěch z místních voleb automaticky přelije do sněmovních. Nestalo se to. Dřív byli rádi za pět procent nebo se museli na někoho přilepit, a když naposledy kandidovali samostatně, udělali kolem jedenácti procent. Je to jejich rekord, ale na premiérskou stranu je to podle české tradice pořád bída. Preference se jim opakovaně nafukují, tvrdé jádro voličů ale zůstává slabé a STAN je dál stranou druhé volby.
Martin Kuba po vyhlášení vlastní strany vyletěl v průzkumech klidně na tři a půl procenta, teď se drží kolem dvou až tří. Budou to první volby jeho hnutí Naše Česko. Nekandiduje všude a i na něm je vidět personální bída: lidé v politice došli a pokrýt místní volby v tisících obcí, k tomu ještě senátní, je logisticky nejtěžší. I zkušený politik s nekonečnými ambicemi tak zjišťuje, že to není snadné.
Starostové mají jednu obrovskou výhodu: mimo Prahu a několik velkých měst za ně kampaň odtáhnou obce. Rakušan tak může kázat a kampaň za něj běží. Starosty je proto třeba hodnotit hlavně podle Prahy, kde jdou do voleb pod vlastní značkou a s celostátními politiky. Pražský výsledek ODS Tomáše Portlíka zase řekne hodně o tom, v jakém politickém zdraví je.
O Kubovi hodně prozradí, jak budou volit jeho domovské jižní Čechy a jestli tam má pořád autoritu. Rozhodne i to, zda se odhodlá ke kontaktnímu turné po zemi. Potenciál má velký a lidé chtějí, aby přijel na jejich náměstí a o podporu si řekl. Čím úspěšnější v komunálních volbách bude, tím víc bude muset švihnout do koní, sednout na žebřiňák a objíždět republiku. Může oslovit zklamané voliče nalomené ODS, voliče starostů s mělkou podporou a spoustu fluktuujících voličů středu. Je dříč a houževnatý, ale z jižních Čech musí vyjet. Druhý pohled dodává, že v posledních debatách Kubu až překvapivě často postihly prázdné floskule. Tomu ho naučí jen země a přímý kontakt s lidmi. V televizi se nastavují procesy a systémy, a kdo začne alokovat, zakládat komise, porady a výbory, je na cestě k pádu a zapomnění.
Pavel, Svatopluk a povědomí o nebezpečí
Další dotaz se týká výroku prezidenta Petra Pavla, že kdo staví Rusko před Česko, není vlastenec. Byla to reakce na konferenci spolku Svatopluk, na které vystoupil i spolupracovník Vladimira Putina. Že by šlo o nějaké zvláštní tabu, komentář odmítá: Rusko je ve válce s blízkou zemí a v zájmu Evropanů je, aby co nejdřív skončila.
Víc zaujala jiná věc, která má podle komentáře vystihovat prezidentovu totalitní DNA. Pavel řekl, že když se na konferenci nechá promluvit někdo z ruského režimu, snižuje to naše povědomí o nebezpečí. Odpověď zní: ať nechá naše povědomí být. Jsme dost chytří na to, abychom si ho vytvořili sami, a konference, kde promluví někdo od Putina, ho neohrozí. Komunisté se čtyřicet let snažili držet povědomí lidí v mantinelech, a právě tohoto ducha je tu cítit.
Druhý pohled přidává paralelu s Antichartou: ta vedla k tomu, že všichni začali zjišťovat, co je Charta 77 a kdo ji podporuje. Prezidentovi se tak podle komentáře povedlo spolek Svatopluk skvěle nasvítit a Svatopluk by mu měl udělit čestné členství a poděkovat mu jako donátorovi.
Důstojný výstup v New Yorku a OSN jako kecárna
Zároveň zazní pochvala. Vystoupení Petra Pavla na Valném shromáždění OSN nebylo vůbec špatné a bylo z něj hodně cítit, že ho psalo ministerstvo zahraničních věcí a že do něj promlouval i ministr zahraničí Petr Macinka. Ten pak v rozhovorech vyzdvihoval určité věty, takže je zřejmě sám protlačil. Oba vystupovali v New Yorku na úrovni, důstojně a profesionálně. Politici by v cizině neměli prát špinavé prádlo, protože svět tomu nerozumí, působí to trapně a cizí mocnosti toho využijí k oslabení pozice země. Tentokrát se potvrdilo, že politika je řemeslo.
