Občanská demokratická strana podle svého výrazného ostravského člena Radima Ivana prochází obrodou, jaká nemá od dob Topolánkových reforem obdoby. Místostarosta Ostravy-jih a neúspěšný, leč sebevědomý kandidát na předsedu ODS popisuje stranu, v níž zevnitř znovu sílí důraz na kapitalismus, otevřený trh a omezení regulací. Vládu s Andrejem Babišem si přitom nedovede představit — spolupráci napříč politickým spektrem ale a priori neodmítá.
Obroda zevnitř: nové tváře místo zatuhlých struktur
Kandidatura na předsedu ODS nebyla podle Radima Ivana o vítězství, ale o vnesení nových myšlenek do strany. Výsledek, který získal, prý překvapil i ty, kdo mu nic velkého nepředpovídali — a hlavně mu otevřel dveře k dalšímu prosazování změn, dnes i z pozice ve stínové vládě.
Hlavní výtkou je uzavřenost strany na lokální úrovni: stejné tváře, které usilují o stejné pozice po mnoho let a nepouštějí dál nové lidi. Ivan v tom nevidí spor mladých proti starým, ale problém slabé obměny kádrů. Že tento jev potkává každou tradiční stranu, ilustruje příkladem německé CDU — její vnitřní vyčerpání přispělo ke vzniku AfD. Česko je stále poměrně mladá demokracie a podobnými procesy teprve prochází. Odpovědí má být přivádění nových tváří; v Ostravě i například na Břeclavsku se podle něj daří stavět mladé kandidátky.
Vláda s Babišem? Nepředstavitelná. Spolupráce napříč? Možná.
Otázku, zda by se ODS mohla v dohledné době podílet na vládě s Andrejem Babišem, odmítá Ivan jednoznačně: takovou vládu si představit neumí. Současně ale dodává nuanci — překážkou je pro něj konkrétně osoba současného premiéra, ne automaticky celé hnutí. Sám totiž v ostravském obvodě sedí v koalici s hnutím ANO a obvod podle něj společně posouvají dopředu, byť každý s trochu jiným přístupem.
Širší spolupráci napříč stranami přitom Ivan dlouhodobě prosazuje — považuje ji za podmínku toho, aby vznikl nový rámec pro Českou republiku ve školství, financích, bezpečnosti i v jeho vlastním tématu místního rozvoje. Razantnější celonárodní reforma se podle něj dá uskutečnit jen tehdy, když budou hlavní síly aspoň trochu vyrovnané a půjde to napříč politickým spektrem.
ODS se podle něj příliš upnula na cíl porazit Babiše a pozapomněla na pozitivní program. To se ale mění: období, které právě nastává, mu připomíná dobu kolem roku 2006 a Mirka Topolánka, kdy začínaly vznikat reformy potřebné k pohnutí zemí, byť ne vždy populární.
Návrat ke kapitalismu: méně regulací, méně dotací
Současný stav ekonomiky Ivan označuje za podivný hybrid, v němž kapitalismus drtí všemožné regulace. Připravit jakýkoli projekt — ať už bydlení, nebo skladů — znamená překonat tolik institucí, že to brzdí růst. Srovnání se sousedním Polskem, kde podnikání podle něj jede ve větším měřítku, má ukázat, že si rozvoj brzdíme sami. Češi jsou přitom svobodomyslní, kreativní a přizpůsobiví, a proto bychom měli dělat vše pro to, aby se podnikání dařilo.
Mezi konkrétní reformy patří i úvaha o zrušení živnostenských úřadů. V době online nástrojů a veřejných hodnoticích platforem podle Ivana ztrácejí smysl: lidé si dnes dokážou sami ověřit, kdo je dobrý a kdo špatný řemeslník. Větší důvěra patří podle něj lidem, ne úřadu, který po podnikatelích vyžaduje faktury a dokládání původu peněz.
Kritický je Ivan i k dotacím — vyvolávají podle něj nezdravou závislost a správně se využívají jen málokdy. Často nahrazují to, jak dobře je projekt vymyšlen a zda dokáže fungovat dlouhodobě: na dotovaný objekt se sice peníze najdou, jeho mnohamilionový roční provoz pak ale dlouhá léta zatěžuje veřejné rozpočty. Připouští, že jako obec dotace sám využívá, protože taková je realita — zároveň ale celý dotační rámec kritizuje, protože blokuje inovace v celém evropském prostoru. U Green Dealu podle něj platí, že vložená dotace ubírá motivaci vymyslet řešení, které je nejen zelené, ale i ekonomicky výhodné. Cílem by mělo být přenastavení rámce a ideálně ukončení dotačních titulů.
Reforma regionů: metropolitní oblasti místo zatuhlých krajů
Kdyby měl Ivan začít s reformou regionálního uspořádání, začal by u metropolí. Česko má několik metropolitních oblastí a největší potenciál podle něj má ta ostravská — pojímá nejvíc měst i obyvatel. S postupující urbanizací bude chtít stále víc lidí bydlet ve městě, a proto je třeba společně řídit rozvoj metropolí: u Ostravy jde o spolupráci s Frýdkem-Místkem, Karvinou, Havířovem či Opavou na konkrétních projektech, dopravě a infrastruktuře.
Tato metropolitní úroveň formálně existuje, ale využívá se hlavně k rozdělování evropských peněz, ne k reálné prioritizaci potřeb regionu vůči centrální vládě. Ivan proto otevírá i otázku restrukturalizace krajů: do krajských zastupitelstev se podle něj volí podobně málo jako do Senátu, kraje si nevybudovaly vlastní identitu a někde jejich rozdělení nedává smysl. Inspiraci hledá v zahraničí — v Nizozemsku funguje dobrovolné setkávání primátorů, kteří si pravidelně určují priority, zatímco nadřazená úroveň řeší třeba dopravu mezi metropolemi.
Klíčem má být pohled podle ekonomické reality, ne podle administrativních hranic. Data o dojížďce ukazují, že Kladno je de facto součástí Prahy, byť leží v jiném kraji a okrese, podobně jako Havířov tvoří fakticky jeden celek s Ostravou. Cílem jsou funkční regiony odpovídající tomu, jak lidé skutečně žijí a dojíždějí.
Komunální volby a další kroky
Před blížícími se komunálními volbami chce Ivan dotáhnout to, co rozdělal v prvních čtyřech letech v Ostravě — i proto podle svých slov nekandidoval do Poslanecké sněmovny. Zda zamíří na post starosty, nechává otevřené: jde mu primárně o prosazení změn, ne o funkci samotnou. Za priority označuje stárnoucí sídliště, ubývající děti ve školkách a školách a nízkou výstavbu. Sám se popisuje jako exekutivní, inovativní a v některých věcech radikálnější typ, zatímco post starosty vnímá spíš jako reprezentativní.
Závěr
Z pohledu prezentovaného v rozhovoru se ODS vrací ke svým kořenům — kapitalismu, otevřenému trhu a omezení regulací — a uvnitř strany roste počet lidí, kteří tuto orientaci sdílejí. Vláda s Andrejem Babišem zůstává nepředstavitelná, spolupráce napříč spektrem na konkrétních tématech ale ne. A regionální politika by se podle Radima Ivana měla začít řídit tím, jak Česko reálně funguje, ne tím, kde leží administrativní hranice.
