Necelý rok po nástupu vlády čelil kabinet už druhému návrhu na vyslovení nedůvěry. Ministr práce a sociálních věcí se v rozpravě nebránil obecnými slovy – po úvodní odpovědi opozici přečetl Sněmovně dlouhý seznam toho, co jeho ministerstvo za necelý rok změnilo nebo připravuje: od rodičovského příspěvku přes důchody a minimální mzdu až po rekvalifikace a ochranu ohrožených dětí.
Druhé hlasování o nedůvěře po necelém roce
Hlasování o nedůvěře je podle ministra spíš vizitkou opozice než vlády. Politika je ve žhavé fázi komunální kampaně, preference opozičních stran nejsou nic moc, a tak se podle něj sahá po jakémkoli zoufalém řešení, které by pomohlo dostat se do médií.
Hodinu by prý mohl mluvit jen o tom, co musel resort po minulé vládě napravovat: nastavení superdávky, Národní plán obnovy, maximalistické transpozice evropských směrnic, které by dusily ekonomiku, zanedbanou ochranu dětí, podfinancované sociální služby, miliardy z evropských fondů utracené za nesmyslné projekty a rekvalifikace, které neodpovídaly potřebám trhu práce. K tomu nevyřešené platy ve veřejné sféře a ztrátu 1,3 miliardy korun za to, že nebyla dodána reforma dlouhodobé péče.
Výtky, že vláda neplní programové prohlášení, ministr odmítá. Volební období trvá čtyři roky a je podle něj úsměvné, když vládu po prvním roce školí opozice, která po dvou letech neplnění vlastního programu pod záminkou války na Ukrajině sliby zrevidovala a pro novou důvěru si do Sněmovny nepřišla. Fialova vláda podle něj rezignovala na sliby právě v sociální oblasti: slibovala podporu tehdejšího valorizačního mechanismu a nakonec šetřila na hraně ústavnosti na důchodcích, a to v době těžké ekonomické krize.
Překotná změna výplaty sociálních dávek měla pomoc zacílit a ušetřit. Nová vláda ale podle ministra nenašla superdávku, nýbrž „superčasovanou bombu“, která by bez zásahu uvrhla do chudoby skoro všechny zranitelné skupiny. Převzatý rozpočet označil za fejkový: minulá vláda ho podle něj „sfixlovala“ a schodky převáděla mimo státní rozpočet do mimorozpočtových fondů. Za drzost proto považuje, když dnes vládu z rozpočtu školí právě ona.
Rodiny a superdávka
Výčet výsledků začal u rodin. Rodičovský příspěvek vzrostl z 350 tisíc na 400 tisíc korun, u vícerčat na 800 tisíc, a čerpat ho jde už dva měsíce před porodem. Ministerstvo rozšiřuje síť dětských skupin, vrací školkovné a hledá cesty, jak cíleněji pomoci dětem z rodin s nízkými příjmy. „Nechceme se o rodiny zajímat až ve chvíli, kdy se dostanou do problému,“ zdůvodnil ministr.
Na rodinnou politiku navazují úpravy dávky státní sociální pomoci, tedy superdávky. Má být adresnější a lépe reagovat na konkrétní situaci domácností. Od 1. října se mění životní a existenční minimum, základní částka stoupá ze 4 860 na 5 500 korun. Zvýšená ochrana samoživitelů už neplatí jen pro rodiče dětí do sedmi let, ale nově až do patnácti let dítěte – péče o dítě podle ministra sedmými narozeninami nekončí a samoživitelé si práci přizpůsobí hůř, nemohou snadno brát přesčasy ani směnný provoz.
Změnily se i normativy na bydlení. Místo širokých kategorií vychází systém nově ze situace v jednotlivých 77 okresech, a tak lépe zohlední rozdíly v nájemném napříč republikou. Do jinak bojovné rozpravy vložil ministr i smířlivou poznámku: právě změny superdávky získaly širokou podporu napříč politickým spektrem a opozici za ni poděkoval tehdy i nyní.
