Občanští demokraté hledají nástupnickou generaci a zatím se jim to nedaří, Praha jde do voleb rozkopaná a v debatě o promlčitelnosti vraždy se skrývá téma, které se v Česku brzy vrátí na stůl — trest smrti. Přehled toho, co se právě teď děje v domácí politice, a proč se stejná logika opakuje i za německou hranicí.
ODS už jen sotva popadá dech
Titulky posledních dní vypadají jako galerie hanby: ODS ztrácí dech, STAN přebírá roli lídra opozice, účty prý strana složí až na kongresu. Ve skutečnosti to není ztráta dechu — občanští demokraté už jen sotva popadají dech.
Martin Kupka dává na Facebook fotky z běhu v lese nebo ze skautského tábora, a když zrovna neřeší letiště Praha, čemuž věnuje fascinující množství energie jen stěží vysvětlitelným způsobem. Zážitkový předseda, u kterého je našlápnuto na velké věci. Problém je starší než jeho volba: měla vůbec ODS někoho, kdo by po Petru Fialovi mohl nastoupit okamžitě?
Kupka je při vší úctě k němu především tiskový mluvčí a tak také působí. Nejlépe je to vidět ve chvíli, kdy mu zjevně někdo poradil, že by měl být občas razantní — natočí tedy s líbezným výrazem video, ve kterém sakruje a používá expresivní slova. Vyznívá to spíš legračně. Že strana v takovém stavu nechala předběhnout STAN, kde to také není žádný hit, není žádné překvapení.
Kdo bude příští předseda? Jméno se nabízí i v Řeporyjích
Pavel Drobil avizuje, že strana složí účty až na kongresu. Ten ovšem bude nejdřív za tři čtvrtě roku a ten poslední, který proběhl docela nedávno, už dnes vypadá jako ne úplně povedená akce — a to včetně výsledku volby vedení.
Jedno jméno se přitom nabízí až komicky snadno: Pavel Novotný. Nakonec bude zřejmě kandidovat v Řeporyjích, kde může znovu vyhrát starostenský post, a klidně může kandidovat i na předsedu ODS — jednou už neúspěšně usiloval o post prvního místopředsedy. Paradoxně by na tom občanská demokracie s ním možná byla líp než dnes, což ovšem není zrovna vysoká laťka.
Co asi jde hlavou Václavu Klausovi, je naprosto jasné; ostatně sám to v rozhovorech rád opakuje — se stranou, kterou zakládal, to dnes nemá absolutně nic společného. Aktuálně má ODS prvního místopředsedu Tomáše Portlíka jako kandidáta na pražského primátora a otázkou je, jestli na to občanským demokratům v Praze vůbec budou stačit síly.
Rozkopaná Praha jako vizitka občanských demokratů
To, co se momentálně děje na pražských komunikacích, do podzimní volby promluví bezpochyby. Zdeněk Hřib a Piráti likvidují Prahu tak systematicky, že to stěží může být diletantismus — spíš kaskadérský kalkul. Dopravní resort sice Hřib loni v prosinci předal stranickému kolegovi a dnes vede Piráty ze sněmovní lavice, nastavený směr ale zůstal jeho. Piráti se pohybují někde okolo patnácti až sedmnácti procent, určitá část z těch voličů jezdí na kole, zbytek města tvoří automobilisté. Hraje se tedy na těch sedmnáct procent a ostatní se terorizují.
Opravy se v létě dělají vždycky, jenže teď se dělají stylem, kdy jsou úřady velmi důsledné v tom, aby k jednomu místu zavřely všechny přístupové trasy najednou.
A je to zase vizitka ODS. Do minulých komunálních voleb šli občanští demokraté se slibem, že zastaví hrůzovládu piráta Hřiba a zlepší dopravu, kterou likvidoval. Po volbách se s ním okamžitě dohodli a udělali z něj radního pro dopravu. K tomu mají vlastního primátora Svobodu, o kterém v poslední době není prakticky slyšet.