Druhý pohled je chladnější. Prezidentův projev byl podle něj určen hlavně českému publiku, zúžený na válku na Ukrajině, a sál byl prázdný. Pavel mluvil k převážně opozičním voličům, kteří to chtějí slyšet, ale svět má mnohem víc problémů a je složitější. Nejlepší projev pronesl podle této optiky argentinský prezident Javier Milei, který organizaci řekl, že je k ničemu. OSN se přežila, ve stávající podobě je irelevantní a je to kecárna. Prázdný sál, zatímco delegáti zřejmě nakupovali v New Yorku, mluvil za vše.
Protiargument zní, že stav bezbřehé džungle také nikoho nenaplní radostí. OSN má jediný zbývající důvod existence: je to stále území, kde se můžou setkat znesvářené strany a jednat, aniž by je někdo zatkl, a ne přes bajonety. Jenže efekt je téměř nulový. Velmoci, které sedí v Radě bezpečnosti, tedy Amerika, Čína, Británie, Francie a Rusko, stejně řeší Írán i Ukrajinu mimo OSN. Organizace si navíc dělá vlastní politiku vůči Izraeli a Palestině a v konfliktu s Íránem a kolem Hormuzského průlivu je dávno k ničemu.
Konec válek se dojednává mezi Washingtonem a Pekingem
Realita je podle komentáře taková, že o tom, zda skončí íránský a rusko-ukrajinský konflikt, se rozhoduje na jednání čínského prezidenta s americkým. Válka na Ukrajině podle této prognózy neskončí zamrznutím jako v Koreji nebo na Kypru, ale ve chvíli, kdy na hranici bojové zóny budou stát Číňané. Krutá pravda je, že Čína dotuje, prodává zbraně a hlavně technologie oběma stranám. Jakmile obchod stopne nebo začne přidávat podmínky, konflikt končí. A Čína chce být přesně uprostřed, aby kontrolovala obchod se surovinami.
Donald Trump podle komentáře používá stejné techniky jako vůči mnoha jiným a otázkou je jen, jestli to Číňanovi bude stačit. Některé kontury se drobně řeší i v OSN, jinak je to ale soutěž projevů. A pokud byly v New Yorku dobré slevy, pak byl největším úspěchem zasedání nákup.
Poplatky za ČT a ČRo: dotáhnout slib, nebo počkat
Divácký dotaz se ptá, zda vláda potřebuje u tak triviální věci odhánět voliče a nechat o sobě psát titulky, že se zrušení koncesionářských poplatků odkládá. Jeden pohled chce, aby to vláda dotáhla. Bylo to volební slib, ANO i SPD ho mají v programu a Motoristé, kteří ho ve volbách neslibovali, byli přehlasováni a přidali se. Má to velkou symboliku: nemá se znovu prokázat, že nad demokraticky zvolenou vládou vyhraje Česká televize a Český rozhlas s podporou pražského mediálního mainstreamu. Vládne se podle mandátu z voleb, ne podle toho, co diktují Kavčí hory nebo Vinohradská. O financování médií navíc rozhodují vláda a parlament, ne média samotná. Předchozí vláda Petra Fialy ukázala, jak rychle to jde, když oběma médiím poplatky zvýšila. Pomsta z Kavčích hor a Vinohradské po zrušení bude ještě větší, ale to vládě vadit nemusí. Pokud nechce jít cestou Petra Fialy a zrady nejviditelnějších slibů, musí to dotáhnout.
Druhý pohled je záměrně nepopulární: naplňuje se scénář, že se to bude odsouvat. Rozhoduje o tom Donald Trump, protože priority jsou kvůli dění okolo úplně jinde. Rozhoduje středová identita hnutí ANO, jehož voličům je to vlastně šumafuk. Rozhoduje Andrej Babiš, kterému je to jedno, protože komunikuje vlastními kanály a čím zaťatější Česká televize a Český rozhlas jsou, tím víc ho to posiluje. A rozhoduje peněženka a lednice, tedy vyhlídky průmyslu a nálada domácností. Pro Babišovu vládu je to podle tohoto čtení priorita číslo 73 a s íránským dobrodružstvím a nejistotou kolem cen energií se bude posouvat ke stovce. Trápí to SPD a štve Motoristy i část ANO, jenže dominantní voličskou identitu hnutí ne.
