Demonstrace Milionu chvilek na Staroměstském náměstí ukázala, že hnutí ztrácí dech, a opozice vyvolala hlasování o nedůvěře vládě, aniž by uměla říct, co by přišlo potom. Babišova vláda přitom podle komentáře přehlíží vlastní úspěch: z Úřadu vlády a ministerstev odcházejí lidé, kteří za veřejné peníze pěstovali agendy bez užitku pro občany. Na řadu přišla i Česká televize, Radio Wave, volby v Berlíně, peníze pro Ukrajinu a chystané trestání nevyžádaných intimních fotek.
Drahoš a lokomotivy pro Ukrajinu
Po dlouhém mlčení se ozval senátor Jiří Drahoš, neúspěšný prezidentský kandidát. V rozhovoru navrhl darovat Ukrajině české lokomotivy, aby prý zbytečně nerezavěly v depech. Nevadí mu ani to, že má Ukrajina jiný rozchod kolejí než Česko. Lokomotivy by tak Ukrajincům byly platné asi jako Drahoš v Senátu.
Milion chvilek jako loňské cukroví
Chvilkaři připomínají loňské vánoční cukroví: před rokem chutnalo každému, po roce v krabici je upatlané a nikdo o ně nestojí. Kouzlo z doby, kdy hnutí začínalo, je pryč a nevrátí se. Pondělní demonstrace na Staroměstském náměstí to podle komentáře ukázala naprosto jasně. Když chvilkaři nemohou mít jako hlavní ikonu prezidenta Pavla, je vidět, jak je celé to snažení o ničem. Demonstrace slouží hlavně k tomu, aby se na značku nezapomnělo, a připomínají ždímání skoro suchého hadru.
Na fotografii shora jde lidi skoro spočítat a leckterý z nich byl možná turista, který netušil, kam se připletl. Pokud to tak půjde dál, nebudou se chvilkaři muset scházet na Letné, na Václavském ani na Staroměstském náměstí, bohatě jim postačí vinárna. Mikuláš Minář navíc nikdy nevysvětlí, proč za Fialovy vlády čtyři roky mlčel a vrací se vždy, jen když vládne Babiš. Příznivce mít bude, ale ani těm se nechce trávit sváteční odpoledne posloucháním hesel, která slyšeli už mnohokrát, když k tomu není žádný velký důvod. Nová velká kauza by ho mohla znovu zaktivizovat, stejně jako ty, kdo mu na jeho „bohulibou“ činnost posílají peníze.
Nedůvěra vládě bez plánu B
Chvilkařům nepomohlo ani to, že opozice vyvolala hlasování o nedůvěře vládě, o kterém Sněmovna jedná od úterý 29. září. Vyvolat ho je normální, opozice to má v popisu práce. Fascinující je, že nikdo z ní neumí odpovědět, co by se stalo, kdyby uspěla a kdyby z vládní většiny 108 poslanců dezertoval potřebný počet k opozici. Když se CNN Prima News ptala opozičních lídrů, zda by hnutí ANO nabídli koaliční spolupráci, případně bez předsedy Babiše, kladně neodpověděl nikdo.
Jediný konkrétní byl předseda lidovců Jan Grolich, ze kterého se podle komentáře stal spíš bavič na sociálních sítích. Jeho videa jsou zábavná, jestli ale osloví babičku se šátkem a hůlkou, která jde na jižní Moravě v neděli z kostela a lidovcům už nevěří, je otázka. Grolich řekl, že v případě úspěchu je strana připravena jednat jen o prozatímní úřednické vládě, která srazí navržený dluh a co nejdřív dovede zemi k předčasným volbám. Předčasné volby přitom podporuje předseda strany, která se v průzkumech drží hluboko pod pětiprocentní hranicí a sama by se do Sněmovny nedostala.
Chybějící plán B je typický nejen pro českou opozici, ale i pro politiky v Evropské unii, kteří vidí jen deset metrů před sebe. Opozice vkládá obrovské množství energie do předem prohrané věci, která by jí ani nebyla k užitku. Kdyby vláda opravdu padla, první by zpanikařila právě opozice. Divák k tomu poznamenal, že stejně se opozice chovala před volbami, které vyhrála, a pak čtyři roky tápala ve tmě. Současná vláda sice není bez chyb a státní rozpočet patří k jejím nejproblematičtějším krokům, ale má se čím pochlubit.
