Greenfluenceři, veřejnoprávní rozhlas a unijní peníze: mapa jednoho propojení

Klimatická komunikace v Česku dávno není jen debatou o počasí. Je to síť tvůrců na sociálních sítích, veřejnoprávních redakcí, think tanků živících se z veřejných peněz, unijních institucí a politiků, kteří se navzájem zvou, citují a podávají si obsah. Následující rozbor ukazuje jen úzký výsek té pavučiny — jedno vlákno, které ale stačí k tomu, aby bylo vidět, kudy tečou peníze a pozornost.

Radio Wave: stanice pro mladé a okruh jejích jmen

klip od 1:32

Český rozhlas provozuje stanici Radio Wave zaměřenou na mladé publikum. Ekologická agenda tam má pravidelný prostor i své tváře — pořad o životním prostředí moderují Prokop Pithart a Magdalena Kořenová.¹ Pro stanici zároveň píše řada externích autorů, mezi nimi publicistka a komentátorka Českého rozhlasu Apolena Rychlíková, která od roku 2024 spoluvede publicistickou platformu Pagenotfound.cz.²

Radio Wave přitom nestojí samo. Spolupracuje s Deníkem N a s festivalem Povaleč, který má mezi partnery státní instituce i samotný Český rozhlas. Vztah je oboustranný: rozhlas dá festivalu prostor ve vysílání, festival dá rozhlasu pódium. A na tom pódiu pak moderátoři stanice zpovídají novinářku Deníku N o tom, jak jsou dnes propojeni Motoristé a Filip Turek.

Výhrada, která se tím otevírá, není o tématu, ale o uzavřenosti kruhu: veřejnoprávní stanice, spřátelený deník a festival spolufinancovaný z veřejných zdrojů si navzájem poskytují pozornost, publikum a legitimitu — a opačný hlas se do té sestavy nedostane.

Klimatomluva jako stálý host veřejnoprávního rozhlasu

klip od 4:05

Nejviditelnější tváří české klimatické komunikace je Daniel Kortus s projektem Klimatomluva.³ Do veřejnoprávního vysílání se dostal opakovaně — rozhovory na Radiu Wave i jinde v Českém rozhlase přicházejí v odstupu týdnů, jeden 13. června, další 23. června.

Společným rysem těch vstupů není téma, ale formát: host mluví bez reálného oponenta. Rozhlas, který má ze zákona povinnost vyváženosti, si v tomto případě vystačí s jednou stranou debaty a protipól mu dělá sama vládní politika — jednou provládně, podruhé protivládně, podle toho, kdo zrovna vládne.

Směrnice o budovách: vyvrácený nesmysl místo skutečného termínu

klip od 5:30

Jedno z populárních videí Klimatomluvy vyvrací tvrzení, že Evropská unie bere lidem domy a chalupy: unijní pravidla podle něj nenutí majitele zrekonstruovat obytné budovy do konce roku 2027. To sedí — jenže takový termín nikdy nikdo nestanovil, takže vyvrácen je očividný nesmysl.

Co už ve videu nezazní, je skutečný obsah směrnice o energetické náročnosti budov: do roku 2050 má být celý fond budov v Evropské unii bezemisní.⁴ Jak toho členské státy dosáhnou, je na nich — a v praxi zbývají dvě cesty: dotace, tedy křivení trhu veřejnými penězi, nebo tlak na majitele, kteří rekonstrukci neudělají. Odhady nákladů na jeden rodinný dům se ve veřejné debatě pohybují kolem milionu až milionu a půl a citované propočty mluví o desetitisících korun navíc na každý metr čtvereční.

Tlak navíc nemusí mít podobu pokut ani exekucí. Stačí omezit, co se s energeticky špatným domem dá dělat — prodat ho, koupit ho, vzít si na něj hypotéku. Právě tudy podle kritiků povede skutečný dopad na domácnosti, a to o dlouhá léta dřív než v roce 2050.

Vítr, solár a uměle pokřivený trh

klip od 8:10

Další video Klimatomluvy míří na vládního zmocněnce pro klimatickou politiku Filipa Turka a jeho tvrzení, že se větrné elektrárny ekonomicky nevyplácejí: vítr se solárem jsou prý nejrychleji rostoucím zdrojem elektřiny v historii.⁵

Číslo sedí, kontext chybí. Drtivá většina toho růstu vzniká buď tam, kde jsou pro něj výjimečné přírodní podmínky, nebo tam, kde ho podpírá veřejná ruka. V Evropské unii nesou neobnovitelné zdroje přísné emisní limity, povolenky a umělé zdražování, zatímco ke každé jednotce energie se připočítávají poplatky na podporu obnovitelných zdrojů. To, že je nově bere na sebe stát, neznamená, že je nikdo neplatí. Srovnávat za takových podmínek rychlost růstu jednotlivých zdrojů a říkat tomu přirozený vývoj trhu je přinejmenším odvážné.