Podíl na tom má i ministr kultury Oto Klempíř, který to podle komentáře úplně zazdil. Vláda nakonec nejspíš půjde cestou návrhu Patrika Nachera, tedy reformy s lidskou tváří, která má být jen mezikrokem. Ani to ale není principiální řešení. To by vyžadovalo debatu o tom, jakou roli mají veřejnoprávní média mít a jak fungovat. Teď se řeší jen to, z jaké kapsy se bude sypat.
Protiargument míří na to, že voličům ANO to jedno není. A zaťatost státních médií je důvod to dotáhnout, ne odložit: přijde pomsta a Babiš na ně bude ukazovat se slovy, že už nemusíte platit extra daň za tuto propagandu. Finančně jde asi o osm miliard, tedy kapku ve státním rozpočtu. Slib se přitom dostal do programového prohlášení vlády, kam se jich mnoho nedostane, a vláda ho začala řešit hned v prvním roce. Klempíř tomu ale dal klempířovské grády. Babiš si podle tohoto pohledu vždy dával záležet, aby viditelné klíčové sliby splnil, a po volebním debaklu Petra Fialy, který způsobila i zrada slibů, vidí, jak je to důležité. Téma je navíc polarizující, lidi kvůli němu vyvádějí do ulic spolky, a průzkumy ukazovaly, že si mírná většina, zhruba 55 až 60 procent, přeje přesun financování pod státní rozpočet.
Na to přichází odpověď: právě jen mírná většina. Kdyby se ekonomika a politická situace stabilizovaly, může to být téma na finiš Babišovy vlády, protože premiérovi kupodivu nevadí, když se na něm lidé štěpí a mobilizují. Pokud ale začne debata o uskromňování, zvyšování poplatků nebo korekcích daní, těžko se bude říkat, že vám možná zvedneme daň, ale zaplatíme za vás televizi a rozhlas.
Drobné zrady: nepřímé daně a důchodový věk
Vláda slibovala, že nezvýší daně, a to žádné, přímé ani nepřímé. Když teď ministryně financí Alena Schillerová mluví o tom, že víc zdaní kratom, hazard a možná tabák, je to zvýšení daní a svým způsobem porušení volebního slibu i programového prohlášení. Jde ale o nepřímé daně, které asi nikoho extra pálit nebudou. Ve srovnání se zradou Petra Fialy, který zvýšil přímé daně všem, je to spíš zradička. Kdyby k ní ale vláda přidala zradu viditelného slibu, měla by si dát pozor, aby si pak nad programovým prohlášením nezačala odškrtávat jednu zradu za druhou.
Druhý pohled to bere jako realitu všedního vládnutí. Když se na váhy položí zdravotnictví a Česká televize s rozhlasem, SPD řekne jasně, že poplatky mají přednost. U dominantního hnutí ANO, které je středové až mírně levicové, ale srdce patří zdravotnictví. Hlavními hráči, kteří budou nejméně další dva roky rozhodovat, jestli se budeme mít dobře, nebo špatně, jsou podle tohoto čtení Donald Trump a Ursula von der Leyenová. Jenže zradu slibu Trumpem a Íránem voličům ve fabrice nevysvětlíte, zvlášť když se ptají, za kolik ráno dojeli do práce. Tomio Okamura navíc chtěl ze zcela logického důvodu stihnout zrušení ještě před volbami, aby mohli voličům dva týdny předem říct, že slib plní.
Vláda podle komentáře nešťastně komunikovala i důchody a nechala opozici tvrdit, že zradila důchodce, protože odkládá zastropování důchodového věku. Je to kouzelné: opozice, která dřív varovala, že vláda vezme krumpáče a rozkope její práci, ji teď k tomu vlastně vyzývá. Vládní strany ale nejsou v laufu a špatně se jim vysvětluje, že je vyžráno víc, než čekaly. Největším antipopulistou tak podle ironického hodnocení nebyl Petr Fiala, ale bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura, který státní rozpočet vyčerpal natolik, že nový tým kolem Aleny Schillerové neměl v prvním období moc šancí. Ekonomika nakonec rostla víc, než se čekalo, jenže pak přišli Trump s von der Leyenovou a emisní povolenky, a to je otevřený náraz do zdi. Írán k tomu přidává další tlak.