Praha u bytů zaspala — a daně by rostly
Další titulek zní: Praha u bytů zaspala, Nislerová se pustila do ODS, daň by zvedla i u celých domů. Pirátská lídryně primátorkou nejspíš nebude, ale klidně může skončit ve vítězném bloku.
Podle interních průzkumů, které si jednotlivé strany dělají, ještě před časem vypadalo, že by v Praze mohlo vyhrát i ANO. Zní to bláznivě jen zdánlivě — v komunálních volbách už v metropoli vyhrálo a sídliště jsou pořád tam, kde byla. Tomáš Portlík, kterému Kupka koalici s ANO zakazuje, by ji uzavřel stoprocentně raději než spolupráci s Nislerovou nebo s kamarády od starostů. Novější čísla ovšem ukazují na možnou většinu bloku STAN, Piráti, Praha sobě a kdo se ještě přidá — a lídr STAN Petr Hlaváček se na post primátora velmi natěšeně těší. Nislerovou by tam nepustil, i když ona i Praha sobě by jistě rádi zabránili zlu v podobě ODS.
Sama Nislerová je kapitola pro sebe. Chce zvyšovat daň u celých domů a před časem se objevil titulek, podle kterého by razantně zdražila parkování těm, kdo si dovolí mít dvě auta — což je dnes u rodin běžné. Kde takové nápady končí, se dá odhadnout: zdanit všechno, co se hýbe.
Nejzajímavější je ale první část toho titulku. Piráti měli v minulém volebním období pražského primátora a ovládali město, v tom následujícím byli velmi silným koaličním partnerem — a Praha u bytů zaspala. Stejný vzorec platí i o vládě: z ní je vyhodil Petr Fiala, měli přitom na starosti bytovou problematiku a dnes vyhlašují, že chtějí stavět byty. Otázka, co tedy dělali ty tři roky, kdy tam seděli, se nabízí sama.
Hotovost do ústavy? Zbytečné zaplevelování
Senátorka Daniela Kovářová, k níž lze mít z doby jejího působení v čele ministerstva spravedlnosti jistý respekt, přišla se třemi tezemi: hotovost chtěla dát do ústavy, aby ji Evropská unie nemohla vzít, Česká televize musí šetřit a zrušit promlčitelnost vraždy je populistický nápad.
První bod neobstojí. Evropská unie nám hotovost rozhodně brát nechce a měnit kvůli tomu ústavní text je zbytečné — ústava je dokument, který není nutné zaplevelovat podobnými věcmi. Stejnou logikou by v ní mohlo stát právo na papírové jízdenky na vlak a papírové vstupenky na koncerty. Přechod ke kartám a platbám telefonem je přirozený vývoj, který jde strašně rychle a je nezadržitelný; ještě před pěti lety zněla představa běžného placení mobilem jako sci-fi.
Že Česká televize musí šetřit, je zhruba stejné zjištění jako oznámení, že ráno vyjde slunce a večer zapadne. Bavit by se o tom měli hlavně na Kavčích horách — jsou to zřejmě jediní lidé v zemi, kdo tuhle větu nechápou.
Trest smrti se vrátí na stůl a může uspět
Zrušení promlčitelnosti vraždy je jistě trochu populistický nápad — jenže co je na něm špatného? Není důvod, proč by vražda měla být promlčitelná.
Mnohem zajímavější je, co se za tím tématem skrývá. Dřív nebo později někdo zvedne otázku trestu smrti a může s ní uspět docela solidně; nemusí to být ani daleko. Živí to nepoměr ve výši trestů: někdo znásilní nebo sexuálně obtěžuje dítě a vyvázne s podmínkou, jiný udělá s prominutím pitomou krádež a jde na čtyři roky natvrdo. Krádež je tedy podle sazby horší než sexuální obtěžování dětí — a takových případů by se našla celá řada.
Argument obavou z justičního omylu je pochopitelný. Tam, kde by ale byla vina naprosto prokazatelná a nezůstal by ani stín pochybnosti, návrh na nejvyšší trest by dnes zřejmě našel překvapivě širokou podporu.