Důchody: valorizace nad minimum a příplatky pro nejstarší
Vláda schválila valorizaci důchodů od 1. ledna 2027 a šla přitom nad zákonné minimum. Průměrný starobní důchod tak vzroste na 22 196 korun. Koalice se navíc dohodla na jednorázovém příspěvku důchodcům ve výši 2 000 korun. Důvodem je očekávání, že i po valorizaci klesne poměr průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě – podle ministra zhruba ze 43 na 41 procent – a vláda chce pokles aspoň částečně vyrovnat.
Sněmovna má před sebou také návrh, aby se lidem důchod automaticky zvýšil o 500 korun měsíčně po dosažení 80, 85, 90 a 95 let a po stých narozeninách o dalších 1 000 korun. Ve vysokém věku rostou náklady na péči, léky, kompenzační pomůcky a sociální služby, a přivydělat si už senioři zpravidla nemohou.
Ocenění se mají dočkat i senioři, kteří chtějí pracovat i po vzniku nároku na starobní důchod. Místo plošného posouvání důchodového věku chce ministerstvo motivovat ty, kterým to zdraví a charakter práce dovolí. Pracujícím seniorům se podle návrhu procentní výměra důchodu zvýší o 1,5 procenta za každý další odpracovaný rok.
Náročné profese a strop důchodového věku
Ne každý ale může pracovat do stejného věku. Kdo celý život dělá náročnou a rizikovou profesi, je v šedesáti obvykle na tom se zdravím jinak než člověk z kanceláře. Ministerstvo proto připravuje nové řešení dřívějšího odchodu do důchodu pro náročné profese. Bez krácení na něj dnes v zásadě dosáhnou jen horníci, záchranáři, hasiči a další lidé ve čtvrté, nejrizikovější kategorii – a to je podle ministra příliš úzký okruh.
Rozšířit ho chce ministerstvo „ne podle pocitů, ale podle faktů a dat“. Oporou má být jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů, které poprvé ukáže, kolik lidí a v jakém věku v náročných profesích skutečně pracuje. Varianty už ministerstvo otevřelo se sociálními partnery na tripartitě a nová pravidla mají platit postupně.
S tím souvisejí další strukturální změny v penzích: vláda připravuje zastropování věku odchodu do důchodu na 65 letech a návrat řádné lednové valorizace k jedné polovině růstu reálných mezd.
Minimální mzda, živnostníci a platy ve veřejné sféře
Od 1. ledna 2027 vzroste podle zákona minimální mzda na 24 900 korun měsíčně, tedy přibližně na 44,6 procenta průměrné mzdy. Cílem je dosáhnout v roce 2029 zákonných 47 procent. Živnostníkům vláda vrátila minimální vyměřovací základ ze 40 na 35 procent průměrné mzdy; minulá vláda ho podle ministra zvýšila třikrát rychle za sebou, zhruba během roku a půl.
Za jednu z nejvýznamnějších systémových změn považuje ministr reformu platů ve veřejné sféře. Nejde o jednorázové přepsání tabulek, ale o změnu celého systému po patnácti letech, kdy se volalo po sblížení nebo spojení platových tabulek číslo jedna a dvě – a ty se teď výrazně přibližují. Dnes je u části zaměstnanců tarif nižší než minimální mzda a rozdíl se dorovnává dalšími složkami platu. Nejnižší tarify se proto navážou na vývoj minimální mzdy: když poroste ona, posune se i spodní hranice tarifního systému. Má být zřejmé, za co člověk pracuje a za co dostává osobní příplatek nebo jiné bonusy.
Podpora v nezaměstnanosti zpět na 65 procent
Minulá vláda zvýšila podporu v nezaměstnanosti v prvních měsících z 65 na 80 procent předchozího čistého výdělku. Data podle ministra ukazují, že se průměrná délka evidence uchazečů s podporou meziročně prodloužila – a to v době nejnižší nezaměstnanosti, kdy počet volných míst na úřadech práce stoupl zhruba z 85 tisíc na více než 100 tisíc.