Mezi důchodovým věkem a poplatky je ale rozdíl. Aby vláda slib o důchodovém věku splnila, musí strop začít platit kolem let 2030 a 2031, takže ho může protlačit i v posledním roce vládnutí. U poplatků se slib splnit dal hned a každý rok, kdy se to nestane, je lidé dál platí. Vláda by si proto měla začít hlídat, kolik slibů splnila a kolik ne, protože vládnutí od druhého roku neuvěřitelně utíká.
Hybridní válka a emisní povolenky
Andrej Babiš teď prohlašuje, že jsme v hybridní válce s Ruskem. Když vypustí slovo hybridní, bude jako Fiala, zní ironická poznámka. Že Rusko páchá proti Západu diverzi, je z jeho strany logické, protože vyzbrojujeme zemi, se kterou válčí, a jsme pro něj nepřátelé. Jestřábí dovětek přidává, že by to Rusko dělalo i bez války na Ukrajině, stejně jako to dělá Čína i Amerika. Velké státy s velmocenskými ambicemi, u Ruska spíš domnělými, protože Čína už mu dělá baču, jedou podle zásady rozděl a panuj. Dělá to i Evropská unie vůči vlastním členským zemím.
Slovem válka by ale komentátoři nešermovali. Rozbujelo se natolik, že už máme tolik válek, že nevíme co. Válka je jedna, na Ukrajině. Babišovi zároveň připisují, že si uvědomuje, jak špatně Evropa konflikt na Ukrajině uchopila a že to není v jejím prospěchu. Totéž vidí čím dál víc evropských lídrů.
Řešit v tomto období emisní povolenky je podle komentáře sebevražedný krok, jako by si posádka křižníku každý den sama aktivně potápěla loď. Evropa si tím dusí vlastní soběstačnost. Zaplať pánbůh, že vláda jde proti nim, odmítá povolenky ETS2, které dopadnou na všechny, i přes kosmetickou úpravu, jež je téměř k ničemu, a bojuje i proti stávajícím povolenkám, které ničí průmysl. Dobrovolné oslabování evropské soběstačnosti, diverzifikace průmyslu, dodavatelských řetězců a energetiky patří podle komentáře také mezi hybridní hrozby.
Kdo se spojí se STAN, dopadne jako Piráti?
Divácký vzkaz varuje, že kdo se dostane pod křídla STAN, dopadne v dalších volbách jako Piráti. To se stát může: výsledek koalice PirSTAN je mementem pro každého, kdo o spojení se starosty uvažuje. Druhý pohled se ptá, co by za takový výsledek dala TOP 09. Ta je teď na trajektorii, kdy by brala i pirátský model, tedy pár poslanců a náhradu volebních nákladů. Lidovci jsou naopak mistři kroužkování, dokázali by ho stanaře ještě učit a tak by nedopadli. Pro ODS by přidat se k takovému houfu byl velký problém. Potřebuje nabírat nové tváře a být gravitačním jádrem, sluncem, kolem kterého se obíhá. Lidovci a TOP 09 strategický problém se STAN nemají. Janu Grolichovi by se líbilo vystupovat jako rovný s rovným, zatím se mu ta strategie ale nedaří. Podle vtipné repliky skončí Grolich na Eurovizi, nebo aspoň ve StarDance, pokud tam Martin Kupka nebude mít partnerku.
Proč fandit Motoristům a co ukáže Praha
Na otázku, zda fandit Motoristům, zazní jasné ano. Jejich boj proti Green Dealu je velmi důležitý, protože Green Deal je sebezničující, a Motoristé do politiky vnesli realismus. Nelekli se nenávisti, která se proti nim zvedla, a udělali z ní pozitivum, dokonce si vzali za heslo, že jsou hrozní. Nebojí se rozbíjet to, co se rozbujelo na ministerstvech i na Úřadu vlády, kde podle komentáře vládnou neziskovky, které nikdo nevolil. Týká se to ministerstva životního prostředí i zahraničí, které Jan Lipavský podle tohoto hodnocení spirátil, a Úřadu vlády, kde do toho šije i Andrej Babiš. Neziskové organizace si z daní ukrajují peníze a prosazují politický program, se kterým neprošly žádnou politickou soutěží. Média se tomu nevěnují, s výjimkou Parlamentních listů.