ODS před komunálními volbami
Jestli by lidovci nebo TOP 09 v případě předčasných voleb přilezli ke křížku a šli žebrat k ODS, není jisté. ODS má ale sama dost starostí. Od senátních a hlavně komunálních voleb nečeká nic slavného a v Praze může dostat pořádně na frak. Kandidát na pražského primátora Portlík proto přizval populárního exministra zahraničí Lipavského a slíbil mu místo svého diplomatického poradce. Diplomatický poradce primátora: to je podle komentáře neuvěřitelné.
V ODS se čeká volební výprask. Část strany se bojí, že by se do čela chtěl vrátit Petr Fiala, což většina lidí nechce. Další stojí za předsedou Martinem Kupkou a jiní hledají mesiáše v dalších postavách spojených s ODS. Strana, které procenta masivně ujídá STAN, bude muset zachraňovat hlavně sama sebe a na záchranu lidovců a TOP 09 jí nezbude vůle.
Odchod expertů z odboru rovnosti žen a mužů
Babišově vládě se podařilo, i když zatím ne důsledně, zbavit ministerstva i Úřad vlády části lidí, kteří se za peníze daňových poplatníků věnovali agendám, jež jsou na Západě a v Evropské unii velmi v kurzu, ale ve výsledku k ničemu. Komentář pro ně volí ostré slovo „vyžírkové“ a mluví o falešné zaměstnanosti a produkci expertů, kteří ve skutečnosti experty nejsou.
Deník N minulý týden otiskl článek s titulkem „Vzali nám smysl práce“. Bývalí úředníci v něm popisují, jak vláda rozdrobila ochranu lidských práv. Dva mladí lidé z odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády, kterým je 27 a 28 let, se po velkých změnách rozhodli odejít a deník je řadí do seriálu o končících expertech ve službách státu. Jeden z pozice vrchního rady připravoval podklady pro vystoupení Česka v Radě EU, OSN a Radě Evropy, druhá vedla skupinu koordinátorů rovnosti na ministerstvech.
Právě takové případy ukazují, jak absurdním agendám se stát věnoval. Tam, kde může rovnost žen a mužů z biologické podstaty existovat, už existuje: ženy se mohou uplatnit prakticky ve všech oborech a nikdo jim nebrání. Platová nerovnost v soukromé sféře je pseudoproblém, protože plat si sjednává zaměstnanec se zaměstnavatelem. Žena, která má pocit, že kolega Pepa vydělává víc, si může říct o zvýšení, a když ho nedostane, může odejít jinam. Paradoxní je, že tyto úředníky neosekávala čtyři roky deklaratorně pravicová vláda, ale až Babiš. A vláda by se tím podle komentáře měla umět pochlubit, místo aby výklad přenechala Deníku N, Seznam Zprávám nebo Novinkám.
Nová rada pro lidská práva a jeden titulek
Jak média změny vykládají, ukazuje titulek Novinek o obměně Rady vlády pro lidská práva: „Kdo poradí Babišově vládě s lidskými právy? Královna krásy, odpůrce interrupcí a detransaktivista.“ Titulek je efektní, ale manipulativní. Taťána Kuchařová nebude v radě proto, že byla královnou krásy, ale proto, že se roky věnuje nadační činnosti. Její nadace Krása pomoci se zaměřuje na seniory, tedy na skupinu, kterou si dnes mnoho lidí i médií bere na mušku a která si zastání zaslouží.
Detransaktivistou je myšlen Daniel Black. Tranzicí sám prošel a aktivistou se stal teprve poté, co mu genderová ideologie podle tohoto pohledu poznamenala život i tělo. Ví tedy dobře, o čem mluví. Když podobné rady a organizace dlouho ovládali lidé jedné ideologie, je dobře, že v radě konečně bude i někdo s opačným názorem. Neziskovky, média i ti, kdo by v radě rádi seděli, se mohou zbláznit. Obměnu komentář považuje za jednoznačný úspěch vlády, kterou by bylo potřeba ještě důrazněji vymetat z úřadů.
