Deset dní před komunálními a senátními volbami jedná Sněmovna o opozičním návrhu vyslovit nedůvěru vládě Andreje Babiše. Kdo chce té předvolební šarádě rozumět, potřebuje znát hlavně dvě čerstvé informace o státních financích. Vedle toho se nabízí jihomoravské okénko, které Pražanům dopřává trochu škodolibosti, a pohled na Pražský hrad, kde se podle tohoto čtení vrací něco, co pamětníci znají z padesátých let — kult osobnosti.
Kult osobnosti na Hradě a ochotná média
V roce 1953 skončil v komunistickém Československu kult osobnosti smrtí Klementa Gottwalda. S nástupem Petra Pavla na Pražský hrad se podle tohoto výkladu vrátil. Manželé Pavlovi jsou oba bývalí členové KSČ a vojáci: prezident vystudoval Vojenskou akademii Antonína Zápotockého a sloužil ve vojenské rozvědce, Eva Pavlová absolvovala Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda. Že nad Hradem znovu visí Gottwaldův duch, je tedy vlastně logické.
Důkazem mají být titulky. Novinky.cz při návštěvě rumunského prezidenta informovaly, že Eva Pavlová opět zářila v elegantních bleděmodrých šatech. Extra.cz zase psal, že Petr Pavel „ukázal svaly“ v Central Parku a fanoušci ho přirovnávají k Iron Manovi. O předchozích prezidentech a premiérech takové zprávy nevycházely, psalo se o nich spíš dehonestujícím tónem.
U Seznamu a Novinek nejde podle tohoto pohledu o náhodu: Seznam má se Správou Pražského hradu smlouvu na publikaci PR obsahu v hodnotě až tří milionů korun, za kterou Hrad platí pronájmem svých prostor. Jiná média ale podobné oslavné texty píší sama a dobrovolně, protože jim to připadá normální. V tom je doba ještě horší než pozdní normalizace — tehdejší propagandisté v totalitních médiích byli kariéristé, dnešní to myslí upřímně. Kult si společnost ovšem způsobila sama, prezidentský pár vzešel z demokratické volby.
Nedůvěra vládě jako předvolební představení
Pokus opozice vyslovit nedůvěru vládě je podle tohoto čtení předvolební divadlo a předseda ODS Martin Kupka sám hlasování spojil s blížícími se volbami. Ironií je, že právě Kupka s oblibou označuje počínání vlády za „pimprlové divadlo“. K vyslovení nedůvěry je podle čl. 72 Ústavy potřeba nadpoloviční většina všech poslanců, tedy 101 hlasů — opozice jich má 92. Ví, že vládu nesvrhne, a přesto Sněmovnu zaměstná na několik dní.
Hlavním argumentem je dluhový armagedon. Strany, které za čtyři roky Fialovy vlády (Piráti z ní odešli rok před volbami) přidaly k dluhu rekordních zhruba 1,2 bilionu korun a nechaly za sebou kumulovanou inflaci přes 30 procent, teď kvůli dluhu shazují vládu. Ta má přitom ještě kus cesty, než by je v zadlužování trumfla. Schodek na příští rok je v reálných penězích stále nižší než nejvyšší schodky předchozího kabinetu.
K celé debatě stačí znát dvě informace. První: ratingová agentura S&P, jedna z nejstarších na světě, krátce před schůzí zlepšila výhled ratingu Česka ze stabilního na pozitivní, potvrdila hodnocení AA- a naznačila, že ho do jednoho až dvou let může zvýšit. Po zhruba třech čtvrtích roku nové vlády tedy přichází od odborníků, kteří hodnotí udržitelnost dluhu, jasně pozitivní signál. Druhá: opozice a spřízněná média šířila tvrzení, že Česku rostou úroky na dluhu jedním z nejrychlejších temp v EU. Ekonom Lukáš Kovanda doložil srovnáním zemí, že je to naopak — rostou jedním z nejpomalejších.