Když někdo „nikdy neřekne nic dobře“

klip od 9:28

V jednom z videí zazní o Filipu Turkovi věta, že se ještě nestalo, aby řekl něco dobře. To už není fakt, ale čistý argumentační faul: absolutní „nikdy“ a „vždycky“ jsou mimo realitu bez ohledu na to, o kom se mluví. Projekt, který si dal do štítu návrat zdravého rozumu do debaty o klimatu, si tím podráží vlastní standard.

Kariérně to ale funguje. Daniel Kortus dnes působí v Asociaci pro mezinárodní otázky, spolupracuje se spolkem Štít demokracie a pravidelně vystupuje na zpravodajském serveru Novinky.cz — nejde o jednorázovou spolupráci.⁶

Evidence Ninja: dvě sbírky na jeden projekt

klip od 11:32

Nástroj Evidence Ninja, který má automaticky vyvracet klimatické mýty, se prezentuje jako novinka. Není ale ani nový, ani náhodný: vznikl už loni pod hlavičkou Asociace pro mezinárodní otázky a peníze na něj se vybíraly veřejnou sbírkou.⁷

První kampaň přes darujme.cz vynesla 421 428 korun, přičemž projekt měl stát zhruba milion. Teď běží kampaň druhá, vybráno je kolem 985 000 korun a cílová částka se posunula přes 1,6 milionu — tedy o víc než polovinu výš. První sbírka přitom byla uzavřena, peníze vybrány a projekt v ohlášené podobě nevznikl.

Nápadná je i mediální podpora. Český rozhlas o vzniku nástroje informoval 5. listopadu 2025 s titulkem o unikátním nástroji na ověřování mýtů a dezinformací. Server Tiscali.cz pak 31. července 2026 přinesl prakticky totožně znějící titulek o témže projektu — s odstupem devíti měsíců a jako by šlo o novou věc.⁸

Asociace pro mezinárodní otázky a veřejné peníze

klip od 14:12

Asociace pro mezinárodní otázky je nevládní think tank působící od roku 1997; ministerstvo zahraničních věcí, které ji dlouhodobě financuje, ji popisuje jako organizaci přispívající k hlubšímu porozumění mezinárodnímu dění.⁹

Za poslední rok patřilo lidem z asociace v Českém rozhlase víc než padesát pozvání. A není to jediná vazba na veřejné instituce: podle údajů z Hlídače státu činily smlouvy asociace se státem za vlády Petra Fialy dohromady zhruba deset milionů korun a dotace či dary od státu ve stejném období asi čtyřicet milionů.

Rozbor výročních zpráv za posledních pět let ukázal ještě širší skladbu dárců: ministerstvo zahraničních věcí kolem 26 milionů, americká National Endowment for Democracy kolem 20 milionů, European Climate Foundation spolufinancovaná Evropskou unií kolem 17 milionů, Česká rozvojová agentura 9 milionů, Evropská komise čtyři až pět milionů, Mezinárodní visegrádský fond 3,6 milionu, k tomu velvyslanectví Spojeného království, magistrát hlavního města Prahy nebo Úřad vlády po zhruba milionu.

Odtud plyne nejpřirozenější otázka celého rozboru: proč organizace s takovým rozpočtem nezaplatí nástroj za 1,6 milionu z vlastních zdrojů a musí na něj podruhé vybírat od lidí.

Infodemie a „nezávislý expert“

klip od 16:57

Asociace ale nezůstala u nástrojů. Před eurovolbami 2024 rozjela projekt o infodemii a společenské odolnosti v Česku, na Slovensku a v Polsku, připravovaný už od roku 2023. Jeho jazyk stojí za pozornost sám o sobě: dezinformace se v něm šíří jako virus, mutují, společnost potřebuje protilátky a bez nich vzniká celospolečenská nákaza. Zdravotnická metafora udělá z názorového sporu chorobu, kterou je třeba léčit.

Pod textem jsou podepsáni Nikoleta Němečková a Pavel Havlíček. Právě Havlíček je příkladem toho, kde se laťka nezávislosti láme: je členem TOP 09 a za poslední rok měl v Českém rozhlase přibližně patnáct pozvání, nejvíc z nich před sněmovními volbami 2025 — a stranická příslušnost se u něj začala uvádět až zhruba dva týdny před volbami.¹⁰ Do té doby to byl prostě expert asociace.