Proč se útočí na Natálii Vachatovou
Na demonstraci se opět řešila poradkyně premiéra pro oblast svobody slova Natálie Vachatová, přestože podle BIS bezpečnostním rizikem není. Její kritici podle komentáře chtějí něčí hlavu a útoky se opakují v pravidelných intervalech, aby Babiše donutily se jí dříve či později zbavit. Premiér by tomuto tlaku podléhat neměl a naopak se má důsledně odstřihávat od neziskovek a lidí s nimi spojených na ministerstvech a v radách.
Vachatová tyto vazby zná. Když Američané zastavili peníze plynoucí přes USAID, začala zjišťovat, komu a kolik peněz z USA do Česka šlo. Kdo má štědrý penězovod, nechce, aby se o něm vědělo, a nechce, aby se ukázalo, že za zahraniční peníze hájil cizí zájmy místo zájmů českých občanů. Analýza podle komentáře ukázala, že ti, kdo nejhlasitěji křičeli o placení z východu, sami brali peníze z opačné světové strany. Kdo má největší máslo na hlavě, nejraději ukazuje na máslíčka ostatních.
Česká televize a debata bez Motoristů
Kolik štábů vyslala Česká televize na Staromák, není jasné, zaměstnanci veřejnoprávních médií ale podle komentáře vedou válku naschválů a drobných šťouchanců do žeber. Naposledy se to ukázalo na předvolební debatě v Brně: Motoristé mají podle průzkumů přes pět procent, jejich kandidát přesto pozván nebyl. Česká televize si nechává zpracovat vlastní průzkum a podle něj vybírá, kdo do debaty přijde, čímž do voleb zasahuje. Kritizováno to bylo mnohokrát, oprávněně, a nic se nezměnilo.
Když někteří zaměstnanci ČT veřejně vyzývají, aby se televize víc postavila proti vládě, mají podobné kroky jasné politické pozadí. Kdyby hlavní zpravodajská relace o demonstraci vůbec nereferovala, bylo by to příjemné překvapení. Jenže na každé příjemné překvapení připadá u České televize dvacet nepříjemných.
Rozpočet: špatný, ale opozice by lepší nebyla
Kritizovat rozpočet nemusí jen opoziční profesionálové. Rozpočet se nelíbí ani komentáři, jenže ten, který by sestavili lidé hlasující teď o nedůvěře, by o moc lepší nebyl. Stačí vzpomenout na Stanjurovo kouzlení s čísly kolem výnosu daně z mimořádných zisků. Dvě procenta HDP na obranu Fialova vláda neustále skloňovala, podle komentáře je ale nesplnila a napravit to teď musí Babiš. Ani předseda ODS Martin Kupka nemluvil o výrazně skromnějším, téměř vyrovnaném rozpočtu.
V české politice není nikdo, kdo by měl šanci vyhrát volby a zároveň konsolidovat finance, škrtat nejen mezi „vyžírky“ na ministerstvech a mířit ke štíhlému státu, o kterém v 90. letech mluvil Václav Klaus a pravice. Místo něj máme rozežraný stát se schodky ve stovkách miliard. Když jedni kritizují druhé, je to jen typická debata, v níž zloději volají „chyťte zloděje“.
Radio Wave poučuje o reklamě se Sydney Sweeney
Nejen Česká televize, ale i Český rozhlas vyvolává otázku, zda nabízí hodnotnou veřejnou službu, za kterou by lidé měli radostně platit víc. Dvě moderátorky Radia Wave se v krátkém videu rozhořčily nad reklamní kampaní herečky Sydney Sweeney, která se týkala žen ve sportu. Vysvětlovaly, že sportovkyně mají různá těla i barvu pleti, potí se, nemají dokonalý účes ani make-up a nejsou objektem potěšení pro mužské diváky. Sweeney označily za královnu nevhodných reklam.
