Páteční stream rekapituluje týden, v němž se střetly hned tři kauzy s ústavním přesahem: opoziční pokus využít téma možného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, spor o složení české delegace na summit NATO v Ankaře a startující implementace evropského migračního paktu. Pohled zevnitř ukazuje, že každá z těchto kauz má vrstvy, které ve standardním zpravodajství zapadají.
Mimořádná schůze ke střetu zájmů jako politická šaškárna
Mimořádnou schůzi Sněmovny, kterou opozice svolala kvůli údajnému střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, nelze přejít bez komentáře. Anketa publika jasně ukázala, jak vnímají tuto agendu diváci alternativních médií — drtivá většina hlasujících nevidí ve volbou potvrzeném premiérovi žádný reálný střet zájmů, který by ospravedlňoval blokování parlamentu.
Vystoupení vicepremiéra a ministra zahraničí Petra Macinky z Motoristů sobě zaslouží respekt. Macinka pojmenoval to, co bývalí voliči ODS vidí už několik let — strana se zamotala do Babiše tak důkladně, že neví, co se sebou. Když opozici dojdou témata, vytáhne se Babiš a jeho údajný střet zájmů. Schůze nakonec skončila bez výsledku, koaliční většina program neschválila.
Macinka už týden předtím, při samotné sněmovní volbě nových radních České televize, otevřeně obhájil obnovené zvolení moderátora alternativní mediální platformy. Jeho gesto k osobě, která svým způsobem reprezentuje konkurenční mediální tábor, ukazuje, že parlamentní rozprava může mít i důstojné okamžiky — pokud řečník není odvislý od stranické linky.
Vít Vomáčka jako příklad poctivé staré pravice
Bývalý poslanec a dlouholetý starosta obce Kravaře Vít Vomáčka, který kandiduje do Senátu na Českolipsku, představuje typ politika, který současné ODS chybí. Sám hovoří otevřeně o pokrytectví, falši a šmelinách, kterých se ve sněmovní praxi naposlouchal dost na to, aby je nazýval pravými jmény.
Vomáčka pojmenovává obstrukci jako problém i u stran, které ji nyní samy provozují — dříve jí kritizovaly. Hlasování o programu od dvou hodin odpoledne až do devíti večer označuje za zbytečné vyřizování si starých účtů, nikoli za parlamentní práci. Z parlamentu si odnesl hlavně otevření očí — sněmovna je organismus sám pro sebe, kde funkční řešení ustupuje rituálům.
Migrační pakt — kvóty a soudy budou rozhodovat o implementaci
Migrační pakt EU vstupuje v platnost a profesor Petr Drulák v doprovázejícím rozhovoru pojmenoval jeho ambivalenci přesně. Pakt na jedné straně usnadňuje odsuny lidí bez nároku na azyl — tím rozzlobí nevládní organizace, které do Evropy migranty fakticky přivádějí, a očekávají se proto žaloby lidskoprávních organizací. Na druhé straně otevírá Česku perspektivu, že sem budou přesouváni migranti, které západní Evropa odmítne.
Zásadní paradox: za pakt se ještě nedávno na zahraničních fórech chlubila Fialova vláda — Vít Rakušan jako ministr vnitra mluvil o skvělém kompromisu — ovšem při hlasování se Česká republika zdržela. Veřejně glorifikovaný „úspěch" tak nese politickou odpovědnost, kterou jeho autoři nechtějí dohlasovat. Drulákova teze je jasná: o reálné implementaci paktu rozhodnou až soudy, protože pravidla budou narážet na řadu starších mezinárodních úmluv.
Bezpečnost po skončení války a nelegální zaměstnávání
Otázka co bude až skončí válka na Ukrajině zaslouží pozornost dřív, než přijde její odpověď. Český podnikatel ukrajinského původu, který v Česku dlouhodobě zaměstnává uprchlíky z Ukrajiny, upozornil v soukromém rozhovoru na obavu, že Češi se budou divit. Ne každý, kdo prošel frontou a byl trénovaný k zabíjení, snese hladký návrat do civilního života — týká se to každé armády, v níž se válčí.
Stejně tak je oprávněná obava z přesunu kapitálu pochybného původu. Zkušenost s ruskými a ukrajinskými mafiemi v 90. letech a skupování nemovitostí v Karlových Varech se podle realitních agentů opakuje v celonárodním měřítku — kupec přijde s taškou peněz a mladá česká rodina si nesáhne na byt ani v okresním městě. Z této strany migrace nevychází žádný spor o štědrost — vychází jen otázka, kdo si jakou nemovitost může dovolit.
Jiná kapitola jsou nelegálně zaměstnaní cizinci na stavbách. Po otevření hranic vládou Petra Fialy a tehdejšího ministra vnitra Víta Rakušana přestala mít kategorie nelegální Ukrajinec praktický smysl — když má kdokoli volný vstup, nelegalita se přesouvá z pobytu na pracovní status. A důvodem černé práce je krutě vysoká cena legálního zaměstnávání: sociální a zdravotní odvody dělají z poctivého podnikatele ekonomického hazardéra. Jiné země mají na tento jev velmi tvrdé regule — Česko ne.
Prezidentův spor s vládou o Ankaru a komická únikovka jménem OSN
Spor o cestu prezidenta Petra Pavla na summit NATO v Ankaře dospěl k tragikomické mezizastávce. Pavel přišel na zasedání vlády ve dni, kdy avizoval Andrej Babiš rozhodnutí o delegaci. Definitivní verdikt měl ovšem padnout až po druhém červnovém zasedání ministrů obrany v Bruselu — prezidentovi to bylo oznámeno osobně i přes média.
Pavel přišel přesto a hrozil kompetenční žalobou pro případ, že do Ankary nepojede. Vláda zareagovala kreativně — schválila Pavlovo vedení delegace na zářijové Valné shromáždění OSN v New Yorku. Z formálního hlediska tím prezidentovi neomezila pravomoci, naopak ho do mezinárodní role vyslala. Ministr zahraničí Petr Macinka přitom v minulosti prosazoval, aby Pavel nejezdil ani do OSN — současný tah byl tedy spíš taktickým ústupkem než ideologickou pozicí.
Kompetenční žaloba se tím stává obtížně formulovatelnou. Tvrdit, že vláda omezuje prezidentovi pravomoci, když ho současně vysílá do New Yorku, by před Ústavním soudem dlouho neobstálo. Ve fungující demokracii by si ostatně nejvyšší ústavní činitelé neměli podávat kompetenční žaloby ve věcech, které volají po politickém kompromisu.
Závěr
Páteční rekapitulace ukázala, jak hluboce se v české politice prolínají symbolická gesta s reálnou agendou. Mimořádná schůze Sněmovny ke střetu zájmů premiéra skončila bez výsledku, prezidentův spor s vládou o NATO summit dostal komickou epizodu v podobě OSN, migrační pakt vstoupil v platnost s českou výjimkou pro letošek a nad obzorem se rýsuje další těžké téma — co s lidmi, kteří se vrátí z fronty. Politika příštích měsíců poběží na hraně mezi soudními rozsudky, ústavními spory a reálným bezpečnostním tlakem.