Podpora má lidem pomoci překlenout období po ztrátě práce, ne motivovat k delšímu setrvání bez ní. V prvních dvou měsících proto bude znovu činit 65 procent. Podle propočtu ministerstva přinese změna státnímu rozpočtu úsporu přibližně 4,5 až 5 miliard korun ročně, což při současném schodku hrálo roli. S koaličními partnery se o podobě změny ještě bude jednat, někteří z nich chtějí úpravy.
Rekvalifikace: konec kurzů tance u tyče
U rekvalifikací zvolilo ministerstvo jiný přístup. Smyslem podle ministra nemá být závod v tom, kolik evropských peněz se utratí a kolik kurzů se na konci roku vykáže, jak tomu bylo za minulé vlády. Rozhodovat má výsledek: zda má člověk po kurzu větší šanci najít práci a zda je po dané profesi na trhu poptávka.
Na ukázku vybral ministr kurzy z operačního programu Zaměstnanost plus, kde šlo o miliardy korun. Stát podle něj zaplatil 38 až 40 tisíc korun za rekvalifikaci v pole dance, tedy tanci u tyče, platil kurzy pro střihače psů nebo různý koučink. Připomněl i digitální vzdělávání, kdy lidem chodily esemesky, ať se přihlásí na úřad práce a za několik víkendů získají certifikát o práci s umělou inteligencí. „Na to už peníze skutečně nejsou,“ prohlásil s tím, že peníze se zřejmě musely rychle utratit.
Další bizarní kurzy chce ministerstvo postupně zveřejňovat. Ministr zároveň podepisuje jeden příkaz za druhým, aby některé agentury od úřadu práce odstřihl, protože na trhu práce nepřinesly žádný efekt.
Kobra 26 proti nelegální práci
Fungující trh práce podle ministra nestojí jen na podpoře v nezaměstnanosti a rekvalifikacích, ale i na stejných pravidlech pro všechny. Proto vznikla iniciativa Kobra 26, kterou část opozice zlehčuje a zesměšňuje. Její smysl je přitom prostý: poctivý podnikatel nemá být znevýhodněn proti tomu, kdo pravidla obchází, se zaměstnanci se má jednat slušně a státu se mají řádně odvádět daně a pojistné. Úřady, které se nelegální prací zabývají, proto vláda propojila, aby mohly postupovat společně a cíleně.
Ministr minulý týden podal i pozměňovací návrh: pokud nelegální práci organizuje organizovaná skupina, budou tresty vyšší. Cílit má na ty, kdo podle jeho slov lidi vykořisťují – nechávají je točit se v třísměnném provozu a spát na jedné posteli. Ti mají být citelně postiženi, aby se lidé zaměstnávali za férových podmínek.
Jednotné měsíční hlášení a evropské směrnice
K trhu práce patří i administrativa, kterou stát ukládá zaměstnavatelům. Jedním z největších digitalizačních projektů posledních let je jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele. Vláda ho zdědila po předchůdcích a jeho rozjezd se podle ministra neobešel bez porodních bolestí. Minulý týden se na ministerstvu sešla zhruba třicítka lidí ze svazů a sdružení účetních a daňových poradců spolu s finanční správou, aby probrali, jak dosáhnout stoprocentního vykazování. Systém má mimo jiné sloužit k výpočtu důchodů a k výpočtu průměrných mezd ve spolupráci s Českým statistickým úřadem. Ministr poděkoval účetním za trpělivost a shovívavost při zavádění.
Ministerstvo se muselo vypořádat také s evropskou pracovněprávní legislativou. Předchozí vláda podle ministra transpozice odkládala, zřejmě ze strachu z politicky citlivých rozhodnutí, a Česko je už teď v prodlení – podobné transpozice čekají i ministra spravedlnosti Tejce. U transparentnosti odměňování zvolilo ministerstvo nejúspornější cestu, aby zaměstnavatelům nepřidávalo víc povinností, než je nezbytně nutné. U platformové práce chce zachovat její hlavní výhodu, flexibilitu.