Druhý pohled nefandí nikomu. Luxus nefandit si může dovolit, protože v Česku podle něj není žádná nedemokratická strana. Motoristy ale pečlivě sleduje. Zhruba před čtvrt rokem v pořadu zaznělo, že končí éra Filipa Turka a začíná éra Petra Macinky, který stranu výrazně profiluje a dává jí politickou strategii. Když ve straně působí ekonom Vladimír Pikora a další výrazné osobnosti, je těžké pochopit, proč je to stále jen tandem dvou mužů, Macinky a Turka. Komunální volby ukážou, jestli Motoristé běží o život, protože každý nový subjekt musí zakořenit v obecní a regionální politice, kde mu rostou nové tváře.
Překvapilo, že Motoristé do komunálních voleb vsadili na čistotu víry a brali hlavně lidi blízké rodinnému krbu. Čekalo se, že postaví pestré občanské kandidátky s podobně smýšlejícími lidmi z různých komunit a začnou tak budovat celou planetu Motoristů. Místo toho si vybrali jen pár lidí od stolu krále Artuše. Zákon gravitace ale nakonec promluví a podobně smýšlející se začnou ozývat. Možná tomu pomůže i Mikuláš Minář.
Praha je pro Motoristy návrat na místo činu. V Praze vznikli, pražské volby byly jejich první a tehdy neuspěli, pak se stali skokany eurovoleb i sněmovních voleb a vylétli rovnou do vlády. Poslední pražské koalice podle komentáře městu za osm let napáchaly spoustu škody, a to i s ODS, která přenechala dopravu Pirátům. Praha tak Motoristy potřebuje, aby se odradikalizovala. Lídryně Sovová přitom není tak známá, a pražské volby jsou proto vlastně referendem o Petru Macinkovi. Při premiéře v roce 2022 měli Motoristé v Praze kolem dvou procent. Podobně jako Tomášovi Portlíkovi v ODS dají volby i Macinkovi odpověď, jak pevně stojí uvnitř strany a u voličů.
Energetická koalice a Merzův posun doleva
Divák píše, že současná vláda dostala velké pokárání od skutečných vládců Evropy. Odpověď se stáčí k tomu, co je teď podle komentáře zásadní: energetická koalice. Před časem, ještě před vzestupem AfD, v ní vedle Itálie a mnoha středně velkých států bylo i Německo. Vypadalo to nadějně, že se emisní povolenky výrazně osekají a že se bude řešit energetika. Jenže CDU se zalekla, a místo aby aktivně přebírala témata AfD, převzala témata zelených a z koalice začala couvat.
Teď bude podle komentáře důležité sledovat Andreje Babiše, Giorgii Meloniovou a další. Jde zhruba o tucet i víc zemí Unie a otázkou je, jestli vydrží a jestli místo Německa získají další státy. Stojí proti sobě státy, které ještě mají průmysl a chtějí ho udržet, a Evropská komise. Bezradný a apatický kancléř Merz se podle tohoto čtení ve snaze izolovat AfD posouvá doleva a hlavně do zelena. To Česko dramaticky ovlivňuje, protože se bude lámat chleba nad řadou opatření k cenám a dostupnosti energií, a tedy i nad osudem tuzemského průmyslu.
Trump přihání Číně spojence
Podle diváckého vzkazu vytvářejí USA mezinárodní konflikty a cíleně oslabují ekonomiky světa, energetická a hospodářská krize je za dveřmi a je potřeba reset. Komentář odpovídá, že to posiluje Čínu. Ta ale také klame tělem. Ekonomicky se jí nedaří, protože všechno žene přes export, domácí spotřeba je nižší, než by potřebovala, růst si nejspíš přikrášluje a mnoho Číňanů z něj nebohatne. Obrovskou výhodu ale má, když se Evropa jménem Evropské unie sama ničí a Číňanům to předává. Drží levné dodavatelské řetězce a kontroluje vše od těžby po finální zpracování. Amerika byla vždy sama za sebe a heslo Amerika na prvním místě mluví za vše.