Co se dočtete v mediální frontě opozice a Hradu, je podle tohoto pohledu potřeba obrátit naruby, aby se člověk přiblížil realitě. Předchozí opozice se o nedůvěru Fialově vládě pokoušela také několikrát, i když věděla, že nemá dost poslanců. Vybírala si ale témata, která lidi skutečně pálila, a nešla do toho tak urážlivě. Dnes jde do Sněmovny parta s rekordním zadlužením a rekordní inflací na hrbu a za vlastní hříchy shazuje vládu.
Dvojí metr u poplašných zpráv
Mediální realitu dobře ukazuje dvojí metr. Z údajného ruského hybridního útoku na leteckou základnu v Británii se podle dostupných informací vyklubali obyčejní zloději nafty — a britští politici i úřady o tom raději mlčí. Doma se mezitím honí poslanec Motoristů Filip Turek kvůli výrokům o nebezpečných chemikáliích na Šumavě.
Když ale v listopadu 2022 dopadla na polské území raketa, ministryně obrany Jana Černochová a ministr zahraničí Lipavský okamžitě mluvili o ruských raketách a eskalaci, ačkoli šlo o střelu ukrajinské protivzdušné obrany, která bránila Ukrajinu před ruským útokem. Nikdo je za to nehonil, média z nich spíš dělala hrdiny.
Poplatky za ČT a ČRo: odklad, nebo zrada slibu
Odklad zrušení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas je hlavně otázkou splněného slova. Nejde jen o volební slib: zrušení zvláštní daně za veřejnoprávní média má vláda i v programovém prohlášení, kam se dávají jen ty nejdůležitější závazky. Kdyby na něj zapomněla, byla by to jasná zrada.
Důvod odkladu je spíš taktický. Šéf SPD Tomio Okamura chtěl zákon dostat do Sněmovny ještě před volbami, aby jeho voliči viděli, že se projednává. Zbylé dvě vládní strany, nejsilnější ANO a nejslabší Motoristé, ale řekly ne a projednávat se bude až po volbách. Nezbývá než věřit, že jde skutečně jen o odklad. Vláda má navíc z čeho se poučit: porušené hlavní sliby stály volby předchozí koalici.
Brno, Řeporyje a ODS, která už není ODS
Pražané mají Brnu co vracet za všechny kádry z Fialovy vlády a komunální volby k tomu nabízejí příležitost. Lídryní kandidátky ODS a TOP 09 na brněnskou primátorku je nestraníčka Kamila Zlatušková. Podle tohoto pohledu je její kandidatura důkazem, že ODS v původním smyslu už neexistuje a tři písmena zůstala jen jako značka. Za vzor si navíc vzala starostu New Yorku Mamdaniho, který chce v metropoli amerického kapitalismu pěstovat radikální socialismus.
V jednom vystoupení popisovala, že jako dítě bydlela ve velkém bytě 4+1 o rozloze kolem 130 metrů čtverečních, kde kromě čtyř pokojů a obrovské předsíně s pingpongovým stolem nic dalšího nebylo. Následuje ironická výzva k celonárodnímu pláči i k vládnímu auditu brněnských bytů: kdo dodnes vyrůstá ve čtyřpokojovém bytě, měl by dostat aspoň dvousetmetrový byt, nejlépe vilu se zahradou.
Ještě výmluvnější je doprava. Brno má podle statistik dlouhodobě nejvíc mrtvých a těžce zraněných chodců ze všech krajských měst a Zlatušková situaci před volbami označila za katastrofální. Jenže Brno posledních osm let vede primátorka Vaňková z ODS. Kandidátka ODS tak voličům sděluje, že město pod vedením vlastní strany je po osmi letech v katastrofálním stavu.
Do obrazu proměněné ODS zapadají i další jména. Bývalý pirátský ministr zahraničí Lipavský, který se k ODS přiklonil, se má po volbách stát diplomatickým poradcem pražského primátora, pokud jím bude kandidát ODS Tomáš Portlík. A v pražských Řeporyjích vede kandidátku ODS opět bývalý starosta Novotný, kterého by původní ODS po všech jeho výstupech podle tohoto čtení nikdy nepostavila.