Flexibilní formy práce označil ministr za jedno z velkých témat celého trhu práce: udrží v práci rodiče malých dětí, lidi pečující o blízké i starší zaměstnance, kteří už nemohou nebo nechtějí pracovat na plný úvazek. Na ministerstvu je chce pod vedením státní tajemnice pilotně vyzkoušet, aby ukázal, že flexibilní práce funguje i ve státní správě.
Evropské peníze a ochrana dětí
Zasáhnout muselo ministerstvo i do evropských peněz. Část projektů přehodnotilo a uvolněné prostředky přesměrovalo k ohroženým dětem a rodinám, k lidem s autismem, do oblasti duševního zdraví, paliativní péče a sociálních služeb. Projekty, které ministr považoval za nesmyslné a mimo realitu, zastavil a zhruba půl miliardy převedl právě sem. Administrace se zrychlila, ministerstvo přešlo na krizové řízení a pomohlo projekty dotáhnout. Evropský milník se podle ministra splnit podařilo: k 31. srpnu mohl resort vykázat přes 500 nových nebo zrekonstruovaných zařízení, například dětských skupin.
U dětí ale nejde jen o dostupnou péči, stát musí umět chránit i ty, které se ocitnou v ohrožení. Jeden zákon podle ministra nestačí: bezpečí dítěte závisí na tom, jak spolu fungují orgány sociálně-právní ochrany dětí, soudy, policie, zdravotnictví, školy a další instituce, a jestli se systém dokáže poučit z nejsložitějších případů. Proto ministr zřídil komisi pro přezkum nepřirozených úmrtí dětí. Nemá hledat viníky ani nahrazovat policii či soudy – má se vracet k nejzávažnějším případům a zjišťovat, kde systém selhal, jak spolu instituce komunikovaly a co je třeba změnit. Zmiňoval to už i ministr spravedlnosti Tejc. Komise už pracuje a podle zkušeností z prvních případů má dostat pevné legislativní ukotvení.
Dlouhodobá péče a vzkaz opozici
Za jeden z největších úkolů označil ministr nový zákon o sociálních službách a budoucnost dlouhodobé péče. Nejde podle něj o okrajové téma, ale o strategickou otázku pro celou Českou republiku: populace stárne, lidí odkázaných na dlouhodobou pomoc rychle přibude a je potřeba vyřešit financování, kapacity, nedostatek pracovníků a větší podporu domácí a terénní péče. Na systémových změnách začala pracovat třicítka odborníků, kteří se poprvé sešli v den rozpravy a do konce roku mají předložit teze. Tady ministr stojí o věcnou diskusi napříč politickým spektrem – téma podle něj přesahuje jednu vládu i jedno volební období.
Na závěr se vrátil k důvodu jednání. Opozice má právo hlasování o nedůvěře vyvolat, to k parlamentní demokracii patří – podle čl. 72 Ústavy musí návrh písemně podat nejméně padesát poslanců a k vyslovení nedůvěry je třeba nadpoloviční většina všech poslanců. K demokracii ale podle ministra patří i respekt k výsledku voleb a odpovědnost za to, jak se využívá čas Sněmovny. „Občané nás sem neposlali proto, abychom donekonečna vedli stejné politické souboje,“ uzavřel. Vláda podle něj za několik měsíců ukázala, že tvrdě pracuje, a chce v tom pokračovat.
Závěr
Vystoupení mělo dvě polohy. V první ministr přenášel odpovědnost za stav sociální oblasti na minulou vládu – od superdávky přes rozpočet po rekvalifikace. Ve druhé předložil konkrétní čísla: rodičovský příspěvek 400 tisíc, průměrný starobní důchod 22 196 korun od ledna 2027, minimální mzda 24 900 korun, podpora v nezaměstnanosti zpět na 65 procent a úspora 4,5 až 5 miliard ročně. Část opatření už platí, část – příplatky pro nejstarší, dřívější důchod pro náročné profese, strop důchodového věku a zákon o sociálních službách – teprve čeká na Sněmovnu nebo na dohodu se sociálními partnery.