Donaldu Trumpovi se podle komentáře povedlo spoustu věcí rozetnout, někdy ale ťal do živého i ve vlastní neprospěch. Dostal Rusko a Čínu na stejnou stranu a přidal k nim Severní Koreu a Írán. Největší obavu ale budí, že k Číně začíná driftovat Indie, obrovská, strategická a energeticky nesmírně lačná ekonomika. Čína nakupuje v Africe i přes Rusko, kde je podle tohoto čtení Sibiř už čínská, a Rusko je tak spíš čínský vazal než velmoc.
Varovným ukazatelem je Jižní Korea, se kterou Česko rozšiřuje Dukovany. Čína testuje a už využívá severní obchodní cestu, o kterou jde Trumpovi i v případě Grónska, a přidává se i Jižní Korea. To naznačuje, kam se posouvá Asie. Místo aby Amerika a s ní Evropská unie oddělovaly Indii a Asii od Číny a Rusko od Číny, Unie podle komentáře přihrála Indii do čínského bloku: Indové začali brát ruské energie, které předtím brala Evropa. Politika Unie je sebezničující a efekt, že Rusko ekonomicky klekne a stáhne se z Ukrajiny, nepřinesla.
Divácká námitka zní, že je to Trump, kdo dává Ukrajině zpravodajské informace k zaměřování cílů v Rusku a možnost používat Starlink, a že by stačilo pár telefonátů do Washingtonu a válka skončí. Jeden pohled oponuje: americké firmy obchodují a vydělávají v Číně, a kdyby Čína řekla, že Apple, Tesla a další neuspějí na jejím trhu, bylo by to utnuto bez telefonátů ministrů. Technologické prvky ve zbraních i jejich těžbu drží Říše středu. Evropská unie pořád neprozřela, Amerika ano, a jako jeden stát s jednou vládou je akceschopná a má sílu jednat s Čínou. O Starlinku navíc Trump úplně nerozhoduje. Druhý pohled připomíná, že Amerika je ve válce na Ukrajině v ideální pozici: bohatne na ní, prodává tam zbraně za evropské peníze s přirážkou a nemá tam žádné vojáky. Kdyby měl někdo válku prodlužovat, je to podle tohoto čtení Amerika.
Lašák na letišti jako manažer pro špinavou práci
Divák se ptá na dosazení Lašáka, spojovaného s úpadkem ČSA, do vedení Letiště Praha. Strategický cíl s letištěm není jasný. Podle komentáře má Lašák jediný úkol: být manažerem pro špinavou práci. Dostat se ke starým datům, smlouvám a vztahům, dostat je na veřejnost a pak se odporoučet. Z lidí, kteří se věnují letecké a strategické dopravě, nikdo netvrdí, že by se Lašákovi křivdilo, ani že by měl tajný plán udělat z letiště kombinaci Frankfurtu a Vídně. Dopravní křižovatku střední Evropy z něj podle komentáře neudělá. V určitou chvíli odejde, otázkou je jen, zda s buřinkou a poklonou, nebo rychle do zapomnění.
Žaloba proti poplatkům a Česká televize jako Babišův pomocník
Divák navrhuje žalovat stát, protože ho nikdo nemůže nutit platit za něco, co nepoužívá. Jeden pohled by takovou žalobu podpořil. To, co se s Českou televizí stalo, ho šíleně štve, poplatek považuje za loupež a vadí mu, že je akcionářem České televize z donucení. Precedentní průlom by vítal. Druhý pohled upozorňuje, že veřejnoprávní média můžou mít ve svém poslání poskytování informací v době krize. Pak by to fungovalo podobně jako zdravotní pojištění: i zdravý platí pro případ nemoci a služby v čase krize se nejde dobrovolně vzdát. Na okraj padne vtip o rádiu na kliku pro případ povodně a blackoutu.