Grolich mezi krajem, Senátem a Sněmovnou
Druhým jihomoravským úkazem je hejtman a předseda KDU-ČSL Jan Grolich. Měl do politiky přinést něco nového. Nové je zatím hlavně to, že staré lidovce přemaloval na „nové lidovce“, a pak jeho bizarní videotvorba, jakou česká politika dosud neviděla. Pozitivní program v kampani chybí, vyjádření v médiích i na sociálních sítích stojí převážně na negaci ANO, Babiše a Schillerové. Babiš přitom je premiér a v žádných volbách nekandiduje.
Grolich kandiduje do Senátu a zároveň otevřeně říká, že v něm chce zůstat jen přechodně, zhruba tři roky, a pak míří do Sněmovny. Odtud ironická prosba k jihomoravským voličům: Pražané si jihomoravské pomsty užili dost, Grolicha do Prahy prosím neposílejte. Z chatu k tomu přichází nápad vyslat Grolicha s jeho tvorbou rovnou na Eurovizi.
Milion chvilek radí, koho volit
Spolek Milion chvilek uspořádal v pondělí na svatého Václava demonstraci na Staroměstském náměstí a hned v úterý začala ve Sněmovně schůze o nedůvěře — podle tohoto pohledu koordinovaná akce. Kasička Mikuláše Mináře ale podle tohoto pohledu přestává fungovat.
Podstatnější je obsah. Spolek lidem radí, koho volit a koho ne: do Senátu nepodpořit kandidáty ANO, v komunálních volbách nevolit populisty a extremisty. To je podle tohoto čtení lekce z totality. Demokracie stojí na tom, že každý volí, koho uzná za vhodného. Za Národní fronty se u volební urny splést nedalo, účast byla prakticky povinná a za neúčast hrozily postihy — a podobné „poučení“ se teď vrací.
Dvě Peckové a byznys třída do Bruselu
Příjmení Pecková je v politice ošemetné. Operní pěvkyně Dagmar Pecková kandiduje s podporou ODS do Senátu na Praze 9. Středočeská hejtmanka za STAN Petra Pecková si zase veřejně postěžovala, že jí letecká společnost zdražila letenku v byznys třídě do Bruselu, a dopravci k tomu sepsala dlouhý rozhořčený dopis. Let z Prahy do Bruselu přitom trvá zhruba hodinu.
Že si hejtmanka placená z daní stěžuje, že musí letět jako ostatní cestující, říká o kádrech dost. Zlatušková, Grolich a dvě Peckové tvoří podle tohoto čtení hotovou plejádu. A pro politika není nic horšího, než když se stane směšným.
Motoristé proti zelené mafii
Premiér Babiš si posteskl, že mu lidé poslali na dva tisíce e-mailů s požadavkem, aby Motoristům vzal ministerstvo životního prostředí. Předseda Motoristů a ministr zahraničí Petr Macinka vysvětlil proč: píšou zelené neziskovky jako Greenpeace nebo Hnutí Duha, které si zvykly čerpat miliony z daní a kterým Motoristé učinili přítrž. Označil je za koordinované polonáboženské bojůvky a zelenou mafii. Automatizovaný formulář, přes který zprávy premiérovi odcházely, ukazuje, že jde o spam.
Motoristé na ministerstvu podle tohoto výkladu začali sekat celou zelenou chobotnici, která si tam přihrávala peníze a dělala politiku bez mandátu z voleb. Ten mají Motoristé, kteří prošli volbami a stali se vládní stranou. Jakmile síti sáhli na peníze, začala se bránit. Greenpeace v Praze překryla volební billboard ANO vlastním vzkazem proti Motoristům a Macinka reagoval slovy o zelených džihádistech. Nejvíc nenávisti a permanentní kampaně se snáší na Filipa Turka, který se vymetání ministerstva věnuje nejvíc.