Že za koncesionářské poplatky analyzují dvě mladé slečny, která reklama je vhodná, je podle komentáře fascinující. O vhodnosti reklamy rozhoduje hlavně zadavatel, případně hvězda kampaně, a jinak jde o individuální vkus. Kontroverze je navíc pro reklamu přínosem, protože nejhorší je reklama, o které nikdo nemluví. A že se žena při sportu potí a rozcuchá, ví každý. Biatlonistka Gabriela Koukalová přitom na závodech vždy vypadala perfektně a mohla by pózovat hned vedle Sydney Sweeney. Podobně na tom byla tenistka Gabriela Sabatiniová, která natáčela i modelingové kampaně, nebo lyžařka Kateřina Neumannová. Sportovkyně, která přijme reklamní kampaň, dává souhlas s tím, že její tělo bude předmětem zájmu, a je to její věc.
Muži, kteří chtějí vidět ženu jako sexuální objekt, mají k tomu spoustu jiných příležitostí než ženský sport, stejně jako ženy často vnímají jako objekt muže. Řešit za poplatky, zda je sport sexuální podívaná, je další zvrhlost. Takové služby by měli platit jen ti, kdo je chtějí konzumovat. Vyžadovat to od ostatních je nemravné a video je při vší úctě „zadarmo drahé“.
Rovnost pohlaví, nebo desítky pohlaví?
Divák se podivil, jak lze studovat rovnost mezi muži a ženami, když se dnes mluví o desítkách pohlaví. Lidé, kteří tvrdí, že pohlaví je sociální konstrukt a lze si ho vybrat, se chytají do vlastní pasti. Na jedné straně bojují za rovnost mužů a žen, na druhé tvrdí, že o tom, kdo je muž a kdo žena, rozhoduje jen to, jak se kdo cítí. Logiku to nemá. Muž je muž a žena je žena. Existují sice hraniční případy lidí s pohlavními znaky obou pohlaví, jde ale o promile, které není třeba řešit systémově.
Berlín a vítězství Die Linke
Deportace problematických nelegálních migrantů zůstávají v Evropě velmi obtížné. Ukazují to volby v Berlíně, které vyhrála Die Linke. Strana nechce, aby se migranti vraceli do země původu, a přistěhovalcům chce automaticky dávat volební právo. AfD sice roste, na levici ale sílí i Die Linke, což může do budoucna představovat velký problém. Některá česká média přitom tvrdí, že Die Linke žádní extremisté nejsou. Když někdo nechce vracet problémové migranty a chce znárodňovat byty, co jiného by to bylo než „v pohodě“.
Peníze pro Ukrajinu, zamrzlý konflikt a ETS
Na dotaz, proč se mluví o půjčce Ukrajině a jak Ukrajina eura vrátí, zazněla odpověď, že cokoli, co se na Ukrajinu nalije nebo „investuje“, už Česko nikdy neuvidí. Na vyřešení konfliktu podle komentáře není zájem. Stane se z něj klasický zamrzlý konflikt, v němž vyčerpávající válka bude Evropě vyhovovat, protože Rusko zůstane zaměstnané na Ukrajině a evropští politici jím budou moci doma dál strašit. Řada politiků jinou kartu nemá. Doplatí na to Ukrajina, o které se bude dál tvrdit, že bojuje za nás. Zelenskyj se bude jako od začátku snažit vtáhnout do války západní Evropu a někteří politici by tomu šli naproti.
Uklidňující je, že se Evropa do války bez Spojených států nepustí a současné americké vedení dalo jasně najevo, že do toho nepůjde. Nikdo ale neví, kdo přijde po Donaldu Trumpovi. Pokud by to byl J. D. Vance, který se rýsuje jako jeden z nejpravděpodobnějších republikánských kandidátů, dá se čekat, že se základní linie nezmění. S demokratem v Bílém domě by to bylo jinak.
Řešit emisní povolenky ETS, když se za hranicemi Unie válčí, je absurdní, a to i vzhledem k tomu, jak se chová Čína, Amerika nebo Indie. Kdo si myslí, že Evropa zachrání svět tím, že zlikviduje vlastní průmysl, ať se podívá na glóbus, jak je Evropská unie malá. I kdybychom se vrátili na stromy a udělali ze sebe nekonkurenceschopný zelený skanzen, na klimatu se nic nezmění. Klimatičtí aktivisté se odvolávají na čísla a fakta, konkrétní výpočet, o kolik by likvidace evropského průmyslu snížila oteplení, ale nikdy nepředložili. Podle všeho proto, že neexistuje.