K odkladu zrušení poplatků se debata vrací i později. Cynická úvaha zní, že když se vládě všechno klíží ze všech konců, jde se po prioritách a tato témata se dostávají dozadu. Téma, které se nenastartuje hned, se ale těžko dobíhá. Klidně se z něj může stát mobilizační téma na konci vládnutí, protože Česká televize svým vysíláním o Andreji Babišovi premiérovi fenomenálně pomáhá. Hnutí ANO by ji podle ironického návrhu mělo uvádět mezi podporovateli vedle Martina Kupky, Petra Fialy, Matěje Ondřeje Havla a Zdeňka Hřiba. Babiš do vysílání ani nemusí vstupovat, má vlastní kanály a užívá si pondělní tiskovou konferenci, kterou Česká televize odvysílá a na které spokojeně rozesílá peprné vzkazy.
Odpověď zní, že si to užije i nadále. Změna financování Českou televizi ani Český rozhlas nevypne a spíš je proti premiérovi ještě víc vyhecuje. Babiš si pak z pondělních tiskovek bude točit virály, jak je proti němu všechno namířené.
Lipavský radí Portlíkovi
Divácký dotaz upozorňuje, že ODS se mění v Piráty: poradcem Tomáše Portlíka pro zahraničí se má stát exministr zahraničí Jan Lipavský. Podle komentáře to jen potvrzuje, že Praha nikam moc jezdit ani dělat zahraniční politiku nebude. Je to volání o pomoc. Lipavský podle tohoto hodnocení není žádný vzor liberální politiky, za kterým by se hrnuly davy. A i kdyby byl, spousta voličů si řekne, proč chodit ke kovaříčkovi, když je tu kovář.
Strašidelná teorie vysvětluje, proč ODS na Lipavského sází. Ve sněmovních volbách kandidoval na pražské kandidátce ODS a získal přes šedesát tisíc preferenčních hlasů, což je velmi vysoké číslo. Nikdo z ODS tolik hlasů neudělal, a tak strana v bídě, ve které se nachází, strčí do kampaně jeho tvářičku. Tím ale ukazuje ještě větší zoufalství. Řada lidí si řekne, že si ODS vzala piráta, jenže ne pravého, a půjde rovnou za pravými Piráty. V Praze si může vybírat u Pirátů, u Prahy sobě i u STAN. Piráti jsou všude a moře je zvlášť v Praze neklidné.
Čína uvažuje v desetiletích
Na závěr zazní výtka, že je Čína v komentářích trestuhodně přeceňována. Odpověď zní, že ne. Západ ji naopak trestuhodně podcenil, stejně jako už několikrát historicky podcenil schopnost Ruska se zmobilizovat. Bulíkoval se tím, že Čína nemůže dosáhnout ekonomického vzestupu, pokud zůstane politicky nedemokratická. Ona ale stvořila vlastní autentický model.
Je to civilizace, která uvažuje úplně jinak a které nacionalismus nevadí, naopak ji posiluje. Jde na to lidnatostí, nepotřebuje posunovat hranice a sousední státy si podmaní ekonomicky, obchodně a nakonec i demograficky. Umně využívá rozbrojů jiných a obchodem, vlivem, uplácením a rozdělováním přitahuje další ke svému trhu. My uvažujeme v pětiletkách, nanejvýš v desetiletích, Číňané v horizontu třiceti až padesáti let. Dějiny ukazují, že nejhorší bylo, když se k Číně nebo jinému surovinově bohatému státu začali přiřazovat další. A to se podle komentáře teď děje: Donald Trump vytvořil grandiózní situaci se znaménkem minus, když k Číně přiřadil Rusko, Severní Koreu, Írán, začíná přiřazovat Indii a střídavě i arabské země. Vzniká tak samostatný kolos, jehož obchod, trh i politické, vojenské a zpravodajské struktury budou jednotlivé státy přivazovat k sobě čím dál pevněji.
Závěr
ODS jde do komunálních voleb oslabená, bez výrazných regionálních tváří a se stínem Petra Fialy za zády, zatímco STAN, lidovci i Martin Kuba si hledají vlastní místo. Vláda Andreje Babiše naráží na limity rozpočtu, emisní povolenky a vlastní sliby, z nichž konec poplatků za Českou televizi a Český rozhlas je nejviditelnější. Ve světě se o válkách rozhoduje mimo OSN a nejvíc z evropských i amerických chyb podle obou komentátorů těží Čína.