Taktika je průhledná: jít přes nejsilnější vládní stranu. ANO má nejrůznorodější voliče a je na takové tlaky nejcitlivější, tisíce e-mailů mají premiérovi nasadit brouka do hlavy, že ho koaliční partner může ve volbách poškodit. Babiš přitom na Úřadu vlády dělá v podstatě totéž — snaží se omezit vliv neziskovek, které neprošly volbami, a přesto prosazují vlastní lidskoprávní a zelenou politiku. Ministerstvo životního prostředí se stalo ministerstvem Green Dealu, tedy souboru opatření, který nejtvrději dopadá na průmyslové Česko. Pokud mají zemi spoluvládnout neziskovky bez volebního mandátu, můžeme rovnou zrušit volby. Právě opozice, která si říká demokratická, by měla hájit, že program prosazují politici vzešlí z voleb.
Stát není domácnost
Během sněmovní schůze došlo i ke střetu poslance KDU-ČSL Mariana Jurečky s premiérem Babišem; Jurečka přišel s transparentem o obřím dluhu. Ve svém videu varuje, že deficit na příští rok dosahuje 386 miliard korun a že žádná rodina by nemohla hospodařit jako tato vláda — skončila by v exekuci.
Přirovnání státu k domácnosti je podle tohoto výkladu spolehlivé poznávací znamení politika, který státním financím nerozumí. Jurečka přitom paradoxně řekl pravdu, jen nechtěně: kdyby se rodina financovala jako stát, v exekuci by opravdu skončila. Žádná domácnost nevydává dluhopisy, nefinancuje se na finančních trzích a nemůže bance oznámit, že bude platit jen úroky a půjčenou jistinu nevrátí. Stát to dělat může — Česko svůj dluh nesplácí, platí jen úroky a dluh refinancuje. Jde o principiální rozdíl a kdo chce být brán vážně, měl by si s argumenty dát víc práce.
Co se valí z Bruselu: nové daně a ETS 2
Z Evropské unie se podle tohoto čtení nevalí nic dobrého. Brusel plánuje nové daně a část příjmů si chce přivlastnit od členských států, ODS i ANO se bouří. Unie je v tomto pohledu dávno socialistickou obdobou RVHP.
Druhou věcí jsou emisní povolenky. Premiér Babiš chce kvůli drahým palivům na Evropské radě vyzvat k odkladu systému ETS 2. Zatímco první systém povolenek dopadá na průmysl a firmy, druhý má dopadnout přímo na lidi a zdraží prakticky všechno. Odmítnutí ETS 2 patří k hlavním slibům hnutí ANO. Česku by se podle tohoto výkladu vyplatilo jít do sporu s Evropskou komisí a nechat se pokutovat, protože škoda z vyšších cen energií, zboží a služeb by byla mnohonásobně vyšší. Už první systém povolenek zvýšil výrobní náklady evropských firem a snížil jejich konkurenceschopnost.
Zbrojení na procenta
Na závěr přichází zbrojení. Stíhačky F-35 byly podle tohoto čtení potřeba hlavně k tomu, aby Česko mohlo předstírat, že plní závazek dvou procent HDP na obranu v NATO, proto se posílala i zálohová platba. Připomíná to socialistické plánování v tunách oceli a betonu: kvalita nikoho nezajímá, diktuje kvantita. Jako by někdo dostal kreditku s milionem a pokyn, že se nesmí vrátit ani s korunou. Efektivní zbrojení to není a z procent se stalo fanatické náboženství.
Opozice včetně prezidenta Pavla přitom vládě zároveň vyčítá zločinný deficit a žádá, aby dávala víc na zbrojení. Jenže každé procento HDP navíc znamená téměř sto miliard korun. Jak se dá současně šetřit a utrácet víc, by mohl vysvětlit další instruktážní video Mariana Jurečky.
Závěr
Sněmovní nedůvěra je podle tohoto pohledu předvolební představení stran, které mají za sebou rekordní dluh i inflaci a teď kvůli dluhu shazují vládu s lepším výhledem ratingu. Jihomoravské kandidátky a kandidáti dodávají kampani spíš komické momenty, ekologické neziskovky bojují o ztracené peníze a Hrad s ochotnými médii pěstuje kult, jaký by ještě nedávno nikoho nenapadl. Komunální a senátní volby 9. a 10. října ukážou, kolik lidí tuto propagandu prohlédne.