To je jádro problému. Posluchač nemá důvod jít do hloubky — slyší slovo expert, důvěřuje veřejnoprávnímu médiu a netuší, že mu nezávislou analýzu přednáší člen politické strany.

Evropa, ne asi: schůzky s Piráty a smlouvy s ministerstvem

klip od 19:20

Anonymní proevropský projekt Evropa, ne asi dlouho budil otázku, komu vlastně patří. Odpověď se našla ve vlastní evidenci kontaktů a schůzek Pirátů: v roce 2023 se pirátská delegace sešla v prostorách Evropského parlamentu ve Štrasburku s Jakubem Maříkem z Evropy, ne asi — tedy ze skupiny spravující profily zaměřené na výhody členství v Evropské unii. Důvodem setkání byla podle zápisu diskuse o spolupráci při tvorbě obsahu na sociálních sítích.

Veřejný rejstřík smluv k tomu přidává další vrstvu: Mařík měl s ministerstvem životního prostředí za minulé vlády nejméně dvě smlouvy po sto tisících korunách bez DPH, každou pod vlastním evidenčním číslem, a to právě na spolupráci na sociálních sítích.

Okruh spolupracujících tvůrců je širší: patří do něj i projekt Kanárci v tísni, jehož videa otevřeně fandí jednomu politickému táboru — pasáž o průzkumech a nespokojenosti voličů opozice v nich končí komentářem ve stylu „zaplať pánbůh za to“.

Video o prezidentovi jako pojistce demokracie

klip od 21:42

Do téže sítě patří i tvůrce Šimon Sagner se čtrnácti tisíci sledujícími, jehož spot vykresluje Petra Pavla nejen jako prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil, ale rovnou jako pojistku demokracie, svobody a řádu.

Těžko říct, čeho pojistkou. Řád rozhodně není to, že hlava státu podá kompetenční žalobu na vlastní vládu kvůli sporu o účast na summitu NATO — a Ústavní soud jí předběžným opatřením vyhoví.¹¹ A že prezident zasahuje do složení vlády, není důkaz ochrany demokracie, ale spor o výklad pravomocí: čl. 62 Ústavy mu dává jmenovat předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy, odvolávat ministry ale opět jen na návrh premiéra — za chod vlády odpovídá premiér, ne hlava státu.¹²

Spot pracuje s tvrdými nálepkami na adresu politiků, které se prezidentovi podařilo z vlády vytlačit, a s příběhem prezidenta jako morální instance. Přitom platí, že hlava státu dnes komentuje vlastní vládu i v zahraničí a že své postoje v čase měnila — v roce 2014 se Petr Pavel stavěl proti darování zbraní Ukrajině s odkazem na riziko eskalace konfliktu.

Vedra, senátní kandidát a spot proti Motoristům

klip od 26:03

Při poslední vlně veder vzniklo společné video několika tvůrců, mezi nimi Rozálie Haškovcové. Jedna z osob, na kterou v něm padla kritika, se poté stala terčem hrubých urážek na internetu — ne kvůli tomu, co udělala, ale proto, že jí video přisoudilo odpovědnost za mrtvé z horka.

Podobně funguje spot natočený s Leo Steinerem, kandidátem do Senátu na Lounsku.¹³ Teplotní rekordy v něm ústí v tvrzení, že umírají statisíce lidí, že v Paříži stoupla úmrtnost o čtyřicet procent a že márnice rozvážejí mrtvé do okolí — zatímco Motoristé prý řeší folklorní festival a leštění ega.¹⁴ Závěr spotu je jednoduchý: Macinka a jeho parta jsou nebezpeční nám všem. Klimatická agenda tu už není osvětou, ale volebním materiálem.

Jan Farský a think tank hnutí STAN

klip od 27:57

Dalším členem té sestavy je europoslanec Jan Farský z hnutí STAN¹⁵, se kterým Evropa, ne asi uspořádala kulatý stůl o dezinformačních kampaních v prostorách European Values Center.

Farského vlastní minulost je přitom učebnicová. Po volbách v roce 2021 odešel jako čerstvě zvolený poslanec studovat do Spojených států, poslanecký plat mu běžel dál a mandát složil až po několikatýdenním tlaku veřejnosti a médií. Poté se stal ředitelem politického institutu spjatého s hnutím STAN — funkce, která před jeho příchodem placená nebyla. Podle zjištění publikovaných pod jménem Thomas Paukner čerpal z institutu osmdesát tisíc korun měsíčně, měl hrazené přechodné ubytování a institut mu pořídil nový vůz, o kterém tvrdil, že si ho koupil sám.¹⁵

Evropská komise a debata s europoslancem

klip od 29:09

Vrcholem řetězce je spolupráce s Evropskou komisí samotnou. Instituce, která Green Deal prosazuje, si těžko vybere partnera pro komunikaci, jenž by její vlastní agendu zpochybňoval — a tím se z nezávislého vyvracení mýtů stává služba zadavateli.