Na poznámku diváka, že čím víc kapitalismu, tím víc finančních tunelů, zazněl nesouhlas. Kapitalismus zatím funguje nejlépe ze všech ekonomických modelů, jenže v Evropě ho striktně vzato nemáme. Díky Evropské unii tu vládne dotační socialismus, v němž o úspěchu nerozhoduje trh, ale razítka a dotace.
Volební právo pro přistěhovalce a korespondenční volba
Divák by nově příchozím dal volební právo až po 18 letech trvalého pobytu, stejně jako domácím. Takové úvahy jsou podle komentáře příliš racionální. Spíš to dopadne tak, že se bude volební právo dávat každému a bez podmínek, jak navrhuje Die Linke, protože si tím strany vyrábějí potenciální voliče. V minulém volebním období se o totéž pokoušela prostřednictvím korespondenční volby hlavně TOP 09, která se potácela kolem dvou procent.
Příliš jí to nevyšlo, a kdyby opozice teď uspěla s nedůvěrou vládě, ukázalo by se, jak se jí tato energie nevyplatila. Tehdy zaznělo i v televizi, že lidé žijící v zahraničí jsou vzdělanější a myslí to s Českou republikou lépe. Tato logika připomíná legendární scénku Vladimíra Menšíka a Jiřiny Bohdalové, v níž manželka vyčítá muži, že ji nikdy neměl rád, protože kdyby ji měl rád, vzal by si někoho úplně jiného.
Trestné nevyžádané fotky a peníze pro neziskovky
Zapomeňte na ceny ropy, Hormuz, válku na Ukrajině i klimatickou krizi, hlavní problém je jinde. V pouštěném klipu vysvětluje dáma ve fuchsiovém saku, že novela z ministerstva spravedlnosti podle vzoru směrnice Evropské unie o potírání násilí na ženách míří na stíhání zasílání nevyžádaných snímků pohlavních orgánů. Podle ní je ale novela příliš úzká, protože se má týkat jen materiálu poslaného proti vůli oběti, a potřeba je postihnout i snímky zaslané bez souhlasu.
Kdyby se takové pravidlo uplatnilo, byly by kriminály plné. Kdo dostal podobnou fotku přes Messenger, ani netušil, že je obětí, přitom je to jen hloupost nějakého trouby. Zatímco Čína a Amerika řeší umělou inteligenci, levné energie a obstání v globální konkurenci, Evropská unie řeší, že nevyžádaná fotka dělá z člověka oběť. A řeší to neziskovkáři napojení na veřejné penězovody ze státu a z evropských fondů. Neziskovky by měly být znovu financovány hlavně ze soukromého sektoru: pokud nějaká firma bude mít pocit, že je to zásadní téma, ať jim peníze pošle sama. Každá žena si přitom takové obrázky vyřeší několika kliknutími a Evropskou unii k tomu nepotřebuje.
Babišova vláda by proto měla být v rozplakávání těchto „vyžírků“ ještě důslednější a dávat najevo, že to dělá. Lidé, kteří na úřady nalezli za vlády Petra Fialy, mají přicházet o agendy i místa, nebo odcházet dobrovolně. Nelze mluvit o šetření, o kterém ostatně mluví i opozice, a přitom financovat zbytečné agendy.
Závěr
Milion chvilek slábne a opozice jde do hlasování o nedůvěře bez plánu, co dál. Vláda Andreje Babiše přitom podle komentáře přehlíží vlastní úspěch: odchody lidí z agend, které občanům nic nepřinášejí, a obměnu poradních orgánů. Místo aby to veřejnosti vysvětlila, nechává výklad médiím. Veřejnoprávní média přitom za koncesionářské poplatky nabízejí poučování o reklamách a Evropa řeší nevyžádané fotky, zatímco svět řeší energie, průmysl a umělou inteligenci.