Ústavní soud, bitcoinová kauza a dvojí metr
Ústavní soud rozhodl, že justice porušila práva Jiřikovského v bitcoinové kauze. Práva by se porušovat neměla nikomu, tedy ani jemu. Jádrem věci je, že Jiřikovský, respektive jeho obhájce, nedostal prostor vyjádřit se ke stanovisku státního zastupitelství. To právo mít měl, jenže se to muselo dostat až před Ústavní soud. Týkalo se to vazby, ve které i tak zůstává.
Zaujme ovšem, kdo ty výtky o právu každého vyjádřit se pronáší: předseda Ústavního soudu Josef Baxa. Tentýž Baxa, který nedávno rozhodoval v poněkud trapném sporu o to, jestli prezident poletí, nebo nepoletí do Ankary — vydal předběžné opatření a absolutně se neobtěžoval zeptat se vlády, co na to říká. Tady tedy hájí právo obhájce vyjádřit se k něčemu, v případě vlády mu to nestálo vůbec za řeč.
Jak to bude pokračovat dál, je otázka. Žalobci a orgány činné v trestním řízení měli vcelku problém, protože někdy v půlce srpna měla Jiřikovskému vazba skončit. Kdyby ho pustili, pravděpodobně by se zdejchnul bůhvíkam a bylo by nejspíš po případu. O právní pomoc přitom žádali spoustu států od Spojených států po Čínu, jenže dostat od cizích úřadů součinnost a požadované podklady je těžké. Jednou z velkých nadějí vyšetřovatelů proto je, že Jiřikovský bude vyprávět. Evidentně už něco vyprávěl — přišlo obvinění Pavla Blažka. Pokud Blažek skutečně stane před soudem a bude odsouzen, bude to další krásná tečka za tažením protikorupční vlády Petra Fialy.
Všichni proti AfD — a AfD stejně vyhrává
Debata před německými volbami byla přehlídkou odsudků a osočování. Funguje to úplně stejně jako všichni proti Babišovi — odsudky a osočování jsou samozřejmou součástí repertoáru a on nakonec volby stejně vyhraje. Tady to nejspíš dopadne obdobně: AfD vyhraje.
Řeč je o Sasku-Anhaltsku, kde má AfD podle průzkumu dvaačtyřicet procent a CDU za ní zaostává o dvacet bodů. Průzkum samozřejmě není výsledek voleb, o něčem to ale svědčí. A neděje se to jen tam — na podzim čekají Německo ještě dvoje volby, v Berlíně a v Meklenbursku-Předním Pomořansku, a i tam má AfD navrch. Některé spolkové země už vyhrála, například Sasko, jenže pokaždé se proti ní ostatní složí a obejdou ji. Bude to ale čím dál těžší: kdyby se dvaačtyřicet procent potvrdilo, mohla by si klidně vystačit sama.
Průběh té debaty leccos vysvětluje. Mělo se mluvit o ekonomice, načež představitel jedné z těch správných demokratických stran oznámil, že se to bude řešit po volbách. Lidé už na to zjevně nejsou zvědaví. A netýká se to jen bývalé NDR, projevuje se to čím dál víc i v západní části země.
Je to lavina, která se šíří celou Evropou. Nejsou argumenty, jsou nálepky: extrémisté, oškliví lidé, dezoláti, bezzubí, pijí Braník v petkách. Opovrhuje se názorem i těmi lidmi — a na volební výsledek to nemá vliv žádný.
Závěr
Společný jmenovatel je jednoduchý. Strany, které si vybudovaly pozici na slibu, že něco zastaví, končí u toho, že to samy spravují — ODS z Hřiba udělala radního pro dopravu, Piráti tři roky drželi bytovou politiku a dnes chtějí stavět. A všude tam, kde se místo argumentů sahá po nálepkách, roste ten, koho se nálepkovat snaží.