Do stejné kategorie patří i společná debata s europoslancem Luďkem Niedermayerem, jedním z nejvýraznějších českých zastánců Green Dealu.¹⁶ Zazní v ní příklad amerického fyzika Freda Singera, kterému je vytýkáno, že postupně měnil svá stanoviska ke změně klimatu.¹⁷ Jenže týž jev na vlastní straně se vykládá opačně: když mění názor vědec podporující Green Deal, je to věda, která se vývojem upřesňuje; když ho mění kritik, je to aktualizace dezinformačního narativu.

Oteplování rychlejší než zbytek světa

klip od 31:09

Svébytnou kapitolou klimatické komunikace je formulace, že se nějaké území otepluje rychleji než zbytek světa. Kdo prochází články posledních let, dostane ji postupně o Evropě, Asii, Spojených státech, Střední i Jižní Americe, Africe, Austrálii i Antarktidě, a k tomu zvlášť o pevnině a zvlášť o oceánech.¹⁸

Matematicky to nemůže platit všechno najednou. Průměr něco tvoří — kde jsou hodnoty nad ním, musí být jinde hodnoty pod ním. Nejde o popírání oteplování, ale o způsob, jakým se z regionálních dat dělají titulky: když každý světadíl překračuje průměr směrem nahoru, ztrácí ta věta informační hodnotu a zůstává z ní jen naléhavost.

Prezident, Den Země a dvojí metr u čísel

klip od 33:46

Spolupráce vrcholí u hlavy státu: na videu ke Dni Země se s greenfluencery, mimo jiné s moderátorem Radia Wave Prokopem Pithartem, podílel i Petr Pavel.

Stejně nápadný je dvojí metr u čísel. Klimatomluva má kolem sta tisíc odběratelů, tedy méně než Jindřich Rajchl na Facebooku, ale průměrná míra interakcí — lajky, sdílení, komentáře a uložení v poměru k počtu sledujících — je u Daniela Kortuse i Rozálie Haškovcové výrazně vyšší. Když vysoký dosah vykazuje Rajchl, píše se o podezření z nakoupených interakcí; když ho vykazují greenfluenceři, nepíše o tom nikdo. A týž server, který o Rajchlovi takto psal, s Danielem Kortusem o pár měsíců později začal pravidelně spolupracovat.

Příspěvek za podpory Evropské unie

klip od 35:13

Nejde jen o veřejnoprávní média. Svůj příspěvek o Green Dealu — výslovně označený jako vzniklý za podpory Evropské unie — přidalo i soukromé rádio. Argumentuje, že Green Deal není svévolný zákaz z Bruselu, ale soubor pravidel schválený europoslanci i vládami členských států.

Formálně ano, prakticky to ale mnoho neříká: Česko má jednadvacet ze 720 europoslanců a jeden hlas z dvaceti sedmi v Radě, takže přehlasovat se dá kdykoli.¹⁹ Stejně tak platí, že emisní povolenky nebudou kupovat lidé, ale dodavatelé paliv — a že náklad promítnou do ceny benzinu, nafty a plynu, takže ho nakonec zaplatí domácnosti.²⁰ A pokud se peníze z povolenek vracejí členským státům na úspory energií a pomoc domácnostem, nabízí se otázka, proč je těm domácnostem nejdřív brát.

Jedno vlákno z celé pavučiny

klip od 37:00

Souhrnná mapa na závěr svádí jednotlivé uzly dohromady: tvůrce na sítích včetně Rozálie Haškovcové, Daniela Kortuse, Prokopa Pitharta či Tadeáše Čecha, média Českého rozhlasu včetně Radia Wave a stanice Plus, projekt Evropa, ne asi navázaný na Jakuba Maříka, evropské instituce a k tomu politiky a veřejné činitele — Petra Pavla, Luďka Niedermayera, Tomáše Zdechovského, Leo Steinera, Václava Lásku a Jana Farského.

Důležitá výhrada platí i pro tu mapu: není úplná. Ukazuje jen ty vazby, které se podařilo doložit, a skutečná síť je širší. Právě v tom je ale pointa celého rozboru: nejde o to, že by někdo neměl mít názor na klima. Jde o to, že jedna strana debaty má k dispozici veřejnoprávní mikrofon, státní dotace, unijní peníze i politické kontakty — a přesto vystupuje jako nezávislý hlas zdravého rozumu.